The subject of this paper is the notion of similarity between the actual and impossible worlds. Many believe that this notion is governed by two rules. According to the first rule, every non-trivial world is more similar to the actual world than the trivial world is. The second rule states that every possible world is more similar to the actual world than any impossible world is. The aim of this paper is to challenge both of these rules. We argue that acceptance of the first rule leads to the claim that the rule ex contradictione sequitur quodlibet is invalid in classical logic. The second rule does not recognize the fact that objects might be similar to one another due to various features., Předmětem této práce je pojem podobnosti mezi skutečnými a nemožnými světy. Mnozí se domnívají, že tento pojem se řídí dvěma pravidly. Podle prvního pravidla je každý netriviální svět více podobný skutečnému světu, než je triviální svět. Druhé pravidlo uvádí, že každý možný svět je více podobný skutečnému světu, než jakýkoli nemožný svět. Cílem tohoto článku je zpochybnit obě tato pravidla. Tvrdíme, že přijetí prvního pravidla vede k tvrzení, že pravidlo ex contradictione sequitur quodlibet je v klasické logice neplatné. Druhé pravidlo neuznává skutečnost, že by objekty mohly být podobné vzhledem k různým vlastnostem., and Maciej Sendlak
In this paper, we present Carnap’s modal logic C, which is one of the first attempts to use the concept of possible world (that of state description in the Carnapian original terminology) in shaping the semantics for modalities. Some older technical results, which concern the logic C, are summarized, namely two different kinds of axiomatization of C, one unusual characterization of C as the only set of formulae having one special property, and semantical and syntactical relations of C to S5. The fact that C is not closed under the universal substitution is shortly discussed. Finally, the predicate version of C, which is not axiomatizable, is defined., V tomto příspěvku prezentujeme Carnapovu modální logiku C, která je jedním z prvních pokusů o využití konceptu možného světa (státního popisu v karnapské původní terminologii) při formování sémantiky modalit. Jsou shrnuty některé starší technické výsledky, které se týkají logiky C, a to dva různé druhy axiomatizace C, jedna neobvyklá charakterizace C jako jediná množina vzorců s jednou speciální vlastností a sémantické a syntaktické vztahy C až S5. Krátce je diskutována skutečnost, že C není uzavřena pod univerzální substitucí. Nakonec je definována predikátová verze C, která není axiomatizovatelná., and Vít Punčochář
In this paper I argue that the acceptance of an absolutely unrestricted quantification implies the existence of an absolutely empty possible world. This result could be relevant because David Lewis both admits an absolutely unrestricted quantification (for example in Parts of Classes) and rejects the existence of an absolutely empty possible world (in On the Plurality of Worlds). In order to vindicate my thesis, I propose two strategies. The first is based on the assumption that the phrase ''nothing'' cannot be always reduced to a quantifier phrase, as Graham Priest and Alex Oliver with Timothy Smiley have argued. This strategy consists in a paraphrase of the notion of everything that constrains us to admit an empty possible world. The second strategy mainly consists in the use of an ''idealistic'' principle (say «every determination is negation») and its consequences., V tomto příspěvku tvrdím, že přijetí absolutně neomezené kvantifikace znamená existenci naprosto prázdného možného světa. Tento výsledek by mohl být relevantní, protože David Lewis připouští absolutně neomezenou kvantifikaci (například v částech tříd ) a odmítá existenci absolutně prázdného možného světa (v On the Plurality of Worlds).). Abych svou diplomovou práci obhájil, navrhuji dvě strategie. První je založen na předpokladu, že výraz ,,nic'' nelze vždy omezit na kvantifikační frázi, jak argumentovali Graham Priest a Alex Oliver s Timothy Smiley. Tato strategie spočívá v parafrázi pojmu všeho, co nás nutí připustit prázdný svět. Druhá strategie spočívá především v použití ,,idealistického'' principu (řekněme ,,každé rozhodnutí je negace'') a jeho důsledků., and Marco Simionato
In this paper I defend, and at the same time somewhat rectify, my ''limbo theory'' which was designed to solve certain problems associated with metaphysical frameworks that conceive logical individuals as bare ‘hangers’ shared by all possible worlds. I argue that insisting that individuals are inherently physical (spatiotemporal) forces us to give up the assumption that we can keep epistemological control over the identity of the individuals. and Vladimír Svoboda
In Tichý (1969), it is shown that semantics of natural language can be pursued procedurally. Tichý supported his argument by defining elementary functions of logic (truth functions, quantifiers) using Turing machines and attempting to define the sense of empirical expressions using a simple semantic version of oracle. From the way how Turing machines and later constructions are defined it follows that even the sense of empirical expressions can be successfully handled but that the sense and denotation can be in principle effectively obtained while the actual value at the actual world can be, of course, never computed. The present paper comments on this attempt and compares the Turing machines argument with the possibilities given by TIL constructions. Turing machines guarantee the effective character of computing while the constructions do not, but expressive power of constructions is incomparably stronger, not only because Tichý’s possible worlds from 1969 are atemporal: they define essentially 1 st order operations and can be reinterpreted as one possible world enjoying (discrete) temporal changes. Both the TM conception and the ''constructivist'' one know that the question ''which possible world is the actual one'' cannot be ever answered by effective (computational) methods and their analyses of empirical expressions are therefore compatible. and V Tichý (1969) je ukázáno, že sémantika přirozeného jazyka může být sledována procedurálně. Tichý podpořil svůj argument tím, že definoval základní funkce logiky (pravdivé funkce, kvantifikátory) za použití Turingových strojů a snažil se definovat smysl empirických výrazů pomocí jednoduché sémantické verze oracle. Ze způsobu, jakým jsou vymezeny stroje Turing a pozdější konstrukce, vyplývá, že i smysl empirických výrazů lze úspěšně zvládnout, ale smysl a denotaci lze v principu efektivně získat, zatímco skutečná hodnota v aktuálním světě může být, samozřejmě, nikdy nebyl vypočten. Tento příspěvek se k tomuto pokusu vyjadřuje a srovnává argument Turingových strojů s možnostmi danými konstrukcemi TIL. Turing stroje zaručují efektivní charakter výpočtu, zatímco konstrukce nejsou, ale expresivní síla konstrukcí je nesrovnatelně silnější, a to nejen proto, že Tichého možné světy z roku 1969 jsou atemporální: definují v podstatě operace 1. řádu a mohou být reinterpretováni jako jeden možný svět, který se těší (diskrétním) časovým změnám. Jak koncepce TM, tak konstruktivistická, vědí, že otázka ''který možný svět je skutečný'' nemůže být nikdy zodpovězena účinnými (výpočetními) metodami a jejich analýza empirických výrazů je tedy slučitelná.
The aim of the paper is to disclose an ontological setting of possible worlds used by Pavel Cmorej in his papers focused mainly on intensional semantics and its applications. The paper offers a range of attitudes toward possible worlds spanning from radical realism to radical eliminativism. Cmorej’s possible worlds are best understood in terms of moderate realism that sees them as objective abstract entities based on the ontology and principles of combinatorialism. However, combinatorialism doesn’t occur in its standard form because some aspects of abstractionism are present as well. and Martin Schmidt
Pavel Tichý originally published his interesting conception of possible worlds in 1968. Even though he modified it over the following twenty five years, its core remained unchanged. None of his thirty journal papers or books containing the notion of possible worlds was a study in metaphysics. Tichý (and most of his followers) always introduced the notion in the context of other investigations where he applied his Transparent intensional logic either to the semantic analysis of natural language or to the explications of other notions. Tichý presented his conceptions using rather short descriptions occurring on a number of places; his proposal appears not only fragmentary but also somehow incoherent. The main contribution of this paper is thus not only a complete survey of Tichý’s development of his conception but also a certain completion of the very proposal., Pavel Tichý původně publikoval své zajímavé pojetí možných světů v roce 1968. I když ho v následujících dvaceti pěti letech upravoval, jeho jádro zůstalo beze změny. Žádný z jeho třiceti článků nebo knih obsahujících pojem možných světů nebyl studií v metafyzice. Tichý (a většina jeho následovníků) vždy představil pojem v kontextu jiných vyšetřování, kde aplikoval svou transparentní intenzivní logiku buď na sémantickou analýzu přirozeného jazyka, nebo na vysvětlení jiných pojmů. Tichý představil své koncepty spíše krátkými popisy, které se vyskytují na několika místech; jeho návrh se jeví nejen jako roztříštěný, ale také nesouvislý., and Jiří Raclavský