Satellite DNAs are the major repetitive DNA components in eukaryotic genomes. Although satellite DNA has long been called "parasite DNA" there is substantial evidence that it could be associated with some functions of chromosome biology. Ladybird beetles (Coccinellidae) are one of the largest and most important groups of beetles. Many ladybirds are of economic interest as biological control agents because they eat some agricultural pests such as aphids and scale insects. However, other species are phytophagous and can damage crops. Despite the ecological importance of the latter group there are no studies on their satellite DNA. A satellite DNA family was isolated and characterized in the ladybird Henosepilachna argus. This satellite DNA is organized in tandem repeats of 658 bp and is A + T rich (67.3%). The recorded high sequence conservation of the monomers together with the detection of putative gene conversion processes indicate concerted evolution. Reverse transcription polymerase chain reaction (RT-PCR) revealed that this satellite DNA is transcribed and in situ hybridization its location in the subtelomeric regions of all chromosomes except the long arm of the X chromosome. The presence of this satellite DNA in other species of the genus Henosepilachna and Epilachna was also tested using PCR. The results indicate that this satellite DNA sequence is so far specific to H. argus., Pablo Mora, Jesús Vela, Areli Ruiz-Mena, Teresa Palomeque, Pedro Lorite., and Obsahuje bibliografii
Vydávání historických písemných pramenů má v českých zemích bohatou tradici, jejíž počátky však nespočívaly v analytickém zpracovávání konkrétního písemného materiálu, jako je tomu dnes, ale především v jeho shromažďování a zpřístupňování veřejnosti formou prostého přepisu. Rovněž vlastní výběr pramenů určených ke zpřístupnění, ať již se jednalo o písemnosti úřední povahy či narativní, nebyl nikterak systematický, ale byl veden především konkrétním osobním zájmem jednotlivých autorů, resp. editorů. Výrazný posun v ediční činnosti, kritičtější přístup k vydávaným pramenům, nastal až na konci první poloviny 18. století v souvislosti s velkoryse plánovanými edičními podniky zaměřenými především na vydávání diplomatických pramenů církevní provenience. Kvalitativně novou etapu v oblasti edičního zpřístupňování písemných pramenů, především co se týká metodiky zpracovávání a zpřístupňování diplomatických pramenů, přineslo však až 19. století, kdy vydávání pramenů, jak diplomatických, tak i narativních, nabylo zcela nových rozměrů. Zároveň byla zahájena celá řada rozsáhlých edičních podniků, které dodnes tvoří základ edic pramenů ke starším českým dějinám a vesměs dosud nebyly nahrazeny edicemi novými. Pestrou skupinou pramenů, jejichž studium nabývá zvláště v posledních letech na stále větší intenzitě a významu a těší se rostoucímu zájmu a oblibě jak u odborné veřejnosti, tak i čtenářů, jsou písemnosti osobní povahy (tzv. ego-dokumenty), v jejichž rámci pak představuje samostatnou skupinu korespondence. Zásadní otázka týkající se vydávání korespondence spočívá ve stanovení cíle, účelu a obecně v řešení základních metodologických aspektů (vztah k dalším disciplinám, stanovení hranice mezi listy soukromého a úředního charakteru, otázka dochování listů apod.). Ač je se jedná o skupinu pramenů zahrnující časové období od pozdního středověku do živé současnosti, skupinu z hlediska typologického neobyčejně pestrou, lze některá fakta závěrem zobecnit. Především je to skutečnost, že společným jmenovatelem u všech edic vydaných v uplynulých desetiletích jsou erudovaní badatelé, spolehlivě se orientující v dané problematice, kteří, pokud jde o edice zpracovávané v posledních dvaceti letech, vycházejí ze Zásad vydávání novověkých historických pramenů z období od počátku 16. století do současnost“ redigovaných Ivanem Šťovíčkem, což se týká především formální struktury jednotlivých edic. Jednotlivé edice tak mají ve výsledku obdobnou strukturu sestávající: 1. z úvodní historické studie a monografického úvodu vztahujícího se k obsahové části edičně zpřístupňovaného pramene; 2. z formální charakteristiky, resp. popisu vydávaného pramene či souboru zpřístupňovaných dokumentů, ; 3. ze zevrubné ediční poznámky včetně uvedení jazykových zásad, jimiž se řídí ediční zpracování konkrétního textu; 4. z vlastní kritické edice doprovázené podrobným vědecko-informačním aparátem, kdy jednotlivé listy jsou řazeny chronologicky, opatřeny záhlavním regestem; 5. z bibliografické přílohy; 6. z cizojazyčného resumé; 7. z rejstříků - zpravidla osobního, místního a věcného; 8. z obrazových příloh. Nejožehavější problém se týká vlastního přepisu, tzn. volby transkripce či transliterace. U edic citovaných v textu jednoznačně převažuje transkripce, která je, zvláště u písemností raně novověkých citlivě přizpůsobena danému textu tak, aby byla maximálně zachována jeho autentičnost, pokud jde o dobový jazyk a zároveň byl text (zvláště v případě edic populárně vědeckých) srozumitelný širokému okruhu poučených čtenářů., The tradition of publishing historical written sources in the Czech lands is rich and its beginnings, contrary to our times, did not depart from analytical processing of concrete written material but from collecting it and making it available to the public via plain transcription. The manifold group of sources, the exploration of which has become increasingly intense and significant during the most recent years and which also enjoy growing interest and popularity from both the professional public and layman readers, is the material of a personal character (the so-called ego-documents) and, notably, their special sub-category of correspondence. The essential issue here is to determine the aim and purpose of publishing correspondence and, in general, to solve basic methodological aspects (the relation of the correspondence to other disciplines, the line between letters of personal and official nature, the issue of the letters preservation, and so on). The formal structure of the particular editions, and they thus have a similar structure composed of: 1. introductory historical treatise and monographic prologue; 2. formal characteristics of the published source or the body of published documents; 3. detailed editorial note explaining; 4. the due critical edition accompanied; 5. bibliography appendix; 6. foreign-language abstract; 7. indices - usually those of persons, places and subjects; 8. picture supplements. The most delicate problem in this view concerns the very transcript, i.e. the selection of corresponding transcription or transliteration. (Translated by Lucie Vidmar.), and Překlad resumé: Lucie Vidmar
The effect of UV-A radiation (365 nm) and the protective effect of preillumination with red light (RL, 664 nm, 10 min) or with a combination of red and far-red light (FRL, 727 nm, 10 min) on the activity of the PSII as well as the expression levels of selected genes, especially those encoding chloroplast proteins (sAPX, tAPX, CAB1, and D1), were studied in leaves of the 26-d-old hy3 mutant of Arabidopsis thaliana, which is deficient in the phytochrome B apoprotein. The effects were compared with corresponding effects observed in the hy2 mutant of A. thaliana, which is deficient in the phytochrome chromophore. Illumination with UV-A decreased the photosynthetic pigment content, the maximum photochemical quantum yield of PSII (Fv/Fm), and the effective quantum yield of PSII (ΦPSII). The reduction of the Fv/Fm ratio and ΦPSII was more pronounced in the mutants as compared to wild-type plants (WT). The preillumination of the leaves with RL caused a significant reduction in the inhibitory effect of UV-radiation on the PSII activity in the WT plants, but it caused only a small decrease in the hy3 mutant. The preillumination of leaves with RL and FRL combination compensated the protective effect of RL on the UV-induced decrease of the fluorescence parameters in the WT. Such reversibility is typical for involvement of red/far-red reversible phytochromes at low intensity light. The results suggest an important role of red/far-red reversible phytochromes (phytochrome B) in the resistance of PSII to UV-A radiation caused by changes in contents of either carotenoids or other UV-absorbing pigments probably through biosynthesis of these pigments. The data also demonstrated that phytochrome B and other phytochromes can affect the PSII stress resistance by the fast regulation of the expression of genes encoding antioxidant enzymes and transcription factors at the step of gene transcription., V. D. Kreslavski, F.-J. Schmitt, C. Keuer, T. Friedrich, G. N. Shirshikova, S. K. Zharmukhamedov, A. A. Kosobryukhov, S. I. Allakhverdiev., and Seznam literatury