Since the early 20th century underdetermination has been one of the most contentious problems in the philosophy of science. In this article I relate the underdetermination problem to models in biology and defend two main lines of argument: First, the use of models in this discipline lends strong support to the underdetermination thesis. Second, models and theories in biology are not determined strictly by the logic of representation of the studied phenomena, but also by other constraints such as research traditions, backgrounds of the scientists, aims of the research and available technology. Convincing evidence for the existence of underdetermination in biology, where models abound, comes both from the fact that for a natural phenomenon we can create a number of candidate models but also from the fact that we do not have a universal rule that would adjudicate among them. This all makes a strong case for the general validity of the underdetermination thesis., Nedourčenost je jedním ze zásadních problémů filosofie vědy od počátku 20. století. Ve svém příspěvku vztahuju tezi o nedourčenosti k biologickým modelům a obhajuju následující dva argumenty: Za prvé, použití modelů v této disciplíně dodává silnou váhu tezi o nedourčenosti. Za druhé, modely a teorie v biologii nejsou determinovány striktně logikou reprezentace studovaného jevu, ale také dalšími faktory, jako jsou výzkumné tradice, background vědců, cíle výzkumu a dostupné technologie. Přesvědčivý důkaz o existenci nedourčenosti v biologii, která modelů v hojné míře využívá, pramení nejenom z faktu, že pro každý přírodní jev můžeme vytvořit velký počet alternativních modelů, ale také z faktu, že nedisponujeme univerzálním pravidlem pro výběr mezi nimi. To vše mluví ve prospěch platnosti teze o nedourčenosti., Petr Jedlička., and Obsahuje bibliografii
This study aims to articulate and compare the structure, presuppositions and implications of two paradigmatic sceptical arguments, i.e. arguments from underdetermination of scientific theories by observational data (UA) and Cartesian-style arguments (CA) invoking sceptical scenarios of severe cognitive dislocation. Although salient analogies between them may prompt one to think that a unified diagnosis of what is amiss with them is called for, it will be argued that this may be a false hope, if those analogies do not underwrite a complete homology. That said, possible parallels of one promising anti-sceptical exposure of CA are pointed out for the case of UA, which conspire together to render the problem of underdetermination less threatening than it could at first appear., Tato studie si klade za cíl artikulovat a porovnávat strukturu, předpoklady a implikace dvou paradigmatických skeptických argumentů, tj. Argumentů z podceňování vědeckých teorií pozorovacími daty ( UA ) a argumenty kartézského stylu ( CA ), které vyvolávají skeptické scénáře těžké kognitivní dislokace. Ačkoli výrazné analogie mezi nimi mohou vést k tomu, aby si někdo myslel, že je požadována jednotná diagnóza toho, co je s nimi v rozporu, bude to argumentovat, že to může být falešná naděje, pokud tyto analogie nepodléhají úplné homologii. To znamená, že případné paralely jedné slibné antiseptické expozice CA jsou poukazovány na případ UA, které spolu splynou k tomu, že problém nedostatečného určení je méně ohrožující, než by se mohlo na první pohled zdát., and Ladislav Koreň