In this paper, I combine an exposition of the historical development of sociology and the philosophy of science from the era of grand theories onwards, with an explication as to why the grand theories have failed. First, I trace some parallels in the history of each of the disciplines. After presenting their chronological development, I scrutinize the metatheoretical findings about the disciplines and examine the main ontological and epistemic reasons why attempts at these general theories or frameworks have not succeeded. Among them are the lack of a universal methodology and of a theoretical core, together with the impossibility of achieving a common objective view. On this basis I conclude that general theories or frameworks are not achievable in principle. As it turns out, however, some contemporary social theorists and philosophers still harbor hopes that they can be successfully formulated, or at the least do not rule out such a possibility. Thus, in closing, I argue that the critical points can also be applied to these latest attempts, as the call for grand theories or frameworks has never ceased and returns regularly with each new generation of social theorists and philosophers of science. and Tento článek kombinuje přehled historického vývoje sociologie a filosofie vědy od období „velkých“ teorií s výkladem toho, proč tyto teorie selhaly. V první části sleduji historické paralely v obou těchto disciplínách. Po představení jejich chronologického vývoje analyzuji metateoretické závěry, které z toho vyplývají, a zkoumám hlavní epistemické a ontologické důvody, proč neuspěly – mezi nimi chybějící univerzální metodologii a teoretické jádro i nemožnost dosažení objektivního náhledu. Z toho vyvozuji závěr, že velké teorie nejsou principiálně zkonstruovatelné. Ukazuje se nicméně, že některé současní sociální teoretici i filosofové vědy stále doufají, že takové teorie nebo rámce mohou být úspěšně formulovány, nebo přinejmenším takovou možnost nevylučují. V závěru argumentuji, že kritika vznesená vůči těmto dřívějším teoriím může být uplatněna i na tyto aktuální pokusy. Ukazuje se totiž, že volání po těchto teoriích a rámcích nikdy úplně nepřestalo a opakuje se s každou novou generací sociálních vědců a filosofů vědy.
The laboratory follows the tradition of the Department of Quantum light generators of the ISI. The first gas laser in Czechoslovakia was put into operation and commercially successful ineterferometric systems were developed here. At present the group deals predominantly with stabilized lasers for etalons of optical frequencies, interferometric techniques with high resolution and direct methods of measurement of index of refraction of air. Traditional links of the group are to the Technical University of Brno, especially to the faculties of electrical and mechanical engieering and to institutes of metrology in the Czech Republic and abroad.
We present an overview of the new results of the group of Coherent lasers and interferometry of the Institute of Scientific Instruments AS CR, v.v.i. The new results deal with stabilized semiconductor lasers for hyperpolarization of noble gases, design of new laser systems for metrology of optical frequencies based on molecular iodine, the application of optical comb synthesizer in the metrology of lengths and interferometric measurements with high resolution. The article also reports about the main topics of investigation of the group at present and in near future. and Článek podává přehled nejnovějších výsledků skupiny Koherentních laserů a interferometrie Ústavu přístrojové techniky AV ČR, v.v.i. Nové výsledky se týkají použití stabilizovaných polovodičových laserů pro hyperpolarizaci vzácných plynů, realizace nových laserových systémů pro metrologii optických frekvencí na bázi molekulárního jódu, využití optického hřebenového syntezátoru v metrologii délek a v neposlední řadě oblasti interferometrických měření délek s velkým rozlišením. Článek také pojednává o hlavních tématech výzkumu, která jsou nyní a budou předmětem zájmu skupiny v blízké budoucnosti.
Since the early 20th century underdetermination has been one of the most contentious problems in the philosophy of science. In this article I relate the underdetermination problem to models in biology and defend two main lines of argument: First, the use of models in this discipline lends strong support to the underdetermination thesis. Second, models and theories in biology are not determined strictly by the logic of representation of the studied phenomena, but also by other constraints such as research traditions, backgrounds of the scientists, aims of the research and available technology. Convincing evidence for the existence of underdetermination in biology, where models abound, comes both from the fact that for a natural phenomenon we can create a number of candidate models but also from the fact that we do not have a universal rule that would adjudicate among them. This all makes a strong case for the general validity of the underdetermination thesis., Nedourčenost je jedním ze zásadních problémů filosofie vědy od počátku 20. století. Ve svém příspěvku vztahuju tezi o nedourčenosti k biologickým modelům a obhajuju následující dva argumenty: Za prvé, použití modelů v této disciplíně dodává silnou váhu tezi o nedourčenosti. Za druhé, modely a teorie v biologii nejsou determinovány striktně logikou reprezentace studovaného jevu, ale také dalšími faktory, jako jsou výzkumné tradice, background vědců, cíle výzkumu a dostupné technologie. Přesvědčivý důkaz o existenci nedourčenosti v biologii, která modelů v hojné míře využívá, pramení nejenom z faktu, že pro každý přírodní jev můžeme vytvořit velký počet alternativních modelů, ale také z faktu, že nedisponujeme univerzálním pravidlem pro výběr mezi nimi. To vše mluví ve prospěch platnosti teze o nedourčenosti., Petr Jedlička., and Obsahuje bibliografii