Zur Frage der Rinderanschirrung in Osteuropa

Title:

Zur Frage der Rinderanschirrung in Osteuropa
Volské potažní nástroje ve východní Evropě

Creator:

Bežkovič, Afanasij

Identifier:

https://cdk.lib.cas.cz/client/handle/uuid:fce8322a-9626-4fa0-8b04-287192a8dee0
uuid:fce8322a-9626-4fa0-8b04-287192a8dee0

Subject:

ethnographic research, history of agriculture, draught oxen, yokes, and Eastern Europe

Type:

model:article and TEXT

Format:

bez média and svazek

Description:

a1_Na území SSSR jako málokde jinde na světě lze sledovat velikou rozmanitost, jak pokud jde o druhy tahounů, tak co se týká forem zápřahu. Ačkoli volský zápřah se během doby hojně rozšířil, přece v bývalém Rusku zaujímal jen určité teritorium a nebyl zdaleka znám všem národům a etnickým skupinám. Studie se soustřeďuje však především na poměry východoevropské, přesněji řečeno východoslovanské, z nich zvláště na ukrajinské. V první části podává autor stručný přehled dějin volského zápřahu na území východoslovanském, cituje zprávy, týkající se v tomto ohledu Skytů a Antů, a uvádí archeologické doklady. Podle všeho šlo tu o zápřah volů do párového kohoutkového jařma. Ve druhé části se autor zabývá otázkou volského zápřahu od 18. do počátku 20. století. Jařma se zpravidla dělila na jařma k orbě a do vozu; poslední byla masívnější, malovaná a zdobená. Zvláštní místo zaujímala jařma z Polesí. Zajímavé je sledovat názvosloví jařem, zejména některých termínů. Tak název čašina, užívaný pro jařmo, se vyskytoval podle autorových studií na ukrajinském území východně od Dněpru, na severním Kavkazu a na Donu u Rusů i Ukrajinců. V okolí Kijeva, na západ od Dněpru a v západní Ukrajině existuje název jarmo nebo čačevina. Další rozdíly nejsou již tak podstatné a většina součástí párového kohoutkového jařma je totožná. Zvláštní postavení mají jařma z Polesí, která nemají podhrdelnice, ale zvláštní ustrojení pro hlavu zvířete, tzv. kulbaki (vnitřní samorostlé zahnuté příčky, podle nichž nazval Moszyński tuto formu - jarzmo kulowe); také terminologie součástí je odlišná od obecně ukrajinské., a2_Tylo závěry potvrzují i sběry a fotografické doklady Státního muzea etnografického v Leningradu z 19. a 20. století. Pro studium jařem z 18. století jsou důležité spisy Ruské svobodné ekonomické společnosti, která r. 1760 rozeslala dotazník o stavu zemědělství v celém carském Rusku. V tabelách pro Ukrajinu je 11 přesných vyobrazení jařem, která jsou shodná s recentnimi národopisnými doklady. Zvláštní oddíl věnuje autor výrobě jařem. Dělali je specialisté, a to jak na přímou objednávku, tak pro trh. K výrobě se používalo tesařského náčiní a techniky, kterou autor podrobně popisuje. Ve 20. století se nahrazují některé součásti dřevěné železnými. Poučný je popis technických detailů. V dalším oddílu pojednává autor o rozšíření jařem. Typická ukrajinská jařma (s podhrdelnicí) byla v gubernii poltavské, charkovské, černigovské, kijevské, chersonské, podolské, na Kubáni a ve východní Haliči; poleský typ v gubernii volyňské, minské, sedlecké a lublinské. Ukrajinský typ jařem se rozšířil i do asijské části Ruska s ukrajinskou kolonizací. Závěrečná poznámka autorova platí kavkazským jařmům. Lze říci, že původní kavkazská jařma byla kohoutková, primitivní a hrubě opracovaná. Mladší vykazují již ruský, případně ukrajinský vliv. Podobná jařma jako na Kavkaze byla známa do dávných dob i u Uzbeků, Tadžiků a Karakalpaků, byla však ještě prostší a představují pravděpodobně nejslarší středoasijskou formu jařma, která se udržela v nezměněné podobě až do novověku., and Článek zahrnuje poznámkový aparát

Language:

Czech

Rights:

http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/
policy:public

Coverage:

139-150

Source:

Národopisný věstník československý | 1968-1969 Volume:3-4 (36-37) | Number:3-4 (36-37)

Harvested from:

CDK

Metadata only:

false