Další autoři: Jakub Těsnohlídek, Zdeněk Schenk, Radim Vrla, Tomáš Třetina, Erik Vilimec, Martina Májková,Štěpán Drápal, Vágner Michal, Dagmar Grossmannová, Jiří Pernica, Jaroslav Průcha, Luděk Galuška, Jakub Langr,Pavel Šlézar, Tereza Tichá Krasnokutská, Bohumil Gibala, Tomáš Šramota, Miroslav Králík, Jaroslav Bartík, Tomáš Chrástek, Jana Mazáčková, Tereza Polláková, Petr Žaža, Andrej Púčať, David Humpola
Poznání vývoje moravského pravěku ve fázi přechodu z časného do starého eneolitu naráží na řadu problémů, zejména však na omezený počet spolehlivých nálezových celků. Typo-chronologie není, stejně jako radiokarbonová data a genetika, samospasitelná. Je jen jednou z mnoha součástí komplexního pohledu, nicméně součástí, bez níž se v archeologii neobejdeme. Avšak řešení založená na nesprávné práci s radiokarbonovými daty posouvají diskusi mimo mantinely důvěryhodných formulací představ o minulosti. Tento článek diskutuje oba aspekty a na příkladech odhalujících chyby F. Trampoty a P. Květiny v postupu zpracování 14C dat a v interpretaci modelovaných dat ukazuje, že některé jejich závěry nelze považovat za podložené. and Gaining an understanding of the history of Moravian prehistory in the phase of the transition from the proto-Eneolithic to the Early Eneolithic runs headlong into a range of problems, not least of which is the limited number of reliable find units. Like radiocarbon dating and genetics, typo-chronology is no end-all in this situation, merely one of many parts of a complex view, albeit one that it critical to archaeology. An interpretation based on incorrect work with radiocarbon dates pushes the discussion beyond the threshold of credible picture of the past. This article discusses both aspects and, based on examples exposing errors made by F. Trampota and P. Květina in the course of processing 14C dates and interpreting modelled data, demonstrates that some of their conclusions cannot be regarded as sufficiently supported.