Karcinom prostaty (CaP) je třetí nejčastější příčinou úmrtí u mužů na zhoubné nádory v ČR a celosvětově představuje každý desátý nádor u mužů. Aplikace mikroanalytických technologií DNA a proteomiky otevírá možnosti rozlišit pomalu rostoucí a agresivní nádory pomocí molekulárních „otisků“. S využitím nové molekulárně biologické metody byl objeven onkogen, který se vyskytuje u většiny CaP, a objasněn je i mechanismus jeho vzniku translokací promotorové oblasti TMPRSS2 genu do lokusu rodiny transkripčních faktorů ETS. Aktivátor transkripce STAT5 byl identifikován jako důležitý faktor pro přežití buněk CaP. Značný pokrok byl také učiněn ve vysvětlení úlohy epigenetických faktorů pro genezi CaP. Zatím nevýrazné výsledky přineslo hledání lokusů zodpovědných za dědičnou formu tohoto onemocnění. Zvyšuje se význam technik umožňujících detekci a charakterizaci cirkulujících nádorových buněk. Byla uvedena téměř stovka markerů, které by mohly být použitelné pro diagnostiku CaP. Prostatický sérový antigen (tPSA) a jeho odvozené parametry (měrná hmotnost, poměr koncentrace tPSA a přechodové zóny, růst koncentrace tPSA/rok, věkově specifický interval koncentrací tPSA, index volný PSA/tPSA, doba ke zdvojnásobení koncentrace tPSA) mohou významně přispívat k diferenciální diagnostice CaP. Průměrné náklady na včasný záchyt CaP v ČR činí asi 8650 Kč na každý zachráněný rok života. Podrobně byly studovány: kallikrein hK2, kallikrein hK11, glutathion-S- -transferáza ?1, prostatický antigen kmenových buněk, prostatický specifický membránový antigen, telomerázová reverzní transkriptáza, jakož i chromogranin A. Sledování markerů CaP v moči se rovněž věnuje značné úsilí a bylo testováno více než 20 různých markerů, ale rozsah studií je dosud malý., Prostate cancer (CaP) is the 3rd leading cause of mortality from cancer in the Czech Republic. Every 10th cancer disease worldwide in men is CaP. Microanalytical DNA technologies and proteomic techniques provide us with new opportunities enabling us to distinguish slowly growing tumors from aggressive ones by means of molecular “prints“. A new oncogene present in most of CaPs was discovered and mechanism of this event was explained, using a new molecular biology method. The oncogene is generated by translocation of promotor region of TMPRSS2 gene to the locus of ETS family of transcription factors. STAT5 transcription activator was identified as a factor critical for CaP cells survival. A considerable progress has been made in explanation of the epigenetic factors role in the CaP genesis. The results of search for the inherited CaP- -responsible locus are still not convincing. The significance of techniques for the detection and characterization of circulating tumor cells has increased. Almost 100 markers potentialy usefull for CaP diagnosis have been reported. Serum Prostate Specific Antigen (PSA) and derived parameters (tPSA density, tPSA/transition zone ratio, tPSA velocity, age-specific tPSA levels, free PSA/total PSA index, tPSA doubling time) can significantly contribute to the differential diagnosis of CaP. The average costs for early detection of CaP in CR are 8650 CZK for one year of patient‘s life. Kallikrein hK2, kallikrein hK11, glutathion-Stransferase ?1, Stem Cells Prostatic Antigen, Prostate-specific membrane antigen, Telomerase Reverse Transcriptase, and Chromogranin A were studied in details. Considerable effort was put into urine CaP markers monitoring. More than 20 different urine markers have been studied but the populations have been small., Petr Štern, K. Vranovský, Kristian Šafarčík, and Lit.: 24
Úvod: Systém řízené point-of-care (POC) glukometrie se do lůžkové i ambulantní složky začal zavádět ve Všeobecné fakultní nemocnici (VFN) v Praze v r. 2004 a ve Fakultní nemocnici Olomouc (FNOL) v r. 2007. Uvádíme přehled aktuálně používaných principů měření a příklady jejich aplikací v současných glukometrech. Naše práce se dále zabývá postupy při realizaci záměru jednotné řízené POC glukometrie, výsledky testování analytických parametrů vybraných glukometrů a praktickými zkušenostmi z jejich dlouhodobého provozu. Materiál a metody: Záměrem bylo plošně zavést v celé nemocnici jednotnou technologii, která umožní spolehlivou kontrolu, dokumentaci, archivaci a výkaznictví všech provedených vyšetření. Na základě hodnocení analytických principů, technických řešení a s přihlédnutím k současným doporučením byl vybrán systém Accu-Chek Inform & Accu-Chek Sensor Comfort Pro spolu se softwarem Cobas IT 1000 (Roche). Výsledky: Z uživatelských vlastností je pozitivně hodnocena robustnost systému, elektromechanický design a softwarová výbava. Analytické výsledky glukometrů ve srovnání s referenční metodou i se zavedenými rutinními metodami jsou však jen částečně přijatelné. Popisujeme organizační i technické zkušenosti s instalací glukometrů na klinikách a s jejich supervizí v průběhu několikaletého rutinního provozu. Dnešní počet glukometrů na klinikách VFN je 73 ks, ve FNOL 65 ks. V obou nemocnicích pracují sítě glukometrů se softwarem Cobas IT 1000 v součinnosti s NIS Medea a OpenLIMS (Stapro), a jsou řízeny z jednoho laboratorního centra. Tento stav odpovídá požadavkům ČSN EN ISO 15189, a to jak ve věci supervize POC techniky, tak s ohledem na průběžnou kontrolu, úplnou dokumentaci a dlouhodobou archivaci výsledků měření. Závěr: V obou fakultních nemocnicích bylo dosaženo řízené POC glukometrie a odstraněno analyticky heterogenní, nekontrolovatelné a neekonomické používání mnoha druhů osobních glukometrů. Nový systém byl klinickými uživateli všeobecně akceptován a zvolená technologie je dostatečně robustní. Zavádění a popsaný způsob zajištění POC-glukometrie by mohl být vhodným modelem provozu jiných POC technologií, např. ABS, INR, CRP apod., Schneiderka P., Kajabová M., Štern P.ohnal L., Juklová M., Zápecová M., Benáková H., Zima T., and Lit.: 31
Edukační publikace popisuje strukturu protilátek, jednotlivé fragmenty, prostorovou fixaci domén, panty, úlohu disulfidi-ckých můstků, β-vláken a hypervariabilních smyček, rozdíly mezi jednotlivými imunoglobuliny a jejich izotypy. Reakce antigenu a protilátky je vysvětlována jak z hlediska komplementarity reaktantů, tak různých vazebných sil, které se na energii imunochemické vazby podílejí. Jsou uvedeny rozdíly mezi vazbou protilátky s imunogenem anebo haptenem a vlastnosti, které přispívají k imunogenicitě antigenu. Je objasněn vztah mezi afinitou a specifitou imunochemické reakce, jakož i reaktivita zárodečných a zralých protilátek., The educational publication describes the antibody structure, various fragments, three-dimensional fixation of domains, the function of disulfide bridges, β-strands and hypervariable loops. It also deals with differences between individual immunoglobulins and their isotypes. The antigen-antibody reaction is interpreted in the aspect of complementarity of reactants, as well as various binding forces participating in the energy of the immunochemical bond. Differences between the antibody bond to immunogen or to hapten and characteristics supporting the immunogenicity of antigen are given as well. Both the relation between the affinity and specifity of immunochemical reaction and the reactivity of naive and mature antibodies are demonstrated., Štern P., and Literatura
Cíl práce: Externí hodnocení kvality z dlouhodobého pohledu ukazují, že výsledky analýz stejného vzorku různými imunoanalytickými metodami často nejsou porovnatelné. Našim cílem bylo hledat příčiny těchto diferencí. Materiál a metody: Práce vychází z výsledků získaných sedmi rozdílnými imunoanalytickými metodami: DELFIA (PerkinElmer), Elecsys 2010 (Roche), Kryptor (B.R.A.H.M.S.), enzymové imunoanalýzy na imunosorbentu DRG a tří imunoradiometrických metod (DiaSorin, Immunotech and Schering-CIS). Výsledky: Hodnotili jsme následující parametry: profil přesnosti jednotlivých metod, linearitu po ředění, výtěžnost (modifikovanou) a porovnatelnost imunoanalytických metod. Výsledky analýz u některých vzorků s nízkými koncentracemi NSE korelovaly dobře, zatímco jiné nesouhlasily (diference byla až pětinásobná), zvláště v případě uměle připravovaných kontrolních materiálů. Proto se jeví současná příprava kontrolních materiálů, prováděná bez standardizace, jako sporná. V oblasti hraničních hodnot nepřesahují rozdíly v analytických výsledcích biologických vzorků dvojnásobek. Kolísání hodnot výsledků vyšších než 100 μg/l bylo mezi rozdílnými metodami do 40 %. Všechny hodnocené imunoanalytické metody jsou vhodné a velmi dobře porovnatelné (Korelační koeficienty do 0,994). Závěr: Naše výsledky potvrzují očekávané interference matric, které se projevují zvláště v oblasti normálních a hraničních koncentrací NSE. Dalším zdrojem diskrepancí může být rozdílná afinita protilátek vůči izoenzymům αγ- a γγ-enolázy., Objective: Long-term external quality assessments suggest that the individual results of different immunoassays are often not comparable. Our goal was to assess the possible sources of these differences. Methods: The paper is based on the results of analyses using seven different immunoassays: DELFIA (PerkinElmer), Elecsys 2010 (Roche), Kryptor (B.R.A.H.M.S.), the enzyme-linked immunosorbent assay DRG and three methods based on immunoradiometric assays (DiaSorin, Immunotech and Schering-CIS). Results: The following parameters were evaluated: precision profile of individual methods, linearity on dilution, modified recovery and comparability of immunoassays. The analytical results for certain low concentration specimens correlate well while others do not (up to five – fold difference), especially in the case of controls prepared synthetically. Therefore, the current non-standardized preparation of controls seems to be questionable. In the cut-off range, the difference in the results of native samples does not exceed its double value. The variation in values higher than 100 μg/l obtained with different assays is under 40 %. All the evaluated immunoassays are efficient and highly comparable (The correlation coefficients are up to 0.994). Conclusion: Our results confirm the expected matrix interference occurring especially in the range of normal and cut-off NSE concentrations. Another source of discrepancies can be put down to different antibody affinity to αγ- and γγ-enolase isoenzymes., Petr Štern, V. Bartoš, J. Uhrová, and Lit. 19
Cíl práce: Porovnat studium na vybraných lékařských fakultách se zvláštní zřetelem na výuku biochemie a klinické biochemie. Materiál a metody: Sumarizace zkušeností učitelů, výstupy z diskusí, sylaby přednášek, seminářů a praktických cvičení. Výsledky: Doporučení k rozšíření: počtu kazuistik, hodinové dotace molekulární biologie, aktuálních diagnostických schémat, interaktivnosti seminářů a využívání e-learningu. Závěr: Prosazuje se předmětově orientovaná výuka lékařství s důrazem na semináře a omezováním praktických cvičení z biochemie a klinické biochemie., Objective: To compare studies at selected Medical Schools with special regard to biochemistry and clinical biochemistry teaching. Material and Methods: Summary of teachers’ experience, conclusions of discussions obtained during personal visits, curricula with lectures, seminars and practical courses. Results: Recommendation to extend clinical biochemistry teaching in the number of clinical cases, overall number of hours for molecular biology, up-to date diagnostic flow charts, interactivity of the seminars, taking advantage of e-learning. Conclusion: Up-to-date trend in biochemistry and clinical biochemistry teaching represents subject-oriented studies with emphasis on seminars and reduction of practical courses., Petr Štern, B. Trnková, I. Šebesta, and Lit. 1