Specimens of human adult bones from Žatec cemetery (11th – 13th century) were investigated for determination of sex by molecular genetic methods. Sequence length difference in amelogenin gene locus on both X and Y chromosomes was chosen for its value in sexing. A modification of the silica method for extraction of aDNA was used. In 94.7% (18 out of 19 specimens) extraction was successful. Obtained data were then confronted with the results given by morphological sexing methods and the concordance of both techniques was 83.3%. This observation can be also taken as an indirect proof of authenticity of extracted aDNA fragments. and Vybrané kostry dospělých jedinců z žateckého pohřebiště (11.–13. století) byly podrobeny molekulárně genetickému určení pohlaví. Pro tyto účely byl zvolen specifický úsek DNA na X i Y chromozomu (80/83 bp) kódující bílkovinu zubní skloviny amelogenin. Extrakce DNA byla provedena pro účely laboratoře upravenou metodou silika. V 94,7 % (18 z 19 koster) se podařilo získat DNA. Výsledky byly dále konfrontovány s určeními zjištěnými morfologickými metodami a konkordance obou technik byla stanovena na 83,3 %. Toto zjištění lze rovněž považovat za nepřímý doklad autenticity DNA izolované ze středověkých kostí.
Vzhledem k značným rozdílům odhadu věku dožití uváděným pro kosterní pozůstatky jedince ztotožňovaného s knížetem Spytihněvem I. († 915) se autoři pokusili přehodnotit výsledky z hlediska reliability použitých metod a ukázat na některá jejich omezení vyplývající z rozvoje oboru. Užití metod antropologického určení pohlaví a odhadu věku dožití dle kostry musí provázet statistická indukce, při níž se uplatňují dva základní a zároveň protichůdně působící principy – přesnost a spolehlivost. Je úkolem biologického antropologa zvážit výpovědní hodnotu znaků, které jsou v konkrétním případě na skeletu zachovány, a nabídnout archeologovi takovou odpověď, která optimalizuje vztah přesnosti a spolehlivosti. Rozvoj znaků na kostře, která je přisuzována knížeti Spytihněvovi I., přesný a zároveň spolehlivý odhad dožití neumožňuje. Z těchto důvodů autoři považují oba předchozí odhady věku dožití za přesné, avšak značně nespolehlivé. V posledním desetiletí biologická antropologie dospěla k závěrům, že výpovědní hodnota metod odhadu věku dožití podle kostry neumožnuje tak přesné a spolehlivé zařazení jedinců do úzkých věkových tříd, jak se dříve praktikovalo. Tato skutečnost v důsledku omezuje i platnost výsledků některých postupů, jakož i kvantifikace úmrtnostních poměrů v pravěkých či středověkých populacích. and Given the pronounced differences in the estimates of the age at death of the skeletal remains of an individual identified with Prince Spytihněv I († 915), the authors attempted to reappraise the results from the point of view of the reliability of the methods used, and to show that the limitations of several spring from the development of the discipline. The anthropological methods of sex identification and estimation of age at death must be accompanied by statistical induction, in which two basic and antagonistic principles apply – precision and reliability. It is the task of the physical anthropologist to weight the value as evidence of the markers preserved on the skeleton in specific cases, and to offer the archaeologist an answer that optimises the relationship between precision and reliability. The development of the markers on the skeleton attributed to Spytihněv I does not allow for a precise and at the same time reliable estimate of age at death. For this reason, the authors hold both attempts at age estimation to date to be precise, but grossly unreliable. Over the last decade physical anthropology has advanced to conclude that the value as evidence of methods of age estimation from the skeleton does not allow such precise and reliable classification of individuals into narrow age categories, as was previously practised. The consequence of this fact is the limitation of the validity of the results of certain approaches, such as the quantification of mortality rates in prehistoric or medieval populations.
Archeologové často diskutují o pohybu obyvatel na určitém území a spolu s antropology, archeozoology a archeobotaniky uvažují o spektru rostlin a zvířat sloužících k výživě lidí v dávné minulosti. V posledních desetiletích do těmto studií proniká nová technika, a to měření kvantitativních poměrů obsahu přirozených izotopů vybraných prvků (např. uhlík, kyslík, stroncium) obsažených v tkáních, kostech a zubech. and Archaeologists very often discuss movements of inhabitants in the particular area and together with anthropologists consider the range of plants and animals used for human feeding in the past. New techniques have been applied in the relevant studies, such as the quantitative estimation of natural isotope levels in particular elements (e.g. carbon, oxygen, strontium) found in tissues, bones and teeth.
Závěrečné pokračování příspěvku představuje řadu příkladů využití stabilních izotopů při studiu výživy a migrace lidí (např. délka kojení, konzumace kukuřice v Severní Americe, původ obyvatelstva v Bavorsku, migrace v Egyptě apod.). and The final part of this contribution presents some examples of using stable isotopes in studying food and migration patterns in human populations (e.g. length of the lactation period, maize consumption in North America, Bavarian population origin, migration in Egypt, etc.).