Cílem této práce je představit české verze metod na měření vazby v dospělosti, konkrétně metody Experiences in Close Relationships a dalších variant, které jsou z ní odvozeny, spolu s jejich základními psychometrickými vlastnostmi a specifiky. Tento přehled společně s plným zněním jednotlivých dotazníků v přílohách by měl sloužit k možnosti výběru vhodného nástroje pro různé výzkumné otázky. Informace o jednotlivých metodách, jejich výhodách a nevýhodách společně s plným zněním položek by měla přispět k sjednocení používání v českém prostředí adaptovaných metod. Tento přehled by měl také přispět k omezení dalších duplicitních překladů stejných měřících nástrojů. and The aim of this paper is to present the Czech version of the methods used to measure attachment in adulthood, specifically we are concerned with the Experiences in Close Relationship method and its derived variants together with their basic psychometric properties and specifics. With the full texts of the individual questionnaires enclosed, this overview should help researchers select the appropriate version for their research questions. The information about the individual methods, their advantages and disadvantages together with the items in full ought to contribute to the unification of the use of adapted methods and to lowering the risk of repeated translations of the same methods in the context of the Czech Republic.
Tato studie je pilotáží nové metody pro měření náchylnosti k prožívání viny a hanby, Inventáře tendence k vině a hanbě (ITVAH). ITVAH je metoda založená na použití scénářů, která rozlišuje afektivní a behaviorální složky těchto dispozic a zároveň zohledňuje soukromé, resp. veřejné prožívání viny a hanby. Pro každý z 16 scénářů byly vytvořeny dvě položky – afektivní a behaviorální reakce, čímž vzniklo celkem 32 položek. Byl předpokládán čtyřfaktorový model měření – Negativní hodnocení chování (NHCh), Náprava, Negativní hodnocení self (NHS) a Únik. Dále byla předpokládána negativní souvislost NHS a Úniku se sebehodnocením a tendencí k sebeodpuštění a pozitivní souvislost NHCh a Nápravy s tendencí k sebeodpuštění. Pilotní studie proběhla na vzorku 249 česky mluvících dospělých (67 % žen, věk 18–75, Md = 22). Na základě ordinální konfirmační faktorové analýzy se zohledněním reziduálních kovariancí mezi položkami vztahujících se ke stejnému scénáři jsme zjistili akceptovatelnou shodu předpokládaného modelu s daty. Pro předpokládané souvislosti se sebehodnocením a tendencí k sebeodpuštění jsme však získali pouze částečnou oporu, v rozporu s teoretickým očekáváním jsme zjistili středně silný negativní vztah mezi tendencí k sebeodpuštění a afektivní složkou viny. Pro širší používání této metody v československém prostředí je důležité dále ověřit konstruktovou validitu metody společně s ověřením souběžné validity s The Test Of Self-Conscious Affect-3 (TOSCA-3). and This paper constitutes a pilot study of a novel measure for assessing proneness to guilt and proneness to shame, Inventář tendence k vině a hanbě (ITVAH, Inventory of Proneness to Guilt and Shame). ITVAH is a scenario-based method distinguishing affective and behavioural components of guilt and shame and also considering the private or public experience of guilt and shame, respectively. Two items (affective and behavioural reaction) were created for each of the 16 scenarios, resulting in total of 32 items. A four-factor measurement model was assumed – Negative behaviour evaluation (NBE), Reparation, Negative self-evaluation (NSE), Withdrawal. Next, we assumed negative correlations of NSE and Withdrawal with self-esteem and self-forgiveness and positive correlations of NBE and Reparation with self-forgiveness. The pilot study was carried out on 249 Czech-speaking adults (67 % women, aged 18–75, Md = 22). An ordinal confirmatory factor analysis with residual covariances between items connected to the same scenarios was conducted. The hypothesized four-factor model was found acceptable. However, we found limited evidence for the hypothesized relationships with self-esteem and self-forgiveness – in contrast to theoretical expectations we found a medium-strong negative relationship between self-forgiveness and affective component of guilt. For further use of the measure in the Czech and Slovak environment it is necessary to assess additional evidence of construct validity and concurrent validity with The Test of Self-Conscious Affect-3 (TOSCA-3).
Objective. The Chronic Pain Acceptance Questionnaire – Symptoms (CPAQ-S, 20 items) measures patients’ acceptance of their symptoms. The questionnaire was created by reframing the Chronic Pain Acceptance Questionnaire-20 (CPAQ-20). This study describes the Czech validation of the full and short CPAQ-S forms.Sample and settings. The final sample consisted of 368 patients (71% female) recruited at seven clinical sites in the Czech Republic. Hypotheses. A hypothesized two-dimensional factor structure (Activity Engagement and Symptom Willingness) was tested together with other theoretically relevant factor solutions.Statistical analyses. An ordinal confirmatory and exploratory factor analysis were employed. Results. None of the theory-driven factor structures were confirmed in the CPAQ-S-20, and exploratory factor analysis did not yield any satisfactory factor solution. However, an eightitem version (CPAQ-S-8) was derived based on the factor analysis that was characterized by good psychometric properties even when retaining important facets of the expected two-factor structure (i.e., Activity Engagement and Symptom Willingness).Limitations. While the sample heterogeneity was conceived as a strength of the study, an underlying noninvariance across different types of complaints could have caused unsatisfactory functioning of the scale. and Cíl. Škála Chronic Pain Acceptance Questionnaire (20položková verze) měřící přijetí chronické bolesti byla adaptována k měření přijetí obecných chronických obtíží pacientů klinických zařízení: Chronic Pain Acceptance Questionnaire – Symptoms. Tato studie popisuje českou adaptaci plné a zkrácené (CPAQ-S) verze škály. Vzorek. Finální vzorek sestával z 368 pacientů (71 % žen) ze sedmi klinických zařízení v České republice. Hypotézy. Předpokládaná dvoufaktorová struktura (Zapojení do aktivit navzdory bolesti a Ochota snášet symptomy) byla testována společně s dalšími teoreticky relevantními modely. Statistické analýzy. Byla použita ordinální konfirmační a následná explorační faktorová analýza. Výsledky. Žádný z testovaných faktorových modelů CPAQ-S-20 nebyl podpořen daty. Využití explorační faktorové analýzy nepřineslo žádnou přidanou informační hodnotu. Empiricky odvozená osmi-položková verze škály (CPAQ-S-8) byla charakterizována poměrně dobrými psychometrickými vlastnostmi i po zachování očekávané dvoufaktorové struktury tj., Zapojení do aktivit navzdory bolesti a Ochota snášet symptomy. Limity. Zatímco heterogenitu vzorku je možné vnímat jako silnou stránku studie, heterogenita různých typů obtíží, jimiž pacienti ve vzorku trpěli, mohla způsobit neuspokojivé fungování škály.
Cílem studie je přispět k porozumění souvislostem mezi nesymbolickými numerickými schopnostmi a vývojovou dyskalkulií. Zabýváme se tedy početními funkcemi již na úrovni vrozených dispozic, předcházejících osvojení číselného aparátu, které jsou zajišťovány instancí tzv. aproximativního numerického systému (ANS) a projevují se v dovednosti odhadu kvantit. Pokud tento vztah existuje, bylo by jej zřejmě možné využít pro praktickou diagnostiku dyskalkulie již v raném věku dítěte před projevením případných obtíží v numerických dovednostech. Naše pilotní studie srovnává úroveň nesymbolických početních schopností (početního odhadu) u dětí s dyskalkulií a kontrolní skupiny. Kompletní výzkumný soubor tvořilo 75 žáků ve věkovém rozmezí 6,6 až 17,8 let (M = 12,03; SD = 2,68), přičemž 25 (33 %) z nich vykazovalo matematické obtíže, které jsou v 17 případech(23 %)vysvětleny diagnózou dyskalkulie. Sběr dat byl realizován s využitím elektronického „testu početního odhadu“ vlastní konstrukce, tvořeného tzv. aproximativními úlohami založenými na principu diferenciace množství. Výsledky naznačují, že kontrolní skupina diskriminuje množství lépe než děti s matematickými obtížemi. Po kontrole věku respondentů je však vztah dyskalkulie a výkonu v testu početního odhadu slabý a statisticky nevýznamný, beta = –0,232, p = 0,056. Zjištěné výsledky jsou diskutovány ve vztahu k možnostem jejich využití v praxi. and The aim of the study is to contribute to the understanding of the links between non-symbolic numerical abilities and developmental dyscalculia. Therefore, we deal with the numerical functions already at the level of innate dispositions preceding the acquiring of numerical apparatus, which are ensured by the instance of the so-called approximate number system (ANS) and are manifested in the quantitative estimation skill. If the relationship exists, it might be possible to use it for the practical diagnosis of dyscalculia at an early age before showing any difficulties in numerical skills. Our pilot study compares the level of non-symbolic numerical abilities (counting) in children with dyscalculia and control groups. The complete research group consisted of 75 pupils aged between 6.6 and 17.8 years (M = 12.03; SD = 2.68), with 25 (33%) showing mathematical difficulties in 17 cases (23%) explained by the diagnosis of dyscalculia. Data was collected using an electronic “numerical estimate test” of the own construction, constituted by the so-called approximation tasks based on the principle of differentiation of quantities. The results suggest that the control group discriminates the quantity better than children with mathematical difficulties. However, after checking the age of the respondents, the relationship between dyscalculia and numerical test output is weak and statistically insignificant, beta = -0.232, p = 0.056. The results are discussed in relation to the possibilities of their use in practice.
Objectives. This study aimed to assess psychometric properties, such as reliability, construct validity, and cut-off scores, for the Czech version of the Clinical Outcome in Routine Evaluation – General Population (GP-CORE) questionnaire, a tool usable for repeated measurement of psychological distress within routine clinical settings. Participants and setting. Two general populations and one clinical sample were used with N values of 420, 394, and 345, respectively. Hypotheses. One of the competing theoretical factor solutions will demonstrate the best fit. Statistical analysis. To examine the factor structure of the GP-CORE, a confirmatory multidimensional item response theory analysis (graded response model) was employed. Results. The best fitting model was a bifactor solution representing one content domain of overall distress and two item wording domains (positively and negatively worded items). Clinical cut-off scores were determined to be 1.85 (men) and 1.90 (women). Study limitations. The GP-CORE can be used as an unidimensional measure of overall distress, but users have to be aware of the influence of positive vs. negative item wording on the responses. and Cíle. Tato studie si kladla za cíl zhodnotit psychometrické vlastnosti české verze škály Clinical Outcome in Routine Evaluation - General Population (GP-CORE), konkrétně poskytnout informace o reliabilitě, konstruktové validitě a klinickém cut-off skóru. GP-CORE je nástroj využitelný pro opakované měření psychologického stresu. Vzorek a design. Byly využity tři vzorky respondentů, z nichž dva pocházely z obecné (N = 420 a 394) a jeden z klinické populace (N = 345). Hypotézy. Jedno z faktorových řešení bude mít superiorní fit oproti ostatním. Statistické analýzy. K ověření faktorové struktury GP-CORE bylo využito konfirmační multidimenzionální teorie odpovědi na položku (graded response model). Výsledky. Jako finální model byl zvolen bi-faktorový model reprezentující obecný obsahový faktor distresu a dva metodické faktory způsobené pozitivní a negativní formulací položek. Kromě toho, že vykazoval nejlepší fit, byl také dobře teoreticky interpretovatelný. Klinický cut-off skór pro průměrnou hodnotu napříč položkami byl ustanoven na 1,85 pro muže a 1,90 pro ženy. Limity. GP-CORE lze využít jako jednodimenzionální nástroj pro měření obecného psychologického stresu, ale uživatelé by si měli být vědomi také možného vlivu pozitivní či negativní formulace položek na odpovědi respondentů.
V roce 2009 patřil dotazník SPARO k nejpoužívanějším metodám psychologické diagnostiky v ČR (Urbánek, 2010), a to zejména mezi psychology působícími v personalistice, vězeňství, policii a armádě. Empirické důkazy jeho validity a reliability ovšem chybějí. S využitím rozsáhlého vzorku policistů a uchazečů o práci u policie jsme proto ověřili reliabilitu a faktorovou validitu dotazníku. Výsledky ukazují, že vnitřní konzistence je neuspokojivá u zhruba poloviny škál, jednotlivé škály navíc nejsou jednodimenzionální. Faktorová validita je problematická zejména u hlavních komponent dotazníku, které spolu oproti předpokladům silně korelují. Tyto korelace navíc byly přítomny i v původních standardizačních vzorcích, protože se neliší námi pozorované a originální korelační matice. Faktorová struktura dvou „obecnějších faktorů“ je komplikovaná, nelze v rozporu s teorií identifikovat dvě nezávislé latentní proměnné. Výsledky nepodporují využití dotazníku v běžné praxi. Za tímto účelem by bylo nezbytné prokázat prediktivní validitu jednotlivých škál dotazníku; souběžnou validitu ověřujeme v další studii (Cígler & Rudá, 2021). and In 2009, the SPARO questionnaire was one of the most used assessment methods in the Czech Republic (Urbánek, 2010), especially between psychologists in human resources, prisons, police, or the army. However, empirical evidence of its reliability and validity is missing. Using a significant sample of police officers and applicants to police, we researched the questionnaire's reliability and factor validity. About half of the scales do not have adequate internal consistency; the majority of them are not unidimensional. Factor validity is questionable, especially in the main components of the questionnaire, which are highly correlated. These correlations were also present in the original standardized samples as our and original correlation matrices do not differ. The factor structure of the two general factors items is not clear and two-dimensional. Our results do not support the use of the questionnaire in practice. It is necessary to confirm its’ predictive validity; the criterion validity is evaluated in our follow up study (Cígler & Rudá, 2021).
V předcházející studii (Cígler & Rudá, 2021) se nám nepodařilo prokázat dostatečnou vnitřní konzistenci a faktorovou validitu dotazníku SPARO. Pro posouzení vhodnosti jeho využití v praxi jsou nicméně důležité ještě další psychometrické parametry. V tomto navazujícím výzkumu se proto pokusíme ověřit jeho souběžnou validitu oproti dotazníkové baterii MMPI 2. Její výhodou je mezinárodní popularita, díky níž se může opřít o řadu zahraničních studií. S využitím rozsáhlého vzorku policistů a uchazečů o práci u policie se nám nicméně nepodařilo souběžnou validitu uspokojivě demonstrovat. Nedostatečná je jak konvergentní, tak i divergentní validita hlavních komponent, obecných faktorů i skóre věrohodnosti (L) dotazníku SPARO vůči vybraným škálám MMPI 2, a to s výjimkou škály emocionální variabilnosti (EM). Vedlejším výstupem naší studie je ověření vnitřní konzistence a faktorové struktury jednotlivých škál dotazníku MMPI 2, protože jiné české empirické studie na toto téma neexistují. Musíme konstatovat, že jak reliabilita, tak i faktorová validita MMPI 2 rovněž není uspokojivá. Závěrem argumentujeme, že použití dotazníku SPARO v běžné praxi nelze v žádném případě doporučit. Opatrné použití dotazníku MMPI 2 je podle nás možné s ohledem na uspokojivé zahraniční výsledky, je však nezbytný další český výzkum, a to zejména po stránce prediktivní validity. and In the previous study (Cígler & Rudá, 2021), we were not able to confirm satisfactory internal consistency and factor validity of the SPARO questionnaire. However, further psychometric properties are also necessary to consider the questionnaire's validity and usefulness in practice. In this follow up study, we examined its criterion validity to MMPI-2, which is used globally and thus has broader empirical support. Despite that, we did not find any support for neither convergent nor divergent validity of the main components, general factor, and the credibility score (L) of SPARO questionnaire to selected MMPI-2 scales. The only exception was the emotional variability scale (EM). As a minor result, we also examined the internal consistency and factor validity of MMPI-2 scales as no other Czech study concerning the questionnaire exists. Neither reliability nor factor validity was satisfactory. Finally, we argue that using the SPARO questionnaire in regular practice cannot be recommended. Cautious use of the MMPI-2 is possible, regarding international validation studies, however, further Czech research is needed, especially in the predictive validity.