Příspěvek poukazuje na příčiny nepřehlédnutelného poklesu kvality českého fyzikálního vzdělávání, který se projevuje mj. i rostoucí neúspěšností v univerzitním bakalářském studiu fyziky hned v prvním semestru. Vedle právem kritizovaných Rámcových vzdělávacích programů (RVP), podstatně redukujících rozsah výuky fyziky, označuje za jednu z nich úroveň současných gymnaziálních učebnic vydávaných již čtvrt století v prakticky nezměněné - a v posledních reedicích spíše ještě ochuzené - podobě. Na podrobnějším komentáři některých fyzikálně-didaktických nedostatků [15, 16] potom konkrétně dokládá, že takové učební texty sotva mohou podporovat učitele ve výkladu preferujícím fyzikální správnost a rozvíjejícím fyzikální myšlení jejich svěřenců. Studentům pak těžko mohou být vhodnou studijní pomůckou, natož je přivést k zájmu o porozumění fyzikálním jevům a fyziku samotnou., Jana Musilová, Aleš Lacina., and Obsahuje bibliografické odkazy
Na příkladu z oblasti speciální teorie relativity ukazuje příspěvek přirozený vztah aparátu lineární algebry k fyzikálním teoriím. Předkládá elementární postup při odvození tzv. speciální Lorentzovy transformace na úrovni vstupního kursu obecné fyziky v univerzitním studiu fyzikálních, resp. technických oborů a ukazuje, že k tomu zcela stačí pochopení pojmu lineárního zobrazení a zvládnutí rutinních maticových operací. Na problémech souvisejících s pojmy současnosti a soumístnosti, tzv. kontrakce délek a dilatace času ukazuje efektivnost přímé aplikace Lorentzovy transformace oproti obvyklým, takzvaně "názorným" úvahám, které je nevyužívají., This paper shows a natural connection of linear algebra to physics theories on an example of the special theory of relativity. An elementary derivation of the special Lorentz transformation is presented, at the level of a first year university course on general physics, and it is shown that, for such a derivation, understanding of the concept of linear mapping and elementary matrix operations is fully sufficient. The paper also shows an advantage of the application of Lorentz transformation to the problems of length contraction and time dilation, compared to the more usual, supposedly "illustrative" explanations., Jana Musilová,., and Obsahuje bibliografické odkazy
Už žáci vyšších tříd základní školy vědí, co je Avogadrova knstanta. Méně se však ví, že její hodnota je v dnešní době známa s obrovskou přesností pouhých čtyř až pěti miliontin procenta [1, 2, 3]. Ještě méně je známo, že ji takto přesně lze určit fakticky přímo - z měření hustooty a rozměru základní buňky (mřížkového parametru) vhodné krystalické látky, konkrétně křemíku. Nejméně taková musí proto být přesnost měření mřížkového parametru. Pomocí současných rentgenografických metod využívajících synchrotronového záření a špičkových přístrojů jí skutečně lze nejen dosáhnout, ale ještě o dva řády překonat. Co však je zcela neuvěřitelné, je přesnost několika desetitisícin procenta, jíž se při měření mřížkových parametrů dosahovalo již v šedesátých letech minulého století, v době obyčejných rentgenek, záznamu na fotografický film a bez jakékoli výpočetní techniky včetně kalkulaček! Zásluhu na tom mají grafické a výpočetní metody, které zdánlvě jednoduchým, ale takřka geniálně promyšleným způsobem zdokonalil tehdy doktor Martin Černohorský, který v té době vedl laboratoř v Ústavu fyziky kovů Československé akademie věd. Pomocí nich dosáhl lepší přesnosti měření mřížkových parametrů krystalických látek než přední světové laboratoře. O těchto metodách stručně pojednává předkládaný příspěvek, věnovaný prof. RNDr. Martinu Černohorskému, CSc., k jeho významnému žvotnímu jubileu., Jana Musilová., and Obsahuje seznam literatury
V době rozvoje atraktivních fyzikálních disciplín, jako jsou například teorie strun, studium nanostruktur či moderní astrofyzika na jedné straně, a současně rostoucí neobliby fyziky u žáků základních škol a gymnazistů na straně druhé, se problémy newtonovské mechaniky mohou zdát zcela neúčinným prostředkem pro upoutání zájmu mládeže o fyziku. Cílem tohoto článku je uvedené tvrzení pomocí několika jednoduchých gymnaziálních úloh oslabit a pokusit se ukázat, že i standardní učebnicové problémy mohou být zajímavé a inspirativní. Dokladem toho, že klasická newtonovská mechanika může být i v současnosti zdrojem poučení a disciplínou jako stvořenou pro „broušení fyzikálního rozumu“, jsou studie [1]-[5] profesora Černohorského zaměřené na problematiku Newtonových zákonů., Jana Musilová, Lenka Czudková., and Obsahuje seznam literatury
Didaktika je teoretická disciplína, která se zabývá vzděláváním, formami, postupy a cíli vyučování. Stručně řečeno, je to teorie vyučování. Didaktika fyziky je tedy nepochybně teorií vyučování fyzice. Návodům "jak učit fyziku", tj. jak přistupovat k výkladu daného fyzikálního tématu či konkrétního problému, musí předcházet zásadní požadavek fyzikální správnosti. Ten není v didaktických textech nikdy explicitně uváděn. Proč taky? Je přece tak samozřejmý, že zmínka o něm by mohla působit až urážlivě. Praxe však ukazuje, že výukové a didaktické texty mohou mít k fyzikální správnosti i dost daleko. Jedním z doslova vousatých problémů, k nimž se tato negativní charakteristika hodí, je jednoduchý problém z mechaniky - řešení pohybu matematického kyvadla, jak uvidíme v tomto článku., Jana Musilová., and Obsahuje bibliografii
Lom, ohyb a odraz světla jsou jevy, s nimiž se potkáváme denně. Pochopit je však nemusí být zejména pro laiky jednoduché, přestože se jedná o téma, které je součástí školní výuky. Zákonitosti šíření světla ovšem plynou velmi jednoduše z několika základních principů optiky a dají se také velice názorně demonstrovat. V tomto příspěvku se jim věnujeme poněkud netradičním způsobem, od výkladu velmi jednoduchého a pochopitelného až po nečekanou aplikaci doládající, že zakřivení trajektorie tělesa v gravitačním poli má vlastně stejný původ jako lom či ohyb světla. and Tomáš Tyc, Jana Musilová.
Internetové stránky jsme si zvykli navštěvovat prakticky denně. Hledáme na nich informace, zábavu a poučení. K nevšedním námětům, které mohou připoutat pozornost mládeže i dospělých, patří parabolický let. V tomto díle rubriky "Ve zkratce" si všimneme fyzikální podstaty parabolického letu a kriticky posoudíme, jak jsou informace o něm prezentovány na domácích i zahraničních webových stránkách. Uvědomíme si také, zda a jak dobře umíme číst z grafů., Lenka Czudková, Jana Musilová, Tomáš Nečas., and Obsahuje bibliografii
Říká se, že jedním ze znaků správné fyzikální teorie je její krása. Máme-li na mysli estetičnost matematickou, patří variační počet k matematickým metodám, které naplňují tento požadavek vrchovatě. Je také pravda, že správné (zkušeností a experimentem prověřené) fyzikální teorie bývají variační, tj. odvoditelné z variačního principu: Klasická mechanika, relativistická mechanika, kvantová mechanika, klasická elektrodynamika... Na zcela elementární úrovni předkládáme základní myšlenku a klasické postupy variačního počtu, s ukázkami použití v geometrii a fyzice. Zaměříme se pouze na variační princip prvního řádu, s důrazem na mechaniku, kde na rozdíl od teorie pole závisí řešené úlohy pouze na jedné nezávisle proměnné, ve fyzice obvykle na čase., It is said that one of the characteristic features of physical theories is their beauty. Having in mind the "mathematical aesthetic appearance" one can say that the calculus of variations highly fulfils this requirement! It is also well known that correct physical theories (those verified experimentally), are often variational, i.e. based on a variational principle: classical mechanics, relativistic mechanics, quantum mechanics, classical electrodynamics, etc. We present, at a very basic level, the fundamental ideas and classical approaches of the calculus of variations, including examples of their use in geometry and physics. We focus on the first order variational principle, emphasizing mechanics, because contrary to field theories, the variational problems in mechanics depend on one independent variable only (usually time in physics)., Jana Musilová, Pavla Musilová., and Obsahuje bibliografii