Dlouhodobý průzkum severovýchodního okolí Prahy poskytl značné množství archeologických pramenů různých období, mj. památek řivnáčské kultury z konce středního eneolitu (ca 3100–2800 BC). Nejdůležitější soubor pochází z polozemnice obj. 13/76 v Praze-Dubči ze starší fáze řivnáčské kultury. Z jejího inventáře zaujme zejména hojný výskyt formálně archaické hrubotvaré industrie. Na základě distribuce a četnosti 16 evidovaných lokalit řivnáčské kultury ve sledované oblasti a jejího srovnání s jinými regiony se autoři zabývají otázkou, zda tamější výrobní aktivity nositelů této kultury byly převážně zemědělské, nebo zda mohly být v některých méně příhodných oblastech též pastevecké. and On the settlement of the Řivnáč culture on the eastern periphery of Prague. The long-term research in the north-eastern area of Prague have yielded a substantial amount of archaeological evidence from various periods, including relics of the Řivnáč culture from the end of the Middle Eneolithic (ca 3100–2800 BC). The most important assemblage stems from feat. (pit-house) No. 13/76 in Prague-Dubeč, dating to the earlier phase of the Řivnáč culture. Of particular interest in its inventory is the abundant occurrence of the formally archaic heavy-tool industry. Based on the distribution and frequency of 16 recorded localities of the Řivnáč culture in the studied area and their comparison with other regions, the authors focus on the question of whether the local manufacturing activities conducted by the bearers of this culture were primarily agricultural in nature or whether they may also have been pastoral in less suitable areas.
Publikace nálezu keramického depotu mohylové kultury střední doby bronzové v Praze 9 – Běchovicích (ca 60 nádob, z toho 49 koflíků) představuje zřejmě hmotný korelát přísežného obřadu. Autoři zároveň shrnuli informace o 9 keramických depotech té doby z Čech a také nálezy kultury mohylové z východní části území Prahy. Na základě srovnání osídlení tohoto mikroregionu s mapami nálezů střední doby bronzové, ale i jiných pravěkých období na území Prahy, uvažují o interpretačním využití výpovědi archeologických map. and The publication of a Middle Bronze Age Tumuli culture pottery deposit find in Prague 9 – Běchovice (ca. 60 vessels, including 49 cups) apparently represents the tangible evidence of a ritual oath. The authors have also collected information on nine pottery deposits from this period in Bohemia, as well as Tumuli culture finds from the eastern part of Prague. On the basis of a comparison of the settlement of this microregion with maps of finds from the Middle Bronze Age and other prehistoric periods within the territory of Prague, the authors speculate on the interpretive application of testimony from the archaeological maps.
Autor se pokusil o dílčí komentář k osmisvazkovému projektu Archeologie pravěkých Čech, a to z pozice aktivního účastníka přípravy syntéz pravěku Čech z roku 1978 i 2007–2008. Nová syntéza uspokojivě shrnuje výsledky českého terénního výzkumu i stav zpracování pramenů, ale – podle názoru autora – faktografické limity domácích pramenů spolu s dnešní úrovní integrace výsledků humanitních a přírodních věd omezují možnosti jejich celistvého interpretačního využití. Další rozvoj, resp. přežití oboru bude záviset dílem na míře úspěšnosti integrace českého výzkumu v rámci Evropy, dílem na schopnosti archeologů přesvědčit domácí veřejnost, že péčí a hospodařením s archeologickými prameny plníme nepominutelnou společenskou objednávku nadnárodního dosahu. and The author comments on the eight-volume Archeologie pravěkých Čech [Archaeology of Prehistoric Bohemia] from the position of an active participant in the preparation of the synthesis of information concerning prehistoric Bohemia in 1978 and 2007–2008. This new synthesis provides a satisfactory summary of the results of Czech field research as well as the state of the processing of sources. However, in the opinion of the author, the factographic limits of domestic sources together with today’s unsatisfactory integration of the results of the humanities and natural sciences restricts the possibilities of their cohesive interpretive use. Further progress, or even the survival of the field, will depend in part on the success of the integration of Czech research into the framework of Europe and in part on the ability of archaeologists to convince the public that care and management of archaeological sources is a vital social mission of supranational importance.