Onemocněni srdce a cév patří mezi časté důvody úmrti a to navzdory zlepšení diagnostiky, léčení i znalosti etiopatogeneze. V Evropě umírá 10 % nemocných s akutním infarktem myokardu a nestabilní angínou pectoris do 90 dnů od jejich manifestace. Sledujeme-li je rok, pak tvoří úmrtí 17 %. Tato čísla vedou k rozvoji vědeckého výzkumu v oblasti protektivnich postupů. Jako možný postup se jeví substituce estrogeny například u žen v menopauze (HRT - hormone replacement therapy). Právě nízká hladina estrogenu u mužů je zkoumána jako možný důvod vyšší incidence kardiovaskulárních onemocnění (estrogeny vznikají aromatizací z testosteronu) oproti ienám ve skupině do 50 let (1). V úvahách o hormonálním deficitu starší a staré populace (u mužů především androgennim - PADAM - parciální deficit androgenů, u žen estrogenním) se nabízí další otázka - není účelné podávat mužům „ženské protektivni hormony", které sníží riziko onemocnění srdce a cév? Mají estrogeny protektivní vliv na kardiovaskulární systém? Je rozdíl v cestě podání a mechanizmu syntézy substitučních látek?, Cardiovascular diseases count among common causes of death despite the improvement of their diagnostics, treatment and knowledge of etiopathogenesis. Ten percent of patients with acute myocardial infarction and unstable angina die to 90 days after the disease manifestation in Europe. During one year foUow-up the mortality represents 17 %. This values lead to scientific research development in the area of protective methods. One of them seems to be estrogen replacement, e.g. in menopausal women (HRT - hormone replacement therapy). The low estrogen level in men is investigated as a possible cause of higher incidence of cardiovascular diseases (estrogens are pro¬ duced from testosterone via aromatization) in comparison with women under 50 years of age. [1] Considering a hormone dehciency in elderly and old population (in men mainly partial androgen deficiency - PADAM, in women estrogen deficiency) an other question arises - is it effective to administer to men „women protective hormones", which decrease a risk of cardiovascular diseases? Have estrogens protective effects on cardiovascular system? Are there differences in the way of administration and synthesis mechanism of replaced substances?, Zbyněk Veselský, and Lit. 11
Incidence benigní hyperplazie prostaty řadí toto onemocnění mezi nejčastější v mužské populaci vůbec. Invaze na prostatě je u mužů nejčastějším výkonem po operaci katarakty a benigní hyperplazií prostaty onemocní každý muž starší 70 let se zachovanou sekrecí androgenů. Snaha o neinvazivní terapii je známa více než 2 000 let. Původní fytopreparáty a neselektivní alfa-inhibitory (Caine) s extrémním vlivem na systémový tlak vystřídala léčiva s vlivem na benigní hyperplazii prostaty a hypertenzi (doxazosin, terazosin) a následně nejmodernější skupina, jež tento vliv na systémový tlak výrazně potlačuje, až k hodnotám srovnatelným s placebem (tamsulosin, tamsulosin TOCAS). Skupina inhibitorů adrenergního receptoru typu alfa-1 tvoří nejvýraznější terapeutickou skupinu (70?75 % na trhu), fytopreparáty standardně tvoří až 20 %. Jednotlivé preparáty ve farmakologických třídách jsou co do účinnosti plně srovnatelné a liší se pouze v procentu výskytu nežádoucích účinků, a tím i v možnosti využití v léčbě nejstarších pacientů. Pro molekulu tamsulosinu platí, že je nejbezpečnější farmakologickou variantou (rozuměj ve své třídě) u nemocných nad 65 let a kardiaků (Coffey). Totéž platí i pro ne alfa-adrenergní inhibitory, jako je mepartricin (inhibice enterohepatálního oběhu cholesterolu), Benign hyperplasia of the prostate ranks among the diseases with the highest incidence in the male population. Invasive interventions on the prostate are the second most frequent procedure performed in men after cataract surgery, and every man above 70 years of age with preserved androgen secretion has benign hyperplasia. Efforts to apply non-invasive therapy have been known for more than 2000 years. Original phytopreparations and non-selective ?-inhibitors (Caine) with extreme effect on the systemic pressure were replaced by drugs affecting benign hyperplasia of the prostate and hypertension (doxazosin, terazosin) and subsequently by the latest group of drugs which systematically suppress the effect on the systemic pressure to achieve values comparable with those for a placebo (tamsulosin, tamsulosin TOCAS). The alfa-1 adrenergic receptor inhibitor group is the most widely used (70?75 % market share), while the standard share of phytopreparations is 20 %. The drugs forming part of the different pharmacological classes are fully comparable in terms of efficiency and only differ in the adverse event rate and thus in the potential for application in the oldest patients. The tamsulosin molecule is the safest pharmacological variant (i.e. within its class) in patients over 65 years and cardiac patients (Coffey). The same applies to non-alpha-adrenergic inhibitors such as mepartricin (inhibition of enterohepatic circulation of cholesterol)., Z. Veselský, and Lit.: 11