Na pohřebišti ze starší doby bronzové v Praze 9 – Miškovicích byla fosfátová analýza úspěšně použita jako doplněk archeologických a antropologických pozorování. S její pomocí se kromě „regulérních“ pohřbů s kompletně dochovanými kostrami v anatomické poloze podařilo prokázat některé doposud neznámé formy pohřbívání (ca 45 % ze všech odkrytých hrobů): A) Pohřbívání samotných kostí (někdy ve schránkách z organického materiálu) bez měkkých tkání, často s milodary, charakterizované kompletně nebo fragmentárně dochovanými kosterními pozůstatky rozptýlenými či uspořádanými na dně hrobové jámy, bez fosfátové anomálie. B) Tzv. kenotafy, prázdné jámy ležící mezi ostatními hroby, které se svým tvarem neliší od hrobových jam s pohřby, neobsahují však žádné kosterní pozůstatky ani předměty a nevykazují fosfátovou anomálii. U jednoho kenotafu byl zjištěn kamenný zával. C) „Hrobové“ jámy bez kosterních pozůstatků a bez nálezů, ale s výraznou fosfátovou anomálií respektující svým tvarem i velikostí půdorys jámy. and Burial rites: uniform or diverse? Interpretation of the results of phosphate soil analysis at the Únětice culture burial site in Prague 9 – Miškovice. Phosphate soil analysis was successfully used as a supplement to archaeological and anthropological observations at the Early Bronze Age burial site in Prague 9 – Miškovice. In addition to „regular“ burials with complete preserved skeletons resting in an anatomical position, the soil analysis was used to document heretofore unknown forms of burial (approximately 45 % of all uncovered graves): A) The burial of separate bones (in some cases in caskets made from organic material) without soft tissue, often with gifts and characterized by complete or fragmentary skeletal remains spread out or arranged in the bottom of the grave pit, without a phosphate anomaly. B) So-called „cenotaph“ (empty) graves situated between other graves. The shapes of cenotaph graves do not differ from other graves, but do not contain any bones or other objects. The cenotaph graves do not have a phosphate anomaly, but one of them has a stone packing. C) „Grave“ pits with neither skeletal remains nor finds, but with a distinct phosphate anomaly respecting the shape and even the size of the grave.
This study deals with the changes in position of the office of moravian land captain during the reign of last members of house Luxemburg in Moravia, since the ascension of king Venceslaus IV. in the year 1411, over the reign of Sigismund of Hungary, to the granting of Moravian margravate to Albrecht V. of Habsburg in october 1423. The author corrects some deficiencies of existing literature and specifies the chronology of holders of this office. Based on the analysisi of sources are also reconstructed purviews and areas, in which the land captain could intervene and their changes in time of hussite wars and reign of different margraves. This work also captures the way of appointment and deposition of land captains by the ruler and different strategies and attempts to alternate arrangement of administration of Moravian margravate by Sigismund of Hungary, when he tried to sideline this office, which became more and more dependent on the forming high nobility estate.
Ernst Mach was already an internationally recognised experimental physicist, when he, after professorships for Mathematics and Physics in Graz and Experimental Physics in Prague, took over the chair for "Philosophy, particularly for the History and Theory of the Inductive Sciences", at the University of Vienna in 1895. This turn from natural sciences to philosophy was really an exception in the academic field. Although he was not a specialist in philosophy his ideas exhibited a remarkable influence. Here is the first part of the author's text, the second, closing part (Mach and Philosophy) will be published in the next issue of this Journal., Friedrich Stadler ; z angličtiny a němčiny přeložil M. Černohorský., and Obsahuje bibliografii
Římské vojenské tažení, které mělo v r. 6 po Kr. zničit Marobudem vytvořenou říši Markomanů, nebylo nikdy zahájeno. Operační plán tažení předpokládal klešťovitý úder vedený od Rýna Sentiem Saturninem a od Dunaje Tiberiem. Názory o jeho uskutečnění vycházejí z rétorického líčení událostí Velleiem Patercullem formou tzv. panegyricu na Tiberia, které zdůrazňuje vynucené dramatické ukončení tažení krátce před spojením obou vojenských uskupení. Ve skutečnosti tato vojska vůbec nevykročila z míst svého soustředění. Dávat proto do souvislosti římské opevnění u Mušova s polním tažením v r. 6 po Kr. není odůvodněné. and The military subjugation of Maroboduus’ empire, planned for 6 AD by Augustus and Tiberius: a war without campaigns. The Roman military offensive against the heart of Maroboduus’ regnum in Bohemia in AD 6 – as described by C. Velleius Paterculus – never really began. The plan of campaign was a pincer movement by two Roman army groups, one commanded by Sentius Saturninus moving in from the Rhine while the other under Tiberius approached from the Danube. Contrary, however, to the rhetorical account by Velleius – who in his panegyric on Tiberius dramatised the campaign’s abortion as having been compelled by the Pannonian revolt before the generals could unite and join battle with the enemy – the two armies never left their deployment zones. It is therefore incorrect to connect the archaeological traces of Roman fortifications at Mušov-Burgstall, and the Augustan/Tiberian age artefacts excavated at the same site, with this war.