Oblast známá neobyčejnou koncentrací památek pozdně středověké venkovské architektury, leží severovýchodně od města Český Krumlov. V sedmi menších vsích tu najdeme nejméně deset usedlostí – dvorů z 15./16. století. Archeologickým výzkumem zde bylo zjištěno 15 dosud neznámých lokalit ze 2. poloviny 13. století a dvě z raného středověku. Pozůstatky jednotlivých dvorců ze 13. století jsou v různých prostorových vztazích k dodnes stojícím stavbám pozdně středověkého a raně novověkého stáří. V intervalu mezi počátkem 14. a počátkem 16. století došlo v Koutech k jisté změně struktury osídlení, což se většinou projevilo změnou počtu, případně polohy jednotlivých dvorců – usedlostí v rámci jednotlivých jader osídlení. Kulturní krajina v podobě, v jaké se zde vytvořila nejpozději v období pozdního středověku, se stala základem pozdějšího vývoje, pokračujícího patrně bez větších výkyvů až do dnešních dnů. and KOUTY IN THE ČESKÝ KRUMLOV REGION. A TYPICAL OR AN EXTRAORDINARY MODEL OF SETTLEMENT IN THE LATER MIDDLE AGES? The study area, known for its unusual concentration of Late Medieval examples of rural architecture, lies north—east of Český Krumlov. Seven smaller villages contain at least ten farmsteads – courtyards dating to the 15th/16th centuries. Archaeological excavation here has identified 15 hitherto unknown sites from the second half of the 13th century, and 2 from the Early Middle Ages. The remains of the individual 13th century steadings have differing spatial relationships to still standing buildings of the Late Medieval and Early Modern periods. In the interval between the beginning of the 14th and the beginning of the 16th centuries, certain changes took place at Kouty – changes in the structure of settlement, manifest in most cases in changes in the number, or size, of the individual farmsteads – holdings in the framework of individual settlement cores. The cultural landscape, in the form created here no later than during the Late Middle Ages, became the basis for later development which has clearly continued without major deviations down to the present day.
The article deals with thi circumstances of founding, subsequent development and the most important characteristics of the Památky archeologické (founded 1854). It also describes and analyses the institutional and social-political context of the important milestones in the history of this periodical the belongs to the oldest scientific journals in Central Europe focudes on important scientists who had in the past (for example as redactors) given shape to the sketches the possibilities of its futher development.
Nové výzkumy a revize starších nálezů umožnily identifikovat bohaté pohřebiště únětické kultury starší doby bronzové v Klecanech (střední Čechy). Jeden z nově prozkoumaných hrobů obsahoval čepel dýky a sekeru se lžícovitým ostřím. Povrch sekery nese stopy používání, což vylučuje její výhradní roli symbolického artefaktu. V korozních vrstvách na povrchu se dochovaly zbytky textilií. Z kostry pochází 14C datum 3478 ± 31 BP (2σ 1888–1736 a 1712–1695 BC). and The Únětice culture cemetery in Klecany, Central Bohemia. New research and a re-analysis of older finds enabled a rich cemetery of the Únětice culture (Early Bronze Age) in Klecany (distr. Prague-East) to be identified. One of the newly examined graves contained a dagger blade and an axe with spoon-shaped blade. The axe surface bears use wear traces, which rules out its exclusive role as a symbolic artefact. Textile remains were preserved in the corroded surface layers. A 14C date of 3478 ± 31 BP (2σ 1888–1736 and 1712–1695 BC) was obtained from the skeleton.
Na pohřebišti ze starší doby bronzové v Praze 9 – Miškovicích byla fosfátová analýza úspěšně použita jako doplněk archeologických a antropologických pozorování. S její pomocí se kromě „regulérních“ pohřbů s kompletně dochovanými kostrami v anatomické poloze podařilo prokázat některé doposud neznámé formy pohřbívání (ca 45 % ze všech odkrytých hrobů): A) Pohřbívání samotných kostí (někdy ve schránkách z organického materiálu) bez měkkých tkání, často s milodary, charakterizované kompletně nebo fragmentárně dochovanými kosterními pozůstatky rozptýlenými či uspořádanými na dně hrobové jámy, bez fosfátové anomálie. B) Tzv. kenotafy, prázdné jámy ležící mezi ostatními hroby, které se svým tvarem neliší od hrobových jam s pohřby, neobsahují však žádné kosterní pozůstatky ani předměty a nevykazují fosfátovou anomálii. U jednoho kenotafu byl zjištěn kamenný zával. C) „Hrobové“ jámy bez kosterních pozůstatků a bez nálezů, ale s výraznou fosfátovou anomálií respektující svým tvarem i velikostí půdorys jámy. and Burial rites: uniform or diverse? Interpretation of the results of phosphate soil analysis at the Únětice culture burial site in Prague 9 – Miškovice. Phosphate soil analysis was successfully used as a supplement to archaeological and anthropological observations at the Early Bronze Age burial site in Prague 9 – Miškovice. In addition to „regular“ burials with complete preserved skeletons resting in an anatomical position, the soil analysis was used to document heretofore unknown forms of burial (approximately 45 % of all uncovered graves): A) The burial of separate bones (in some cases in caskets made from organic material) without soft tissue, often with gifts and characterized by complete or fragmentary skeletal remains spread out or arranged in the bottom of the grave pit, without a phosphate anomaly. B) So-called „cenotaph“ (empty) graves situated between other graves. The shapes of cenotaph graves do not differ from other graves, but do not contain any bones or other objects. The cenotaph graves do not have a phosphate anomaly, but one of them has a stone packing. C) „Grave“ pits with neither skeletal remains nor finds, but with a distinct phosphate anomaly respecting the shape and even the size of the grave.
V roce 2001 jsme odebrali vzorky pro fosfátovou půdní analýzu přímo z řezů pravěkým kulturním souvrstvím a zahloubenými objekty z mladší a pozdní doby bronzové (Ha A1 – Ha B2) v Praze 10 – Záběhlicích. Na vertikálních řezech uloženinami antropogenního původu bylo možné pomocí fosfátové půdní analýzy jednoznačně odlišit vrstvy kontaminované od nekontaminovaných, a pokusit se tak vymezit jednotlivé horizonty lidských aktivit, i když od sebe nebyly výrazněji vizuálně odlišitelné. Podařilo se dále prokázat, že vrstvy obohacené fosforem byly ve výplních jam alochtonní. Jámy proto nesloužily k odhazování odpadu obohaceného fosfáty. Ani jedna jáma také nezůstala po svém vyprázdnění (po vyčerpání zásob?) dlouho prázdná. Všechny byly relativně rychle zasypány materiálem, který nepocházel z jejich bezprostředního okolí, z okolního kulturního souvrství, ale z větší vzdálenosti (až několik desítek metrů). Naše výsledky ukazují široké možnosti využití geochemických metod, např. jinak hojně využívané fosfátové půdní analýzy, i v tomto směru. and Samples for soil phosphate analysis were withdrawn directly from sections through prehistoric cultural stratigraphy and Late and Final Bronze Age (Ha A1 – Ha B2) sunken features at Prague 10 – Záběhlice in 2001. In the vertical section of deposits of anthropological origin it was possible, with the aid of soil phosphate analysis, to clearly distinguish the contaminated from the uncontaminated layers, and attempt in this way to delimit particular horizons of human activity – even though the layers were conspicuously distinguishable visually. Further, it was possible to demonstrate that the layers enriched with phosphorus were allochthonous to the pit fills, and therefore that the pits had not been used for the clearance of phosphate-enriched waste. Having been emptied (after its contents had been used?) not a single pit long remained empty; all were filled relatively quickly with material that did not come from their immediate area, from the surrounding cultural stratigraphy, but from greater distances (up to several dozen metres). These results exemplify the broad potential of the application of geochemical methods, such as the otherwise widely used soil phosphate analysis, even in this regard.