identity is and how it works. In recent years scholars have started to overcome the ‘introduction to ethnicity’ syndrome - whereby recent anthropological developments are acknowledged and then disregarded when carrying out the analysis -, shedding light on new perspectives which enlighten our understanding of ethnic identity. In this paper, we not only revise these new approaches, but offer two novel case-studies: the Treveri from Late Iron Age Gaul and the Igaeditani from Roman Lusitania. and Pro studium etnicity prostřednictvím archeologie je třeba v první řadě plně chápat, co tato forma identity je a jak funguje. V posledních letech vědci začínají překonávat syndrom ‚úvodu do etnicity‘ – v jehož rámci se sice hlásí k nejnovějším antropologickým poznatkům, ale ve vlastní analýze je nezohledňují – a odhalují nové perspektivy, které informují naše chápání etnické identity. V tomto článku nejen revidujeme tyto nové přístupy, ale také předložíme dvě inovativní případové studie: Treveri z pozdní doby železné v Galii a Igaeditani z římské Lusitanie.
This work presents all known bronze and iron bracelets, armlets and leglets discovered in Czech Silesia and originating from the Lusatian culture, which chronologically corresponds to the end of the Bronze Age and beginning of the Iron Age., Jiří Juchelka., and Obsahuje seznam literatury
Článek prezentuje výsledky pylové analýzy východočeské nížinné lokality Na bahně u Hradce Králové ve srovnání s analýzou rozsáhlého souboru archeologických záznamů z velké oblasti východních Čech. Radiokarbonové datování umožnilo synchronizaci výsledků pylové analýzy s vývojem osídlení od mladší doby železné (doby laténské) do současnosti. Křivky rozsahu osídlení a průměrného zastoupení antropogenních indikátorů vzájemně korespondují. Poprvé se tak pro území České republiky podařilo prokázat úbytek lidského tlaku na krajinu v době stěhování národů. V průběhu raného a především počátkem vrcholného středověku naopak dochází k výrazné synatropizaci krajiny a během novověku k postupné její proměně až po současný stav. and This article presents the results of pollen analyses at the East Bohemian lowland site of Na bahně near Hradec Králové, in comparison with analyses of the extensive archaeological assemblages from a wide area in eastern Bohemia. Radiocarbon dating has made it possible to synchronise the results of pollen analyses with settlement evolution from the later Iron Age (La Tène period) to the present. The curves of settlement extent and the average representation of anthropogenic indicators mutually correspond. For the first time in the Czech Republic, it has thus been possible to demonstrate the decrease in human impact on the landscape during the Migration Period. During the Early and (in particular) the High Middle Ages, on the hand, the pronounced synatrophisation of the landscape is clear, while during the Modern period there is a gradual transformation to the present situation.
Hradiště Vladař u Žlutic (okr. Karlovy Vary) unikalo až donedávna bližší pozornosti archeologů. Článek shrnuje současný stav našich poznatků o této lokalitě a o jejím zasazení do přírodního prostředí. Zároveň upozorňuje na potenciální význam hradiště v mladším pravěku Čech. Vladař se nedávno stal předmětem detailních průzkumů a sondáží v narušených místech. Z popisu dosavadního postupu výzkumu a základní charakteristiky nálezů (především zlomků keramiky) jsou vyvozeny závěry o osídlení v období Ha a LT. and Vladař hillfort, situated close to the town Žlutice, western Bohemia, has attained only little attention from archaeologists until very recently. This contribution provides a description of the current stage of our knowledge of the site, its environmental setting and possible significance in the Bohemian later prehistory (Bronze Age, Hallstatt and La-Tène periods). Vladař hillfort became a focus site for a currently running research project; its actual progress, basic description of the finds – mainly pottery fragments – and some outline of preliminary results about Ha and LT periods settlement are given.
Článek na základě hodnocení eponymní lokality v Podmoklech v severních Čechách ukazuje, že pohled na tuto lokalitu i na celou tzv. podmokelskou skupinu byl v průběhu vývoje bádání významně deformován dvěma skutečnostmi. Především byly na podmokelském pohřebišti, stejně jako na dalších pohřebištích této skupiny, vytrženy z kontextu ostatních období hroby a nálezy z mladší doby železné. Druhým nepříznivým faktorem pak byla orientace bádání na řešení etnických otázek. Autor dospívá k názoru, že skupina představuje nedílnou součást plynulého vývoje osídlení v labské průrvě. Revize definic podmokelské skupiny ukázala, že pro jeji definování zbývá dnes jediný artefakt – tzv. podmokelská jehlice. Autor se proto domnívá, že vyčlenění skupiny představuje již překonaný koncept archeologie minulého století. and On the basis of an evaluation of the eponymous site of Podmokly in North Bohemia, the article shows that the perception of the site and of the entire so-called Podmokly group was significantly influenced by two facts in the course of the development of research. First and foremost, the graves and finds from the Late Iron Age at the Podmokly cemetery and other sites were interpreted out of context. The other unfavourable factor was the focus of research on solving questions of ethnicity. The author comes to the conclusion that the group represents an inseparable part of continuous settlement in the Elbe ravine. A review of the definitions of the Podmokly group revealed that only a single artefact remains today for definition purposes – the so-called Podmokly pin. The author therefore believes that the differentiation of this group represents an outdated concept from twentieth-century archaeology.