Multi-agent system is a system of autonomous, intelligent but resource-bounded agents. Particular agents have to be able to make decisions on their own, based on the activities of other agents and events within the system as well as in its environment. To this end agents make use of their own internal knowledge base which serves them as a memory. In this paper we focus on the design and management of such a knowledge base. After a brief description of some classical fundamental approaches to the knowledge base management, we propose an improvement based on the application of statistical methods. We focus in particular on the optimization of the process., Multi-agent systém je systém autonomních, inteligentních, ale zdrojově omezených agentů. Konkrétní agenti musí být schopni sami rozhodovat na základě činností jiných agentů a událostí v systému i v jeho prostředí. K tomuto účelu agenti využívají vlastní interní znalostní základnu, která jim slouží jako paměť. V tomto příspěvku se zaměřujeme na návrh a správu takové znalostní báze. Po stručném popisu některých klasických základních přístupů k řízení znalostní báze navrhujeme zlepšení založené na aplikaci statistických metod. Zaměřujeme se především na optimalizaci procesu., and Michal Košinár ; Ondřej Kohut
The paper tries to analyze critically what is usually taken for granted - the causal relation between empirical knowledge about external world and the world which is (supposedly) known. The aim is neither to propose a new definition of knowledge nor to restate an old one but rather to take a closer look at the claim that knowledge is a true belief caused in a proper way by facts, events, etc. of the external world. This claim is a core of the epistemological approach usually labeled as ''causal theory of knowledge'', but there are many causal theories distinct from each other. The paper therefore sketches the causal components of D. Davidson’s epistemology and the roles they play in the process of cognizing, first. Then it exposes more details of Davidson’s approach and pushes some of them further critically., Příspěvek se snaží kriticky analyzovat, co je obvykle považováno za samozřejmost - kauzální vztah mezi empirickými znalostmi o vnějším světě a světě, který je (údajně) známý. Cílem není ani navrhnout novou definici znalostí ani přepracovat staré, ale spíše se blíže podívat na tvrzení, že poznání je pravdivá víra způsobená správným způsobem fakta, událostmi atd. Vnějšího světa. Toto tvrzení je jádrem epistemologického přístupu obvykle označovaného jako ,,kauzální teorie poznání'', ale existuje mnoho odlišných kauzálních teorií. Příspěvek proto načrtává kauzální složky epistemologie D. Davidsona a role, které hrají v procesu poznání. Pak odhaluje více podrobností o Davidsonově přístupu a některé z nich kriticky posouvá dále., and Miloš Taliga
The article presents an overview of the research problems that frame the conceptual context of the project “Transition form imitations to innovations as social and cultural process”. The title of the project indicates a main perspective of the analysis. The current rise of knowledge society is a complex process in which so far unconnected elements are being connected. Culture, innovation, and knowledge and their interactions are identified as the key agents of the followed process. The role of culture in knowledge and innovation has been so far underestimated, although intuitively it has always been perceived as crucial. In this respect, the issue of transfer - let it be technological, institutional, or cultural transfer - deserves a foremost research attention. The same applies to the spatial dimension of culture - innovation - knowledge interactions, as these gain a new relevance and meaning in the context of globalization and regionalization. and Jiří Loudín.
The article deals with problems of standard epistemic logics with a special at- tention to the context of scientific reasoning and to the problem of logical omniscience. The authors discuss various solutions of these problems and propose a new one based on the framework of substructural logics., Článek se zabývá problematikou standardní epistemické logiky se zvláštním zřetelem na kontext vědeckého uvažování a na problém logické vševědoucnosti. Autoři rozebírají různá řešení těchto problémů a navrhují nové řešení založené na struktuře substrukturální logiky., and Ondřej Majer ; Michal Peliš
Barry Allen’s criticism of the traditional definition of knowledge seems to share a radical tone with Stephan Vogel’s con-cerns about the customary representation of the causes that lie be-hind our current environmental problems. Both philosophers voice their complaints about the Cartesian picture of the world and dismiss the core idea behind the notorious duality embedded in that picture. What they propose instead is a monistic perspective positing an ar-tifactual networking. In this paper, I will try to draw attention to certain weak aspects of Allen’s refreshing description of knowledge as “superlative artifactual performance” and offer a way to improve that characterization via Vogel’s notion “wildness”. More specifically, I will propose a solution to the problems pertaining to the distinction between good and bad artifacts with respect to the epistemic criteria proposed by Allen, and claim that the temporal gap standing in be-tween the expectations of a designer and the qualities of her design may contribute to our understanding of the nature of an artifact. I maintain that each creative attempt to know a given artifact is to be appreciated by recognizing its different uses. In doing so, I will also try to show why and how certain bad artifacts get their undesir-able status because of leading up to techno-cultural stagnation.
A significant and interesting part of the post-Gettier literature regarding the analysis of propositional knowledge is the attempt to supplement the traditional tripartite analysis by employing a fourth condition regarding the defeasibility of evidence and thus to preclude the counterexamples displayed in Gettier’s original article. My aim in this paper is to critically examine the sort of externalism that accompanies the most promising of the proposed fourth conditions, due to Pollock, in order to offer some fresh insights on this old epistemological issue. I argue that Pollock’s paradigmatic treatment of the matter gives rise to a critical problem with regard to the exact role of the fourth condition and its relation with the onto-semantic or alethic condition of propositional knowledge, to wit, truth. In the light of this discussion, I draw certain conclusions about epistemic externalism and point out some of its theoretical shortcomings., Významnou a zajímavou součástí post-gettierovské literatury týkající se analýzy výrokových poznatků je pokus doplnit tradiční tripartitní analýzu využitím čtvrté podmínky týkající se nedotknutelnosti důkazů a tím vyloučit protiklady uvedené v původním článku Gettiera. Mým cílem v tomto příspěvku je kriticky zkoumat druh externismu, který doprovází nejslibnější navrhované čtvrté podmínky, a to díky Pollockovi, s cílem nabídnout nové pohledy na tuto starou epistemologickou otázku. Tvrdím, že Pollockovo paradigmatické zacházení s hmotou vyvolává kritický problém s ohledem na přesnou úlohu čtvrté podmínky a jejího vztahu k onto-sémantickému nebo aletickému stavu propozičního poznání, k vtipu, pravdě. Ve světle této diskuse. Vyvodil jsem určité závěry o epistemickém externalismu a poukázal na některé jeho teoretické nedostatky., and Murat Baç
Cieľom štúdie je vysvetliť motiváciu a podstatu filozofických koncepcií, podľa ktorých je tvrdenie normatívny fenomén. Začnem tým, že zmapujem kľúčové myšlienky k problematike tvrdenia, a lokalizujem typické normatívne prístupy. Potom rozoberiem, čo vlastne znamená povedať, že tvrdenie je normatívnym fenoménom špecifického druhu, a predložím špekulatívno-hypotetickú rekonštrukciu genézy tvrdiacej jazykovej hry - presnejšie, jej protoformy - ktorá by mala vyzdvihnúť jej charakteristické sociálno-normatívne aspekty. Na tomto základe postavím kritické porovnanie dvoch reprezentatívnych normatívnych prístupov k tvrdeniu: pragmatického inferencializmu Roberta Brandoma a Knowledge Account of Assertion Timothyho Williamsona. Budem argumentovať, že Brandomov prístup adekvátnejšie vystihuje sociálnu povahu tvrdenia, esenciálnu pre túto rečovú hru., My aim in this study is to explain both motivation and main ideas of those philosophical accounts of assertion that take it to be a normative phenomenon. I first draw a map of key ideas pertaining to the problem and localize on it typical normative accounts. Then I take up the issue of what it means to say that assertion is a normative phenomenon, putting forward a speculative-hypothetical reconstruction of the genesis of the assertoric game - or, rather, its protoform - to bring to the fore social-normative aspects characteristic of it. This will provide the basis for a critical comparison of two representative normative approaches to assertion: pragmatic inferentialism of Robert Brandom, and Knowledge Account of Assertion of Timothy Williamson. I shall argue that Brandom's normative approach to assertion is superior, as it much better accounts for a social dimension of assertion that is essential to this language game., and Ladislav Koreň.
Text sleduje motív prehodnotenia zmyslu poznania a myslenia na základe funkcie omylu spočívajúceho v nároku na podstatu/pravdu v poznaní. Problém podrobne interpretujem v úzkom rozmedzí dvoch Nietzscheho textov, Lidské, příliš lidské (prvá hlava„O prvních a posledních věcech“) a Radostná věda (piata kapitola „My nebojácní“). Analýza omylu ústi do prehodnotenia zmyslu poznania, ktoré následne môžeme rozlíšiť na pozitívne a negatívne. Negatívne poznanie je chápané ako základné, zmysel majúce, ale zmysel nehľadajúce poznanie, ktoré nemá poznatok ako predpokladaný cieľ, jeho zmysel spočíva v jeho činnosti. Poznanie pozitívne je konceptuálne poznanie, ktoré po nahliadnutí jeho základnej nefunkčnosti v oblasti pravdy nadobúda funkciu orientácie. Myslenie prestáva byť na produkt zameranou činnosťou vymedzeného úseku času, je súčasťou žitia a pohybovania sa vo svete. Toto sa v druhej časti prehlbuje na analýzach vedomia a poznania z Radostné vědy, ktoré zdôrazňujú význam netematizovanosti v myslení a poznaní, zvlášť obrazom vedomia ako zrkadla. Tu je poznanie chápané ako pojmová konštrukcia bázy, ktorou je individuálne zažitá, netematizovaná skúsenosť. Omylom je tu potreba premeny neznámeho na známe na základe strachu. Táto potreba poukazuje na neznáme ako na činiteľa vykazujúceho problém, ktorý je nutný pre udržanie poznania., The text traces the motif of the re-evaluation of the sense of knowing and thinking based on the function of error consisting in the claim to ground/truth in knowledge. I interpret the problem in detail in the narrow confines of Nietzsche’s two texts, Human, All Too Human (the first heading “On First and Last Things”) and the The Gay Science (fifth chapter “We the Fearless”). An analysis of error issues in the re-evaluation of the sense of knowledge which, subsequently, we can distinguish into the positive and negative. Negative knowledge is understood as basic, having sense, but not sense-seeking, which does not have knowledge as the assumed aim, but whose sense consists in its activity. Positive knowledge is conceptual knowledge which, once one perceives its basic non-functionality in the area of truth, gains the function of orientation. Thought, when it stops being focused on a product by the directed activity of a demarcated section of time, is a part of living and moving in the world. This, in the second part, is deepened in analyses of consciousness and knowledge from The Gay Science, which stress the meaning of the unthematised in thinking and knowledge, especially the picture of consciousness as a mirror. Here knowledge is understood as a conceptual construction of the ground by which the unthematised experience is individually lived. The error here is the need to transform the unknown into the known on the basis of fear. That need points to the unknown as the agent that reveals the problem which is necessary for the maintenance of knowledge., Daniela Šterbáková., and Obsahuje seznam literatury
This article assesses efforts to develop "open innovation". First, open innovation is put in the framework of knowledge society. It is shown that the term open innovation refers tu such different cases that it is better to assess them separately. Chesbrough´s "open innovation", the "lead user" conception, the idea of "commons-based-peer-production" and "interactive value production" is shortly explored. "Incertitude" is overviewed as basic background that urges societal praxis to turn to open innovation. At the end the article, referring to an expert material worked out for the EC DG Research, called with abbreviation TEKSS, turns interest to extending open innovation by integrating concerned groups as innovation partners as engagement, i.e. as partners though the whole innovation process., Imre Hronzsky, Ágnes Fésüs., and Obsahuje seznam literatury