Článek je metodickým příspěvkem k objasnění doby zániku knížecího dvorce na raně středověkém hradě Budči ve středních Čechách. Palisádou ohrazený areál dvorce (ca 4500 m2) v jihozápadní části akropole hradu zahrnoval rotundu sv. Petra, založenou podle písemných zpráv z 10. století knížetem Spytihněvem I. (vláda 895–915). Na základě rozboru keramiky ze situací spojených se zánikovou fází ohrazení dvorce autorka stanoví dobu zániku palisády, resp. dvorce, a zařazuje ji do historických okolností známých z dalších pramenů. and This article is a methodological contribution to the clarification of the period involving the demise of the ducal curtis at the Early Medieval stronghold at Budeč in Central Bohemia. The grounds of the curtis that featured a palisade enclosure (ca 4500 m2) also included the Rotunda of St. Peter in the south western part of the stronghold acropolis, which was founded by Duke Spytihněv I (ruled 895–915) according to written records from the 10th century. Based on an analysis of pottery from the situations linked to the phase of the demise of the enclosed curtis, the author determines the period of the demise of the palisade enclosure, or the curtis, and places it into historical contexts known from other sources.
In Holan’s post-War poetic output, the cycle The Red Army Men (1947) enjoyshigh critical acclaim while the trio of his other works Thanks to the Soviet Union,A Memorial Service, and To You is regarded as a crude exercise in propaganda. Themain reason for this evaluative difference, my paper argues, is that the genre of thecycle enables the author to disseminate an ideological message similar to that of theunappreciated trio in a more subtle, less ostentatious manner. The first part of theessay analyzes the various techniques of portraiture employed by Holan to representordinary Russian soldiers (prosopopeia and ethopoeia). In the second part theideological potential of the genre is discussed. Since portrait by definition mustdepict an actual human subject, the very selection of the model and his/her featuresembroils such a work in a social reality and reflects the author’s attitude toward it.This worldview, however, is not added to the text mechanically, from without, butcomprises an integral part of the very mimetic apparatus that generates its overallmeaning.
Recenzní studie vychází z kolektivní monografie editorů Charlese Bazermana, Adairy Bonini a Débory Figueiredo, Genre in a Changing World (Fort Collins - West Lafayette: WAC Clearing House - Parlor Press 2009) a věnuje se tématům souvisejícím s významem žánrů ve vědecké a akademické praxi. Identifikuje zejména dvě oblasti, na něž se ve zvýšené míře soustředí badatelské aktivity pracující s žánrem jako analytickým nástrojem: žánrovou pedagogiku na univerzitní úrovni a oborovou enkulturaci. Zatímco první oblast ohraničuje akademické texty vůči jiným textovým formám, druhá se zabývá jejich vnitřní rozrůzněností. Studie zdůrazňuje demonstrovaný přínos přístupů založených na žánrech pro výzkumy vědecké praxe, avšak dochází k závěru, že je zapotřebí důsledněji promýšlet jejich epistemologické implikace., The review article analyzes a collective monograph edited by Charles Bazerman, Adaira Bonini, and Débora Figueiredo, Genre in a Changing World (Fort Collins - West Lafayette: WAC Clearing House - Parlor Press 2009). It focuses on topics relevant to the significance of genres in scientific and academic practice and identifies namely two concomitant areas that have been in the centre of attention of scholarly studies using genre as an analytical concept: genre-based pedagogies at university level and disciplinary enculturation. While the first area deals with establishment of boundaries between academic texts and other textual forms, the latter one addresses their internal differentiation. The review article emphasizes the demonstrated value of genre- oriented approaches for the research on scientific practices, yet it concludes that there is a need for more thorough appreciation of their epistemological implications., and Radim Hladík.
Recenzentka zařazuje publikaci australské rusistky do kontextu výzkumu západních intelektuálů ve vztahu k leninskému a stalinskému Sovětskému svazu a oceňuje ji jako velmi kvalitní a erudovanou historickou práci. Autorka se s využitím nově odtajněných sovětských a také francouzských pramenů zaměřila na popis promyšleného a měnícího se institucionálního systému, kterým si Sovětský svaz zajišťoval sympatie, podporu a kontakty u západních intelektuálů. Jeho organizace v zásadě spadala pod Komunistickou internacionálu a tvořily ji struktury, které se maskovaly jako kulturněosvětové iniciativy nebo společnosti přátel SSSR. Zatímco ve dvacátých letech převažovaly kulturní a sociální důvody pozitivního zájmu západních intelektuálů o Sovětský svaz, ve třicátých letech, a zvláště po nástupu nacismu se dostaly do popředí ohledy politické; v osobní rovině pak autorka rozeznává jako hlavní motivy nezištné sympatie, peníze nebo ješitnost. Svůj systémový rozbor autorka doplňuje několika případovými studiemi. and The reviewer puts this publication by an Australian Russianist into the context of research into Western intellectuals and their attitudes to the Soviet Union under Lenin and Stalin. She praises it as an excellent, erudite work of historiography. Using recently declassified Soviet and French sources, the author discusses the carefully planned and changing institutional system with which the Soviet Union ensured itself the sympathy and support of Western intellectuals and contact with them. Its organization basically came under the Communist International, and was formed by structures posing as initiatives in the arts and education or societies of friends of the USSR. Whereas in the 1920s the reasons for Western intellectuals’ positive interest in the Soviet Union were mostly cultural and social, in the 1930s, particularly after the Nazis took power, political aspects came to the fore; at the personal level, the author then distinguishes the main motives for the selfless sympathy: money and vanity. The author adds several case studies to her systematic analysis.
The presented article is focused on the history of Russian and Czech folklore studies. It is based on the archive materials about N. E. Onchukov´s and J. Polívka´s plans to publish a collection of folklore texts and folklore research in Prague that were not realised.