Th e paper aims at identifying, explaining and illustrating the aff ordances of “creative nonfi ction” as a style of writing social science. Th e fi rst part introduces creative nonfi ction as a method of writing which brings together empirical material and fi ction. In the second part, based on illustrations from my ethnographic research of European “crisis reporters,” written in the form of a novel about a fi ctional journalist, but also based on a review of existing social science research that employs a creative method of writing, I identify several main aff ordances of creative nonfi ction in socialscientifi c research. In particular, I argue that creative nonfi ction allows scientists to illustrate their fi ndings, to express them in an allegorical way, to organize data into a narrative, to let their pieces of research act in the social world, and to permeate research accounts with self-refl exive moments. I also discuss some apparent negative aff ordances: challenges that creative nonfi ction poses to readers and to the institutionalized academic discourse. Finally, I suggest that writing about sociological problems in the style of creative nonfi ction can help to produce more engaging and engaged texts, and I discuss the ethical implications of the approach. and Článek identifi kuje, vysvětluje a ilustruje afordance „kreativní nonfi kce“ jako stylu psaní o sociální vědě. V první části představuji kreativní nonfi kci jako metodu psaní, která kombinuje empirický materiál a imaginaci. Ve druhé části na základě ukázek z vlastního etnografi ckého výzkumu evropských “krizových reportérů”, psaného formou románu o fi ktivním novináři, a také na základě jiných sociálněvědných výzkumů, které používají kreativní metody psaní, identifi kuji několik hlavních afordancí kreativní nonfi kce v sociálněvědním výzkumu. Kreativní nonfi kce zejména umožňuje vědkyním a vědcům jinak a někdy lépe ilustrovat jejich zjištění, vyjádřit tato zjištění alegoricky, organizovat data a vytvářet narativ, podpořit efektivitu výzkumů v sociálním světě nebo také proložit výzkumný narativ seberefl exivními prvky. Text ale diskutuje i zjevné negativní afordance, tedy výzvy, které potenciálně plynou ze setkání kreativní nonfi kce se čtenářstvem a s institucionalizovaným akademickým diskurzem. Nakonec diskutuji některé etické implikace představeného přístupu a tvrdím, že psát o sociologických problémech ve stylu kreativní nonfi kce může pomoct vytvářet texty, které budou angažované i poutavé.
Ludmila Volná atempts to explain the problems associated with identifying the literature written by Indian authors in the English language. Indian writing in English is most often classified as belonging to "postcolonial literature", a term generally used for a field of study that examines how literature deals with the departure of a society from its colonial past and the exploration of the common features of postcolonial societies, or to "new literatue in English", a term that allows the possibility of concentrating on the significant features of a singular culture. In the second part of her paper, Volná characterizes Indian anglophone writing, which includes drama, poetry, and fiction. Volná discusses fiction themes and style, and analyzes new narrative techniques and styles in the context of traditional "realistic" writing.
Bruno Latour’s article challenges the preconceived notions with which the scholars have approached the Great Divide between prescientific and scientific cultures. In order to account for the immense effects of science and technology without assuming a single grand cause for them, he suggests to focus on many, small unexpected and practical sets of skills to produce images, and to read and write about them. However, only those changes that intervene favorably in the agonistic situation in science should be considered. Crucial in this respect is the emergence of numerous “immutable mobiles” - easily transported, accumulated, combined, yet lasting objects - which made possible the mobilization of new scientific inscriptions and of new ways of looking at and presenting them. They help to constitute an optically consistent visual culture with such technologies as printing press. Their combination on the surface of paper and subsequent mobilization of allies can usher in bureaucratic mode of domination over the world and people in the scientific field. The effects of science and technology thus become a question of a shift in power relations enabled by the manipulation of inscriptions., Bruno, Latour., and Obsahuje bibliografii
Recenzní studie vychází z kolektivní monografie editorů Charlese Bazermana, Adairy Bonini a Débory Figueiredo, Genre in a Changing World (Fort Collins - West Lafayette: WAC Clearing House - Parlor Press 2009) a věnuje se tématům souvisejícím s významem žánrů ve vědecké a akademické praxi. Identifikuje zejména dvě oblasti, na něž se ve zvýšené míře soustředí badatelské aktivity pracující s žánrem jako analytickým nástrojem: žánrovou pedagogiku na univerzitní úrovni a oborovou enkulturaci. Zatímco první oblast ohraničuje akademické texty vůči jiným textovým formám, druhá se zabývá jejich vnitřní rozrůzněností. Studie zdůrazňuje demonstrovaný přínos přístupů založených na žánrech pro výzkumy vědecké praxe, avšak dochází k závěru, že je zapotřebí důsledněji promýšlet jejich epistemologické implikace., The review article analyzes a collective monograph edited by Charles Bazerman, Adaira Bonini, and Débora Figueiredo, Genre in a Changing World (Fort Collins - West Lafayette: WAC Clearing House - Parlor Press 2009). It focuses on topics relevant to the significance of genres in scientific and academic practice and identifies namely two concomitant areas that have been in the centre of attention of scholarly studies using genre as an analytical concept: genre-based pedagogies at university level and disciplinary enculturation. While the first area deals with establishment of boundaries between academic texts and other textual forms, the latter one addresses their internal differentiation. The review article emphasizes the demonstrated value of genre- oriented approaches for the research on scientific practices, yet it concludes that there is a need for more thorough appreciation of their epistemological implications., and Radim Hladík.