Na práci Julia Sachse navázali v českém prostředí již v 19. století svými pokusy František Farský a Julius Stoklasa. Velký význam pro uchování paměti na Julia Sachse měl také profesor botaniky na české univerzitě v Praze Ladislav Josef Čelakovský, který stejně jako Sachs žil v domácnosti Jana E. Purkyně. Nejvýznamnějším pokračovatelem v díle J. Sachse a zároveň osobností, která udržovala povědomí o této osobnosti v českém prostředí i ve 20. století, byl Bohumil Němec. Ten se inspiroval Sachsovými výzkumy např. i při svém objevu rostlinných statolitů. Zdůrazňoval také Sachsovy zásluhy o prosazení experimentální metodologie a vysoce ocenil stylistiku jeho prací. S J. Sachsem ho spojoval rovněž zájem o dějiny oboru. S rozpaky ovšem vnímal okolnosti soužití J. Sachse s J. E. Purkyněm v Praze, když Sachsovo jednání vůči českému přírodovědci, který ho učinil prakticky členem své rodiny, interpretoval jako nevděčnost a následek problematických stránek Sachsova charakteru., Several distinguished scientists of the 19th century built on the experimental work of J. Sachs, including František Farský, Julius Stoklasa, and Ladislav Josef Čelakovský. His most prominent successor was Bohumil Němec who emphasised the importance of Sachs’s experimental approach and admired his art of writing. Němec also shared his interest in the history of the field but was disappointed by Sachs’s attitude to his former friend Jan Evangelista Purkyně., and Martin Franc.
Slunéčka (Coccinellidae) se brání jedovatými alkaloidy v hemolymfě. Zároveň inzerují svoji jedovatost rozmanitým výstražným zbarvením. V laboratorním pokusu se sýkorou koňadrou (Parus major) jsme ukázali, že odmítání slunéček hmyzožravými ptáky je alespoň zčásti naučené. Důležité je červené zbarvení, méně tečkovaný vzor., Ladybirds (Coccinellidae) possess poisonous defensive alkaloids in their haemolymph. They also employ variable warning colouration. In a laboratory experiment with an avian predator – the Great Tit (Parus major) – we have shown that avoidance of ladybirds was at least partly learned. The red colour itself is most important, the spotted pattern less important for the decision., and Oldřich Nedvěd, Petr Veselý.
Chráněná krajinná oblast Beskydy je charakteristická zachovalými pralesovitými porosty i pastvinami, jež po staletí obhospodařovali místní lidé. Množství dnes už vzácných a z krajiny mizejících biotopů představuje útočiště řady ohrožených organismů včetně mnoha druhů brouků. Významnou skupinou jsou především druhy žijící v tlejícím dřevě a pod kůrou mrtvých stromů. Díky nezanedbatelnému zastoupení jedle bělokoré (Abies alba) i množství dostupné odumřelé dřevní hmoty můžeme dodnes v beskydských rezervacích nalézt brouky, kteří již na téměř celém území České republiky vyhynuli., Well-preserved remnants of old-growth forests and pastures managed for hundreds of years are typical for this area. A substantial representation of fir trees and large volumes of decaying wood support populations of several beetle species considered extremely rare/extinct in other parts of the Czech Republic. A few species have gone extinct in the Moravian-Silesian Beskids, mainly because of the abandonment of traditional management. Other species have recently been recorded in this area for the first time., and Jiří Procházka, Jiří Schlaghamerský.