Health Technology Assessment (HTA) denotes a process (resp. a study), the objective of which is to get an idea about clinical, economic and ethical aspects of a health technology, including its effect to the quality of life, and a consequent assessment. The output of this process is compiled under strict methodological conditions, and it has only a character of recommendation. Abroad, HTA is intensely used above all to complex comparing two (or several) technologies. When the origin of HTA goes back to 1960 ́s and 1970 ́s, the first information appeared in the Czech Republic in the beginning of this millennium. No Czech institution is a member of international organizations INEHTA and HTAi, which makes any access to foreign know- how more difficult. Although no complex study has been probably produced in the Czech Republic, some efforts to a larger utilization of HTA methods can be seen, above all in pharmacoeconomics. What discourages their higher utilization is a lack of interest in results of HTA studies from the side of health care providers, decision makers (the Ministry, regional administrations, health insurance companies), missing methodology, absence of methodological guidance (non-existence of a national agency), pending funding, and (non)-participation in international networks., Vladimír Rogalewicz, Ivana Juřičková, and Literatura
V tomto článku se zabýváme koncepčním zakotvením institutu „dříve projevených přání pacienta“. Institut vychází ze tří konceptů, z práva na sebeurčení, práva na ochranu lidské důstojnosti a právo na nedotknutelnost osoby. Člověk je kontextuální bytí. Z faktu kontextuality pak vyplývá požadavek kontextuální interpretace pacientova textu., In this article we reflect upon human rights principles of advance directives. Advance directives come from three concepts: right of self-determination, respect for human dignity and respect to human dignity. Human person is a contextual being. From the fact of contextuality comes demand for contextual interpretation of the patient’s text., Jaromír Matějek, and Literatura
Cíl: Cílem výzkumu bylo zjistit kvalitu života seniorů s demencí pohledem rodinných příslušníků. Dále pak porovnat vnímání kvality života seniorů s demencí rodinnými příslušníky v závislosti na prostředí, ve kterém senior žije. Metodika: Byl proveden kvalitativní výzkum, metodou sběru dat byl nestandardizovaný rozhovor. Výzkumu se zúčastnilo 9 rodinných příslušníků pacientů s demencí. Na základě analýzy dat byly stanoveny 4 kategorie: 1. změny v psychické oblasti, 2. změny kognitivních funkcí, 3. změny v oblasti aktivit denního života a instrumentálních všedních činností a 4. celkové vnímání kvality života. Výsledky: Z pohledu rodinných příslušníků nejvíce zhoršuje kvalitu života seniorů s demencí ztráta paměti, která je vyřazuje z běžného života, dále ztráta schopnosti orientace v prostoru a čase a ztráta schopnosti vykonávat činnosti běžného denního života. Kvalitu života snižují také smyslové poruchy, které pacienty uvádějí do ještě větší sociální izolace a mohou v nich podporovat nárůst paranoidity. Rodinní příslušníci hodnotili kvalitu života svých blízkých v domácím prostředí výrazně lépe v porovnání s kvalitou života pacientů s demencí umístěných v domově pro seniory. V domácím prostředí měli senioři více podnětů, byli více aktivizováni a vtahováni do rodinného a společenského života. Po nástupu do institucionální péče došlo k zhoršení příznaků onemocnění a postupnému vyřazení nemocných z aktivizačních programů. Závěr: Důležitou součástí zvýšení kvality života pacientů s demencí je podpora rodinných pečovatelů, aby nemocní mohli zůstat co nejdéle ve svém přirozeném prostředí., Objective: The aim of the research was to determine the quality of life of seniors with dementia from the perspective of family members. Furthermore, to compare the perceptions of quality of life of seniors with dementia by family members depending on the environment in which the senior lives. Methodology: A qualitative research was performed, for the method of data collection was used non-standardized interview. Research was attended by nine family members of patients with dementia. Based on analysis of data there were determined four categories: 1. changes in the psychological field, 2. changes in cognitive function, 3. changes in the area of activities of daily living and instrumental activities of everyday life and 4. overall perception of quality of life. Results: From the perspective of family members most deteriorating quality of life of seniors with dementia is the memory loss, which excludes them from normal life, as well as loss of ability to orientation in space and time, and loss of ability to perform normal activities of daily life. The sensory disturbance also reduces the quality of life, which leads patients into a greater social isolation and this may promote the growth of the paranoia. Family members rated the quality of life of their loved ones at home as significantly better in comparison with the quality of life of patients with dementia placed in the home for the elderly. In a domestic environment have seniors more stimulations, are more activated, and are more drawn into the family and social life. After coming into institutional care occurs worsening of symptoms and the gradual removal of patients from activation programs. Conclusion: An important part of improving the quality of life of patients with dementia is the support from family caregivers; hence the ill can stay as long as possible in its natural environment., Taťána Kršíková, Radka Buţgová, and Literatura
Cíl: Cílem práce bylo zjistit a následně porovnat kvalitu života žen s přirozeným otěhotněním s kvalitou života žen po umělém oplodnění. Kvalita života byla u těchto dvou skupin žen hodnocena během těhotenství dvakrát, a to ve 20. – 28. týdnu těhotenství a před termínem porodu. Metodika: Ke sběru empirických dat byl použit standardizovaný dotazník Světové zdravotnické organizace WHOQOL – BREF. Výzkumný vzorek tvořilo 160 těhotných žen, z nichž bylo 80 žen po spontánním otěhotnění a 80 žen po umělém oplodnění. Výzkum byl realizován ve Fakultní nemocnici v Ostravě, Gyncentru v Ostravě a Gyncentru v Opavě. Výsledky: Těhotné ženy po spontánním i po umělém oplodnění hodnotily kvalitu života v těhotenství jako dobrou při prvním (20. – 28. týden těhotenství) i při druhém hodnocení (před termínem porodu). Spokojenost se zdravím hodnotily oba soubory žen při prvním i druhém hodnocení v průměru jako dobrou. Největší rozdíl v hodnocení byl v první doméně posuzující fyzické zdraví. Ve 20. – 28. týdnu těhotenství hodnotily ženy po spontánním otěhotnění své fyzické zdraví lépe než před termínem porodu (p < 0,001). Naproti tomu u žen po umělém oplodnění nedošlo k tak významnému rozdílu mezi prvním a druhým hodnocením. Při hodnocení dalších tří domén těhotnými ženami ať už po spontánním nebo umělém oplodnění nedošlo k výrazným rozdílům v hodnocení. Závěr: Kvalita života přímo nezávisí na způsobu otěhotnění, ale je velmi individuální, stejně tak i výskyt nepříjemných pocitů provázejících těhotenství., Objective: The aim of the work was to find out and consequently compare the quality of life of women who got pregnant naturally with those who underwent artificial insemination. Quality of life was evaluated twice during the pregnancy, between the 20th and 28th week and just before actual childbirth. Methods: A standardized questionnaire WHOQOL – BREF was used for empirical data collection. The sample was made up of 160 pregnant women divided into two groups: 80 women who had got pregnant naturally and 80 women who underwent artificial insemination. The research was realized at the Faculty hospital Ostrava, Gyncentre Ostrava and Gyncentre Opava. Results: Both groups confirmed quality of life as good during the first and the second evaluation and satisfaction with one's health was on average good as well. The biggest difference was related to physical health. Between the 20th and 28th week of pregnancy women who got pregnant naturally determined their physical health as better than before actual childbirth (p < 0,001). However, not so for women who were artificially inseminated, where differences were not so significant. In the other areas of the study no significant differences were found between either groups. Conclusion: Quality of life does not directly depend on the means of getting pregnant but is very much individual, as well as the occurrence of any unpleasant feelings during the pregnancy., Bohdana Dušová, Markéta Tulisová, and Literatura
Význam dnešního medicínského práva neustále stoupá, ale oblasti transplantologie není věnován dostatek pozornosti. Samotná nevědomost laické veřejnosti není tolik alarmující jako letitý nezájem a ignorace odborné veřejnosti našimi zákonodárci. Zákon č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů nabyl, podle části osmé tohoto zákona, účinnosti dnem 1. září 2002. Od tohoto roku upozorňují lékaři, jak ústně tak i písemně, na velmi problematické ustanovení § 11 odst. 4, transplantačního zákona. Ani dnes, v roce 2011, však nedošlo k žádné změně v jeho znění, a to ani v podobě potenciálního řešení uzavřít mezinárodní smlouvu, které by alespoň z části mohlo přispět ke zlepšení situace. Vhodných orgánů k transplantacím není dostatek a na česká transplantační centra mohou být pak v případě odebrání orgánů od zemřelých cizinců podávány žaloby na porušení zákona, třebaže je v čekací listině několik urgentních čekatelů na transplantaci. O protizákonné jednání by se bohužel jednalo i v těch případech, kdy sama rodina zesnulého vznese dotaz, či požádá o možný odběr vhodných orgánů od svého zesnulého příbuzného, a tak jsou lékaři nuceni jejich přání odmítnout. Ve chvíli, kdy pak ve zdravotnickém zařízení čeká na složitý operační zákrok a záchranu života několik pacientů a lékařům se zároveň dostane svolení od příbuzných potenciálního dárce, dostávají se odborníci do situace, kdy by měli postupovat podle zákona, ovšem na úkor bioetiky a základních lidských práv a svobod. Takové počínání by bylo, dle mého názoru, nejen v rozporu s lékařskou etikou, ale zejména s nejvýše postavenými vnitrostátními zákony jako je Ústava České republiky a Listina základních práv a svobod. Na poli mezinárodního práva by se pak jednalo o přesah principů vyplývajících z Úmluvy na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny, tedy Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, kterou je Česká republika od 1. října 2001 vázána. Ačkoliv je zcela nepochybné, že se transplantačním chirurgům vždy nepodaří zachránit život všem svým pacientům, je důležité, aby se lidé o medicínsko-právní problematiku začali, ve svém vlastním zájmu, více zajímat a nestaly se pouhým davem, jež slepě následuje některá ustanovení popírající etiku a základní lidská práva. Pro všechny tyto důvody se domnívám, že by bylo vhodné co nejdříve učinit kroky vedoucí ke změně transplantačního zákona. Na vybranou se zákonodárcům nabízejí dvě možná řešení, jak tuto kolizní situaci vyřešit. Prvním z nich, a dle mého názoru i vhodnějším, je zrušení ustanovení §11 odst. 4, o odběrech tkání a orgánů od mrtvých cizinců. Druhou možností by pak mohlo být uzavření mezinárodní smlouvy, která by speciálně danou problematiku upravovala. Transplantologie je velice perspektivním oborem, ale také citlivým a snadno zneužitelným v mnoha ohledech. Ať už se jedná o výše zmiňovanou problematiku odběru od mrtvých cizích státních příslušníků, nebo o velmi rozšířenou transplantační turistiku a obchodování s orgány, je nutné učinit mnohé změny a zabezpečení v legislativě. Zdravý člověk si jistě nepřipouští, že by se právě jeho mohla tato problematika jakkoliv dotknout. Je však nutné si uvědomit, že v takovýchto chvílích se nejedná pouze o něj samotného, a to ať už se vyskytne v roli čekatele, nebo případného dárce., Over the last years, the importance of the medical law has been increasing, however to the issue of transplantations among public has not been paid the sufficient attention. But this ignorance is not as alarming as a longtime lack of interest of Czech lawmakers. The Act No. 285/2002 – concerning a donation, removal and transplantation of the tissue and organs (Transplantation Act) – came into being on September 1, 2002. Since that time, physicians have referred to the contradictory provision of § 11, section 4 and also to the fact that this act is not seen as a contribution to a better clearance but rather as an increasing physicians’ uncertainty. Until now, lawmakers have not adjusted its wording, even the form of the international agreement, which would help us to solve this situation. There is no sufficient number of suitable organs and tissues for transplantations. In case of an organs removal from deceased foreigners, Czech Transplantation Centers are sued for law-breaking, although there are candidates for transplantation on a waiting list. It would be considered as an unlawful conduct even in those cases, when family ask for taking suitable organs from their deceased relatives, so that physicians are forced to reject their request. When patients wait for the surgical intervention and donor’s relatives agree with transplantation, medical facilities face the dilemma of following the law but at the expense of bioethics and human rights. This acting would be in a contradiction of the medical ethics and acts, such as the Constitution of Czech Republic and the Charter of Fundamental Rights and Basic Freedoms. In the context of the international law based on the Convention for the Protection of Human Rights and Dignity of the Human Being with regard to the Application of Biology and Medicine – Convention on Human Rights and Biomedicine, there would be an overlap of their principles which Czech Republic is obliged to follow from October 1, 2001. There is no doubt that physicians are not able to save each patient, but it is important to support people to be interested in medical and law issues. I presume that it would be appropriate to take action to change the Transplantation Act as soon as it is possible. From my point of view, there are two ways to solve this situation: to abandon the § 11, section 4 (perhaps the most acceptable), or to enter into the international treaty, which regulates this topic. Transplantology is a very promising field of medicine, but it is exploitable in many ways. Whether it is an issue of taking organs from deceased foreigner, or well-known “transplant tourism” and organ trade, it is necessary to have pillars in the legislative. A healthy person will not admit that this issue might be concerning him in any way. It is important to be aware that each of us can unexpectedly be in the role of a candidate or a donor., Alena Jedličková, and Literatura 15
Cíl: Cílem sledování bylo zhodnotit efektivitu zavedených nefarmakologických aktivit na podporu a zachování kognitivních funkcí na ženském gerontopsychiatrickém oddělení psychiatrické léčebny v Kroměříži a zhodnotit spokojenost hospitalizovaných klientek s těmito aktivitami. Metodika: Na začátku a ke konci hospitalizace bylo použito škály Mini-Mental State Examination (MMSE) a testu kreslení hodin (CDT) k orientačnímu zhodnocení kognitivních funkcí a na závěr hospitalizace bylo použito řízeného rozhovoru. Výsledky: Ke konci hospitalizace nebylo prokázáno statisticky signifikantního zlepšení ve stavu kognitivních funkcí (krátké období pozorování je nejpravděpodobnějším důvodem). Klientky však hodnotí psychoterapeutické aktivity k ovlivnění kognitivních funkcí kladně. Závěr: Nefarmakologické postupy mají významné místo v léčbě demence a doplňují farmakologické i podpůrné léčebné postupy., Aim: Aim of the study was to evaluate the effectiveness of non-pharmacological approaches influencing cognitive functions that are used in routine practice in inpatient women psycho-geriatric ward in Mental hospital in Kromeriz. Furthermore the study tried to evaluate satisfaction with these activities in hospitalised clients. Methods: At the beginning and at the end of hospitalisation was used range of Mini-Mental State Examination (MMSE) and Clock Drawing Test (CDT) to make an indicative assessment of cognitive functions, and at the end of hospitalization was used a controlled interview. Results: At the end of hospitalisation there was no significant evidence of improving cognitive functions (short period of research is the most probable reason). Nevertheless, psychotherapeutic activities were evaluated by clients positively. Conclusion: Nonpharmacological approaches have important position in treatment of dementia, together with pharmacological and support therapy., Jan Lužný, and Literatura