Standardem při léčbě urologických infekcí jsou antibiotika. Ovšem v době zvyšujících se rezistencí k antibiotické léčbě je snaha najít jiné možnosti terapie. D-manóza se jeví při terapii a prevenci urologických infekcí jako vhodná alternativa. Dle několika studií dosahuje srovnatelných nebo lepších výsledů než nejčastěji používaná antibiotika bez nežádoucích účinků. Klíčová slova: D-manóza – léčba – prevence – rekurentní urologická infekce – urologická infekce, Antibiotics are first choice in therapy of urinary infections. There is trend to find another possibilities because of the growing resistance for antibiotic´s therapy. D-mannose is another possibility for therapy and prevention of urinary infection. Result of any studies show comparable or better results to common antibiotics without side effects. Key words: D-mannose – prevention – recurrent urologic infection – therapy – urologic infection, and MUDr. Adam Neumann
Denosumab je plně humánní monoklonální protilátka, která specificky atakuje ligand RANKL jako základní regulátor osteoklastů. Zatím bylo denosumabem léčeno kolem 19 000 nemocných v různých indikacích, přes 11 000 jich bylo léčeno v klinických studiích u onkologicky nemocných, kde byl testován u nemocných se ztrátou kostní hmoty na základě protinádorové léčby u nádorů prsu a prostaty, pro prevenci kostních příhod u generalizovaného mnohočetného myelomu a mnohých solidních nádorů., Denosumab is a fully human monoclonal antibody that specifically attacks the RANKL as the key osteoclast regulator. To date, denosumab has been used to treat around 19,000 patients in various indications, with more than 11,000 having been treated in clinical trials of oncological patients where it was tested in those with bone loss due to prostate and breast cancer therapies, for prevention of bone events in generalized multiple myeloma and many solid tumours., Jindřich Fínek, and Literatura
Lipoproteinová aferéza (LA) je metodou volby v léčbě pacientů se závažnou hypercholesterolemií, kteří jsou rezistentní na konvenční terapii. Patří mezi extrakorporální eliminační metodiky a usiluje o pokud možno specifické odstranění low density lipoprotein (LDL) cholesterolu z cirkulující krve. LA v kombinaci s vyššími dávkami statinů a ezetimibem představuje v současnosti nejúčinnější způsob léčby homozygotů a statin-refrakterních heterozygotů familiární hypercholesterolemie (FH). Reziduální kardiovaskulární riziko těchto pacientů zůstává přesto vysoké, zejména proto, že i přes zmíněnou léčbu nelze dosáhnout cílových hodnot lipidů podle současných doporučení. Novou nadějí pro pacienty jsou nové lékové skupiny hypolidemik. Jejich účinek je založen na snížení tvorby LDL inhibicí syntézy apolipoproteinu B pomocí antisense oligonukleotidu (mipomersen), inhibicí mikrosomálního triglyceridového transportního proteinu (lomitapid), nebo posílením katabolizmu LDL vlivem monoklonální protilátek, inhibujících aktivitu proprotein konvertázy subtilizin/kexin 9 (PCSK9 – alirokumab, evolokumab aj). Kombinace LA s novými léčivy je slibná, zejména pro potenciál dalšího snížení LDL-cholesterolemie mezi jednotlivými aferézami. Předběžné výsledky probíhajících studií naznačují, že nová hypolipidemika v kombinaci s LA nebo samostatně podstatně obohatí a vylepší léčbu refrakterní FH. Klíčová slova: alirokumab – ateroskleróza – evolokumab – hypercholesterolemie – kardiovaskulární onemocnění – lipoproteinová aferéza – lomitapid – mipomersen, Lipoprotein apheresis (LA) is an effective treatment method the patients with severe hypercholesterolemia, resistant to the standard therapy. LA is an extracorporeal elimination technique, which specifically removes low density lipoprotein (LDL) cholesterol from the circulation. At present, lipoprotein apheresis, combined with high-dose statin and ezetimibe therapy, is the best available means of treating patients with homozygous and statin refractory heterozygous familial hypercholesterolaemia (FH). However, the extent of cholesterol-lowering achieved is often insufficient to meet the targets set by current guidelines. The recent advent of new classes of lipid-lowering agents provides new hope that the latter objective may now be achievable. These compounds act either by reducing low density lipoprotein (LDL) cholesterol production by inhibiting apolipoprotein B synthesis with an antisense oligonucleotide (mipomersen), or by inhibiting microsomal triglyceride transfer protein (lomitapid), or by enhancing LDL catabolism via monoclonal antibody-mediated inhibition of the activity of proprotein convertase subtilisin/kexin 9 (PCSK9 – alirocumab, evolocumab etc). The promising is the combination of LDL-apheresis with new drugs, namely for its potential to further decrease of LDL-cholesterol between apheresis. Depending on the outcome of current trials, it seems likely that these compounds, used alone or combined with lipoprotein apheresis, will markedly improve the management of refractory FH. Key words: alirocumab – atherosclerosis – cardiovascular disease – evolocumab – hypercholesterolemia –lipoprotein apheresis – lomitapid – mipomersen, and Vladimír Bláha, Milan Bláha, Miriam Lánská, Eduard Havel, Pavel Vyroubal, Zdeněk Zadák, Michal Vrablík, Jan Piťha, Pavel Žák, Luboš Sobotka
SGLT2 a DPP4 inhibitory jsou nová účinná perorální antidiabetika s nízkým rizikem hypoglykemie a příznivým nebo neutrálním vlivem na tělesnou hmotnost. Těmito vlastnostmi se zásadně odlišují od častěji používaných derivátů sulfonylurey. Současná léčba diabetu 2. typu je poměrně komplikovaná a pozice těchto nových léků v léčebném schématu zatím není jednoznačně definována. Personalizovaná léčba diabetu na základě molekulárních markerů zatím není v praxi možná. Často až klinické zkušenosti určují postavení nových antidiabetik v léčbě pacientů s diabetem 2. typu. Tyto zkušenosti jsou pak postupně modifikovány novými klinickými studiemi. V současné době stojí lékař před otázkou, který z moderních léků volit. Při tomto rozhodnutí může být pomocí následující text., SGLT2 and DPP4 inhibitors are new effective oral antidiabetic drugs with low risk of hypoglycemia and positive or neutral impact on body weight. These characteristics are substantially different from more widely used sulphonylureas. Current treatment of type 2 diabetes is rather complicated. Moreover, the position of new antidabetics in the guidelines has not yet been clearly defined. Personalised treatment on the basis of molecular markers is still not possible. Therefore, the position of new antidiabetics in the treatment of type 2 diabetes is often determined by clinical experience and subsequently modified by new clinical studies. Currently, doctors are asking which of these modern antidabetics to choose. The following text might help in this decision., and Jan Šoupal, Martin Prázný
Následující článek s uvedenou klinickou kazuistikou upozorňuje na úskalí, která se často vyskytují v běžné praxi klinického onkologa. V úvodu je charakterizován management léčby nádorové bolesti se zaměřením na chyby, které se mohou v naší každodenní praxi vyskytnout. Dále je podrobně analyzován algoritmus diagnostiky a léčby průlomové bolesti. Následná klinická kazuistika poukazuje na důležitost kvalitní kombinace léčby chronické a průlomové bolesti, která může zásadním způsobem přispět ke zlepšení kvality života a celkové délky přežití nemocného s mnohočetně generalizovaným nádorovým onemocněním., The present article accompanied by a clinical case report highlights the pitfalls frequently encountered in the common practice of a clinical oncologist. In the introduction, the management of tumour pain is characterized with a focus on errors that can occur in everyday practice. Next, the algorithm of diagnosing and treating breakthrough pain is analyzed in detail. The present case report emphasizes the importance of a good-quality combination therapy for chronic and breakthrough pain that can substantially contribute to improving the quality of life of a patient with multiple generalized tumour disease., Luboš Holubec, Ondřej Fiala, Vít Martin Matějka, Jindřich Fínek, and Literatura
Zobrazenie sluchového nervu a vnútorného ucha ako aj vyšších centier sluchovej dráhy pred kochleárnou implantáciou pomocou MR a/alebo CT je v dnešnej dobe štandardom. Stav vnútorného ucha má zásadný vplyv na výsledok kochleárnej implantácie (Kí). U väčšiny kandidátov na Kí je hluchota spôsobená poruchou funkcie Cortiho orgánu v inak anatomicky diferencovanom uchu so zachovaným počtom gangliových buniek a vlákien sluchového nervu. Úlohou zobrazovacích metód je prispieť k určeniu príčiny hluchoty a identifikovať anatomické podmienky pre samotný chirurgický výkon. V článku sme sa zamerali na spektrum patologických nálezov spánkovej kosti, vnútorného ucha a sluchového nervu, s ktorými sa môžeme stretnúť a na ktoré pred kochleárnou implantáciou treba upozorniť. Predoperačné zistenie abnormalít na úrovni vnútorného a prípadne stredného ucha, dáva chirurgovi možnosť implantovať vhodné ucho, naplánovať chirurgický postup a vybrať správny typ elektródy na implantáciu., CT and/or MR imaging of acoustic nerve, inner ear and superior centers of acoustic pathway is a gold štandard before planned cochlear implantation. Condition of inner ear plays an important role in determining the outcome of cochlear implantation (CI). Most of the candidates for CI lost their hearing by impairment of the Corti organ, in otherwise anatomically normal ear with normál number of ganglion cells and fibers of acoustic nerve. Role of imaging is help to find the cause of deafness and identify anatómie conditions before surgical intervention. In this article we are trying to review different pathologic conditions of temporal bone, inner ear and acoustic nerve that are important to identify before cochlear implantation. Detection of abnormality in inner or middle ear gives surgeon a possibility to implant in a proper part of ear, pian the specific surgical techinque and determine the right type of eleetrode for implantation., Slávikova K, Bilická Z, Kabátová Z, Profant M., and Literatura 14
Dermoidální cysta s dermálním sinusem v oblasti zadní jámy lební je málo častým mozkovým nádorem. Autoři uvádí kazuistiku sedmiměsíční pacientky léčené pro dermoidální cystu s dermálním sinusem v oblasti zadní jámy lební spolu s mozečkovým abscesem, detekovaným CT a MR vyšetřením. Pacientka byla operována den po zavedení zevní komorové drenáže; byla provedena totální excise dermoidální cysty a mozečkového abscesu. Včasná diagnóza a správný postup ošetření těchto benigních mozkových tumorů mohou zabránit závažným komplikacím, jak je dále rozvedeno v diskuzi. Klíčová slova: dermoidální cysta – vyzrálý teratom – dermální sinus – mozečkový absces <span class="">Autoři deklarují, že v souvislosti s předmětem studie nemají žádné komerční zájmy.</span> Redakční rada potvrzuje, že rukopis práce splnil ICMJE kritéria pro publikace zasílané do biomedicínských časopisů., Posterior fossa dermoid cysts with dermal sinuses are rare cerebral tumours. Authors recently treated a 7-<span class=""></span>month‑<span class=""></span>old girl who suffered from a posterior fossa dermoid cyst with dermal sinus. In addition, cerebellar abscess in the left cerebellar hemisphere was detected by CT and MRI. Surgery was performed the day after external ventricular drainage insertion, and the dermoid cyst and cerebellar abscess were fully excised. Early detection and adequate management of these benign tumours can prevent serious complications, as argued within the discussion section., and E. Brichtová, F. E. B. Q. Azevedo
Nutriční nedostatečnost je zřídka příčinou polyneuropatie či jiných poruch nervového systému ve vyspělých zemích. Pokud se vyskytuje, tak obvykle u alkoholiků a u špatně živených osob (psychopatie, vyšší věk, nemoci gastrointestinálního traktu, extrémní diety). Paradoxem v těchto zemích je skutečnost, že k poruchám z nedostatku z výživy dochází u lidí, kteří původně trpí nadvýživou. Tu si léčí různými postupy, které mají výživu snížit. Mezi ně patří řada bariatrických chirurgických zákroků, jejichž cílem je snížit množství kalorií přijatých do těla. S tím současně dojde někdy k nepředvídatelné nerovnováze a nedostatku příjmu živin nutných k normální funkci nervového systému. Počet bariatrických zákroků ve světě rychle vzrůstá, i když pomaleji, než narůstá obezita. Jejich častou komplikací bývají polyneuropatie, plexopatie, radikulopatie, myelopatie, encefalopatie a optická neuropatie, které vznikají jak časně, tak i několik let či desítek let po zákroku. Etiologie těchto poruch zůstává nejasná, nejvíce je obviňován nedostatek vitaminů (thiamin, E, B12), poruchy glykemie a nedostatek mědi. Řada faktorů však zůstává skrytých a suplementace předpokládaných chybějících složek průběh někdy neovlivní. Mohla by se rovněž podílet změněná imunita a zánět. Jako rizikové faktory vzniku nervových komplikací se uvádějí celková ztráta tělesné hmotnosti, gastrointestinální potíže, pokles albuminu a transferinu a rehospitalizace pro komplikace zákroku. Jako preventivní i léčebné opatření se doporučují u nemocných po bariatrickém zákroku především pravidelné návštěvy nutričního centra., In developed countries, nutritional deficiency only rarely causes polyneuropathy or other disorders of the nervous system. When it does occur, it appears in alcoholics or in the malnourished – people with long-term psychiatric disorders, with gastro-intestinal system disorders or on extreme diets. Paradoxically, certain initially obese patients may become malnourished. Pathological obesity is addressed in various ways, with the shared target of restricting food intake. Bariatric surgery is one of the options. However, such a profound diminution of nutrition may induce unpredictable imbalance or insufficiency in nutrients important for normal functioning of the nervous system. The number of bariatric operations is steadily increasing, both in the Czech Republic and elsewhere; in the USA, they already outnumbered cholecystectomies. Complications associated with bariatric surgery include polyneuropathy, plexopathy, radiculopathy, myelopathy, encephalopathy and optic neuropathy, all of which may appear both early as well as many years later. The aetiology of these disorders remains unclear, although vitamin insufficiency (thiamine, B12, E), copper deficiency and hypoglycaemia are often held responsible. However, many factors remain hidden and supplementation of the “missing” factors sometimes fails to affect the course of the disease. Damage to the immune system or inflammation may contribute to the aetiology. Weight loss, gastro-intestinal complaints, albumin and transferrin decrease and rehospitalisation for digestive symptoms are considered risk factors. Regular post-surgical monitoring in nutrition centres together with specific treatment of complications is recommended., and Z. Kadaňka