Důvody povinné vakcinace, společenské, lidské i ekonomické, byly během desítek let mnohokrát zopakovány. Přesto se v České republice vyskytuje nevelký počet lidí, kteří protestují proti povinnému očkování. Naproti tomu většina obyvatelstva důvodům očkování rozumí a očkování akceptuje. Článek cituje ze zákona o povinném očkování proti neštovicím, který schválilo Národní shromáždění v roce 1919 a z výkladu, který podal k návrhu zákona prof. MUDr. Ladislav Syllaba, významný český internista. Prezentovaná fakta ukazují, že základní přístupy k vakcinaci byly v roce 1919 obdivuhodně stejné s dnešními., The reasons for mandatory vaccinations comprise humane and economic factors and have been reiterated many times over the years. Nevertheless, there is a small number of people who object to mandatory vaccination in the Czech Republic, although the majority of the general public understands the importance of vaccination and accept its necessity. The article quotes the law on mandatory vaccination against smallpox approved by the National Assembly of Czechoslovakia in 1919 and cites the explanation of the proposal of the law by Prof. Ladislav Syllaba, the famous Czech internist. Presented facts show that basic approaches to mandatory vaccination in 1919 and the present day are admirably consistent., Jaroslav Kříž, and Literatura
Povinnost mlčenlivosti je jedna ze základních profesních povinností spojených s prací zdravotnických pracovníků. Je to zcela konkrétní institut na ochranu soukromí pacientů, nutný zejména proto, že při poskytování zdravotní péče více než v jiných oblastech lidské činnosti dochází k primárnímu (údaje zjištěné při diagnostice či léčbě) i sekundárnímu (údaje získané od pacienta či jeho blízkých) získávání informací o velmi intimních stránkách lidského života. Nicméně existuje řada právně relevantních důvodů, které zakládají možnost oprávněně porušit tuto povinnost a informace získané při poskytování zdravotní péče sdělit. Oprávněné důvody jsou vždy založeny na poměřování hodnot, které stojí za povinností mlčenlivosti, a hodnot, které stojí za potřebou či nutností tuto povinnost porušit. Specifickou oblastí střetu těchto hodnot je sdělování údajů chráněných povinností mlčenlivosti orgánům činným v trestním řízení. Vedle hlavního důvodu, který umožňuje zdravotnickému pracovníkovi poskytnout vyžádanou informaci policisty, státními zástupci či trestními soudci, kterým je souhlas samotného pacienta, o jehož údaje se jedná, zná český právní řád množství jiných důvodů, byť často velmi úzce zaměřených, které vyplývají z různých právních předpisů. Tento text se nezaměřuje pouze na uvedení důvodů, kdy zdravotnický pracovník je oprávněn podle práva chráněné informace sdělit, ale také upozorňuje na situace, kdy tak naopak učinit nesmí, přestože to po něm některý z orgánů činných v trestním řízení vyžaduje. Tyto pasáže byly formulovány na základě vlastních zkušeností a poznatků autora ze styku zdravotnických zařízení či zdravotnických pracovníků s orgány činnými v trestním řízení. Závěrem je pak poukázáno na sankce, které hrozí zdravotnickému pracovníkovi, pokud podlehne tlaku ze strany orgánů činných v trestním řízení a požadované informace neoprávněně sdělí., An obligation to maintain secrecy is one of the basic professional duties associated with the work of health workers. It's very specific institute of patient privacy, especially necessary because during the provision of health care more than in other areas of human activity information of very intimate sites of human life are gathered by a primary (data collected from the diagnosis and treatment activity) and secondary (data obtained from the patient or his relatives) ways. However, there are many legally relevant reasons that give rise to legally break this obligation and to tell information obtained in providing health care. Justified reasons are always based on measuring the values behind the duty of confidentiality, and the values behind the need or necessity to break this obligation. A specific area of this conflict of values is disclosure of protected data to criminal law enforcement authorities. Besides the main reason that allows the health professional to provide requested information to the police, prosecutors and criminal judges, which is the consent of the patient the Czech law knows a number of other reasons, though often very narrowly focused, arising from different legal regulations. This text does not focus solely on the grounds where the healthcare worker is entitled to communicate information protected by the law, but also points to situations where do not, though one of the institutions of law enforcement requires it. These passages have been formulated based on the author's experience and knowledge by the interaction of medical institutions or medical personnel with criminal law enforcement authorities. Finally, it is then pointed to the sanctions that threaten health professionals, if they succumb to pressure from criminal law enforcement authorities and communicate the information illegally., Radek Policar, and Literatura 5
Povrchová žilní trombóza, dříve spíše označovaná jako povrchová tromboflebitida, je v poslední době chápána jako součást žilní tromboembolické nemoci. Rizikové faktory se do značné míry překrývají s rizikovými faktory hluboké žilní trombózy. Nedávné epidemiologické studie u pacientů s povrchovou žilní trombózou navíc prokázaly dosti vysoký výskyt současné či následné hluboké žilní trombózy či dokonce plicní embolie. V diagnostice je doporučováno provedení ultrazvukového vyšetření povrchových i hlubokých žil obou dolních končetin. Vzhledem k heterogenitě onemocnění a nedostatku kvalitních důkazů nejsou odborná doporučení pro léčbu povrchové žilní trombózy zcela jednoznačná. Většina autorů se přiklání k doporučení antikoagulační léčby, respektive nízkomolekulárního heparinu či fondaparinuxu, intenzita a délka léčby však není jednoznačně specifikována. Zatím existují mnohé kontroverze v přístupu k povrchové žilní trombóze a je třeba dalších kvalitních studií k získání validních dat., Superficial vein thrombosis, previously more commonly known as superficial thrombophlebitis, in recent times is considered a form of venous thromboembolic disease. The risk factors largely overlap with the risk factors for deep vein thrombosis. Moreover, recent epidemiologic studies in patients with superficial vein thrombosis have revealed quite a high rate of concurrent or subsequent deep vein thrombosis or even pulmonary embolism. Ultrasound exam of both superficial and deep lower limb veins is recommended in the diagnostic process. Due to the disease heterogeneity and the lack of valid evidence, the guidelines for treatment are not unequivocal. Most authors are inclined to recommend anticoagulation – low‑molecular‑weight heparin or fondaparinux – but the intensity and duration of treatment are not clearly specified. So far, the approach to superficial vein thrombosis has been rather controversial and there is a need for further high‑quality studies to obtain valid data., and Hirmerová J.
Mnohočetný myelom je druhou nejčastější hematologickou malignitou. Předmětem našeho sdělení jsou dvě kazuistiky týkající se pozdní diagnostiky mnohočetného myelomu u pacientek s osteoporózou a renální insuficiencí. Cílem předloženého sdělení je upozornit na jednu z rizikových skupin nemocných z pohledu diagnostiky, která u nich může být obtížná, a to ženy vyššího věku., Multiple myeloma is the second most common form of haematological malignancy. The objective of this message are two casuistries related to the late diagnostics of multiple myeloma by female patients with osteoporosis and renal insufficiency. The goal is to draw attention to the group of patients at the late diagnosis risk (elderly women)., Šolcová L., Maisnar V., Tichý M., and Lit.: 5
Cíl. Cílem práce je zhodnotit výskyt pozdních komplikací a reintervencí po endovaskulární léčbě subrenálního aneuryzmatu břišní aorty stentgraftem. Materiál a metoda. Od dubna 1996 do prosince 2011 bylo na našem pracovišti léčeno 270 pacientů s aneuryzmatem břišní aorty implantaci stentgraftu, z toho bylo 233 mužů a 37 žen ve věku od 49 do 91 let. Věkový průměr byl 68,7 let. Nejméně rok po léčbě byli sledováni 204 pacienti, u nich byl hodnocen výskyt pozdních komplikací (ruptura, migrace stentgraftu, endoleak, ischemické komplikace a zánětlivé komplikace) a reintervencí. Výsledky. V souboru 204 nemocných bylo zjištěno 25 pozdních komplikací, tj. 12, 3% (25/204), a bylo provedeno 21 reintervencí, tj. 10,3 % (21/204). Z 25 komplikací byl zjištěn endoleak I. typu 5krát, endoleak II. typu se zvětšeným vakem aneuryzmatu 3krát, endoleak III. typu 4krát, endotension 3krát, migrace stentgraftu 4krát, ischemické komplikace 5krát a infekce lkrát. Endoleaky I. typu a migrace byly řešeny implantaci prodlužujícího segmentu a migrace u jednoho nemocného chirurgickou konverzí. Endoleaky III. typu byly léčeny implantaci stentgraftu a endoleaky II. typu podvazem nebo embolizací zdroje. Endotension byla řešena perkutánní punkcí vaku aneuryzmatu s aspirací jeho obsahu. U trombózy raménka byla provedena lkrát trombektomie, 2krát byl našit femoro-femorální zkřížený bypass, 1krát byla léčba konzervativní a 1krát byla provedena amputace končetiny. Infekce stentgraftu byla řešena chirurgickou konverzí. Závěr. Endovaskulární léčba aneuryzmatu břišní aorty je v našem souboru spojena s výskytem pozdních komplikací a reintervencí v 12,3 %, resp. v 10,3 %, což se shoduje s literárními údaji. Většinu těchto pozdních komplikací lze řešit endovaskulárně., Aim. To evaluate the incidence of late complications and reinterventions after endovascular treatment of subrenal abdominal aortic aneurysm with stentgraft. Material and method. From April 1996 to December 2011 we treated 270 patients with abdominal aortic aneurysm endovascularly with stentgraft implantation at our department. There were 233 men and 37 women aged from 49 to 91 years. The average age was 68.7 years. 204 patients were followed for at least a year after treatment. In these patients incidence of late complications (rupture, migration, endoleak, ischemic complications and inflammatory complications) and reintervention were evaluated. Results. In a group of 204 patients 25 late complications were found, i.e. 12.3% (25/204) and 21 reinterventions were performed, i.e. 10.3% (21/204). From 25 complications there were endoleak type I 5x, endoleak type II with sac enlargement 3x, endoleak type III 4x, endotension 3x, stentgraft migration 4x, ischemic complications 5x and infection 1x. Type I endoleaks and migrations were treated with cuff implantation and with surgical conversion in 1 patient with migration. Endoleaks III were managed by stentgraft implantation and type II endoleaks with sac enlargement by ligation or embolization of source. Endotension was solved by percutaneous puncture of the aneurysm sac with content aspiration. The stentgraft arm thromboses were managed by thrombectomy 1x, femo-femoral crossover bypass was created 2x, conservative treatment 1x and leg amputation was performed 1x. Stent graft infection was managed by surgical conversion. Conclusion. Endovascular treatment of abdominal aortic aneurysm is associated with the occurrence of late complications and reintervention in 12.3% and 10.3%, which correlates with literature. Most of these late complications can be managed endovascularly., Marie Černá, Martin Köcher, Petr Utíkal, Petr Dráč, Petr Bachleda, Stanislav Buřval, Jana Zapletalová, and Literatura 20
Pokroky v léčbě Hodgkinova lymfomu (HL) patří k největším úspěchům moderní onkologie. V současné době dosahuje dlouhodobé remise (podle stadia a přítomnosti rizikových faktorů) 85–95 % pacientů, jejich životní naděje je nyní 40 let. Do popředí však začaly vystupovat pozdní následky léčby HL: kardiotoxicita, sekundární neoplazie, plicní toxicita, poruchy fertility (azoospermie, amenorea), poruchy funkce štítné žlázy, imunosuprese s infekčními komplikacemi, psychosociální problémy. Mezi další komplikace patří poškození měkkých tkání (svalů, orgánů gastrointestinálního traktu), kostí a neurologické komplikace. Současné znalosti o pozdní toxicitě léčby HL se zakládají na sledování pacientů, kteří byli léčeni terapeutickými modalitami, které se již delší dobu nepoužívají., Progress in the treatment of Hodgkin’s lymphoma (HL) is one of the huge successes in modern oncology. According to the stage and presence of risk factors, up to 85–90 % of patients achieve long-term remission with life expectancy of 40 years. New problem to deal with at the moment are the late adverse effects caused by preceeding therapy of HL: cardiotoxicity, secondary neoplasia, lung toxicity, impairement of fertility (azoospermia, amenorhea), impairement of the thyroid function, imunosupression with infectious complications, psychosocial problems. Other complications can occur: impairement of soft tissue (muscles, gastrointestinal organs), bones and neurological disorders. Current knowledge of late-onset toxicity due to the treatment of HL is based on the observation of patients who were treated by therapeutical methods which are not being used any more., Ľubica Žikavská, Jana Marková, and Lit.: 11
Existence pozdní trombózy koronárních stentů je aktuálním problémem současné kardiologie. V přehledném článku je diskutována současná definice této jednotky, její časové vymezení a reálný výskyt. Podle údajů z dostupných observačních a randomizovaných studií je posuzována dlouhodobá bezpečnost konvenčních kovových a lékových stentů a vývoj této bezpečnosti v čase od implantace. Délka léčby thienopyridiny po koronární angioplastice (PCI) je rozdílná podle typu použitého stentu. Zatímco implantace konvenčního kovového stentu (BMS) je dlouhodobě bezpečná při 1měsíční léčbě, implantace lékového stentu (DES) by měla být podle údajů observačních studií doplněna až 12měsíčním podáváním klopidogrelu. Tento postoj může být v budoucnu ovlivněn dalším vývojem lékových stentů a prospektivně získanými informacemi o dlouhodobém podávání klopidogrelu těmto nemocným., Ivo Varvařovský, J. Matějka, Aleš Herman, and Lit. 47