Th e paper aims at identifying, explaining and illustrating the aff ordances of “creative nonfi ction” as a style of writing social science. Th e fi rst part introduces creative nonfi ction as a method of writing which brings together empirical material and fi ction. In the second part, based on illustrations from my ethnographic research of European “crisis reporters,” written in the form of a novel about a fi ctional journalist, but also based on a review of existing social science research that employs a creative method of writing, I identify several main aff ordances of creative nonfi ction in socialscientifi c research. In particular, I argue that creative nonfi ction allows scientists to illustrate their fi ndings, to express them in an allegorical way, to organize data into a narrative, to let their pieces of research act in the social world, and to permeate research accounts with self-refl exive moments. I also discuss some apparent negative aff ordances: challenges that creative nonfi ction poses to readers and to the institutionalized academic discourse. Finally, I suggest that writing about sociological problems in the style of creative nonfi ction can help to produce more engaging and engaged texts, and I discuss the ethical implications of the approach. and Článek identifi kuje, vysvětluje a ilustruje afordance „kreativní nonfi kce“ jako stylu psaní o sociální vědě. V první části představuji kreativní nonfi kci jako metodu psaní, která kombinuje empirický materiál a imaginaci. Ve druhé části na základě ukázek z vlastního etnografi ckého výzkumu evropských “krizových reportérů”, psaného formou románu o fi ktivním novináři, a také na základě jiných sociálněvědných výzkumů, které používají kreativní metody psaní, identifi kuji několik hlavních afordancí kreativní nonfi kce v sociálněvědním výzkumu. Kreativní nonfi kce zejména umožňuje vědkyním a vědcům jinak a někdy lépe ilustrovat jejich zjištění, vyjádřit tato zjištění alegoricky, organizovat data a vytvářet narativ, podpořit efektivitu výzkumů v sociálním světě nebo také proložit výzkumný narativ seberefl exivními prvky. Text ale diskutuje i zjevné negativní afordance, tedy výzvy, které potenciálně plynou ze setkání kreativní nonfi kce se čtenářstvem a s institucionalizovaným akademickým diskurzem. Nakonec diskutuji některé etické implikace představeného přístupu a tvrdím, že psát o sociologických problémech ve stylu kreativní nonfi kce může pomoct vytvářet texty, které budou angažované i poutavé.
This paper considers various approaches to love and morality in Protestant society in the late 18th century, as illustrated in Czechlanguage religious and educational literature (Korunka, aneb Wjnek Pannenský wssechněm pobožným a sslechetným Pannám toho Gazyku užjwagjcým, Litomyšl 1784; Kazatel Domovnj, Brno 1783). Our focus is on divine love, man’s love of God, marital love, parental and filial love, and definitions of immorality. We also examine some contemporary reactions to religious and educational writings in the memoirs of one of their readers, the rural preacher and Bible scholar Tomáš Juren (1750-1829), as well as the differences between the Christian confessions in their attitude to the emotions., Sixtus Bolom-Kotari., and Obsahuje bibliografické odkazy
The article analyses the terms ''value'' and ''explanation'' as used in ethical studies, offers a critique of this usage and an alternative, pragmatically oriented semantics of ethical terms, based on the illocutionary act of judging. The term ''value'' is supposed to describe a super-predicate common to both ethical and aesthetical value judgments. However, the traditional over-reliance on the copulative predication and the idea that language describes reality lead to a one-sided view of ethical terms, and a construction of sentences like ''The intentional torturing of little children is morally wrong'', whose pragmatic function, and consequently meaning, is very unclear. If, on the other hand, we take as our paradigm the act of judging (in the literal sense of a judge presiding over a case) we will be able to sketch a new, lighter ethics which, admittedly, falls short of the traditional demands placed on this discipline, but whose semantics is closer to the actual words used in expressing approval and disapproval., Článek analyzuje pojmy ,,hodnota'' a ,,vysvětlení'' používané v etických studiích, nabízí kritiku tohoto užití a alternativní, pragmaticky orientovanou sémantiku etických pojmů, založenou na iluminačním aktu soudnictví. Termín ,,hodnota'' má popisovat super-predikát společný jak pro etické, tak pro estetické hodnoty. Avšak tradiční přehnané spoléhání se na kopulační predikci a myšlenka, že jazyk popisuje realitu, vede k jednostrannému pohledu na etické pojmy a konstrukci vět jako ,,úmyslné mučení malých dětí je morálně špatné'', jehož pragmatická funkce a tudíž význam, je velmi nejasný. Pokud na druhou stranu vezmeme jako naše paradigma akt posuzování (v doslovném smyslu soudce předsedajícího případu), budeme schopni načrtnout novou, lehčí etiku,což, uznávám, nenaplňuje tradiční požadavky kladené na této disciplíny, ale jejichž sémantika je blíž ke skutečné slova používaná v projeví souhlas a nesouhlas., and Marek Tomeček
Článek se pokouší v Lévinasově rané filosofii odhalit náznaky, v pozdní tvorbě již plně rozvinuté, etické koncepce bytí-pro-druhého. První texty, jež jsou stále do značné míry formované Heideggerovou fundamentální ontologií, staví do popředí fenomén neosobního bytí – ono je [il y a]. Ukážeme, že mimo čistě ontologický záběr můžeme v Lévinasově postulaci pojmu identifikovat intence jednak existenciální, jednak etické. Nálada hrůzy, vyvěrající ze zkušenosti subjektu s il y a, totiž vrhá individuální vědomí v existenciální otřes, jenž zpřístupňuje možnost etického obratu. Toto existenciálně-etické prizma v první řadě utváří ucelený narativ, spojující Lévinasovy rané ontologické úvahy s etickou koncepcí rozvinutou v pozdní tvorbě, zadruhé pak poukazuje na význačnou formativní funkci nálad v existenciální fenomenologii. Především nálada hrůzy se ukazuje jako způsob, jak negativně fundovat i motivovat etické smýšlení., The article attempts to discover, in Levinas’ early philosophy, the first indications of what by his later writings would become a fully developed, ethical conception of being-for-the other. The first texts, which were in large measure shaped by Heidegger’s fundamental ontology, place the phenomenon of impersonal being – il y a (there is) – into the forefront. We show that, besides a purely ontological view, we can in Levinas’ postulation of the concept identify intentions that are both existential and ethical. The mood of horror, resulting from the subject’s experience with il y a, throws individual consciousness into an existential upheaval, opening up the possibility for an ethical turn. This existential-ethical prism forms, first of all, a comprehensive narrative, combining Levinas’ early ontological thinking with the ethical concept that he developed in his late work and, secondly, points to a significant formative function of moods in existential phenomenology. Above all, the mood of horror is showing itself to be a way to negatively serve and motivate ethical attitudes., and Notre étude essaye découvrir des signes du concept éthique de l’être pour autrui contenus déjà dans la première philosophie de Lévinas mais pleinement développés ultérieurement. Les textes premiers, influencés considérablement par l’ontologie fondamentale de Heidegger, mettent en avance le phénomène de l’être impersonnel – il y a. Nous allons montrer qu’en dehors de prise proprement ontologique dans la formulation première de ce concept par Lévinas on peut y identifier les intentions à la fois existentielles et éthiques. L’ambiance de l’horreur provenant de l’expérience du sujet avec il y a ébranle existentiellement la conscience individuelle en l’ouvrant à la Kehre éthique. Ce regard éthico-existentiel formule en premier lieu un récit complet liant les premières réflexions ontologiques de Lévinas à un concept éthique développé dans son travail ultérieur, il attire attention ensuite à l’importante fonction formative des ambiances dans la phénoménologie existentielle. C’est en effet surtout l’ambiance de l’horreur qui se révèle en tant que moyen permettant une fondation et motivation négatives de la réflexion éthique.
This work presents an analysis of the analogy between scientific and ethical theories with respect to their testability, explanatory potential and the causal relevance of the entities they postulate. Critics of ethical theories often claim that ethical theories are in fundamental contrast to scientific theories as they cannot be tested by empirical methods. While scientific facts are objective and open to empirical investigation, moral facts are mere expressions of subjective attitudes towards objective facts, and thus fall out of the scope of legitimate, scientific knowledge. We believe that this picture of such a deep contrast between science and ethics is based on a naïve conception of both types of theories. If we accept a more sophisticated view of scientific activity, interesting anal- ogies begin to turn up. This paper attempts to assess critically some of the analogies., Tato práce představuje analýzu analogie mezi vědeckými a etickými teoriemi s ohledem na jejich testovatelnost, vysvětlující potenciál a příčinnou relevanci subjektů, které postulují. Kritici etických teorií často prohlašují, že etické teorie jsou v základním kontrastu k vědeckým teoriím, zatímco oni nemohou být testováni empirickými metodami. Zatímco vědecká fakta jsou objektivní a otevřená empirickému zkoumání, morální fakta jsou pouhým vyjádřením subjektivních postojů k objektivním skutečnostem, a proto nespadají do rozsahu legitimních vědeckých poznatků. Věříme, že tento obraz tak hlubokého kontrastu mezi vědou a etikou je založen na naivní koncepci obou typů teorií. Pokud přijmeme sofistikovanější pohled na vědeckou činnost, začnou se objevovat zajímavé analýzy., and Radim Bělohrad ; Zdeňka Jastrzembská