Dlouhou dobu se předpokládalo, že populace obývající určitá území Evropy také tato území na konci doby ledové kolonizovaly jako první. Nové výzkumy však ukázaly, že v některých případech byla první příchozí populace později nahrazena jinou, pocházející z jiného glaciálního refugia. Náš článek ukazuje, že k takovému nahrazení jedné populace druhou došlo při kolonizaci Velké Británie norníkem rudým (Clethrionomys glareolus) a že při tom hrály roli fyziologické adaptace způsobené mutací v hemoglobinu., It has long been assumed that the populations that first colonized particular empty territory after the last ice age have remained there until the present day. However, recent findings in small mammals suggest that replacements involving a population from one glacial refugium at the cost of a population from another refugium may have been a not infrequent event. The article demonstrates that such population replacement took place during post-glacial colonization of Great Britain by the Bank Vole (Clethrionomys glareolus) and that physiological differences conferred by haemoglobin have probably played a role in this process., and Petr Kotlík, Silvia Marková, Karolína Filipi, Michaela Strážnická, Jeremy B. Searle.
Ve střední Evropě (Česko, Maďarsko a Polsko) jsme zaznamenali 9 případů zajímavé adopce mláďat káně lesní (Buteo buteo) v hnízdech orlů mořských (Haliaeetus albicilla). Adoptovaná mláďata byla v dobré kondici, dospělí orli mořští se o ně starali a mláďata byla nakonec úspěšně vyvedena., Nine interesting cases of young Common Buzzards (Buteo buteo) adopted in nests of White-tailed Sea Eagle (Haliaeetus albicilla) in central Europe (Czech Republic, Poland and Hungary) are reviewed. The B. buteo nestlings adopted were in good condition, the adult H. albicilla fed and cared for them properly, and the young birds successfully fledged., and Ivan Literák, Jakub Mráz.
Tento článek přibližuje čtenáři svět prvních portugalských mořeplavců a jejich setkání s exotickou faunou Asie v 16. století. Důraz klade především na nosorožce a slona, ale neopomíjí ani další živočichy a věnuje se i původu některých drahocenných orientálních látek živočišného původu, pro Evropany dlouho neznámému. Text bohatě využívá citací z pramenů., This article presents the world of the first Portuguese navigators and their encounters with exotic Asian fauna in the 16th century. It primarily highlights the rhinoceros and elephants, but does not omit other animals. It also focuses on the sources of some valuable oriental substances of animal origin, which was unknown to Europeans for a long time., and Karel Staněk.
Ačkoli bylo světélkování u hub doloženo již ve starověku, intenzivnějšího vědeckého studia se tomuto jevu dostává teprve v posledních letech. Článek shrnuje naše dosavadní poznání bioluminiscence u hub z hlediska evolučního, ekologického i fyziologického. Jeho součástí jsou i fotografie dvou tropických druhů se světélkujícími plodnicemi - Mycena chlorophos a Filoboletus manipularis., Bioluminescence in fungi was first observed in the Archaic period or earlier, but it has only recently been studied scientifically. This paper sums up our knowledge on this phenomenon from evolutionary, ecological, and physiological points of view. Included are photos of two tropical species with luminescent fruiting bodies - Mycena chlorophos and Filoboletus manipularis., and Michal Sochor, Zuzana Egertová.
V tomto článku je nastíněn základní úvod do problematiky biotransformace a jejich možných negativních důsledků. V textu jsou popsány tři fáze biotransformace a u každé z nich případ, se kterým se čtenář ve svém životě může setkat. Dále je zde jednoduchým způsobem vysvětlena nomenklatura biotransformačních enzymů a transportérů a článek tak celkově poskytuje základní povědomí o komplexnosti biotransformace., This article outlines a basic introduction to the topic of biotransformation and its possible negative consequences. The text describes three phases of biotransformation and each is presented in an example which the reader may encounter in everyday life. Furthermore, in a simple way, the nomenclature of biotransformation enzymes and transporters is explained and thus the paper provides a basic understanding of the complexity of biotransformation., and Ondřej Ženata.
V úterý 29. dubna 2015 se v reprezentačních prostorách Akademie věd České republiky, v pražské vile Lanna konalo slavnostní vyhlášení cen Živy za nejlepší články uplynulého ročníku, které uděluje redakční rada a redakce časopisu., The selected best contributions to Živa in 2014 and three eminent personalities of the journal were awarded special prizes., and Jana Šrotová, Andrej Funk, Lucie Krouzová.
Článek shrnuje současné názory na vnitrodruhové genetické rozrůznění a taxonomii zmije obecné (Vipera berus). Zvláštní pozornost je věnována genetické příslušnosti populací českých zmijí., This article summarizes contemporary knowledge of the intraspecific genetic differentiation and taxonomy of the Common Adder (Vipera berus). Special attention is paid to the genetic status of the Czech adders., and Jiří Moravec, Jiří Šmíd.
Perloočky rodu Daphnia jsou intenzivně studovaní vodní bezobratlí. Proto byl pro nás velkým překvapením objev pro vědu nového druhu tohoto rodu v tůni na Kokořínsku. Druh byl pojmenován po významném českém hydrobiologovi Jaroslavu Hrbáčkovi, ale jeho jméno odkazuje i na hrbatý tvar těla. Jeho doposud známé lokality jsou pouze v Čechách a na Slovensku., Species of water fleas that belong to the genus Daphnia have been used intensively in studies as “model organisms”. The discovery of a new Daphnia species in a pool in Central Bohemia was, therefore, a surprise. All known localities of this species, which we named after the prominent Czech hydrobiologist Jaroslav Hrbáček, are restricted to Czechia and Slovakia., and Adam Petrusek, Petr Jan Juračka.
Článek přestavuje taxonomicky problematický rod chrpa z čeledi Asteraceae. Jsou diskutovány současné pohledy na vymezení a vnitřní členění rodu založené na molekulárních znacích. Dále je popsána problematika hybridizace, která je v rodu velmi častá, a její souvislost s polyploidií (druhy stejné ploidie se často kříží za vzniku rozsáhlých a variabilních hybridních rojů, zatímco mezi ploidiemi je silná reprodukční bariéra)., Centaurea is a taxonomically critical genus from the Asteraceae family. Current delimitation of the genus and its internal classification based on molecular data are discussed. Hybridization and polyploidy are common in Centaurea. The frequency of hybridization depends on ploidy levels of the taxa (homoploid taxa usually hybridize easily and form extensive and variable hybrid swarms, while heteroploid taxa are reproductively strongly isolated)., and Petr Koutecký.
Za posledních několik let byla publikována řada významných archeogenetických studií týkajících se datování a geografické lokalizace posledního společného předka lidského chromozomu Y. Je to dáno dramatickým rozvojem molekulárně biologických technik, díky nimž je dnes možné přečíst daleko větší objem dat, než tomu bylo dříve. Dozvěděli jsme se, že „Y chromozomový Adam“ bude asi nakonec starší než „mitochondriální Eva“ a že jeho synové prodělali mnohem bouřlivější demografický vývoj než dcery Eviny., Several important archaeogenetic studies dealing with age estimates and the geographical locations of the last common ancestor of our Y chromosome have been published over the past few years. This is due to the dramatic development of molecular biological techniques, which made it possible to read a much larger amount of data than was possible before. We learned that the "Y chromosome Adam" might be even older than "mitochondrial Eve" and that his sons went through a much more complex demographic history than Eve’s daughters., and Viktor Černý.
Metody sekvenování nové generace (NGS) poprvé vnesly hlubší pohled do diverzity lidského střevního mikrobiálního ekosystému, jehož velikost je nečekaně veliká. Poměr lidských a mikrobiálních buněk se pohybuje v rozmezí od 1:1 až po 1:100 a lze říci, že jak lidé, tak i další savci žijí ve složitých konsorciích složených z virů, archaeí a bakterií tvořící mikrobiom spolu s mikroskopickými houbami a jednobuněčnými a mnohobuněčnými eukaryoty, tj. prvoky a helminty. Největší pozornost je prozatím věnována bakteriálnímu mikrobiomu představujícímu možná nejvíce různorodý segment ekosystému lidského těla., The Next Generation Sequencing (NGS) methods has brought a deeper insight into the diversity of a human intestinal microbial ecosystem. The ratio of human and microbial cells ranges from 1:1 to 1:100. One might say that humans (and other mammals) live in a complex consortium of viruses, bacteria, archaea - forming what is known as a microbiome - together with microscopic fungi, unicellular and metazoan eukaryotes (protists and helminths). Most attention has so far been paid to the bacterial microbiome that signifies perhaps the most diverse segment of the ecosystem of human body., and Jan Votýpka, Kateřina Jirků Pomajbíková.
Genomy eukaryotických organismů se nesmírně liší svou velikostí, kdy dosahují až 66tisícinásobného rozdílu. Největší v současnosti známý genom byl nalezen u vraního oka japonského (Paris japonica), nápadné byliny z Japonska. Množství jaderné DNA u tohoto druhu bylo odhadnuto na 153,32 pg, jeho genetický kód je tak 50krát delší než ten lidský., Genomes of eukaryotic organisms vary tremendously in size, spanning an approximately 66,000-fold range. Recently the largest genome has been discovered in Paris japonica, a striking plant native to Japan. The amount of nuclear DNA was estimated at 153.32 pg, making the genetic code 50 times longer than that of a human being., and Jan Suda.
Husa tundrová (Anser serrirostris) byla původně poddruhem husy polní (A. fabalis), od níž byla oddělena na základě studia morfologie (velikost, zbarvení), chování (vokalizace, vzorce aktivity) a tahových poměrů. Obě jsou severské druhy, které k nám přilétají zimovat většinou v říjnu, někdy i ve společných hejnech. Právě husa tundrová se u nás vyskytuje v překvapivě vysokých počtech, husa polní je mnohem vzácnější. Popsány jsou znaky obou druhů, které poslouží k jejich odlišení v přírodě., The Tundra Bean Goose was originally a subspecies of the Bean Goose. It was divided on the base of morphological studies (size, coloration), behaviour (vocalization, activity patterns) and migratory rates under the new name Taiga Bean Goose. Both of these geese are northern species which winter in the Czech Republic mostly from October, sometimes in common flocks. The Tundra Bean Goose occurs in our country in surprisingly high numbers, while the Taiga Bean Goose is much rarer. Its characteristic features are described for their identification in the wild., and Karel Šťastný.
Od poloviny 70. let 20. stol. se již počtvrté obracíme prostřednictvím časopisu Živa na seriózní pozorovatele přírody s žádostí o pomoc při mapování hnízdního rozšíření ptáků v ČR. Výsledkem předcházejících tří mapování byly publikované Atlasy hnízdního rozšíření ptáků v ČR v letech 1973-77, 1985-89 a 2001-03. Současné mapování avifauny probíhá v ČR v letech 2014-17 a výsledkem bude nový atlas, který přinese další konfrontaci s daty získanými stejně exaktním způsobem jako v předcházejících třech obdobích. V prvním roce mapování se zapojilo 271 spolupracovníků, kteří obsadili 61 % mapovacích kvadrátů na území ČR. K prvním zajímavým výsledkům patří zaznamenání 8 případů průkazného zahnízdění nepůvodního invazního druhu - husice nilské (Alopochen aegyptiaca)., The current breeding mapping in 2014-17 is the fourth mapping organized in the Czech Republic since the 1970s. Results of previous mapping attempts are summarized in three Atlases of breeding birds. This article is a call for the cooperation of Živa readers. It also presents pilot results from the first year (2014) of field work, based on records from 271 contributors who covered 61 % of the whole territory of the Czech Republic. One of the interesting results is the map of breeding distribution of the invasive Egyptian Goose (Alopochen aegyptiaca), with 8 confirmed breedings., and Karel Šťastný, Vladimír Bejček.
V práci je nastíněn jiný pohled na potravní specializaci půdních roztočů (která se projevuje jako značná) - pohled mikroanatomický, prováděný histologickou metodou, a to včetně fluorescenční a konfokální mikroskopie. Jako parametry se využívají: obsah trávicí soustavy, její aktivita dle sekrece enzymů, přítomnost hemocytů i extraintestinálních vnitřních bakteriálních těles, kultivace mikroorganismů z homogenátu a působení získaných bakteriálních enzymů na potravu, jmenovitě na vláknité půdní houby., This study examines the feeding habits of soil saprophagous mites from the point of view of microanatomy, using not only the histological method but also fluorescence staining and confocal microscopy. The research looks at a combination of the following factors: the alimentary tract, including its contents and secretion enzyme activity; the presence of hemocytes as well as internal extraintestinal bacterial bodies, all supplemented by purification of bacteria from the mite homogenate; and the impact of extracted bacterial enzymes on soil fungi., and Jaroslav Smrž.
Článek shrnuje současné znalosti o taxonomickém postavení, rozšíření a ekologii žížaly Allolobophora hrabei a o jejím vlivu na stepní ekosystémy. A. hrabei dnes chybí na většině lokalit, kde se historicky vyskytovala a je nutno ji považovat za ohrožený druh. Na místech s dostatečně velkou populací může významně ovlivňovat půdní vlastnosti i společenstva ostatních půdních organismů., This contribution summarizes current knowledge about the taxonomic position, distribution and ecology of the earthworm Allolobophora hrabei and its role in fragile fragments of central European steppe ecosystems. Nowadays, A. hrabei should be classified endangered as it is absent at most of its historical sites. Nevertheless, it may significantly affect both soil parameters and other soil organisms at the sites inhabited by larger populations., and Václav Pižl.
Dírkonošci (Foraminifera), mořští prvoci s vápenatou schránkou, obývají naši planetu více než půl miliardy let. Zkoumáním způsobu života těch současných se mnohé dozvíme o jejich pravěkých předcích i o dávných mořích, ve kterých žili., Foraminifera - a rich group of mainly marine microorganisms - are widely used for paleoecological reconstructions. Their occurrence provides important data about past ecological conditions of the sites. We reconstructed former conditions in Židlochovice research site (southern Moravia) by comparing fossil communities with the recent ones present on the island of Rab (Adriatic Sea)., and Anna Poštulková.
Předkládaný článek přináší stručný průřez problematiky studia taxonomie štírů rodu Euscorpius. Evropským štírům byla věnována pozornost již od poloviny 18. století. Po bezmála 250 letech zkoumání se tento rod stále nedočkal vyřešení otázky své komplikované taxonomie. Zdá se ovšem, že současné studie kombinující morfologické, genetické a cytogenetické znaky mohou být klíčem pro odhalení skutečné druhové diverzity., This article briefly summarizes the last two and a half centuries of taxonomic research into the European genus of scorpions commonly known as small wood scorpions (Euscorpius). Despite the fact that taxonomists have been focusing on this genus since the mid-18th century, their taxonomy is not yet sufficiently resolved. However, present studies seem to be on the right track, and looking into a combination of morphological, genetic and cytogenetic features may hold the key to revealing the true diversity of the species., and Jana Plíšková.
Pokles kyselé atmosférické depozice od 90. let minulého století a rovněž postupné oteplování klimatu bylo prokazatelně doloženo i pro horské ekosystémy v nejvyšších slovenských pohořích. Výzkumy epigeické aktivity mnohonožek (Diplopoda) v letech 1992-1993, 1997-1998, 2007-2008 a pokračující sledování v současnosti svědčí o rozmanitosti společenstev těchto půdních bezobratlých včetně přítomnosti řady karpatských endemitů v závislosti na odlišném geologickém podloží (žula a vápenec) a typu vegetace. Pozorovaný ústup chladnomilných endemitů i nárůst podílu eurytopních adaptabilních druhů lze dávat do souvislosti s probíhajícími změnami v chemismu půd i změnami klimatu., The decline of acid deposition since the 1990s, together with subsequent climate warming, was confirmed also for mountain ecosystems in the highest Slovak mountains. The study of epigeic activity of millipedes (Diplopoda) in the periods 1992-93, 1997-98 and 2007-08, and continuing recent research refer to the high diversity of their communities including the presence of Carpathian endemic species on different geological bedrocks (granite and limestone) as well as different vegetation covers. The observed decline of cold tolerant endemics and the increasing portion of eurytopic species may be connected with changes in soil chemistry as well as with climate changes., and Karel Tajovský.
Czech White-Nose Syndrome Team together with international collaborators discovered mechanisms of tolerance that protect Palearctic bats from white-nose syndrome (WNS), the disease that caused mass die-off in North America. The discovery raises hope for a better future of bats in North American ecosystems. White-nose syndrome (WNS) is caused by a generalist pathogen Pseudogymnoascus destructans with the worst possible characteristics of an infectious fungal agent. The generalist nature of the WNS fungus means that it can infect any bat hibernating in a contaminated cave or mine and, moreover, it may remain viable and virulent, waiting for its hosts until the next hibernation period. Harmless to humans, the WNS fungus kills hibernating North American bats in winter. However, loss of voracious insectivorous bats from agricultural ecosystems may result in economic costs required for increased pest control. Without mass die-offs of bats harbouring the WNS agent in Europe, the response to disease is an enigma. To study the survival crossroads, the Czech WNS Team focused on the relationship between pathogen quantity and disease under natural conditions. High disease prevalence together with high fungal loads in absence of bat population declines in Eurasia indicates disease tolerance mechanisms, where hosts limit harm inflicted by the pathogen but do not hinder its growth. The tolerance mechanisms revealed by the Czech WNS Team is a function of bat adaptation to the presence of the pathogen. and Natália Martínková.
Článek přináší přehled současných znalostí o fylogenezi mnohobuněčných živočichů, tak jak vycházejí ze současného fylogenomického výzkumu. Zvláštní pozornost je věnována skupinám s konfliktním postavením (Ctenophora, Xenacoelomorpha, Bryozoa) a skupinám, o jejichž postavení dosud nevíme téměř nic (Dendrogramma, Dicyemida, Orthonectida)., We present an overview of current knowledge on the phylogeny of multicellular animals, based on current phylogenomic research. This overview pays special attention to groups with uncertain positions (Ctenophora, Xenacoelomorpha, Bryozoa) and groups whose position is still largely unknown (Dendrogramma, Dicyemida, Orthonectida)., and Jan Zrzavý.
Užovka stromová (Zamenis longissimus) patří mezi kriticky ohrožené druhy naší fauny. V České republice se průkazně vyskytuje pouze ve třech oblastech, přičemž nejzranitelnější je populace v údolí řeky Ohře v západních Čechách, izolovaná stovky kilometrů od souvislého areálu druhu. V letech 2005-07 jsme v Poohří provedli systematický výzkum hadů pod záštitou Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze a Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Jedinci užovky stromové byli po odchycení změřeni, zváženi, označeni pomocí zástřihů na břišních štítcích (odebrané části štítků posloužily pro analýzu DNA) a detailně vyfotografováni se zaměřením na individuální charakter ošupení (folidózu) hlavy. Na základě zpětných odchytů pak byla odhadována početnost zdejší populace. Během tříletého sledování jsme takto označili a zdokumentovali celkem 432 exemplářů užovky stromové. Jeden ze současných projektů záchranného programu pro užovku stromovou zahrnuje i další odhad početnosti spojený s individuálním značením. Tato aktivita se opakuje zhruba po 10 letech a cílem je zaznamenat změny v početnosti jedinců. V dubnu 2015 se podařilo opětovně odchytit samce označeného v prvním výzkumu pod pořadovým číslem 54. Během výzkumů jsme ho chytili 10x (5x v r. 2005, 2x v r. 2006, 2x v r. 2007 a 1x v r. 2015). To umožnilo zodpovězení i nastolení různých otázek souvisejících např. s věkem a rychlostí růstu., The Aesculapian snake (Zamenis longissimus) is a critically endangered species of Czech fauna. In the Czech Republic it demonstrably occurs in three areas. Its population is most vulnerable in the Ohře river valley in western Bohemia, systematic research into which is presented here. During our three-year research we determined and documented the size and weight of 432 Aesculapian snakes, as well as performing DNA analysis and taking photographs of the individual nature of the scaliness involved. An estimate was made of population figures based on repeated captures., and Karel Janoušek, Radka Musilová, Vít Zavadil.
Jezerní sedimenty jsou ideálním přírodním archivem, který zachycuje minulé změny nejen samotného jezera, ale i okolního prostředí. Jsou zároveň jedinečné tím, že se v nich zachovávají zbytky těl různých organismů, z čehož lze zrekonstruovat druhové složení celého jezerního ekosystému. Zjištěné druhy nám také poskytují informace o životním prostředí v minulosti. Díky postupnému usazování jezerního sedimentu v průběhu holocénu tak můžeme zaznamenat nejen dlouhodobý vývoj rostlinných společenstev, ale i přírodních podmínek v horizontu tisíců let. V jezeře Šúr se během pozdního glaciálu vyskytovaly vodní rostliny rdesty, stolístky a parožnatky. Od časného holocénu se začaly objevovat na živiny a teplo náročnější druhy, jako např. šejdračka bahenní či růžkatce a během středního holocénu v jezeře expandovala kotvice plovoucí a lekníny. Na konci středního holocénu a během pozdního holocénu postupně došlo k zaplnění jezera organickým materiálem a vzniku ostřicové slatiny a posléze olšového lesa., Lake sediments are natural archives of past changes not only in the lake itself, but also in its surroundings. They preserve remains of numerous organisms, from which the species composition of the entire lake ecosystem can be reconstructed, providing information about the past environment. Thanks to gradual deposition of sediment in the lake Šúr (western Slovakia) during the Holocene period, both the long-term development of plant communities and the environmental conditions over thousands of years can be reconstructed. During the succession, aquatic communities were replaced by sedge fen and alder forest., and Anna Potůčková.
Here we analyzed associations between muscles mass, total bone mineral content (BMC), lumbar spine bone density (BMD L1-L4) and serum or urine hormones in healthy peripubertal girls. Total BMC and areal BMD L1-L4, muscle mass and fat were measured by dual-energy X-ray absorptiometry (DXA). Muscle force (N) was estimated by a dynamometer. Circulating estradiol, folliclestimulating hormone (FSH), luteinizing hormone (LH), 25-hydroxy vitamin D, parathyroid hormone (PTH), insulin-like growth factor 1 (IGF-1), leptin, osteocalcin, bone isoenzyme of alkaline phosphatase (bALP) and total calcium and phosphorus were quantified as the nocturnal melatonin and serotonin urinary excretion. Partial correlations adjusted for height, Tanner score and physical activity confirmed positive relationships between BMC or BMD L1-L4 (Z-score) and lean mass or fat. Furthermore, positive relationship was observed between BMC or BMD L1-L4 (Z-score) and serum leptin. After adjustment for Tanner score and physical activity, positive associations were observed between lean mass and IGF-1, leptin levels or muscle force. We proved positive relationships between bone mass and serum leptin in peripubertal girls., V. Cirmanova, I. Zofkova, P. Kasalicky, V. Lanska, M. Bayer, L. Starka, R. Kanceva., and Obsahuje bibliografii
Analogickým studiím z Tichomoří a Mexika se podařilo experimentálně prokázat, že i lesní plži čeledi Clausiliidae - Cochlodina laminata a Alinda biplicata s rozměry těla cca 20 mm mohou projít živí zažívacím traktem středně velkých ptáků. Zajímavým poznatkem je, že ačkoli přežila pouze 2 % všech plžů, tak pokud nedošlo k poškození jejich schránky, přežilo plných 62 % jedinců nalezených v trusu., Analogously to the studies of the Pacific area and Mexico, we were able to prove experimentally that the forest snails from family Clausiliidae - Cochlodina laminata and Alinda biplicata with a body size of approximately 20 mm can pass through the digestive tract of a medium-sized bird. There is an interesting finding that although only 2% of gastropods survived at all, 62% of those with intact (undamaged) shells survived., and Jasna Simonová.
Příspěvek se věnuje způsobu života čichavce líbajícího (Helostoma temminkii), jednoho ze zajímavých druhů labyrintních ryb. Popisuje způsob jejich života a také jejich využití. Jde o sladkovodní konzumní ryby, jejichž domovinou je jihovýchodní Asie. Své místo zaujaly také v akvaristice. Málo známý je i zajímavý způsob rozmnožování čichavce líbajícího chovaného v zajetí, který zachycují fotografické záběry při nočním tření., This article describes lifestyle and the use of the Kissing Gourami (Helostoma temminkii), one of the labyrinth fish. These edible freshwater fish native to south-east Asia are occasionally seen in aquaristics. The interesting way in which the Kissing Gourami breeds in captivity has only rarely been documented by photos because of its night time spawning., and Jaroslav Eliáš.
Velká část hmyzu má v temperátní či mediterrání oblasti jednoletý vývojový cyklus, který je dán výraznou sezonní proměnlivostí tohoto prostředí. Mezi druhy s jednoletým cyklem patří i chrobáci rodu Lethrus, kam patří i na Moravě vymizelý chrobák révový (L. apterus). Při pokusech o chov těchto chrobáků bylo zjištěno, že část jedinců pocházejících z volné přírody upustila v pokusných podmínkách od aktivní fáze života a zahrabala se na dno chovných boxů, kde přežila více jak rok a půl od jejich odchycení v terénu. Po jejich násilném probuzení, začali někteří brouci aktivovat a přijímat potravu. Zda se jedná o náhodné pozorování nebo o strategii, při které se brouci rozhodují, zda v danou sezonu aktivovat či nebo „přeležet“ do následujícího roku zůstává nejasné a je předmětem dalších výzkumů., The genus Lethus (Geotrupidae) is believed to be a typical representative of a beetle with one-year life cycle. The adults mate and dig maternal chambers between the end of March and May. The larvae develop inside these chambers and pupate within a few months of eclosion. The inactive imago remains inside the burrow until spring. In our breeding experiments several wild caught beetles abandoned the active phase of life, burrowed themselves, and were inactive for more than a year and half. Some beetles resumed foraging and remained active for another three months after they were dug out., and Petr Šípek, Dana Drožová, Petr Janšta, David Král.
Pro značení živočichů se užívá celá řada metod externích i interních značek. Testovali jsme vliv vnějšího značení na suchozemské stejnonožce (Isopoda) a zjistili jsme, že značení lakem na nehty zvyšuje mortalitu stínek obecných (Porcellio scaber) a že lak na nehty, stejně jako včelí označovač, způsobuje (přinejmenším) sníženou aktivitu svinek obecných (Armadillidium vulgare). Obě metody nejsou vhodné pro behaviorální studie., Zoologists often use internal or external marking techniques to distinguish individual subjects when they research a group of animals. We evaluated the effect of marking on terrestrial isopods. Our studies reveal that nail polish increased the mortality rate among the common woodlouse during a month-long monitoring period; and nail polish, as well as bee marker, decreased activity levels among the common pillbug in a short-term experiment. The conclusion is that neither agent is suitable as a marker in behavioural studies of woodlice., and Ivan H. Tuf, Táňa Drahokoupilová.