V průběhu posledních let dochází k nárůstu počtu imunosuprimovaných nemocných a tím i k vzestupu invazivních mykotických onemocnění. Terapie hlubokých mykóz je mnohdy obtížná, mortalita a morbidita těchto infekčních komplikací jsou vysoké. Stále lepší dostupnost nových antimykotik rozšiřuje naše léčebné možnosti a zlepšuje výsledky terapie těchto invazivních mykotických infekcí. Předkládaná práce podává informace o využití jednotlivých antimykotik v léčbě invazivních mykóz, shrnuje léčbu invazivní aspergilózy (IA), invazivní kandidózy (IC) a empirickou antimykotickou terapii. Doporučení vychází ze závěrů prezentovaných Europen Conference on Infection in Leukemia (ECIL)., The frequency of invasive fungal infections has significantly increased with the rise in at-risk populations of patients in the last years. Management of deep fungal infection is difficult and the morbidity and mortality of these infections are very high. New antifungal agents provide the managment options and improve therapeutic outcomes of these infections. This article informs about the role of available antifungal agents in the management of invasive fungal infections and reviews empirical antifungal treatmnet and the treatment of invasive aspergillus and candida infections. Recommendations presented below are based on the resume of the Europen Conference on Infection in Leukemia (ECIL)., Jana Diatková, Martina Tošková, Iva Kocmanová, Jiří Mayer, Zdeněk Ráčil, and Literatura
The aim of our study was to determine the effect of selected cytostatics on a human ovarian cancer cell line A2780 as a model system for ovarian cancer treatment. This cell line is considered cisplatin-sensitive. Panel of tested cytostatics included cisplatin, paclitaxel, carboplatin, gemcitabine, topotecan and etoposide. These cytostatics have a different mechanism of action. To evaluate cytotoxic potential of the tested compounds, the methods measuring various toxicological endpoints were employed including morphological studies, MTT assay, dynamic monitoring of cell proliferation with xCELLigence, cell cycle analysis, caspase 3 activity and expression of proteins involved in cell cycle regulation and cell death. The A270 cell line showed different sensitivity towards the selected cytostatics, the highest cytotoxic effect was associated with paclitaxel and topotecan., Kateřina Caltová, Miroslav Červinka, and Literatura 38
Významný úspech liečby s inhibítormi tyrozínkinázy (TKI) u chorých s Philadelphia chromozóm (Ph) pozitívnou chronickou myelocytovou leukémiou (CML) dramaticky zmenil prognózu tohto ochorenia. Aj napriek tomu, že prvolíniová liečba CML použitím imatinibu znamená významný benefit pre väčšinu chorých, ukazuje sa, že 25–35 % pacientov potrebuje v priebehu 5 rokov zmenu liečby z dôvodu rezistencie alebo zlyhania liečby. Najčastejším mechanizmom zodpovedným za rezistenciu proti imatinibu u pacientov s CML je rozvoj mutácií v BCR-ABL kinázovej doméne. Tieto mutácie vyvolávajú rôznu mieru rezistencie proti imatinibu a zatiaľ čo niektoré z nich môžu reagovať na zvýšené dávky imatinibu, iné sú rezistentné proti nilotinibu a ďalšie vykazujú zvýšenú mieru rezistencie proti dasatinibu. Práca je prehľad liečebných možností v primárnej liečbe chronickej fázy CML a pri jej zlyhaní. Ukazuje sa, že pokroky v molekulových metódach umožňujú lepšie porozumieť podstatu choroby, zvážiť benefit a riziko terapie, individualizovať terapeutický prístup a prispôsobiť liečbu CML včas tak, aby sa minimalizovalo riziko progresie do akcelerovaných fáz., The phenomenal success of therapy with tyrosine kinase inhibitors (TKI) in Philadelphia chromosome (Ph) – positive chronic myeloid leukemia (CML) has dramatically changed the prognosis of this disease. Despite the fact that first-line therapy of CML using imatinib represents revolutionized the treatment of this disease, it became clear that during 5 years 25–35 % of the patients require change in the therapy due to the development of imatinib resistance or failure. The most frequent mechanism responsible for imatinib resistance is development of mutation in BCR-ABL kinase domain. Mutations cause different level of imatinib resistance and while some of them can be overcome by increased dose of imatinib, others seem to be resistant to nilotinib and others are more resistant to dasatinib. This review is focused on primary treatment and treatment after imatinib failure. It has been shown recently that advances in molecular methods enable to better understand disease itself, weight benefit to risk ratio of the therapy, individualize therapeutic approach and eventually adjust CML therapy earlier in order to minimize the risk of CML progression to accelerated phase. resistance, new drugs., Elena Tóthová, Adriana Kafková, and Literatura 28
Klasifikácia SZO (2008) je jediná celosvetovo akceptovaná a v praxi používaná klasifikácia nádorových ochorení kostnej drene (KD), ktorá definuje aj postavenie a význam biopsie KD v diagnostickom algoritme. Myeloproliferatívne neoplázie (MPN) tvoria pestrú skupinu ochorení s variabilne dynamickým rozvojom z počiatočných štádií, cez štádiá s plno rozvinutou klinicko-laboratórnou manifestáciou až do pokročilých štádií – fibrotickej, resp. blastovej transformácie, sprevádzaných zmenami morfológie a laboratórneho obrazu. V počiatočných štádiách je určenie typu MPN len na základe klinicko-laboratórnych údajov pre podobnosť ich klinickej manifestácie nespoľahlivé. Dôkaz pre MPN typických genetických mutácií potvrdzuje klonalitu ochorenia, ale jeho typizačný význam je limitovaný. Naopak, bioptické vyšetrenie KD v kontexte dostatočných klinických informácií, výsledkov laboratórnych vyšetrení a s podporou genetických vyšetrení umožňuje okrem potvrdenia MPN aj bližšiu typizáciu, ktorá je prognosticky relevantná a ovplyvňuje aj voľbu terapie. Zároveň umožňuje odlíšenie reaktívnych zmien hemopoézy, zhodnotenie prognosticky významných morfologických znakov (stupeň myelofibrózy, množstvo blastov) a sledovanie progresie ochorenia do fibrotickej, resp. blastovej transformácie. V týchto pokročilých štádiách a po terapii nie je však typizácia MPN len na základe morfológie KD možná. Výpovedná hodnota biopsie závisí od kvality a kvantity vzorky drene, hodnotenie morfológie KD závisí aj od vedomostí a skúseností vyšetrujúceho patológa., WHO classification (2008) is the only world-wide accepted and in routine praxis used classification of bone marrow (BM) neoplasms defining also the importance of BM biopsy within the diagnostic algorithm. Myeloproliferative neoplasias (MPN) represent a heterogenous group of disorders with variable dynamic transformational potential from initial into advanced stages such as blast crisis or myelofibrotic transformation. Because of similar manifestations, the typing of MPN in their initial stages based on clinical and laboratory parameters is not optimal. The finding of MPN-typical genetic mutations proves the disease clonality, but not a diagnosis of individual MPN types. In contrast, the BM biopsy verifies both the diagnosis and MPN type. It helps also to discriminate MPN from reactive hematopoietic changes, to evaluate prognostically relevant BM features (e.g. grade of myelofibrosis, blasts number) and the follow-up to terminal stages. However, the MPN typing in terminal and posttherapeutical stages based on morphology alone is not sufficient. The diagnostic value of BM biopsy depends on specimen´s quality, the objectivity of BM morphology evaluation depends on pathologist´s training and experiences. A correct BM biopsy interpretation should be done within the context of sufficient clinical and laboratory data and with support of genetical analyses. myelofibrosis, bone marrow biopsy., Juraj Marcinek, Tatiana Burjanivová, Lukáš Plank, and Literatura 28
Bisphosphonates (BP) are potent inhibitors of bone resorption used mainly in the treatment of metastatic bone disease and osteoporosis. By inhibiting bone resorption, they prevent complications as pathological fracture, pain, tumor-induced hypercalcemia. Even though patient’s benefit of BP therapy is huge, various side effects may develop. Bisphosphonate-related osteonecrosis of the jaws (BRONJ) is among the most serious ones. Oncologic patients receiving high doses of BP intravenously are at high risk of BRONJ development. BPs impair bone turnover leading to compromised bone healing which may result in the exposure of necrotic bone in the oral cavity frequently following tooth extraction or trauma of the oral mucosa. Frank bone exposure may be complicated by secondary infection leading to osteomyelitis development with various symptoms and radiological findings. In the management of BRONJ, conservative therapy aiming to reduce the symptoms plays the main role. In patients with extensive bone involvement resective surgery may lead to complete recovery, provided that the procedure is correctly indicated. Since the treatment of BRONJ is difficult, prevention is the main goal. Therefore in high risk patients dental preventive measures should be taken prior to bisphosphonate administration. This requires adequate communication between the prescribing physician, the patient and the dentist., Zuzana Janovská, and Literatura 46
Brachyterapie je metoda léčby zářením, při které se radioaktivní zdroje zavádějí přímo do oblasti nádoru. Umožňuje aplikaci vysoké dávky záření v krátkém čase a dosažení vysokého stupně lokální kontroly nádoru. Největší klinická zkušenost byla získána s brachyterapií s kontinuálním nízkým dávkovým příkonem (0,4–2,0 Gy/hod), kdy se zářiče zaváděly manuálně. V současně době byla tato metoda nahrazena na většině pracovišť automatickými afterloadingovými přístroji využívajícími vysoký dávkový příkon (> 12 Gy/hod) a frakcionaci. U časných ORL nádorů lze užít brachyterapii jako samostatnou léčebnou metodu. Její výhodou v porovnání s chirurgickou léčbou je většinou lepší kosmetický a funkční efekt, v porovnání se zevním ozařováním lepší kontrola nádoru a eliminace postradiační xerostomie. U rozsáhlejších nádorů je brachyterapie indikována k navýšení dávky po zevní radioterapii. Lze ji použít i pro léčbu recidiv v ozářeném terénu. Klasickými indikacemi jsou nádory dutiny ústní, orofaryngu a nasofaryngu. Přes současný technologický pokrok metod zevní radioterapie zůstává brachyterapie důležitou léčebnou modalitou u nádorů ORL., Brachytherapy is a method of radiation treatment, when the radioactive sources are directly applicated into the tumor region. Brachytherapy allows to deliver high doses to the tumor in a short time with excellent local tumor control. The largest experience was achieved with continual low dose rate brachytherapy (0.4–2Gy/hr) and manual insertion of sources. Recently this method was mostly replaced by automatic afterloading devices and high dose rate (> 12Gy/hr) fractionated treatment. Brachytherapy can be used in early stages of head and neck cancer as a sole treatment method. The advantage in comparison with surgery is a better functional and cosmetic outcome and in comparison with external beam radiotherapy a better tumor control and absence of xerostomia. In locally advanced tumors brachytherapy can be used for dose escalation of external beam radiotherapy. Brachytherapy is also useful for salvage treatment of recurrences after previous radiotherapy. Classical indications are oral cancer, oropharyngeal and nasopharyngeal tumors. Despite technological advances of external beam radiotherapy brachytherapy remains a very important treatment method in head and neck tumors., Jiří Petera, and Literatura 13
Nejzhoubnější gynekologický nádor, karcinom ovaria, je příčinou více než 50 % úmrtí v této skupině nádorů. Více než 60 % případů je diagnostikováno až v pokročilých stadiích s výrazně sníženou pravděpodobností přežití pacientek. Diagnostické nástroje pro efektivní časnou detekci nebo screening zatím neexistují. Terapeutické možnosti (chirurgická operace, chemoterapie) jsou nedostatečně efektivní, neboť karcinom ovaria se vyznačuje silnou tendencí k recidivě spojenou s chemorezistencí. Jedním z nejdéle a nejrozsáhleji používaným markerem pro diagnostiku primárních nádorů i recidivy je CA125/MUC16. Tento glykoprotein je znám již od 80. let 20. století, ale teprve nejnovější studie odhalují jeho biologické funkce v karcinogenezi a interakcích s buňkami imunitního systému. V tomto článku se blíže podíváme na jeho biologický význam a především na současný stav použití CA125 jako významného diagnostického markeru u karcinomu ovaria. V diagnostice primárních nádorů se totiž začínají objevovat nové markery, navíc je význam monitoringu CA125 z hlediska detekce recidivy zpochybňován rozsáhlými klinickými studiemi, které nenalezly přínos pro dlouhodobé přežití pacientek. Také potenciální význam CA125 v imunoterapii karcinomu ovaria se nezdá být tak velký, jak se předpokládalo., The most fatal gynecologic malignancy, ovarian cancer, causes more than 50% deaths in this tumor group. Most of cases (>60%) are diagnosed in advanced stages with poor 5-year survival prognosis. Diagnostic tools for an effective early detection or screening have not been found yet. Treatment possibilities (surgery, chemotherapy) are insufficient while high tendency to recurrence and chemoresistance occurs. CA125/MUC16 has been one of the most extensively used markers for a detection of primary tumors, or recurrence for a long time since its discovery in 80´s. However, the structure and biological functions of CA125 have been discovered relatively recently. CA125 may play an important role in carcinogenesis and interactions with cells of immune system. We reviewed the known biological functions and particularly the current state of using this marker as the diagnostic tool in ovarian cancer. Recently, many new markers emerged ambitiously to replace CA125; moreover, the importance of monitoring CA125 for the recurrence detection has also been questioned in large clinical trials. These studies have not found an impact for overall survival/mortality of patients. Also a potential of using CA125 targeted antibodies has not brought previously expected results so far., Luděk Záveský, and Literatura 20
Milan Košťál, Pavel Žák, Eva Vejražková, Melánie Cermanová, Petra Bělohlávková, Alžběta Zavřelová, Filip Vrbacký, Tomáš Rozkoš, Markéta Nová and Literatura 10