Purpose: To investigate the protective action of Ceruloplasmin (Cp) on the lysis of erythrocytes in men with prostate tumors. Material and Methods: The blood erythrocytes of the patients with benign hyperplasia of prostate (BHP) and prostate adenocarcinoma (CaP) were studied. Patients at the age 60-75 with early stages of a cancer have been investigated. The control group was consisted of apparently healthy males with the compatible age. n=15 for each group. The clinical stage of the disease was diagnosed by means of rectal, histological and echographic examination of the prostate gland. Photometric methods were applied to register lysis dynamics in order to test out the protective action of Cp. Results: The nonspecific protective function of Cp preparation on BHP and CaP erythrocytes as well as on the control group erythrocytes was revealed. CaP erythrocytes have shown more sensitivity to the lysis provocative factor than BHP and the control group erythrocytes, that was presumably attributed to the structural and functional changes of the erythrocytes developed in the presence of malignant tumor., N. Kotrikadze, M. Zibzibadze, L. Ramishvili, M. Alibegashvili., T. Chigogidze, L. Managadze, and Literatura
Cíl: Cílem výzkumu bylo zjistit subjektivní proţívání ţen v těhotenství po perinatální ztrátě, identifikovat jejich potřeby a způsoby zvládání zátěţe v období právě probíhajícího těhotenství. Metodika: Výzkum byl proveden kvalitativní metodou. Metodou sběru dat byl polostrukturovaný rozhovor. Výzkumu se zúčastnilo 6 těhotných ţen ve třetím trimestru po perinatální ztrátě v předchozím těhotenství. K analýze dat bylo vyuţito některých postupů zakotvené teorie (otevřené a axiální kódování a vytváření kategorií). Výsledky: Na základě analýzy dat byly stanoveny kategorie: 1. Zkušenost perinatální ztráty, 2. Proţívání nového těhotenství, 3. Pocity, 4. Zvládání, 5. Potřeby. Analýzou rozhovorů bylo zjištěno, ţe těhotenství po perinatální ztrátě je obdobím zvýšené emocionální zátěţe, ţeny mají specifické potřeby a pouţívají různé způsoby zvládání zátěţe. Závěr: Těhotné ţeny po perinatální ztrátě vyţadují specifický přístup poskytovatelů péče. Významná je kontinuita péče počínající obdobím perinatální ztráty, pokračující přípravou na těhotenství, porod a šestinedělí. Pochopení pocitů ţen můţe pomoci ve snaze o efektivnější poskytování ošetřovatelské péče. Komunitní porodní asistentky mohou být vhodnou podporou pro tuto skupinu ţen a pomoci jim překonat náročné období těhotenství po perinatální ztrátě., Aim: The aim of this research was to determine the subjective experience of women in pregnancy after perinatal loss, identify their needs and ways of coping with the stress during an ongoing pregnancy. Methods: The study was carried out using a qualitative method. The data collection method used was a semi-structured interview. Six pregnant women in the third trimester after perinatal loss in previous pregnancies participated in the research. Some procedures of grounded theory (open and axial coding and creating categories) were used for data analysis. Results: Based on the data analysis categories and subcategories were defined: 1. The experience of perinatal loss, 2. Experiencing new pregnancy, 3. Feelings, 4. Coping, 5. Needs. Analyzing the interviews revealed that pregnancy after perinatal loss is a period of higher emotional stress, when women have specific needs and use different ways of coping with stress. Conclusion: Pregnant women after perinatal loss require a specific approach of care providers. The continuity of the care is important, starting from the period after perinatal loss, continuing in the preparation for pregnancy, childbirth and the postpartum period. Understanding the feelings of women may help in the effective provision of nursing care. Community midwives may be an appropriate support for this group of women and help them overcome the difficult period of pregnancy after perinatal loss., Pavla Kaspárková, Radka Bužgová, and Literatura
Milan Macek sr., Martina Pešková, Andrea Kestlerová, Drahomíra Springer, Marek Turnovec, Radovan Vlk, Ivana Špálová, Roman Krejčí, Veronika Novotná, Jaroslav Feyereisl
Pseudomyxoma peritonei je vzácný klinický syndrom; nádorový proces, pro který je charakteristické hromadění mucinózního ascitu a peritoneálních implantátů v břišní dutině. Primárním zdrojem je téměř vždy low grade mucinózní tumor apendixu. Jedná se o pomalu progredující, nízce agresivní, ale smrtící onemocnění s častými recidivami. Optimálním léčebným postupem je kompletní chirurgická cytoredukce (CRS) v kombinaci s peroperačně aplikovanou intraperitoneální hypertermickou chemoterapií (HIPEC) – tzv. Sugarbakerova metoda., Pseudomyxoma peritonei (PMP) is an uncommon clinical syndrome characterized by the slow and progressive accumulation of peritoneal implants and mucinous ascites, intraabdominal gelatinous collection (jelly belly). PMP is reported to originate from the low grade appendiceal mucinous neoplasm. Pseudomyxoma peritonei often recurs after treatment and may eventually cause death by abdominal visceral dysfunction via compression with mucinous ascites. Cytoreductive surgery (CRS) and perioperative intraperitoneal chemotherapy comprising hyperthermic intraperitoneal chemotherapy (HIPEC) with or without postoperative intraperitoneal chemotherapy (EPIC) has been regarded as the standard of care in specialized centers. It is often referred to as the „Sugerbaker procedure“. Conventionally, PMP is considered resistant to systemic chemotherapy. Even though complete cytoreduction is associated with prolonged overall survival, recurrence of disease is common and multiple operations are frequently required. Patients may enjoy sustained period of remission, free of symptoms, but long – term disease free survival is distinctly uncommon. The pathologic subtype remains the dominant factor in survival. Patients should be centralized to improve survival by a combination of surgical experience and adequate patient selection., Roman Kocián, and Literatura
Cieľ: Práca má design prierezovej, deskriptívnej štúdie, ktorej cieľom bolo zhodnotiť, aký je vzťah medzi psychickou záťažou, výskytom depresívnej symptomatológie a subjektívnou pohodou u sestier. Metodika: Vzorku respondentov tvorilo 78 sestier pracujúcich v NsP v Levoči a Spišskej Novej Vsi. Na meranie psychickej záťaže bol použitý Meisterov dotazník neuropsychickej záťaže, na meranie výskytu depresie skríningový nástroj Patient Health Questionnaire 9 (PHQ 9) a na meranie subjektívnej pohody Personal Well-Being Index (PWI) pre zdravú dospelú populáciu. Výsledky: Bol potvrdený významný vzťah medzi psychickou záťažou, výskytom depresívnej symptomatológie a subjektívnou pohodou u sestier. Vyššia frekvencia výskytu depresívnej symptomatológie sa u nich spájala s vyššou psychickou záťažou a nižšou subjektívnou pohodou. Významným a zároveň alarmujúcim zistením bolo, že len 28 % sestier uvádzalo nevýznamnú depresívnu symptomatológiu. Až u 50 % sestier bola podľa PHQ 9 prítomná ľahká depresia. Štatisticky významné korelácie boli identifikované medzi všetkými tromi faktormi Meisterovho dotazníka, ako aj jeho hrubým skóre a PHQ 9. Najsilnejšie korelácie boli medzi Faktorom I (preťaženie) a PHQ 9. Záver: Výsledky poukazujú na skutočnosť, ţe práve aspekty pracovného preťaţenia (časová tieseň, problémy a konflikty, vysoká zodpovednosť) môžu u sestier viesť ku častejšiemu prežívaniu jednotlivých symptómov depresie (predovšetkým k únave a zníženému záujmu). V ďalšom výskume navrhujeme sa zamerať na sledovanie vzťahu troch premenných: depresia, burnout a psychická záťaž sestier., Aim: The study has a design of descriptive cross-sectional survey. The aim of this study was to investigate relationship between psychological load, depressive symptomatology and subjective well-being of nurses. Methods: Sample of respondents consisted of 78 nurses from two public hospitals (Levoča and Spišská Nová Ves). To measure the psychological load was used the Meister questionnaire of neuro-psychological load. To measure the incidence of depression was used the screening tool Patient Health Questionnaire 9 (PHQ 9). To measure subjective well-being was used Personal Well-Being Index (PWI) for a healthy adult population. Results: The results indicated that there is a significant correlation between psychological load, depressive symptomatology and subjective well-being of nurses. The higher frequency of depressive symptomatology was associated with higher level of psychological load and lower subjective well-being level. The depressive symptomatology has a significant relation with neuropsychological strain and subjective well-being. Important and at the same time alarming finding was that only 28% of nurses reported insignificant depressive symptomatology. According to PHQ 9 was present mild depression in up to 50% of nurses. Statistically significant correlations were identified between all three factors of Meister questionnaire, as well as his gross score and the PHQ 9. The strongest correlations were between Factor I (overload) a PHQ 9. Conclusion: The results show that mainly aspects of work overload (time constraints, problems and conflicts, high accountability) can lead in nurses to more frequent survival of individual symptoms of depression (especially the fatigue and reduced interests). In further research we propose to focus on monitoring the relationship of three variables: depression, burnout and psychological load of nurses., Elena Gurková, Slávka Macejková, and Literatura 19
Cíl: McCloskeyho a Muellerova škála pracovní spokojenosti sester (McCloskey/Mueller Satisfaction Scale) představuje najčastěji vyuţívaný nástroj měření pracovní spokojenosti sester. Příspěvek má charakter validační studie, jejímţ cílem bylo testovat psychometrické vlastnosti české verze nástroje. V práci jsme porovnávali strukturu české verze s její původní (Mueller, McCloskey, 1990) a později revidovanou verzí (Tourangeau et al., 2006). Metodika: Výzkumný soubor tvořilo 499 všeobecných sester ze šesti nemocnic. Psychometrická analýza nástroje v naší studii byla realizována z aspektu faktorové analýzy a reliability. Ke zjištění dimenzionality nástroje byla pouţita konfirmační a explorační faktorová analýza. V rámci reliability výzkumného nástroje byla zjišťována vnitřní konzistence nástroje prostřednictvím výpočtu Cronbachova alfa koeficientu. Výsledky: Prostřednictvím explorační faktorové analýzy bylo identifikováno sedm faktorů s vlastními hodnotami nad 1. Faktor kontrola a odpovědnost byl sloučen s faktorem uznání a pochvala. Z původní verze nástroje (Mueller, McCloskey, 1990) jsme vyloučili dvanáct poloţek. Na základě výsledků explorační faktorové analýzy české verze navrhujeme její šestifaktorovou strukturu se šesti subškálama – spokojenost se sociálními vztahy a interakcemi; spokojenost s pochvalou a uznáním; spokojenost s plánováním a harmonogramem práce; moţnostmi výzkumu; spokojenost s vnějším ohodnocením a rovnováhou mezi prací a rodinou. Nízkou vnitřní konzistenci jsme zjistili ve dvou subškálách. Závěr: Šestifaktorový model české verze MMSS je konceptuálně konzistentní s původní verzí (Mueller, McCloskey 1990). Naše výsledky faktorové analýzy se více přibliţují k závěrům faktorové analýzy kanadských autorek Tourangeau et al. (2006) neţ výsledkům analýzy původní verze (Mueller, McCloskey, 1990)., Aim: The McCloskey/Mueller Satisfaction Scale represents one of the most often used instrument for measuring satisfaction among nurses. The paper has a character of a validation study, whose aim was to test the psychometric properties of the Czech version of the tool. In the paper we compared the structure of the Czech version with its original (Mueller, McCloskey, 1990) and later revised version (Tourangeau et al., 2006). Methods: The research sample consisted of 499 general nurses from six hospitals. The psychometric analysis of the tool in our study was realized from the acpect of factor analysis and realibility. In order to determine the dimensionality of the tool was used confirmatory and exploratory factor analysis. Within the scope of reliability of research tool was ascertained inner tool consistency using the calculation of Cronbach coefficient alpha. Results: By way of exploratory factor analysis were identified seven factors with its own values above 1. The factor control and responsibility was unified with factor recognition and praise. From the original tool version (Mueller, McCloskey, 1990) we have excluded twelve items. Based on the results of exploratory factor analysis of the Czech version we propose its six-factor structure with its six sub-scales – satisfaction with social relationships a interactions; satisfaction with praise and recognition; satisfaction with planning and work time scheduling; possibilities of research; satisfaction with external assessments and balance of family and work. We have identified low inner consistency in two sub-scales. Conclusion: The six-factor model of the Czech version MMSS is conceptually consistent with the original version (Mueller, McCloskey 1990). Our results of factor analysis come nearer to conclusions of factor analysis of Canadian authors Tourangeau et al., (2006) rather than results of the analysis of original version (Mueller, McCloskey, 1990)., Elena Gurková, Silvie Haroková, Katarína Žiaková, and Literatura 11
Termín „psychomotorické“ má svůj původ v Německu. Wilhelm Griesinger, jeden ze zakladatelů neuropsychiatrie, použil tento termín poprvé roku 1844. V průběhu let se v jednotlivých zemích vyvinuly odlišné koncepce psychomotoriky ve výchově a psychomotoriky jako terapeutického prostředku. Základ obou zaměření je stejný. Pohybem se snažíme vyvolat předem definovanou změnu prožívání a tomu odpovídajícího chování. Předem definovanou změnu je možno navodit pomocí znalostí funkcí mozku. Je však nutno počítat s různou úrovní motivace k této změně a různou úrovní předchozí zkušenosti. Cílem této studie je upozornit na myšlenky, z nichž současná psychomotorická terapie čerpá., The term „psychomotor“ has its origin in Germany. Wilhelm Griesinger, one of the founders of neuropsychiatry, used this term for the first time in 1844. The term “psychomotor” led, however, an independent life. Over the years in different countries have developed different concepts in education and psychomotor as a therapeutic agent. The basis of both orientations s the same. Move to try to create a predefined change in perception and behaviour appropriate to predefined change can be induced by the knowledge of brain function. However, it is necessary to allow for different levels of motivation for this change and varying levels of previous experience. The aim of this study is to highlight the ideas of which draws current psychomotor therapy., Hátlová B., Adámková S., Bašný Z., and Literatura