Cílem této pilotní kvalitativní studie bylo podniknout sondu do toho, jak poradenští psychologové vnímají koncept sociálně podmíněného mentálního postižení (dále jen SPMP) – jejich povědomí o tomto konceptu, postoj k němu, diagnostická praxe, potenciální podpůrné intervence. Data byla získávána prostřednictvím polostrukturovaného rozhovoru od 10 respondentů (praxe Me = 6 let), z 9 pedagogicko-psychologických poraden (5 krajů ČR). Získaná data byla analyzována na principu tematické analýzy s prvky zakotvené teorie, skrz techniku otevřeného kódování. Z analýzy vyplynulo, že žádný z respondentů pojem explicitně neužívá, avšak implicitně je v jejich praxi přítomný. Daný koncept by dle nich mohl sloužit jako inspirace k širšímu přemýšlení o etiologii „podezřele“ nízkých hodnot v testech intelektu a o intelektovém potenciálu dítěte. Diagnostiku intelektových a adaptivních schopností v praxi respondenti staví nejčastěji pouze na standardizovaných testech intelektu, testy a škály pro adaptivní chování, sociální a rodinné prostředí, zejména pro nedostatek personálních a časových kapacit, nepoužívají. Diferenciální diagnostiku SPMP od mentálního postižení vnímají respondenti jako složitou, polovina respondentů vidí jako vhodnou cestu dynamickou diagnostiku. Na návaznou podporu a intervenci se respondenti kvůli omezeným kapacitám zaměřují velmi okrajově. Z rozhovorů také vyplynulo několik potenciálních námětů pro praxi – potřeba tvorby jasně vymezené a všeobecně přijímané definice SPMP, větší komplexnosti a hloubky diagnostiky, prohloubení spolupráce s rodinou dítěte ze sociálně znevýhodněného prostředí a dalšími návaznými institucemi. and The aim of this pilot qualitative research was to take an insight into how counseling psychologists perceive the concept of socially conditioned intellectual disability (further only SCID). Specifically, to find out if they are aware of this concept, their attitude towards it, diagnostic practice, and potential supportive interventions. Data were obtained through a semistructured interview of 10 respondents (Median experience = 6 years), from 9 Children´s educational care centres (5 regions of the Czech Republic). The obtained data were analyzed by thematic analysis with the elements of the grounded theory using the technique of open coding. The analysis showed that none of the respondents explicitly use the term SCID, however, the term is implicitly present in their practice. According to the respondents, the concept could serve as an inspiration for a broader reflection on the etiology of "suspiciously low" scores in intellectual tests and the intellectual potential of the child. In practice, the respondents most often determine the conclusion about the level of intellectual and adaptive abilities based only on standardized tests of intellect. The respondents do not use tests and scales for adaptive behaviour, social and family environment – mainly due to a lack of staff and time capacity. The respondents perceive the differential diagnosis of SCID from intellectual disability as complicated. Half of the respondents see dynamic assessment as a promising approach to differentiate between SCID and intellectual disability. The respondents provide follow-up support and interventions to children who may fit the SCID concept very marginally due to limited capacity. The interviews also provided several potential suggestions for practice – the need to create a clear and generally accepted definition of SCID, conduct an assessment in greater depth and complexity, and intensify cooperation with the family of a child from a socially disadvantaged background and other related institutions.
Napriek tomu, že odpustenie sebe sa ukazuje ako významnejšie súvisiace s fyzickým zdravím jednotlivca, ako aj celkovým well-beingom v porovnaní s odpustením druhému, a dôsledky neodpustenia sebe môžu byť extrémne, odpusteniu sebe je venovaná neporovnateľne menšia teoretická a výskumná pozornosť oproti interpersonálnemu odpustenia.
Cieľom štúdie je kritický prehľad súčasných teoretických a empirických štúdií v tejto oblasti. Štúdia sa zameriava na vymedzenie odpustenia sebe, s ohľadom na jeho hlavné aspekty ako je ľútosť za vykonaný čin, prijatie zodpovednosti a zmena správania do budúcnosti. Štúdia definuje podobnosti a rozdiely odpustenia sebe s interpersonálnym odpustením. Je zdôraznené, že odpustenie sebe je proces vyžadujúci čas a popísané sú jednotlivé kroky procesu odpustenia. Diskutované sú intervenčné štúdie odpustenia sebe, so zameraním na ich výsledky a metodologické nedostatky. V závere je predstavený kritický postoj voči odpusteniu sebe a argumentácia proti jednotlivým kritickým názorom. Načrtnutý je ďalší smer výskumu v oblasti odpustenia sebe. and Despite the evidence that self-forgiveness is more strongly associated with physical health and well-being compared to interpersonal forgiveness, and that the results of self-blaming may be extreme, self-forgiveness has received considerately less attention in theory and research, compared to interpersonal forgiveness. The aim of this study is a critical overview of the current theoretical and empirical studies in this area. The paper focuses on a definition of selfforgiveness with an emphasis of its important aspects such as remorse, responsibility taking, and conciliatory behaviour. The study defines similarities and differences of self-forgiveness and interpersonal forgiveness. It is stressed that self-forgiveness is a process which takes time and the steps of self-forgiveness are described. The intervention studies of self-forgiveness are discussed, with an emphasis on their results and methodological limitations. Finally, a critical attitude toward self-forgiveness and argumentation against these critical views are presented. Future direction of research in self-forgiveness is outlined.
Školní psychologové se dnes stávají běžnou součástí základních a středních škol. Podle platné vyhlášky by své služby na školách měli nabízet nejen žákům a jejich rodičům, ale také vyučujícím. Svým působením by měli usilovat o podporu učitelské profese vzhledem k jejím rizikovým faktorům. Učitelství je dnes totiž považováno za vysoce stresové povolání, v důsledku čehož lze očekávat, že vyučující jsou vysoce ohroženi syndromem vyhoření. Článek představuje kvalitativní výzkumnou studii zaměřenou na působení školních psychologů v oblasti učitelského vyhoření. Jejím cílem bylo zjistit, jak školní psychologové vnímají syndrom vyhoření a jakým způsobem přispívají k prevenci či samotnému řešení syndromu vyhoření u vyučujících na základních školách, kde působí. Studie se zúčastnilo 10 školních psycholožek a 1 psycholog, s nimiž byly prováděny rozhovory. Analýza ukázala, že zúčastněné školní psycholožky a psycholog vnímají syndrom vyhoření u vyučujících jako aktuální téma. Svým působením na školách přispívají k nespecifické prevenci syndromu vyhoření, ale nerealizují žádné specifické aktivity pro snižování a zvládání učitelského stresu. Ovšem s vyučujícími, které identifikují jako „vyhořelé“, intervenčně pracují. and Nowadays, school psychologists have become a standard part of primary and secondary schools. According to current law, they should provide their services to students and their parents as well as to teachers. They should support teachers considering them being higly susceptible to burnout syndrome. Teaching today is considered as a higly stressful job, so it is not suprising that they often suffer from burnout syndrome. This article contains qualitative research which is focused on a school psychologist´s role in teacher´s burnout syndrome. The aim was to discover how school psychologists perceive burnout syndrome and how they contribute to prevention or solving burnout syndrome itself at primary schools, where they work. 11 school psychologists were interviewed in presented study. The analysis has shown that the involved school psychologists perceive teacher´s burnout syndrome as an actual topic. They contribute to the nonspecific burnout syndrome prevention but they do not implement any specific activities in order to lower the level of teacher´s stress. On the other hand, they regularly work with teachers who they identify as „burnout“.
In this article we show that significant differences between the foreign currency mortgage agreements in Hungary and Poland led to significant differences in monthly mortgage payments after the Global Financial Crisis (GFC) erupted. Hungarian banks were able to add a variable markup to the LIBOR3M that was connected to bank risk on top of the usual fixed markup. We compare the monthly mortgage payments and LTV levels of people who took out a CHF mortgage with those who obtained a local currency mortgage during the mortgage boom years of 2006–2008. We find that in the initial years of the mortgage CHF mortgages were cheaper than local currency mortgages, which allowed more people to buy housing. However, the GFC led to a deterioration of the exchange rate, and monthly payments and LTV levels (consequently?) increased. We analyse the mortgage costs and LTV levels of the 2006-2008 foreign currency (FX) mortgage vintages in Hungary and Poland between 2006 and 2020 and compare them to local currency mortgages. We also simulate the effects of changing housing prices and wages on mortgages in the cities of Budapest and Warsaw.