Příspěvek se zabývá institutem tzv. dříve vyslovených přání, přičemž zahrnuje jak některé právní, tak i některé etické problémy. Zejména se soustředí na otázky, které ještě v české odborné literatuře nebyly řešeny. V první části je shrnuta užívaná terminologie a historie institutu. Kromě toho jsou zmíněny tři modely dříve vyslovených přání, tzv. living will, substitute decision-making (rozhodování zvoleným zástupcem) a konečně tzv. values history (historie hodnot pacienta). Ve druhé části je shrnuta úprava v České republice. Ve třetí se pak článek zabývá konkrétními právními a etickými problémy., This article deals with advance directive and some legal and ethical issues associated with them. Its main purpose is to show some problems which haven´t been solved in Czech professional literature. The first part of this article summarizes terminology and history of this medical institute. Three models of advance directives are mentioned as well - living will, substitute decision-making and values history. The second part summarizes Czech legislation and its development. The last part speaks about some crucial ethical and legal issues associated with advance directives., and Adam Doležal.
Hlavním cílem článku Hedonismus a eutanazie je ilustrovat komplexní vztahy mezi hédonismem jako teorií welfare a problémem racionality sebeusmrcení, asistovaného sebeusmrcení a eutanazie. Článek je rozdělený na tři části. První část přináší stručný popis hédonismu a vrcholí definicí standardního hédonismu. Druhá část se věnuje problému, zda smrt může v některých (výjimečných) situacích představovat racionálně ospravedlnitelnou volbu. Třetí a konečná část spojuje konsekvencialismus s tradičním hédonismem do standardního utilitarismu a předkládá přímý argument ve prospěch závěru, že asistovaná smrt může být eticky přijatelnou (dokonce povinnou) volbou. Ukazuje však, že hédonismus není adekvátní teorií dobrého života, a proto nakonec etický argument ve prospěch asistované smrti odmítá., The overall aim of the article “Hedonism and Euthanasia” is to illustrate the complex interplay between hedonism as a theory of welfare and the problem of the rationality of suicide, assisted suicide and euthanasia. The article is divided into three parts. In the first part, it provides a succinct description of hedonism culminating in the definition of standard hedonism. The second part deals with the problem of whether death can in some (exceptional) circumstances represent a rationally justifiable choice. The third and final part combines consequentialism with standard hedonism, obtaining standard utilitarianism, and sets forth a straightforward argument for the conclusion that assisted death might be an ethically acceptable (even obligatory) choice. However, hedonism is shown to be an inadequate theory of good life and, consequently, the ethical argument for assisted death is rejected., and David Černý.
Tento článek se zabývá institutem informovaného souhlasu, zásadního právního i etického institutu v oblasti medicíny. Zkoumána je jeho etymologie, jeho ontologický status, jeho normativní síla a konečně i jeho charakteru jako komunikačního aktu. Text má prokázat tezi, že informovaný souhlas je komunikačním aktem - nikoliv pouhým mentálním stavem - který má za určitých podmínek normativní sílu. Tato normativní síla se plně projeví pouze v případě splnění základních podmínek: dostatečného poučení, dostatečného porozumění, svobodné a vážné vůle a kompetence pacienta., This article deals with the institute of informed consent, a fundamental legal and ethical institute in the field of medicine. Its etymology, ontological status, its normative power and, finally, its character as a communication act are studied. The text shows that informed consent is a communicative act - not just an inner mental state and that it has significant normative power. This normative power is manifesting itself only when certain conditions are met: sufficient disclosure, sufficient understanding, voluntariness and competence of the patient., and Adam Doležal.
Článek se zaměřuje na analýzu přístupu vybraných zahraničních právních řádů (Německo, Spojené státy americké), českého právního řádu a projektu DCFR k problematice rozsahu poučení pacienta o rizicích spojených s navrhovanou léčbou. Článek se rovněž snaží zodpovědět otázku, zda je vůbec možné a vhodné rozsah rizik, o nichž je třeba pacienta informovat, konkrétně vymezit, a pokud ano, jakým způsobem., The article is focused on the analysis of the approach of particular foreign legal orders (Germany, USA) as well as the Czech legal order and the DCFR project to the issue of the extent of disclosure of risk information. The article also seeks to answer the question whether or not it is possible and appropriate to define the extent of disclosure of risk information specifically and if so, how., and Ivo Smrž.
Cílem práce bylo prozkoumat vztahy mezi mírou organizovaných aktivit dětí v předškolním věku, přesvědčením matky o přirozeném vývoji a kvalitou strategické pomoci (scaffolding) během společné hry s dítětem. Výzkumu se zúčastnilo 34 dvojic matek se svými dětmi ve věku od 52 do 83 měsíců (z toho 14 matek s vysokoškolským vzděláním). Data byla získána pozorováním společné hry se stavebnicí a pomocí dotazníků zjišťujících postoj matky k vývoji dítěte a míru organizovaných aktivit dětí. Bylo zjištěno, že u vysokoškolsky vzdělaných matek a matek s vyšším přesvědčením o přirozeném vývoji se objevuje méně nekvalitního scaffoldingu oproti matkám bez vysokoškolského vzdělání a s nižším přesvědčením o přirozeném vývoji. Ačkoli do organizovaných aktivit mimo mateřskou školu zapisují své děti více matky s VŠ vzděláním, docházka do těchto aktivit v rámci mateřské školy se u dětí matek s různým vzděláním neliší. Přestože matky s vysokoškolským vzděláním mohou nadměrně strukturovat volný čas dítěti skrze organizované aktivity, nebyla zjištěna souvislost této tendence na poskytování autonomie ve hře, a tedy na kvalitu scaffoldingu. Práce přináší nový pohled na problematiku intenzivního rodičovství a nadměrné strukturace času., The purpose of this study was to find out and verify relationships between the amount of organized activities (OAs) of children in preschool age, mother’s trust in organismic development and maternal scaffolding quality during mother-child play. Thirty-four pairs of mothers and their children aged 52-83 months participated in this study. The data was collected through a questionnaire and by observation of the game. Results revealed that higher educated mothers and mothers with higher trust in organismic development showed less poor-quality scaffolding during play in comparison to mothers without higher education and to mothers with lower trust in organismic development. Although higher educated mothers can excessively structure their children’s leisure time through OAs, there did not appear any effect of this on the autonomy support during the play and therefore on the scaffolding quality. This study brings a new view to issues of intensive parenting and the excessive structuring of children’s time., Adéla Woznicová, Renata Hlavová, Petra Daňsová, Lenka Lacinová., and Obsahuje bibliografické odkazy
Kvalitu a efektivitu organizácie určuje nielen manažment, organizačná štruktúra či kultúra, ale aj jej zamestnanci a aktivity, ktoré determinujú ich vzťah k danej organizácii. Správanie zamestnancov nezahŕňa len formálne určené aktivity, ale najmä aktivity, ktoré sú na báze dobrovoľnosti. Daná dobrovoľnosť sa prejavuje predovšetkým v rámci organizačného občianskeho správania (z angl. organizational citizenship behavior, ďalej len OCB). Mieru OCB určujú viaceré organizačné faktory, medzi ktoré patrí aj organizačná spravodlivosť. Cieľom predkladaného príspevku bolo objasniť charakter vzťahu medzi organizačným občianskym správaním, organizačnou spravodlivosťou a vybranými socio-demografickými ukazovateľmi. Zámer sa tiež sústredil na poznanie miery organizačného občianskeho správania, ktoré respondenti vykazujú a tiež, v akej miere vnímajú jednotlivé dimenzie organizačnej spravodlivosti. Pre naplnenie spomenutého cieľa sa 210 respondentov s priemerným vekom 34,82 rokov (SD = 10,97) vyjadrilo k otázkam, ktoré zaznamenávali mieru organizačného občianskeho správania pomocou dotazníka Organizational Citizenship Behavior Checklist (OCB-C) a mieru organizačnej spravodlivosti prostredníctvom škály Organizational Justice Scale. Výsledky ukázali, že v priemere respondenti vykazovali nižšiu mieru OCB (M = 2,28; SD = 0,67) a v rámci organizačnej spravodlivosti v najvyššej miere vnímali interpersonálnu spravodlivosť (M = 3,78; SD = 1,05). Analýza charakteru vzťahov medzi vybranými premennými ukázala, že dimenzie organizačnej spravodlivosti, odpracované roky v organizácii a rod boli prediktormi OCB, resp. OCB-O a OCB-I. Konkrétne výsledky sú súčasťou príspevku., The quality and efficiency of an organization are determined not even by the management, organizational structure or the company culture, but also employees and their behavior which determine the relationship to the organization. Employees´ behavior does not only include formally defined activities, but especially activities that are voluntary. These activities are manifested primarily in an organizational citizenship behavior (OCB). The OCB is determined by a number of organizational factors, including organizational justice. The aim of this contribution was to analyze the relationship between organizational citizenship behavior, organizational justice and selected socio-demographic variables. The research also focused on the frequency of OCB and the level of organizational justice perception. 210 respondents in total with the average age of 34.82 years (SD = 10.97) answered the questions measuring OCB by Organizational Citizenship Behavior Checklist (OCB-C) and organizational justice by Organizational Justice Scale. The results showed that respondents had a lower level of OCB (M = 2.28; SD = .67), and they perceive interpersonal justice the most (M = 3.78; SD = 1.05) within organizational justice. An analysis of the nature of the relation between selected variables showed that dimensions of organizational justice, years of practice and gender were predictors of OCB, OCB-O or/and OCB-I, respectively. Specific results are part of the contribution., Denisa Rovenská., and Obsahuje bibliografické odkazy
Příspěvek představuje podrobný právní rozbor postavení psychoterapie a psychoterapeutů z hlediska platného českého práva. Pozornost je věnována různým druhům psychologických a podobných služeb na trhu. Obsažen je i přehled psychologických povolání v právním smyslu. Dílčí část je zaměřena na psychoterapeutický pohovor při klinických vyšetřeních ve zdravotních službách. Další část příspěvku je věnována podrobnému právnímu rozboru zdravotnické legální výhrady. Autor dospívá k právnímu závěru, že poskytování psychoterapie podléhá režimu zdravotních služeb podle zdravotnického práva. Další dílčí právní pohled je zaměřen na omezené používání profesního označení psychoterapeut podle českého zdravotnického práva, tzn. pouze u psychiatrů se vzděláním v psychoterapii nebo u jiných lékařů s tímto vzděláním či u klinických psychologů. Nedílnou součástí příspěvku je právní otázka jiných působení na duševní zdraví, nežli psychoterapeutických. Jedná se o veřejnoprávně volný prostor pro pastorální medicínu nebo přírodní léčitelství, popřípadě další podobné činnosti. Závěr práce spočívá v tom, že psychoterapie podle českého práva patří mezi zdravotní služby, které jsou vyhrazeny podle zdravotnického práva. Podstatná část psychoterapie je přitom hrazena z veřejného zdravotního pojištění., The paper presents a detailed legal analysis of psychotherapy and psychotherapists under the applicable law in the Czech Republic. The attention is paid to various types of psychological and similar services on the market. The overview of the psychological professions in the legal point of view is also included in the paper.The conclusion of the paper is that the psychotherapy is one of the health services which falls under the medical law regulation, whereby the substantial part of psychotherapy is covered by public health insurance., and Ivo Telec.