Search

Start Over Format print Language Czech

5153. Indikace axilární disekce uzlin při nálezu mikrometastatického postižení sentinelové uzliny u karcinomu prsu

Creator:
Šimánek, Milan, Abrahám, Václav, and Hruška, Josef
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, and TEXT
Subject:
lymfadenektomie--trendy--využití, staging nádorů, radiofarmaka--aplikace a dávkování--terapeutické užití, lymfoscintigrafie, směrnice pro lékařskou praxi jako téma, lymfatické uzliny--chirurgie, nádory prsu--komplikace, výsledek terapie, dospělí, staří, staří nad 80 let, ženské pohlaví, lidé, lidé středního věku, and lymfatické metastázy
Language:
Czech and English
Description:
Úvod: Axilární disekce lymfatických uzlin (ALND) je dnes jednoznačně doporučována pouze u 3 a více pozitivních sentinelových uzlin (SLN). Není indikována u negativní sentinelové uzliny a u přítomnosti pouze izolovaných tumorózních buněk. Přínos ALND je dále zkoumán u pacientek s méně než 3 pozitivními sentinelovými uzlinami a/nebo pouze s mikrometastatickým postižením. Cíl: Posouzení indikace axilární disekce uzlin při nálezu mikrometastatického postižení sentinelové uzliny u karcinomu prsu. Metoda: Biopsie sentinelové uzliny s periareolární aplikací Sentiscintu. Soubor 265 pacientek, u 82 pozitivní sentinelová uzlina, u 17 prokázáno pouze mikrometastatické postižení, u 4 byla nalezena kombinace mikrometastatického a makrometastatického postižení dvou různých sentinelových uzlin. U 7 pacientek s pouze mikrometastatickým postižením a u všech 4 pacientek s kombinací mikrometastatického a makrometastatického postižení sentinelových uzlin byla provedena ALND. Pacientky byly následně sledovány v průměru 41 měsíců. Výsledky: U všech pacientek byly vyjmuty při SLNB alespoň dvě sentinelové uzliny. U 7 pacientek s izolovaným mikroskopickým postižením SLN a alespoň jednou další vyjmutou a negativní uzlinou při SLNB byly po ALND nalezeny v axile pouze negativní lymfatické uzliny, u zbylých 10 pacientek nebyla prokázána axilární rekurence v průběhu sledování. U poloviny pacientek s kombinovaným mikrometastatickým a makrometastatickým postižením různých SLN bylo nalezeno po ALND metastatické postižení i dalších axilárních uzlin. Závěr: Při vyjmutí pouze jedné sentinelové uzliny s nálezem izolovaného mikrometastatického postižení není možno predikovat postižení dalších axilárních uzlin a upustit od ALND. Pokud ale nalezneme vedle izolovaného mikrometastatického postižení uzliny alespoň jednu negativní uzlinu, je riziko postižení dalších axilárních uzlin malé a není nutné indikovat ALND., x, Milan Šimánek, Václav Abrahám, Josef Hruška, and Literatura
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

5154. Indikace dekompresivní kraniektomie

Creator:
Mraček, Jan
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, biography, práce podpořená grantem, přehledy, and TEXT
Subject:
dekompresní kraniektomie--metody--využití, edém mozku--etiologie--chirurgie, poranění mozku--chirurgie--komplikace, retrospektivní studie, směrnice pro lékařskou praxi jako téma, klinické zkoušky jako téma, časové faktory, randomizované kontrolované studie jako téma, pilotní projekty, stupeň závažnosti nemoci, multicentrické studie jako téma, trombóza nitrolebních žilních splavů--chirurgie, intrakraniální krvácení--chirurgie, cerebrální krvácení--chirurgie, výsledky a postupy - zhodnocení (zdravotní péče), srovnávací výzkum účinnosti, traumatické krvácení do mozku--chirurgie, subdurální hematom--chirurgie, mladiství, dospělí, staří, lidé, lidé středního věku, mladý dospělý, studie HeADD-FIRST, studie DESTINY II, studie HAMLET, studie DESTINY, and studie DECIMAL
Language:
Czech and English
Description:
Základní ideou dekompresivní kraniektomie (DK) je chirurgické řešení konfliktu vzrůstajícího nitrolebečního obsahu s pevným objemem kostní schránky. Zvětšený nitrolebeční obsah je většinou představován edémem mozku při nejrůznějších patologických stavech. Přestože DK zažívá v posledních letech renesanci a objevily se důkazy o její účinnosti, její použití není dosud paušálně akceptováno. Nejčastější indikací DK je kraniocerebrální poranění. Důkazy o její efektivitě jsou však limitované. Jsou očekávána data o účinnosti sekundární DK u nemocných s refrakterní nitrolebeční hypertenzí po selhání konzervativní léčby. Provedení bifrontální sekundární dekomprese ještě před vyčerpáním konzervativní léčby nepřináší nemocným s difuzním poraněním benefit. Postavení primární DK u akutního subdurálního hematomu je testováno v randomizované studii. Nejsilnější důkazy o efektivitě DK jsou u nemocných s maligním hemisferálním infarktem, přesto frekvence operace stále neodpovídá incidenci maligního hemisferálního infarktu. DK by měla být zvážena u nemocných s trombózou mozkových splavů a refrakterní nitrolebeční hypertenzí, kteří mohou z operace profitovat i při oboustranné mydriáze. DK s evakuací nebo bez evakuace hematomu může snížit mortalitu nemocných s expanzivním supratentoriálním intracerebrálním krvácením, kteří jsou v bezvědomí nebo mají refrakterní nitrolebeční hypertenzi. Dekomprese může přinést benefit selektované podskupině nemocných se subarachnoidálním krvácením, její použití však není v současných doporučeních specifikováno., The fundamental idea behind decompressive craniectomy (DC) is a surgical solution to the conflict of an increasing intracranial content within the fixed-volume intracranial cavity. The expanding intracranial content is caused by brain edema caused by a variety of pathologies. In spite of DC renaissance over the recent years and some evidence of its effectiveness, its use is not yet generally accepted. Traumatic brain injury is by far the most frequent indication for DC. However, the evidence of its effectiveness is limited. Data on the role of secondary decompression in patients with refractory intracranial hypertension after conservative treatment failure are expected to be released soon. Bifrontal early DC is not superior to medical management in patients with diffuse traumatic injury. Primary decompression in patients with acute subdural haematoma has been investigated in a randomized trial. The most conclusive evidence is in patients with malignant middle cerebral artery infarction. In spite of this, the surgery is still underutilized and the frequency of its use does not correspond with the incidence of malignant infarction. When decompression is performed within 48 hours of stroke onset in patients younger than 60 years, it reduces mortality and improves functional outcome. DC is also a lifesaving procedure in patients over 60 years of age for whom it improves chances of survival without total dependency. Decompression should be considered in patients with cerebral venous thrombosis that causes intractable intracranial hypertension. Furthermore, patients with bilateral mydriasis can also profit from the procedure. DC with or without hematoma evacuation might reduce mortality in patients with large supratentorial intracerebral hemorrhage who are in coma or have refractory intracranial hypertension. Even though the DC can be effective in selected subgroups of patients with subarachnoid hemorrhage, current guidelines, do not specify the role of decompression in these patients. Key words: decompressive craniectomy – indications – traumatic brain injury – malignant infarction – subarachnoidal hemorrhage – intracerebral hemorrhage – cerebral venous thrombosis The author declares he has no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., Vědomostní test, and J. Mraček
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

5155. Indikátory obav z kriminality v českých sociálněvědních výzkumech

Creator:
Eva Krulichová
Format:
print, bez média, and svazek
Type:
model:article and TEXT
Subject:
strach, kriminalita, sociální výzkum, fear, crime, social research, Česko, Czechia, fear of crime, feeling of safety, 18, and 316
Language:
Czech
Description:
While fear of crime is frequently discussed internationally, it is currently addressed by only a limited number of Czech studies. The aim of the paper is to present the main methodological concepts that have infl uenced the research on fear of crime and the design of indicators by which this phenomenon is measured. Furthermore, we evaluate and compare fear of crime measures in three surveys - the Euro-Justis pilot project, the fi fth wave of the large-scale international European Social Survey and a survey of the Public Opinion Research Centre - and provide information about whether and to what extent people fear crime. The results of the analysis suggest that the wording and type of questions could be crucial in measuring fear of crime and that although a signifi cant proportion of respondents declared being fearful their “fear experiences” are found to be relatively rare., Eva Moravcová., and Obsahuje bibliografii
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

Limit your search

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

View distribution

Current results range from 1523 to 2017

View larger »