Úvod: Pruritus ani je definován jako kožní onemocnění charakterizované svěděním a/nebo pálením v perianální oblasti. Postihuje 1–5 % populace. Muži jsou postiženi častěji než ženy v poměru 4:1. Projevuje se neodolatelnou touhou po škrábání v perianální oblasti. Dělí se na dva podtypy: primární (idiopatický) a sekundární. Primární pruritus je takový, u kterého se nepodaří najít žádnou příčinu svědění. Sekundární pruritus má zjevnou kauzální příčinu. Cílem práce je nabídnout čtenáři komplexní pohled na možné příčiny, diagnostické postupy a možnosti léčby tohoto pro pacienty nepříjemného a obtěžujícího onemocnění. Metody: Pomocí databází PubMed a MEDLINE jsme prozkoumali literaturu se zaměřením na články týkající se análního pruritu. Nejprve bylo zadáno klíčové slovo „Pruritus ani“ bez omezení. Následně jsme výběr limitovali časovým obdobím 5 let a 10 let, dále na vyhledání článků v anglickém jazyce, německém jazyce a v českém jazyce a v poslední řadě na výběr přehledových článků (review), klinických studií a ostatních. Výsledky: Celkem bez omezení bylo nalezeno 574 článků, z toho 45 přehledových a 25 klinických studií. Článků v anglickém jazyce bylo 437, z toho 40 přehledových, v německém jazyce 44, z toho 1 přehledový. Po zadání časového omezení bylo v posledních 5 letech nalezeno celkem 33 článků, z toho 6 přehledových a 4 klinické studie, v posledních 10 letech celkem 66 článků, z toho 14 přehledových a 10 klinických studií. Ve většině ostatních článků z celkového počtu byl anální pruritus zmiňován jen okrajově jako součást článků zaměřených na jinou tématiku. V českém písemnictví nebyl nalezen žádný souhrnný článek týkající se tohoto tématu. Závěr: Pruritus ani je běžné onemocnění s množstvím příčin, a proto účinná léčba může být zpočátku nedostatečná. Terapie je zaměřena na základní příčinu, pokud je nalezena. Musí být brána v úvahu široká diferenciální diagnostika a přehodnocení terapie je prvořadé. Při absenci jasné sekundární příčiny je empirická léčba zaměřena na zlepšení anální hygieny, změnu životního stylu, odstranění běžných dráždidel a na ochranu perianální kůže. Klíčová slova: pruritus ani − primární – sekundární − svědění − léčba, Introduction: Pruritus ani is defined as a dermatologic disease characterized by itching and/or burning in the perianal area. It occurs in 1−5% of the population. Men are affected more frequently than women, in the ratio 4:1. It is accompanied by an irresistible desire to scratch in the perianal area. Pruritus ani is divided into two subtypes: primary (idiopathic) and secondary. In idiopathic (primary) pruritus it is not possible to detect any other cause of itching. Secondary pruritus has an obvious causal origin. The aim of this paper is to offer a complex overview of possible causes, diagnostic procedures and treatment possibilities of this unpleasant and annoying disease. Methods: We have researched available publications using PubMed and MEDLINE databases, focusing on articles on anal pruritus. At first the key word “Pruritus ani” was put in without any restrictions. Subsequently, we limited the selection by the time period of 5 years and 10 years; then we looked up articles in English, German and Czech languages, and finally review articles, clinical trials and others. Results: 574 articles were found without entering any restrictions; 45 of them were review articles and 25 clinical trials. 437 articles were in the English language and 40 of them were review articles. 44 were in the German language and 1 of them was a review article. A total of 33 articles were found with a 5-year time limit. 6 of them were review articles and 4 were clinical trials. 66 articles from the last 10 years were found. 14 of them were review articles and 10 were clinical trials. In most of the other articles among the total number of articles found, pruritus ani was mentioned only marginally in articles focused on different topics. We have not found any summary articles on this topic in Czech publications. Conclusion: Pruritus ani is a common disease with a number of causes; therefore, effective treatment may be insufficient in the initial stages. The therapy is focused on the primary cause, if found. Broad differential diagnosis options need to be taken into consideration, and reevaluation of the therapy is a priority. When no obvious secondary cause is found, the empiric treatment is focused on an improvement of hygiene and change in the life style, removal of common irritators, and protection of perianal skin. Key words: pruritus ani − primary − secondary − itch − treatment, and M. Lerch, M. Peteja, P. Ihnát, I. Lerchová, A. Zatloukal, P. Zonča
Cíl. Nové typy portkatétrů umožňují podávání kontrastních látek velkými rychlostmi až 5 ml/s. Cílem práce bylo zhodnocení přínosu vysokotlakých portkatétrů, tzv. power portů pro pacienty a jejich využívání v klinické praxi. Materiál a metodika. V období 7 měsíců bylo u 54 nemocných na dvou pracovištích implantováno 54 power port systémů umožňujících vysokorychlostní podání kontrastní látky. Tito pacienti byli prospektivně sledováni. Jednalo se o skupinu 33 žen a 21 mužů průměrného věku 52,6 let (22-74 let). Zavádění probíhalo na pracovišti intervenční radiologie s použitím ultrazvukové a skiaskopické navigace. Po výkonu bylo dotazníkovou metodou a telefonickým pohovorem zjišťováno využití portu při podání jódové kontrastní látky u CT vyšetření. Výsledky. Primární technická úspěšnost implantace v našem souboru byla 100%. Žádná významná periprocedurální komplikace nebyla zaznamenána. Portkatétr byl extrahován u tří pacientů (5,6 %), jednou pro centrální trombózu a dvakrát pro infekční komplikaci systému. Jeden pacient během sledování zemřel a dalších pět pacientů bylo ztraceno ze sledování. Průměrná doba sledování pacientů byla 138 dní (30-212 dní). V průběhu sledování bylo provedeno 18 kontrastních CT vyšetření u 17 pacientů (34,7 %). Portkatétr byl užit u devíti pacientů k provedení 9 CT vyšetření (52,9%, resp. 50%) a periferní žíla byla kanylovaná u osmi pacientů pro 9 CT vyšetření (47,1 %, resp. 50 %). Během CT vyšetření s užitím portkatétrů nebyla zaznamenána žádná procedurální komplikace. Důvodem, proč nebyla kontrastní látka podána přes portkatétr, byla nezkušenost personálu CT pracovišť s napichováním komůrky portkatétrů. Závěr. Technika radiologicky asistované implantace power portů a konvenčních portů se neliší. Vysokorychlostní podávání kontrastní látky přes portkatétry proběhlo bez komplikací. Procento portkatétrů použitých k podání kontrastní látky je srovnatelné s literárními údaji. Proškolení zdravotnického personálu a informovanost zejména na CT pracovištích by mělo vést k vyššímu využití power portkatétrů., Aim. A new type of portcatheter allows high pressure aplication of contrast agent. We report prospective evaluation of central venous power portcatheters including their clinical benefit. Material and method. We have implat-ed 326 portcatheters during 7 months period (from March to September 2011). This group included 54 patients with power portcatheters (33 women and 21 men with mean age 52.6 years). Procedures were performed in local anesthesia under sonographic and fluoroscopic guidance. Results. Primary technical success was 100% with none procedural complication. Portcatheter had to be removed in 3 patients (5.6%) due to port system infection in two patients and central vein thrombosis in one. One patient died and 5 patients were lost from follow-up. Mean follow-up was 138 days (range 30-212 days). During follow-up, 18 contrast enhaced CT scans were performed in 17 patients (34.7%). Power portcatheter was used in 9 patients for 9 CT scans (52.9%, respectively 50%) and peripheral vein in 8 patients for 9 contrast CT scans (47.1%, respectively 50%). During contrast CT examination, none complication related to the implanted device occurred. Conclusion. The procedure of power portcatheter implantation is the same as for conventional portcatheters. High pressure contrast media injection through the device was feasibile and without complication. Radiological staff education and awareness seems to be important for more frequent power portcatheter utilization for contrast enhaced CT examination., Jan Hájek, Vendelín Chovanec, Antonín Krajina, Ondřej Renc , Jan Raupach, Ladislav Slováček, Ilona Merglová, Petra Hanousková, Martin Pilař, Silvie Kašová, Jana Lerchová, and Literatura 15
Benigní hyperplazie prostaty patří mezi časté nemoci stárnoucích mužů. Často se prezentuje jako symptomy dolních močových cest v důsledku potíží při močení a iritaci močového měchýře. Nedávné důkazy z klinických studií popsaly souvislost mezi benigní hyperplazií prostaty/symptomy dolních močových cest a erektilní funkcí. Standardní léčbu benigní hyperplazie prostaty za posledních 30 let představuje transuretrální resekce prostaty. Nicméně byl popsán jak výskyt erektilní dysfunkce po transuretrální resekci prostaty, tak zlepšení erektilní funkce u některých pacientů s dříve existující erektilní dysfunkcí. Cílem této studie bylo zhodnotit erektilní funkci po transuretrální resekci prostaty provedené na našem pracovišti použitím dotazníku mezinárodního indexu erektilní funkce. Klíčová slova: erektilní dysfunkcebenigní hyperplazie prostaty IIEF dotazník, Benign prostatic hyperplasia is commonly seen in elderly men. Benign prostatic hyperplasia often presents as lower urinary tract symptoms due to difficulties in voiding and irritability of the bladder. Recent evidence from clinical trials has suggested a link between benign prostatic hyperplasia/lower urinary tract symptoms and erectile function. Transurethral resection of the prostate has been considered the standart treatment for benign prostatic hyperplasia for the past 30 years. However, it is reported to cause erectile dysfunction, although some patients with preexisting erectile dysfunction reported improved erectile function after transurethral resection of the prostate. The aim of this study was to evaluate erectile function after transurethral resection of the prostate institution using the International Index of Erectile Function questionnaire. Key words: erectile dysfunctionbenign prostatic hyperplasia IIEF questionnaire, and Ghazal M.
Cílem studie bylo zhodnotit sluchové ztráty pedagogů mateřských škol, které by mohly souviset s expozicí hluku, který vzniká v dětském kolektivu. Kvalita sluchového prahu byla vyšetřována pomocí tónového audiometru. K získání důležitých anamnestických dat byl používán předem sestavený dotazník. Celý soubor byl rozdělen na tři skupiny, podle délky praxe. Sluchová ostrost byla hodnocena pomocí průměrných ztrát sluchu na vyšetřovaných frekvencích (125–8000 Hz), srovnáním s normou ČSN EN ISO 7029 a pomocí procentuálních ztrát sluchu dle Fowlera. Ve srovnání s normou nebyly zjištěny u pedagogů mateřských škol významně vyšší ztráty. Sluchový práh se zhoršoval s délkou praxe (bez adjustace na věk), nejvýrazněji na vysokých frekvencích (6–8 kHz). Výsledné audiogramy neodpovídají ztrátám sluchu z profesionální expozice hluku, ale procesům stárnutí sluchového aparátu vlivem věku. Z nespecifických účinků hluku se u pedagogů vyskytovala únava (71 %), porucha soustředění (66 %), bolest hlavy (61 %) a stres (58 %). Zažívací obtíže byly zaznamenány u 30 %, vysoký tlak u 25 % respondentů., The aim of the study was to evaluate hearing loss in nursery school teachers as potentially related to occupational noise exposure from children. The quality of the auditory threshold was measured using a tone audiometer. A questionnaire was used to obtain important anamnestic data. The whole set was divided into three groups according to length of practice. Hearing acuity was assessed using average hearing loss at investigated frequencies (125–8000 Hz), compared to ČSN EN ISO 7029 standard and using the hearing loss percentage according to Fowler. Compared to existing norms no significant cases of hearing loss were detected among nursery school teachers. The auditory threshold deteriorated length of practice (without adjustment for age), most significantly at high frequencies (6–8 kHz). Resulting audiograms do not comply with hearing loss from occupational exposure to noise, but expected age-related deterioration. Among non-specific effects of noise fatigue (71%), impaired concentration (66%), headache (61%) and stress (58%) were detected. Digestive problems were reported in 30% of teachers. High blood pressure was reported in 25% of respondents., Petra Sachová, Eva Mrázková, Kristýna Richterová, Hana Tomášková, Vladimír Janout, and Literatura
Jedním z významných faktorů ovlivňujících stravu je obliba jednotlivých potravin, potravinové preference. Základní chuťové preference jsou vrozené, typicky preference pro sladkou a slanou chuť a naopak odmítání hořké a kyselé chuti. Vrozené preference spolu s konkrétními zkušenostmi a dalšími vlivy utváří míru obliby jednotlivých potravin. Obecně se má za to, že preference patří mezi silné determinanty stravy, že lidé, a obzvláště děti, jedí především to, co jim chutná. Cílem předložené studie bylo zjistit, do jaké míry a jakým způsobem se potravinové preference promítají do skutečné konzumace u rozsáhlého souboru adolescentů. Výzkum byl proveden u 1655 dospívajících ve věku 15 let v rámci studie ELSPAC v oblasti města Brna. U celkem 56 položek v osmi potravinových a jedné nápojové skupině byly dotazníkovými nástroji zjišťovány jednak preference, jednak frekvence konzumace a byl analyzován jejich vzájemný vztah. Výsledky ukázaly, že preference a skutečná konzumace se výrazně liší. Preference se tedy do konzumace promítají jen částečně. Z deseti nejpreferovanějších položek byly pouze dvě mezi deseti nejkonzumovanějšími. Z deseti nejméně preferovaných se pět položek objevilo mezi deseti nejméně konzumovanými, "negativní preference" se tedy s konzumací shodují poněkud více. Konzumace byla celkově výrazně zdravější, než odpovídalo preferencím. Bližší analýza ukázala, že lze identifikovat několik typů souvislosti mezi preferencemi a konzumací, podle různých tvarů regresních křivek. Celkem nejvíce položek (27) vykazovalo závislost tvaru "J", ale například položky ve skupině sladkosti vykazovaly výhradně závislost "U", zatímco skupina masa vykazovala převážně lineární závislost. Praktické důsledky nelineárních závislostí spočívají zejména v tom, že některé potraviny jsou konzumovány výrazně více (nebo naopak méně), než odpovídá jejich preferencím. Jsou diskutována možná vysvětlení, spočívající v různých externích vlivech. Hlavním závěrem je, že preference nejsou rozhodujícím faktorem pro konzumaci, což dává jasný signál, že strava adolescentů je výrazně ovlivnitelná vnějšími vlivy, v optimálním případě příznivým směrem, cílenými preventivními aktivitami., Food preferences belong to significant factors influencing diet. Basic taste preferences are inherited, typically the preferences for sweet and salty tastes or dislike of bitter and sour tastes. Inherited taste preferences together with experience and other influences form the extent of preference of particular foods. Generally it is believed that food preferences belong to strong determinants of food choice, and that people, especially children, eat what they like. The objective of the study was to investigate to what extent and how food preferences are reflected in consumption in a large sample of adolescents. The research involved 1,655 adolescents aged 15 years, and was part of the ELSPAC study in the Brno district. Both food preferences (liking) and consumption frequency were investigated by questionnaire survey for 56 items in 8 food groups and 1 beverage group, and the relationship between preferences and consumption was analysed. The results show that preferences and consumption differ substantially and thus preferences are only partially reflected by consumption. From 10 most preferred items only 2 were among the 10 most consumed. From 10 least preferred items, 5 were classed among the 10 least consumed, thus "negative preferences" coincide with consumption to a greater extent. Consumption was generally healthier than could be assumed according to preferences. Detailed analyse showed several types of association between preferences and consumption, as demonstrated by different shapes of regression curves. Most items, 27 altogether, showed the "J" type of association, but items in the sweets group showed solely "U" type, while items in the meat group largely had a linear association. The main practical consequences of nonlinear associations are that some foods are consumed considerably more (or less) than preferences would allow. The possible explanations, based on various external influences, are discussed. The main conclusion is that preferences are not the most important determinates for consumption, which gives a clear signal that the diet of adolescents is highly influenceable by external factors, optimally in a favourable manner, by targeted preventive activities., Jindřich Fiala, Lubomír Kukla, and Literatura
Cíl: Analýza systému speciální ošetřovatelské péče na intervenčních pracovištích v ČR se zaměřením na dekanylaci arteriálního sheathu. Metodika: Pro sběr empirických údajů jsme použili metodu námi vytvořeného dotazníku jen pro účely této práce. Dotazník obsahoval sedm otázek (šest uzavřených, dichotomických, jedna otevřená). Oslovená pracoviště byla vybrána dle oficiálního seznamu Národního registru kardiovaskulárních intervencí (NRKI) ČR, kde je uvedeno 22 pracovišť provádějících kardiovaskulární intervence. Dotazník byl distribuován cestou oficiálních mailových adres. Výsledky byly zpracovány pro jednotlivé sledované položky do tabulky s určením absolutní četnosti. Výsledky: Z analyzovaných výsledků vyplývá, že se v ČR více uplatňuje přístup přes arteria radialis, až v 78 %. Dekanylaci sheathu z arteriálního povodí provádějí sestry na 16 pracovištích, přičemž zavedený standard má jen 10 pracovišť. Proškolení sester pro odborný výkon probíhá jen na čtyřech pracovištích, což je v nepoměru k množství dekanylací prováděných sestrou. Závěr: Zavedení ošetřovatelského standardu pro dekanylaci sheathu není na pracovištích v ČR podmínkou pro to, aby sestra mohla tento výkon provádět, přestože jej na 16 pracovištích provádí zcela rutinně. Dle získaných dat je management dekanylace shethu v rámci ČR velmi nejednotný., Aim: The analysis of special nursing care focusing on arterial sheath removal at interventional sites in the Czech Republic. Methods: The empirical data was collected by means of a questionnaire created by us for the purposes of this article. The questionnaire consisted of seven questions (six closed, dichotomous; one open). According to the National Register of Cardiovascular Interventions (NRKI) of the Czech Republic, there are 22 centres performing cardiovascular interventions. All of them were approached with a request to fill in the questionnaire. The questionnaire was distributed through official e‑mail addresses. The results for each monitored item were put into a chart showing absolute frequency. Results: The analysis showed that the most common approach in the Czech Republic is via radial artery, in up to 78% of cases. Sheath decannulation from the arterial basin is performed by nurses at 16 centres, 10 of which have implemented the specialised nursing standard. Nurse training for professional performance takes place at four centres only, which is disproportionate to the number of decannulations carried out by nurses. Conclusion: The introduction of the nursing standard for sheath removal is not a condition for a nurse to perform it, despite the fact that it is carried out quite routinely at 16 centres. According to the data obtained, the management of sheath decannulation in the Czech Republic is very disunited., and Klemsová L., Žiaková K.