Nekonečno ve fyzice občas vystupuje, ačkoli se přímo nejeví - není jevem. Jeho existence závisí na použitých matematicky formulovaných fyzikálních zákonech, tedy idealizovaných modelech, pomůckách k pochopení. Tyto "pomůcky" byly odvozeny ze zkušností s konečným světem a jejich rozšíření na nekonečno je riskantním podnikem. Je tedy nekonečno pojmem ontologickým, vyjadřuje něco skutečně jsoucího?, Infinity plays some role in physics although it is not a phenomenon, so it is not directly apparent in physical world. Its existence depends on our idealised mathematically formulated models, hypotheses, theories. i.e. on our instruments for understanding. These instruments were derived from our experience with a finite, limited world. Their extension to infinity is therefore a risky business. So, is infinity an ontological concept, does infinity exist in reality?, Peter Zamarovský., and Obsahuje bibliografii
O neúspěšných kandidátech na Nobelovu cenu za fyziku (NCF) v letech 1901-1956 byl publikován článek v roce 2008 [1]. Zpřístupněním materiálů Nobelova archivu ve Stockholmu o NCF do roku 1965 lze tudíž referovat o kandidátech NCF z let 1951-1965, což je obsahem tohoto příspěvku., Six unsuccessful candidates, i. e., G. E. Uhlenbeck, S. A. Goudsmit, G. P. S. Occhialini, B. B. Rossi, B. F. Lyot and G. I. Taylor, nominated for the Nobel Prize in Physics from 1951 to 1965, are briefly introduced in this article. The number of nominations was chosen as a criterion of their selection. All the above mentioned researchers were outstanding physicist with numerous great scientific achievements. It clearly indicates, that also other factors than just a scientific excellence influence winning the Nobel Prize., Jiří Jindra., and Obsahuje bibliografii
The nuclear fusion processes that power the Sun take place at such high temperatures that the nuclei of atoms are able to fuse together, a process that results in the creation of very large numbers of fundamental particles called neutrinos. Neutrinos only interact through the weak interaction and gravity and therefore can penetrate out from the core of the Sun and through the Earth with little or no interaction. It is these neutrinos from the Sun that are the subject of our measurements with the Sudbury Neutrino Observatory (SNO), 2 km underground in a mine near Sudbury, Canada. With the use of heavy water as a central element in the design of SNO it was possible to determine clearly that electron neutrinos change to one of the other active flavors before reaching our detector, a property that requires that they have a mass greater than zero. Both of these fundamental neutrino properties are beyond the predictions of the Standard Model for elementary particles. Extensions of the Standard Model to include these neutrino properties can give us a more complete understanding of our Universe at a very basic level., Arthur B. McDonald ; přeložil Ivan Gregora., and Obsahuje bibliografii
The Moon is our nearest celestial body, small variations of its motion are easy to observe. Ptolemy described the ecliptic longitude inequality in lunar motion, now known as the evection. From Ptolemy to the time of Newton the motion of the Moon was determined using kinematic models. The first qualitative dynamic model was published in Principia, where Newton showed that evection is a periodic inequality caused by the attraction of the Sun., Vladimír Štefl., and Obsahuje seznam literatury
We summarise the important steps and breakthroughs since the first solar neutrino detection by Raymond Davis, Jr. and the subsequent confusion known as the "solar neutrino puzzle", to the two key experiments (Super-K and SNO) that made it very clear that neutrinos, the lightest and most elusive of leptons, undergo a peculiar quantum-mechanical transformation along the path from their source to the detector. To that end, we attempt to describe the basic experimental techniques that made these discoveries possible as well as the important features of the theoretical picture, which subsequently emerged during the same period. and Michal Malinský.
Družice Suomi-NPP je prototypem nové generace meteorologických družic JPSS. Jejím hlavním přístrojem je VIIRS, navazující na radiometry AVHRR a MODIS družic NOAA/POES, resp. Terra/Aqua. Jeho zcela novou součástí je vysoce citlivý přístroj DNB (Day/Night Band) určený primárně pro noční snímání Země a její atmosféry. Příspěvek dokumentuje citlivost přístroje DNB na několika vybraných příkladech., The Suomi/NPP satellite is a prototype of a new generation of weather satellites, JPSS. Its main instrument is VIIRS, a follow-up instrument of the NOA/POES and Metop AVHRR radiometer, and of the Terra/Aqua MODIS instrument. One of its main advances is a brand new Day/Night Band (DNB), designed primarily for night-time imaging of the Earth and its atmosphere. This short article documents the ultimate DNB low-light sensitivity of several selected cases., Martin Setvák., and Obsahuje seznam literatury
Slunce je zdrojem energie pro celou sluneční soustavu a je také hlavním zdrojem světla, ze kterého těží celá pozemská biosféra. Popis cesty kvanta energie vzniklé v nitru Slunce při termojaderné reakci až do jeho atmosféry je neodmyslitelně spojen s několika průlomovými objevy ve fyzice. Jak se zpřesňoval popis fyzikálních jevů, měnily se i možnosti energetického zdroje pro Slunce. Uspokojivého souladu bylo dosaženo až v polovině 20. století., The Sun is the energy source for the whole Solar system. It is also the main source of light, essentially driving all processes in the Earth‘s biosphere. The path of the quantum of light from its origin in thermonuclear reactions all the way to the solar atmosphere is connected to a few breakthroughts in physics. In the past, new discoveries in physics were continuously changing our interpretation of the energy source for the Sun. A satisfactory agreement was not established until the second half of the 20th century., Michal Švanda., and Obsahuje seznam literatury
V roce 1918 zaznamenal detektor Kamiokande v toku atmosférických neutrin neočekávaný deficit mionových neutrin. V té době se za možné vysvětlení považovaly neutrinové oscilace. Posléze, v roce 1998, při studiu atmosférických neutrin detektorem Super-Kamiokande byly neutrinové oscilace objeveny, což vedlo k závěru, že neutrina mají hmotnost. Cítím, že jsem měl mimořádné štěstí, protože jsem se tohoto vzrušujícího objevu od samého počátku účastnil. Objev nenulových hmotností neutrin otevřel okno ke studiu fyziky nad rámec standardního modelu fyziky elementárních částic, zejména fyziky na škále velmi vysokých energií, jakou je velké sjednocení interakcí elementárních částic. Současně však zbývá mnoho věcí, které je třeba pozorovat na samotných neutrinech. Další studium neutrin by nám mohlo poskytnout informace, které mají fundamentální význam pro naše porozumění přírodě, jako např. původ hmoty ve vesmíru., An unexpected muon neutrino deficit was observed in the atmospheric neutrino flux by Kamiokande in 1988. At that time neutrino oscillation was considered as a possible explanation for the data. Subsequently, in 1998, through the studies of atmospheric neutrinos, Super-Kamiokande discovered neutrino oscillations, establishing that neutrinos have mass. I feel that I have been extremely lucky, because I have been involved in the excitement of this discovery from its very beginning. The discovery of nonzero neutrino masses has opened a window to study physics beyond the Standard Model of elementary particle physics, notably physics at a very high energy scale such as the grand unification of elementary particle interactions. At the same time, there are still many things to be observed in neutrinos themselves. Further studies of neutrinos might give us information of fundamental importance for our understanding of nature, such as the origin of the matter in the Universe., Takaaki Kajita ; přeložil Ivan Gregora., and Obsahuje bibliografii
Hrdiny exkurze do počátků výzkumu řízené termojaderné fúze netřeba dlouze představovat. Takže stručně. Oleg Alexandrovič Lavrentěv, geniální mladík, iniciátor státem podporovaného výzkumu řízené termojaderné fúze v Sovětském svazu, se ve své kariéře setkal s nechvalně proslulým Lavrentijem Pavlovičem Berijou, vedoucím Zvláštní komise ovládající výzkum atomové energie v Sovětském svazu, s Andrejem Dmitrijevičem Sacharovem, otcem sovětské vodíkové bomby a nositelem Nobelovy ceny za disidentství, a Roaldem Zinnurovičem Sagdějevem, ředitelem Ústavu kosmických výzkumů, profesorem fyziky na Marylandské univerzitě a autorem neoklasické teorie přenosu energie ve vysokoteplotním plazmatu. Článek popisuje jejich setkávání z pohledu obou protagonistů, jen v případě Beriji jeho pohled na Lavrentěva zprostředkoval spisovatel Jurij Muchin., Oleg Alexandrovich Lavrentev initiated research on controlled thermonuclear fusion in the Soviet Union. Likely, he also participated in the use of lithium-6 deuteride as an explosive in the hydrogen bomb. This article confronts Lavrentev’s views on L. P. Beria (the chairman of the Special Commission for Atomic Energy), with impressions of A. D. Sakharov (co-author of the most successful thermonuclear facility tokamak) and R. Z. Sagdeev (a leading theorist of thermonuclear plasma)., Milan Řípa., and Obsahuje bibliografii
Damage induced in DNA by numerous chemical and physical factors as well as spontaneously formed imperfections in DNA structure pose a threat to all organisms. To counteract this threat, living cells have evolved a series of DNA repair pathways to correct DNA lesions affecting base pairings or the structure of DNA. Today we understand, in a large part, the molecular mechanisms of these pathways in detail due to the pioneering studies by Tomas LIndahl, Paul Modrich and Aziz Sancar, which opened up this field of research. Tomas Lindahl discovered the molecular machinery of base excision repair - the main cell defence against endogeneous DNA damage. Aziz Sancar characterised, at the molecular level, details of the mechanisms of nucleotide excision repair - the major repair system of DNA damage caused by environmental factors such as UV-irradiation and various genotoxic chemicals including chemotherapeutic agents. Paul Modrich uncovered a mismatch repair - the way how cells resolve errors which occur during DNA replication. Therefore, the Royal Swedish Academy of Sciences awarded jointly Lindahl, Modrich, and Sancar the Nobel Prize in Chemistry 2015 for their "Mechanistic studies of DNA repair". In this paper, we briefly summarise the results of their work., Miroslav Piršel., and Obsahuje seznam literatury