Search

Start Over Format text Type model:article Harvested from CDK Harvested from CDK

213. Bile duct injury during cholecystectomy

Creator:
Kapoor, K. V.
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, přehledy, and TEXT
Subject:
cholecystektomie laparoskopická--škodlivé účinky--využití, žlučové cesty--zranění, chirurgie žlučových cest--škodlivé účinky--využití, nemoci žlučových cest--chirurgie, peroperační péče--metody, katetrizace--metody--využití, reoperace--využití, pooperační komplikace--etiologie--terapie, zavedení chirurgických vývodů--využití, biliární píštěl, and lidé
Language:
Czech and English
Description:
Laparoscopic cholecystectomy (LC) is the treatment of choice for gall stones but is associated with an increased risk of bile duct injury (BDI). A BDI detected during LC may be repaired if a biliary surgeon is available but the easiest and safest option for a general surgeon is to place drains in the subhepatic fossa to covert the acute BDI into a controlled external biliary fistula (EBF). Most BDIs are diagnosed in the postoperative period and result in bile leak. Treatment is with percutaneous catheter drainage and endoscopic stenting of the bile duct; early repair is not recommended. Repair, in the form of hepatico-jejunostomy (HJ), should be performed by a biliary surgeon after a delay of 4−6 weeks when the EBF has closed. BDI is a common cause of medico-legal suit and a large burden on healthcare costs. Most BDIs can be prevented by adhering to the principles of safe cholecystectomy., Laparoskopická cholecystektomie (LC) je léčbou volby u žlučových kamenů, avšak je spojená se zvýšeným rizikem poranění žlučových cest (bile duct injury − BDI). Pokud je BDI detekováno během LC, může se řešit ihned, pokud je dostupný hepatobiliární chirurg, ale nejjednodušší a nejbezpečnější postup pro všeobecného chirurga je umístění drénů do podjaterní krajiny a převedení akutní BDI na řízenou zevní biliární píštěl (external biliary fistula − EBF). Většina BDI jsou diagnostikované až v pooperačním období, kdy vzniká biliární leak. Léčbou je drenáž perkutánním katetrem a endoskopické zavedení stentu do žlučovodu; časná reparace se nedoporučuje. Reparace ve formě hepatikojejunostomie (HJ) by měla být provedena hepatobiliárním chirurgem s odstupem 4−6 týdnů poté, co se uzavře EBF. BDI jsou častou příčinou zdravotnicko-právních žalob a významně zatěžují náklady ve zdravotnictví. Většině BDI se dá předejít dodržováním principů bezpečné cholecystektomie., and V. K. Kapoor
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

214. Biliární leak po jaterních resekcích: retrospektivní analýza vlastního souboru

Creator:
Menclová, Kateřina, Bělina, František, Pudil, Jiří, Langer, Daniel, and Ryska, Miroslav
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, práce podpořená grantem, and TEXT
Subject:
retrospektivní studie, játra--chirurgie, chirurgie trávicího traktu--škodlivé účinky, laparotomie--škodlivé účinky--využití, perioperační péče, pooperační komplikace, index tělesné hmotnosti, rizikové faktory, statistika jako téma, incidence, dospělí, staří, staří nad 80 let, ženské pohlaví, lidé, mužské pohlaví, lidé středního věku, mladý dospělý, nemoci žlučového ústrojí--etiologie--chirurgie, and výsledky a postupy - zhodnocení (zdravotní péče)
Language:
Czech and English
Description:
Úvod: Existuje mnoho studií věnujících se problematice biliárních komplikací po jaterních resekcích. Přes zlepšení operační techniky a perioperační péče má incidence této komplikace spíše vzrůstající charakter. Byly analyzovány četné prediktivní faktory. Na jejich vliv na vznik biliárního leaku doposud nepanuje shoda. Za cíl analýzy jsme si stanovili zhodnotit incidenci biliárního leaku, jeho vliv na mortalitu a na dobu hospitalizace na našem pracovišti. Současně jsme provedli rozbor známých prediktivních faktorů. Metoda: Autoři retrospektivně analyzují soubor 146 nemocných, u kterých byla na Chirurgické klinice 2. LF Univerzity Karlovy a ÚVN, Praha v období 2010–2013 provedena jaterní resekce. K vyhodnocení biliárního leaku jsme užili současnou uznávanou klasifikaci ISGLS (International Study Group of Liver Surgery). Závažnost komplikace byla stanovena dle Clavien-Dindo. Statistickou významnost prediktivních faktorů jsme určili pomocí Fisherova exaktního testu a Studentova t-testu. Výsledky: Incidence biliárního leaku byla 21 %. Dle ISGLS bylo 6,5 % pacientů zařazeno do skupiny typu A, v 61,2 % se jednalo o leak B a v 32,3 % o leak typu C. Stupeň závažnosti dle Clavien-Dindo I-II, IIIa, IIIb, IV a V byl v poměru 19,3 %, 42 %, 9,7 %, 9,7 %, resp. 19,3 %. Jako statisticky významné jsme stanovili tyto faktory: operaci pro malignitu (p<0,001), velkou jaterní resekci (p=0,001), dobu operace (p<0,001), vyšší peroperační krevní ztrátu (p=0,02), konstrukci HJA (p=0,005), portální venózní embolizaci/two-stage chirurgii (p=0,009) a ASA skóre (p=0,02). Biliární leak významně prodloužil dobu hospitalizace (p<0,001). V souboru pacientů s biliárním leakem byla 23krát vyšší perioperační mortalita (p<0,001) než v souboru bez leaku. Závěr: Biliární leak je jednou z nejzávažnějších komplikací jaterních resekcí. Většina rizikových faktorů je těžko ovlivnitelných a na jejich vliv nepanuje jednoznačná shoda. Incidenci by mohly redukovat diskutované peroperační leak testy. V budoucnu bude třeba dále pracovat na zlepšení perioperačního managementu a techniky k prevenci vzniku této závažné komplikace. V léčbě se uplatňuje multidisciplinární přístup., Introduction: Many previous reports have focused on bile leakage after liver resection. Despite the improvements in surgical techniques and perioperative care the incidence of this complication rather keeps increasing. A number of predictive factors have been analyzed. There is still no consensus regarding their influence on the formation of bile leakage. The objective of our analysis was to evaluate the incidence of bile leakage, its impact on mortality and duration of hospitalization at our department. At the same time, we conducted an analysis of known predictive factors. Method: The authors present a retrospective review of the set of 146 patients who underwent liver resection at the Department of Surgery of the 2nd Faculty of Medicine of the Charles University and Central Military Hospital Prague, performed between 2010−2013. We used the current ISGLS (International Study Group of Liver Surgery) classification to evaluate the bile leakage. The severity of this complication was determined according to the Clavien-Dindo classification system. Statistical significance of the predictive factors was determined using Fisher‘s exact test and Student‘s t-test. Results: The incidence of bile leakage was 21%. According to ISGLS classification the A, B, and C rates were 6.5%, 61.2%, and 32.3%, respectively. The severity of bile leakage according to the Clavien-Dindo classification system – I-II, IIIa, IIIb, IV and V rates were 19.3%, 42%, 9.7%, 9.7%, and 19.3%, respectively. We determined the following predictive factors as statistically significant: surgery for malignancy (p<0.001), major hepatic resection (p=0.001), operative time (p<0.001), high intraoperative blood loss (p=0.02), construction of HJA (p=0.005), portal venous embolization/two-stage surgery (p=0.009) and ASA score (p=0.02). Bile leakage significantly prolonged hospitalization time (p<0.001). In the group of patients with bile leakage the perioperative mortality was 23 times higher (p<0.001) than in the group with no leakage. Conclusion: Bile leakage is one of the most serious complications of liver surgery. Most of the risk factors are not easily controllable and there is no clear consensus on their influence. Intraoperative leak tests could probably reduce the incidence of bile leakage. In the future, further studies will be required to improve the perioperative management and techniques to prevent such serious complications. Multidisciplinary approach is essential in the treatment., and K. Menclová, F. Bělina, J. Pudil, D. Langer, M. Ryska
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

217. Biologická léčiva

Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, and TEXT
Subject:
lidé, biologická terapie, podobné biologické léčivé přípravky, cílená molekulární terapie, monoklonální protilátky--terapeutické užití, enzymy--terapeutické užití, interferony--terapeutické užití, hematinika--terapeutické užití, faktory krevní koagulace--terapeutické užití, and hormony--terapeutické užití
Language:
Czech
Description:
Literatura
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

218. Biologická liečba chronickej myelocytovej leukémie

Creator:
Tóthová, Elena and Kafková, Adriana
Format:
braille, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, přehledy, and TEXT
Subject:
myeloidní leukemie--farmakoterapie--genetika--patofyziologie, chronická fáze myeloidní leukemie--farmakoterapie--genetika, chronická myeloidní leukemie--farmakoterapie--genetika, léková rezistence, protein-tyrosinkinasy--antagonisté a inhibitory--terapeutické užití, inhibitory proteinkinázy, antitumorózní látky--škodlivé účinky--terapeutické užití, piperaziny--škodlivé účinky--terapeutické užití, pyrimidiny--škodlivé účinky--terapeutické užití, radioizotopy fluoru--škodlivé účinky--terapeutické užití, thiazoly--škodlivé účinky--terapeutické užití, mutace, prognóza, bcr-abl fúzové proteiny--genetika, rozvrh dávkování léků, imatinib, dasatinib, and nilotinib
Language:
Czech, Slovak, and English
Description:
Významný úspech liečby s inhibítormi tyrozínkinázy (TKI) u chorých s Philadelphia chromozóm (Ph) pozitívnou chronickou myelocytovou leukémiou (CML) dramaticky zmenil prognózu tohto ochorenia. Aj napriek tomu, že prvolíniová liečba CML použitím imatinibu znamená významný benefit pre väčšinu chorých, ukazuje sa, že 25–35 % pacientov potrebuje v priebehu 5 rokov zmenu liečby z dôvodu rezistencie alebo zlyhania liečby. Najčastejším mechanizmom zodpovedným za rezistenciu proti imatinibu u pacientov s CML je rozvoj mutácií v BCR-ABL kinázovej doméne. Tieto mutácie vyvolávajú rôznu mieru rezistencie proti imatinibu a zatiaľ čo niektoré z nich môžu reagovať na zvýšené dávky imatinibu, iné sú rezistentné proti nilotinibu a ďalšie vykazujú zvýšenú mieru rezistencie proti dasatinibu. Práca je prehľad liečebných možností v primárnej liečbe chronickej fázy CML a pri jej zlyhaní. Ukazuje sa, že pokroky v molekulových metódach umožňujú lepšie porozumieť podstatu choroby, zvážiť benefit a riziko terapie, individualizovať terapeutický prístup a prispôsobiť liečbu CML včas tak, aby sa minimalizovalo riziko progresie do akcelerovaných fáz., The phenomenal success of therapy with tyrosine kinase inhibitors (TKI) in Philadelphia chromosome (Ph) – positive chronic myeloid leukemia (CML) has dramatically changed the prognosis of this disease. Despite the fact that first-line therapy of CML using imatinib represents revolutionized the treatment of this disease, it became clear that during 5 years 25–35 % of the patients require change in the therapy due to the development of imatinib resistance or failure. The most frequent mechanism responsible for imatinib resistance is development of mutation in BCR-ABL kinase domain. Mutations cause different level of imatinib resistance and while some of them can be overcome by increased dose of imatinib, others seem to be resistant to nilotinib and others are more resistant to dasatinib. This review is focused on primary treatment and treatment after imatinib failure. It has been shown recently that advances in molecular methods enable to better understand disease itself, weight benefit to risk ratio of the therapy, individualize therapeutic approach and eventually adjust CML therapy earlier in order to minimize the risk of CML progression to accelerated phase. resistance, new drugs., Elena Tóthová, Adriana Kafková, and Literatura 28
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

219. Biologická terapie u pacientek s idiopatickými střevními záněty v graviditě

Creator:
Koželuhová, Jana, Balihar, Karel, Janská, Eva, Fremundová, Lucie, and Matějovič, Martin
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, přehledy, práce podpořená grantem, and TEXT
Subject:
dospělí, lidé, ženské pohlaví, těhotenství--účinky léků, komplikace těhotenství, kojení, idiopatické střevní záněty--farmakoterapie, ulcerózní kolitida--farmakoterapie, Crohnova nemoc--farmakoterapie, imunosupresiva--terapeutické užití, biologická terapie, monoklonální protilátky--terapeutické užití, monoklonální protilátky humanizované--terapeutické užití, TNF-alfa--krev, výsledek těhotenství, imunoglobuliny - Fab fragmenty--terapeutické užití, polyethylenglykoly--terapeutické užití, maternofetální výměna látek, plod--účinky léků, vakcinace--škodlivé účinky, prenatální péče, prenatální expozice - zpožděný efekt--chemicky indukované, očkovací schéma, novorozenec--imunologie--krev, adalimumab, infliximab, certolizumab, and golimumab
Language:
Czech and English
Description:
Předmětem této práce je objektivně posoudit dostupná výzkumná data týkající se bezpečnosti biologické terapie v těhotenství a kojení pacientek s idiopatickými střevními záněty. Biologická léčba se zdá být v graviditě bezpečná bez zvýšeného rizika vrozených malformací. Dostupné klinické údaje naznačují, že účinnost infliximabu a adalimumabu v dosažení klinické odpovědi a udržení remise těhotných pacientek převažuje teoretické riziko ohrožení plodu těmito léky. Terapie anti-TNFα preparáty by měla být, pokud je to možné, ukončena na konci 2. trimestru pro transplacentární přestup a z toho vyplývající riziko pro plod. Užití infliximabu a adalimumabu je pravděpodobně slučitelné s kojením. Klíčová slova: adalimumab – idiopatické střevní záněty – infliximab – kojení – těhotenství, The aim of this article is to objective review available research data regarding the safety of biological therapies during pregnancy and breastfeeding in women with inflammatory bowel disease. Biological therapies appear to be safe in pregnancy, as no increased risk of malformations has been demonstrated. Available clinical results suggest that the efficacy of infliximab and adalimumab in achieving clinical response and maintaining remission in pregnant patients might outweigh the theoretical risks of drug exposure to the fetus. If possible, anti-TNF therapy should be stopped by the end of the second trimester due to transplacental transfer and potential risk for the fetus. The use of infliximab and adalimumab is probably compatible with breastfeeding. Key words: adalimumab – breastfeeding – inflammatory bowel disease – infliximab – pregnancy, and Jana Koželuhová, Karel Balihar, Eva Janská, Lucie Fremundová, Martin Matějovič
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

220. Biologická terapie u pacientek s idiopatickými střevními záněty v graviditě

Creator:
Koželuhová, Jana, Balihar, Karel, Janská, Eva, Fremundová, Lucie, and Matějovič, Martin
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, práce podpořená grantem, and TEXT
Subject:
dospělí, lidé, ženské pohlaví, těhotenství--účinky léků, komplikace těhotenství, kojení, idiopatické střevní záněty--farmakoterapie, ulcerózní kolitida--farmakoterapie, Crohnova nemoc--farmakoterapie, imunosupresiva--terapeutické užití, biologická terapie, monoklonální protilátky--terapeutické užití, monoklonální protilátky humanizované--terapeutické užití, TNF-alfa--krev, výsledek těhotenství, imunoglobuliny - Fab fragmenty--terapeutické užití, polyethylenglykoly--terapeutické užití, maternofetální výměna látek, plod--účinky léků, vakcinace--škodlivé účinky, prenatální péče, prenatální expozice - zpožděný efekt--chemicky indukované, očkovací schéma, novorozenec--imunologie--krev, adalimumab, infliximab, certolizumab, and golimumab
Language:
Czech and English
Description:
Předmětem této práce je objektivně posoudit dostupná výzkumná data týkající se bezpečnosti biologické terapie v těhotenství a kojení pacientek s idiopatickými střevními záněty. Biologická léčba se zdá být v graviditě bezpečná bez zvýšeného rizika vrozených malformací. Dostupné klinické údaje naznačují, že účinnost infliximabu a adalimumabu v dosažení klinické odpovědi a udržení remise těhotných pacientek převažuje teoretické riziko ohrožení plodu těmito léky. Terapie anti-TNFα preparáty by měla být, pokud je to možné, ukončena na konci 2. trimestru pro transplacentární přestup a z toho vyplývající riziko pro plod. Užití infliximabu a adalimumabu je pravděpodobně slučitelné s kojením., The aim of this article is to objective review available research data regarding the safety of biological therapies during pregnancy and breastfeeding in women with inflammatory bowel disease. Biological therapies appear to be safe in pregnancy, as no increased risk of malformations has been demonstrated. Available clinical results suggest that the efficacy of infliximab and adalimumab in achieving clinical response and maintaining remission in pregnant patients might outweigh the theoretical risks of drug exposure to the fetus. If possible, anti-TNF therapy should be stopped by the end of the second trimester due to transplacental transfer and potential risk for the fetus. The use of infliximab and adalimumab is probably compatible with breastfeeding., and Jana Koželuhová, Karel Balihar, Eva Janská, Lucie Fremundová, Martin Matějovič
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

Limit your search

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

View distribution

Current results range from 2002 to 2016

View larger »