Search

Start Over Format text Language Czech Date 2015

972. Zhoubné nádory a gravidita

Creator:
Roztočil, Aleš
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, přehledy, and TEXT
Subject:
lidé, ženské pohlaví, těhotenství, nádorové komplikace v těhotenství--diagnóza--terapie, nádory--diagnóza--komplikace--terapie, nádory prsu--diagnóza--terapie, nádory vaječníků--diagnóza--terapie, nádory děložního čípku--diagnóza--terapie, diagnostické zobrazování--metody--škodlivé účinky, opožděná diagnóza, radioterapie--škodlivé účinky, and farmakoterapie
Language:
Czech and English
Description:
Koincidence výskytu zhoubného nádoru a gravidity není běžná situace, ale není vzácná. Nejedná se již o kazuistické případy, ale o soubory. Frekvence malignit v těhotenství je závislá na kvalitě sběru dat a zkoumané populaci. Jen velmi přibližně lze říci, že v našich euroatlantických podmínkách zdravotnické péče se jeden zhoubný nádor vyskytuje cca na 1 000 porodů. Vzhledem k jejich malé frekvenci a skutečnosti, že klinické příznaky tumoru jsou často připisovány těhotenským změnám, nebo jimi maskovány, dochází k pozdější diagnóze tumoru u těhotné než u negravidní ženy. Průměrný věk těhotných se zvyšuje. Vznik tumorů je v pokročilejším věku. Lze tudíž v budoucnu předpokládat nárůst této koincidence. V onkologii pak může vzniknout oblast (zatím naštěstí ještě ne subspecializace) onkotěhotenství (oncopregnancy). Nejčastější nádory v těhotenství jsou maligní melanom, karcinom děložního hrdla, lymfomy, karcinom prsu, ovariální karcinom a leukemie. Screeningově se u nás v těhotenství vyšetřuje pouze děložní hrdlo (cervikální cytologie, kolposkopie). Diagnóza ostatních nádorů je závislá na autoobservaci ženy a diagnostickém důvtipu ambulantního gynekologa. Diagnóza v těhotenství se neliší od netěhotné ženy, ale je v některých oblastech ztížená. Tumor markery těhotné jsou zvýšeny stejně jako denzita prsu. Těhotenské změny na cervixu ztěžují jak cytologickou, tak kolposkopickou a histologickou diagnostiku. Ultrazvukové změny na ovariu mohou být zavádějící. Léčba těhotné je v mnoha ohledech problematická, nicméně musí být stejně účinná jak u netěhotné. Žena nesmí být penalizována za to, že je těhotná. Léčba těhotné musí být individualizovaná. Musí se vzít v potaz jak typ a stadium zhoubného nádoru, tak přání těhotné v pokračování těhotenství a rizika, modifikace léčby, nebo jejího odložení do viability plodu, potažmo do jeho ukončení. Operační léčba je indikována z diagnostických, stagingových a léčebných důvodů. Pokud se netýká reprodukčních orgánů těhotné, je většinou dobře tolerována jak matkou, tak plodem. Již neplatí doporučení neoperovat v prvním trimestru. Diagnostické dávky ozáření jsou minimální a neovlivňují vývoj plodu. Nicméně tam, kde je to možné je vhodné dát přednost UZ a MRI před rtg a CT. Léčebné ozáření může způsobit výrazné poškození plodu ionizujícím zářením. Poškození je ovlivněno dávkou, typem tkáně a velikostí ozařovaného pole. Jde o buněčnou smrt, kancerogenezi, genetické ovlivnění, hypotrofii plodu, vznik mikrocefalie a mentální retardaci. Léčebné ozařování břicha je v těhotenství kontraindikováno. Chemoterapie je v těhotenství používána jako adjuvantní terapie. Vzhledem k negativnímu vlivu chemoterapie na plod jako jsou nitroděložní úmrtí, malformace, růstová retardace, vznik malignit v budoucnosti a dalších je obecná tendence se chemoterapii v těhotenství vyhnout, nebo ji alespoň posunout za první trimestr. Vzhledem k vysoké koncentraci chemoterapeutik v mateřském mléku, je kojení v průběhu chemoterapie kontraindikováno., The coincidence of malignant disease and pregnangy is not a current situation, but is not rare. These cases are no more casuistic, but at present, there are groups of these patients published. The frequency of malignit diseases in pregnancy depends of the quality of data collections in a defined population. Only very approximatively we can state, that in our euroatlantic conditions and medical care, one malignat disease is diagnosed in 1 000 pregnants. Because of such a low frequency and the fact, that the symptoms of a malignant disease are often attribuated to pregnancy changes, or are covered by them, the diagnosis is done in pregnants later than in non pregnant women. The mean age of pregnant women becomes higher. Tumor growth is characteristic for higher age. Thus we can suppose in the future the rise of the coincidence ot these two states. The most frequent tumors in pregnancy are malignant melanoma, breast, cervical and ovarian cancers, lymphomas and leukemia. There is only one screening method in pregnancy: the cervical cancer by means of PAP smears and colposcopy. The diagnostics of other tumors depends on autodiagnosis of the women or on the diagnostic skills of the obstetrician. The oncologic diagnosis in pregnancy doesn´t differ from non pregnant wonem. In some organs and tumors it is more difficult in pregnancy. Tumor markers are elevated in pregnancy, the breast density is increased and the pregnancy induces cervical canges similar to neoplasia. The oncologic treatment of pregnant poses a lot of problems, but must be as efficace as in non pregnant state. The treatment must be tailored for each patient. We must take in an account the type and the stage of the tumor, the desire of the women to continue the pregnancy, the risks and the modification of the treatment and the posibility of it´s postponing after the delivery or at least the viability of the fetus. The surgery is diagnostic, staging and curative. If it doesn´t touch reproductive organs of the patient, it is well tolerated by the woman as by the foetus. The surgery may take place even in the first trimester. Diagnostic ionisation doses are minimal and have no negative impact on foetal developpment. Newertheless we prefer US and MRI to rtg and CT. Radiotherapy may cause severe foetal dammage. This is influenced by the dosis, type of the tissue and the magnitude of the field influenced by the ionisation. It may cause the cellular death, cancerogenesis and genetic influence, foetal hypotrophia, microcephalia and mental retardation. Abdominal radiotherapy in pregnancy is contraindicated. In pregnancy only adiuvant chemotherapy is used. Due to it´s negative side effects on the foetus like intrauterine death, malformations, growth retardation, the malignant growth in the future, there is a tendency if possible to eliminate chemotherapy during the pregnancy or at least to apply it after the first trimester. Because of the high concentration of chemotherapeutics in maternal milk, the breastfeeding is contraindicated during the chemotherapy., Aleš Roztočil, and Literatura
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

973. Žilní přístupy pro střednědobou a dlouhodobou protinádorovou léčbu

Creator:
Maňásek, Viktor
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, kazuistiky, and TEXT
Subject:
parenterální infuze, zaváděcí katétry, katetrizace centrálních vén--metody, ošetřovatelství - vzorové postupy, nádory--terapie, periferní katetrizace, centrální žilní katétry, dospělí, staří, ženské pohlaví, lidé, mužské pohlaví, nádory prsu--terapie, nádory slinivky břišní--terapie, and myelodysplastické syndromy--terapie
Language:
Czech and English
Description:
Protinádorová farmakoterapie je vedena dominantně parenterální formou, a proto je volba adekvátního žilního vstupu v onkologii zásadním tématem, nabývajícím na významu s rozšiřováním možností druhů žilních katétrů, které jsou k dispozici. Periferní žilní systém je navíc v některých případech při dlouhodobé léčbě výrazně zatěžován, neboť celá řada látek má nevyhovující vlastnosti pro periferní aplikaci – hlavně pH, osmolalitu a chemickou strukturu. Permanentní centrální venózní vstup nabízí šetření periferního žilního systému, je prevencí paravazace a lze jej využívat ve většině případů k odběrům krve. Kromě portů a tunelizovaných centrálních kanyl zažívá renesanci inzerce periferně implantovaných centrálních katétrů (PICC), které splňují kritéria permanentního centrálního vstupu. Uvádíme indikační kritéria pro implantaci jednotlivých druhů vstupů s přihlédnutím k vlastnostem pacienta, charakteru a délce podávané léčby. V rámci Společnosti pro porty a permanentní katétry jsme definovali několik oblastí onkologické péče, kdy můžeme preferovat inzerci PICC před ostatními druhy žilních katetrů., The choice of adequate venous access device is a key issue in oncology since anticancer drug therapy is administered via the parenteral route predominantly. An increasing importance of this topic has been observed with the expansion of various types of venous catheters available. In some cases, long-term therapy places a heavy burden on the peripheral venous system because many substances have unsatisfactory properties for peripheral administration – mainly the pH, osmolality and chemical structure. A long-term central venous access device offers a way to spare the peripheral venous system, prevents extravasation, and can be used for blood sampling in most cases. In addition to ports and tunneled venous access devices, there is a renaissance in insertion of peripherally inserted central catheters (PICCs) that meet the criteria for a permanent central venous access device. The indication criteria for the insertion of various kinds of devices are presented, taking into account the patient characteristics as well as the type and duration of the treatment administered. As part of the Society for Ports and Permanent Catheters activities, several areas of oncology care have been defined where the insertion of PICCs is preferred to other types of venous catheters., Viktor Maňásek, and Literatura
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

974. Žilní trombóza jako komplikace ventrikuloatriálního shuntu – kazuistika

Creator:
Jurák, Lubomír, Buchvald, Pavel, Beneš, Vladimír, Oršulík, D., and Suchomel, Petr
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, kazuistiky, and TEXT
Subject:
lidé, mladý dospělý, ženské pohlaví, hydrocefalus--chirurgie, ventrikuloperitoneální zkrat, shunty pro odvod mozkomíšního moku--škodlivé účinky, tromboembolie--komplikace, žilní trombóza--diagnóza--farmakoterapie--komplikace, enoxaparin--aplikace a dávkování, warfarin--aplikace a dávkování, mozek--radiografie, tomografie rentgenová počítačová, srdeční síně, venae jugulares--patologie--ultrasonografie, vena brachiocephalica--patologie--ultrasonografie, progrese nemoci, výsledek terapie, and ventrikuloatriální shunt
Language:
Czech and English
Description:
Trombembolická nemoc je jedna z možných komplikací ventrikuloatriálního shuntu. Námi popisovaná kazuistika se týká 20leté pacientky s prenatálně diagnostikovaným obstrukčním hydrocefalem, pro který jí byl postnatálně zaveden nejprve ventrikuloperitoneální a později pro poruchu resorpce moku v peritoneální dutině ventrikuloatriální shunt. Dva roky po jeho zavedení byla pacientka přijata pro opakované stavy dušnosti, ranní otoky obličeje a krku a dva dny trvající vertigo s pocitem tlaku v hlavě. Na ultrasonografii žil byl nalezen trombus v oblasti levé vnitřní jugulární žíly a okolo atriálního konce zavedeného zkratového systému. Byla započata antikoagulační terapie v podobě subkutánně aplikovaného nízkomolekulárního heparinu enoxaparinu. Ventrikuloatriální shunt byl později extrahován a nahrazen opět shuntem ventrikuloperitoneálním. Finálně došlo k rekanalizaci tří ze čtyř uzavřených žil. Po jednom roce léčby trombózy je pa­cientka bez zásadních subjektivních i objektivních potíží a medikuje warfarin., Thromboembolic disease is one of possible complications of ventriculoatrial shunt. Our case report describes a 20-year-old patient who was prenatally diagnosed with obstructive hydrocephalus and was postnatally treated with a ventriculoperitoneal shunt and, subsequently, because of cerebrospinal fluid malabsorption in the peritoneal cavity, with ventriculoatrial shunt. Two years after the surgery, the patient was admitted with recurrent symptoms of dyspnoea, morning oedema of the face and neck and two-day history of vertigo with feeling of pressure inside her head. Venous ultrasonography revealed thrombus in the left internal jugular vein and around the atrial end of the shunt. Anticoagulation therapy using subcutaneous application of low-molecular-weight heparin enoxaparin was started. Ventriculoatrial shunt was removed and replaced with ventriculoperitoneal shunt. Eventually, three of four closed veins were recanalized. After one year of thrombosis treatment, the patient is without any significant subjective or objective problems and she is treated with warfarin. Key words: thromboembolic disease – venous thrombosis – ventriculoatrial shunt – hydrocephalus – anticoagulation therapy The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manu­script met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and L. Jurák, P. Buchvald, V. Beneš III, D. Oršulík, P. Suchomel
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

976. Životní jubileum profesorky Soni Nevšímalové

Creator:
Růžička, Evžen and Šonka, Karel
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, biography, and TEXT
Subject:
Nevšímalová, Soňa , 1940-, neurologie, pediatrie, neurofyziologie, elektroencefalografie, narkolepsie, společnosti lékařské, and biografie jako téma
Language:
Czech
Description:
Evžen Růžička, Karel Šonka
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

977. Zkušenosti s léčbou biosimilárními léky

Creator:
Škvor, Jaroslav
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, přehledy, and TEXT
Subject:
lidé, podobné biologické léčivé přípravky, schvalování léčiv, and biosimilární léky
Language:
Czech and English
Description:
Biosimilars neboli léky podobné referenčním biologickým lékům představují novou možnost léčby v rámci léčení biologickými přípravky. V některých oborech medicíny se již etablovaly, v jiných, jako například v diabetologii, se teprve prosazují. Článek shrnuje základní fakta o biosimilars a popisuje zkušenosti s používání biosimilars v klinické praxi dětské endokrinologie., Biosimilar drugs or drugs which are similar to reference biological drugs represent a new treatment option within the biological treatment. They are already the standard biotherapeutics option in some fields of medicine, in others as in diabetology, remain to be evaluated. The article presents the definition of biosimilar drugs and summarizes the therapeutic benefits and attitudes of agencies for drug control in the United States and Europe., and Jaroslav Škvor
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

978. Zkušenosti s minipáskou v léčbě stresové inkontinence moči u žen – MiniArc není TVT-S!

Creator:
Šottner, Oldřich, Halaška, Michael, Maxová, Kateřina, Vláčil, Jaromír, Kotoulová, M., and Chaloupecký, Jiří
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, abstrakt z konference, and TEXT
Language:
Czech
Description:
Šottner O., Halaška M., Lesenská Maxová K., Vláčil J., Kotoulová M., Chaloupecký J.
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

979. Zlepšil se osud gravidit žen s pregestačním diabetes mellitus za deset let?

Creator:
Čechurová, Daniela, Krčma, Michal, Jankovec, Zdeněk, Dort, Jiří, Turek, Jan, Lacigová, Silvie, and Rušavý, Zdeněk
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, práce podpořená grantem, and TEXT
Subject:
retrospektivní studie, komplikace těhotenství--farmakoterapie--patofyziologie, diabetes mellitus 2. typu--diagnóza--farmakoterapie--patofyziologie, trimestry těhotenství, výsledek terapie, gestační věk, statistika jako téma, index tělesné hmotnosti, diabetes mellitus 1. typu--diagnóza--farmakoterapie--patofyziologie, hemoglobin A glykosylovaný--diagnostické užití, komplikace diabetu, perinatální mortalita--trendy, porod, dospělí, ženské pohlaví, lidé, těhotenství, novorozenec diabetické matky, and pregestační diabetes
Language:
Czech and English
Description:
Úvod: I přes medicínský pokrok studie z řady zemí ukazují na přetrvávající zvýšené riziko perinatální morbidity i mortality potomků diabetických matek. V České republice nebyla publikována data o osudu gravidit žen s diabetes mellitus 1. a 2. typu (pregestační DM). Cílem práce bylo zhodnotit osud gravidit žen s pregestačním DM a jejich potomků a zjistit, zda se zlepšil s odstupem 10 let. Metodika: Retrospektivní zhodnocení osudu gravidit žen s pregestačním DM sledovaných ve FN Plzeň v období let 2000–2009 (skupina A, n = 107) a porovnání s obdobím let 1990–1997 (skupina B, n = 39). Ze statistických testů byl použitý Wilcoxonův test nepárový, kontingenční tabulky, logistická regrese – metoda step-wise a lineární mnohočetná regrese metoda step-wise. Výsledky: Data jsou uvedena jako medián (1., 3. kvartil). Ženy ve skupině A jsou starší 28 (25, 31) vs 25 (22, 27) let, p = 0,01. Jinak se skupiny statisticky významně neliší dobou trvání diabetu, BMI, zastoupením žen s DM 2. typu. V A skupině byla dosažena lepší kompenzace DM (dle HbA1c mmol/mol) ve všech trimestrech – 1. trimestr: 59 (47, 67) vs 66 (56, 76), 2. trimestr: 46 (40, 52) vs 54 (48, 59) a 3. trimestr: 46 (40, 51) vs 53 (47, 60), p = 0,01. Klesl počet porodů sekcí 65,2 % vs 87,5 %, p < 0,05, po adjustaci na věk a dobu trvání diabetu i výskyt respiratory distress syndromu 8,9 % vs 18,2 %, p < 0,05. Klesající trend byl zaznamenán i ve výskytu porodů před 34. gestačním týdnem (1,1 % vs 6,3 %) a neonatální mortalitě (1,1 % vs 2,9 %), ale rozdíly nejsou statisticky významné. Závěr: Dosažená lepší kompenzace diabetu vedla pouze k částečnému zlepšení průběhu gravidity a osudu potomků diabetických matek., Introduction: In spite of progress in medicine, studies from a number of countries indicate steadily increased risk of perinatal morbidity and mortality in the offspring of diabetic mothers. No data regarding the pregnancy outcome in women with diabetes mellitus type 1 and 2 (pregestational DM) have been published in the Czech Republic. The aim of the study was to evaluate the pregnancy course of women with pregestational DM and outcome of their offspring and to assess whether it has improved in ten years. Methods: A retrospective evaluation of pregnancy outcome of pregestational DM women followed up in the University Hospital Pilsen in years 2000–2009 (Group A, n = 107) and comparison with the period 1990–1997 (Group B, n = 39) were performed. Wilcoxon non-paired test, contingency tables, step-wise logistic regression and step-wise linear multiple regression methods were used for statistical analyses. Results: Data is presented as median (interquartile range). Women from the Group A were older 28 (25, 31) vs 25 (22, 27) years, p = 0.01. Otherwise, the groups did not statistically significantly differ in diabetes duration, BMI, and representation of women with type 2 diabetes. A better glycemic control (HbA1c, mmol/mol) was achieved in the Group A in all trimesters – 1st trimester: 59 (47, 67) vs 66 (56, 76), 2nd trimester: 46 (40, 52) vs 54 (48, 59) and 3rd trimester: 46 (40, 51) vs 53 (47, 60), p = 0.01. The caesarean section rate decreased (65.2 % vs 87.5 %, p < 0.05). The incidence of the respiratory distress syndrome after adjustment for age and diabetes duration also decreased (8.9 % vs 18.2 %, p < 0.05). A decreasing trend in the rate of premature delivery before 34th week of gestation (1.1 % vs 6.3 %) and neonatal mortality (1.1 % vs 2.9 %) was observed, however, the differences were not statistically significant. Conclusion: The achieved improved glycemic control led to only a partial improvement in the course of pregnancy and outcome of the offspring of diabetic mothers., and Daniela Čechurová, Michal Krčma, Zdeněk Jankovec, Jiří Dort, Jan Turek, Silvie Lacigová, Zdeněk Rušavý
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

980. Zlepšil se osud gravidit žen s pregestačním diabetes mellitus za deset let?

Creator:
Čechurová, Daniela, Krčma, Michal, Jankovec, Zdeněk, Dort, Jiří, Turek, Jiří, Lacigová, Silvie, and Rušavý, Zdeněk
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, práce podpořená grantem, and TEXT
Subject:
retrospektivní studie, komplikace těhotenství--farmakoterapie--patofyziologie, diabetes mellitus 2. typu--diagnóza--farmakoterapie--patofyziologie, trimestry těhotenství, výsledek terapie, gestační věk, statistika jako téma, index tělesné hmotnosti, diabetes mellitus 1. typu--diagnóza--farmakoterapie--patofyziologie, hemoglobin A glykosylovaný--diagnostické užití, komplikace diabetu, perinatální mortalita--trendy, porod, dospělí, ženské pohlaví, lidé, and těhotenství
Language:
Czech and English
Description:
Úvod: I přes medicínský pokrok studie z řady zemí ukazují na přetrvávající zvýšené riziko perinatální morbidity i mortality potomků diabetických matek. V České republice nebyla publikována data o osudu gravidit žen s diabetes mellitus 1. a 2. typu (pregestační DM). Cílem práce bylo zhodnotit osud gravidit žen s pregestačním DM a jejich potomků a zjistit, zda se zlepšil s odstupem 10 let. Metodika: Retrospektivní zhodnocení osudu gravidit žen s pregestačním DM sledovaných ve FN Plzeň v období let 2000–2009 (skupina A, n = 107) a porovnání s obdobím let 1990–1997 (skupina B, n = 39). Ze statistických testů byl použitý Wilcoxonův test nepárový, kontingenční tabulky, logistická regrese – metoda step-wise a lineární mnohočetná regrese metoda step-wise. Výsledky: Data jsou uvedena jako medián (1., 3. kvartil). Ženy ve skupině A jsou starší 28 (25, 31) vs 25 (22, 27) let, p = 0,01. Jinak se skupiny statisticky významně neliší dobou trvání diabetu, BMI, zastoupením žen s DM 2. typu. V A skupině byla dosažena lepší kompenzace DM (dle HbA1c mmol/mol) ve všech trimestrech – 1. trimestr: 59 (47, 67) vs 66 (56, 76), 2. trimestr: 46 (40, 52) vs 54 (48, 59) a 3. trimestr: 46 (40, 51) vs 53 (47, 60), p = 0,01. Klesl počet porodů sekcí 65,2 % vs 87,5 %, p < 0,05, po adjustaci na věk a dobu trvání diabetu i výskyt respiratory distress syndromu 8,9 % vs 18,2 %, p < 0,05. Klesající trend byl zaznamenán i ve výskytu porodů před 34. gestačním týdnem (1,1 % vs 6,3 %) a neonatální mortalitě (1,1 % vs 2,9 %), ale rozdíly nejsou statisticky významné. Závěr: Dosažená lepší kompenzace diabetu vedla pouze k částečnému zlepšení průběhu gravidity a osudu potomků diabetických matek., Introduction: In spite of progress in medicine, studies from a number of countries indicate steadily increased risk of perinatal morbidity and mortality in the offspring of diabetic mothers. No data regarding the pregnancy outcome in women with diabetes mellitus type 1 and 2 (pregestational DM) have been published in the Czech Republic. The aim of the study was to evaluate the pregnancy course of women with pregestational DM and outcome of their offspring and to assess whether it has improved in ten years. Methods: A retrospective evaluation of pregnancy outcome of pregestational DM women followed up in the University Hospital Pilsen in years 2000–2009 (Group A, n = 107) and comparison with the period 1990–1997 (Group B, n = 39) were performed. Wilcoxon non-paired test, contingency tables, step-wise logistic regression and step-wise linear multiple regression methods were used for statistical analyses. Results: Data is presented as median (interquartile range). Women from the Group A were older 28 (25, 31) vs 25 (22, 27) years, p = 0.01. Otherwise, the groups did not statistically significantly differ in diabetes duration, BMI, and representation of women with type 2 diabetes. A better glycemic control (HbA1c, mmol/mol) was achieved in the Group A in all trimesters – 1st trimester: 59 (47, 67) vs 66 (56, 76), 2nd trimester: 46 (40, 52) vs 54 (48, 59) and 3rd trimester: 46 (40, 51) vs 53 (47, 60), p = 0.01. The caesarean section rate decreased (65.2 % vs 87.5 %, p < 0.05). The incidence of the respiratory distress syndrome after adjustment for age and diabetes duration also decreased (8.9 % vs 18.2 %, p < 0.05). A decreasing trend in the rate of premature delivery before 34th week of gestation (1.1 % vs 6.3 %) and neonatal mortality (1.1 % vs 2.9 %) was observed, however, the differences were not statistically significant. Conclusion: The achieved improved glycemic control led to only a partial improvement in the course of pregnancy and outcome of the offspring of diabetic mothers., and Daniela Čechurová, Michal Krčma, Zdeněk Jankovec, Jiří Dort, Jan Turek, Silvie Lacigová, Zdeněk Rušavý
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

Limit your search

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Current results range from 2015 to 2015

View larger »