This cross sectional study focused on how Postural Stability (PS) indicators: body sway deviation (BSD) and body sway velocity (BSV), change with age and their association with levels of social and physical activity. Observational study: 80 older adults (aged: 60-96) were purposefully recruited from two sources: the University of the Third Age (TAU) (n = 35) and a residential care home (CH) (n = 45). Differences in the indicators of PS, approximated through Centre of Pressure (COP) measurements, were assessed by the Romberg Stance Test (Test A) subsequently repeated on 10 cm foam surface (Test B), using a Kistler Dynamometric Platform. The RCH Group was older, had higher BMI and was less socially and physically active, showed more body sway in all indicators compared to TAU group. For all participants body sway velocity (BSV) was significantly correlated with age. The strength of correlation of body sway deviation (BSD) with age was also significant but not as strong. The findings indicate in line with previous studies that deterioration in BSV is associated with poor PS more than deterioration in BSD. and J. Jančová Všetečková, N. Drey
Úvod: Kompletní resekce je obecně uznávaný standard léčby GII ependymomů IV. komory u dospělých, zatímco role adjuvantní radioterapie zůstává nejistá. Účelem předkládané studie je zhodnotit lokální kontrolu onemocnění a klinický stav pacientů s tímto onemocněním po chirurgické terapii. Materiál a metody: Retrospektivně jsme zhodnotili 15 pacientů (sedm mužů a osm žen) s histologicky verifikovaným GII ependymomem IV. komory v časovém období leden 2001–prosinec 2011. Výsledky: Kompletní resekce tumoru byla dosažena u 12 pacientů, u žádného z nich nebyla indikována adjuvantní radioterapie. Medián dalšího sledování byl 51 měsíců (min.–max.; 11–123 měsíců). Ke grafické recidivě došlo u jednoho pacienta, ten byl reoperován s časovým odstupem 51 měsíců od prvního zákroku. Nový neurologický deficit po operaci byl zaznamenán ve dvou případech. U dvou ze tří pacientů po subtotální resekci došlo ke grafické progresi rezidua po 11 a 16 měsících od první operace, jeden z nich byl reoperován s odstupem 27 měsíců. Adjuvantní radioterapie byla indikována u obou pacientů po reoperaci. Závěr: Dle našich dat je kompletní resekce efektivní a bezpečná léčba GII ependymomů IV. komory u dospělých. Následná radioterapie by měla být rezervována pro případy subtotální resekce s následnou progresí rezidua tumoru a reoperace., Introduction: Surgical resection is a generally accepted standard treatment modality in GII posterior fossa ependymomas in adults, while the role of adjuvant radiotherapy remains unclear. The purpose of this study was to evaluate local control of tumor growth and clinical outcome of patients after surgical treatment of GII fourth ventricle ependymomas. Material and methods: We conducted a retrospective study of 15 adult patients (seven males and eight females) with histologically confirmed GII fourth ventricular ependymoma between January 2001 and December 2011. Results: Gross total resection was achieved in 12 patients, none of them received adjuvant treatment after the initial surgery. Median follow-up after GTR was 51 months (min. – max.; 11–123 months). One patient showed radiographic signs of tumor recurrence and was re-operated 51 months after the initial surgery. Remaining patients were without any signs of tumor recurrence. After the surgery, a new neurological deficit occurred in two patients. Two of the three patients after subtotal tumor resection showed residual mass progression after 11 and 16 months postoperatively, one of them was re-operated 27 months after the initial surgery. Adjuvant radiotherapy was indicated in both re-operated patients. Conclusion: According to our data, gross total resection is effective and safe treatment of GII fourth ventricle ependymomas. Adjuvant radiotherapy should be reserved for the cases where complete removal of tumor mass is not possible and residual tumor is growing, or after repeated resection. Key words: ependymoma – adult – fourth ventricle – posterior fossa surgery – survival recurrence – radiotherapy The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and A. Štekláčová, O. Bradáč, V. Beneš
Fixní kombinace dvou rozdílných farmak ve stejné nebo příbuzné indikaci se s úspěchem používají v různých lékařských oborech a ne jinak je tomu v diabetologii. Tento článek se věnuje kombinační léčbě zahrnující v jednom přípravku metformin a dapagliflozin, molekuly ovlivňující rozdílné patofyziologické mechanizmy diabetes mellitus 2. typu, v tomto případě inzulinovou rezistenci a zvýšenou reabsorpci glukózy v ledvinách. Většina pacientů s diabetem 2. typu nedosahuje cílovou kompenzaci diabetu při užívání jednoho typu antidiabetika a potřebují ke správné kontrole diabetu kombinaci několika rozdílných farmak. Použití fixní kombinace vede ke zlepšení adherence na straně pacienta a tím i k využití celého léčebného potenciálu zvolených léků., Fixed dose combination of two different drugs in the same or related indications are successfully used in various medical fields including diabetology. This article deals with the combination therapy comprising metformin and dapagliflozin in a single preparation, molecules affecting different pathophysiological mechanisms of type 2 diabetes, particularly insulin resistance and increased glucose reabsorption in the kidney. Most patients with type 2 diabetes does not achieve target glycemic control when treated with single antidiabetics and need for proper control of diabetes combination of several different drugs. Using the fixed combination leads to improved patient’s adherence and utilization of the full therapeutic potential of selected drugs., and Tomáš Edelsberger
Cíl: Cílem práce bylo provést komplexní zhodnocení faktorů ovlivňujících úspěšnost zachování sluchu při mikrochirurgické léčbě vestibulárního schwannomu (VS). Soubor a metodika: Prospektivně jsme hodnotili soubor 81 pacientů, kteří v období 2008–2010 podstoupili radikální exstirpaci VS retrosigmoidním‑transmeatálním přístupem a v době zákroku měli zachovaný sluch. Hodnotili jsme faktory stran pacienta, nádoru, audiometrické parametry a technické aspekty operace. Parametry byly statisticky vyhodnoceny včetně regresivní analýzy nezávislých proměnných. Výsledky: Sluch se podařilo zachovat u 17 pacientů (tzv. užitečný sluch: devět; tzv. neužitečný sluch: osm). U dvou pacientů jsme zaznamenali zlepšení z neužitečné úrovně na sluch užitečný. Velikost VS byla ve skupině se zachovaným sluchem menší (p < 0,001), převažovaly tak nádory nižších stadií (p = 0,001). Hloubka zasahování do vnitřního zvukovodu nevykazovala vztah k úspěšnosti zachování sluchu. K významným faktorům ovlivňujícím výsledek patřila předoperační úroveň sluchu (p < 0,001) včetně typu odpovědi v BERA (p = 0,03). Užití intraoperační BERA bylo pro výsledek klíčové (p < 0,001). Úspěšnost zachování BERA však s výsledkem nekorelovala. Ke klíčovým faktorům ovlivňujícím uchování sluchu patřila úspěšná identifikace kochleárního nervu (p < 0,001), užití endoskopické techniky (p < 0,001), měkká konzistence tumoru (p = 0,05) a absence adhezí k neurovaskulárním strukturám (p < 0,001). Krvácivost ani přítomnost cystické komponenty úspěšnost uchování sluchu neovlivnily. Závěry: Mimo zkušenost chirurgického týmu patří k hlavním faktorům ovlivňujícím uchování sluchu velikost nádoru, úroveň sluchu před operací a možnost užití intraoperačního monitoringu sluchu. Klíčová je identifikace kochleární porce n. VIII. Z tohoto hlediska se jeví přínosné užití endoskopické techniky. K významným intraoperačním faktorům pak náleží měkká konzistence tumoru a absence adhezí k neurovaskulárním strukturám., Aim: The aim of the study was to conduct a comprehensive analysis of the factors influencing the success rate of hearing preservation in patients undergoing microsurgical removal of vestibular schwannoma (VS). Materials and methods: A total of 81 consecutive patients with serviceable hearing underwent surgical removal of unilateral vestibular schwannoma via retrosigmoid-transmeatal approach between 2008 and 2010. Patient, tumor and audiometric parameters together with intraoperative findings were prospectively analyzed. Data were statistically processed including a regression analysis of independent variables. Results: Serviceable hearing was preserved in 17 patients (useful hearing in nine and non-useful in eight cases). We observed improvement of hearing from non-useful to useful level in two patients. Average size of VS was smaller in the preserved hearing group (p < 0.001) where lower stage tumors prevailed (p = 0.001). Extent of internal auditory canal filling did not correlate with the result. Preoperative hearing level (p < 0.001) and the type of brainstem auditory evoked response (p = 0.03) arose as significant prognostic factors. Employment of intraoperative BERA was crucial for the outcome (p < 0.001) but success rate of its preservation was not correlated with the result. Identification of the cochlear nerve (p < 0.001), employment of endoscopic technique (p < 0.001), soft consistency of the tumor (p = 0.05) and the lack of adhesions to the neurovascular structures (p < 0.001) proved to be crucial factors affecting the preservation of hearing. Neither hypervascularity nor the presence of cystic component affected outcome. Conclusions: Apart from the experience of the surgical team, size of the tumor, preoperative hearing level and possibility of intraoperative hearing monitoring represented the main factors for hearing preservation. Early identification of the cochlear portion of the CN VIII is key. For this, the use of endoscopic technique seems to be beneficial. Soft consistency of tumor and lack of adhesions to the neurovascular structures represent crucial intraoperative factors. Key words: vestibular schwannoma – acoustic neuroma – hearing preservation – microsurgery – retrosigmoid approach – intraoperative neuromonitoring The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and M. Chovanec, E. Zvěřina, J. Kluh, J. Bouček, O. Profant, Z. Balogová, J. Syka, J. Betka
V roce 2014 šetřili pracovníci Krajské hygienické stanice Moravskoslezského kraje se sídlem v Ostravě dva případy výskytu patogenních mikroorganismů kmene Salmonella spp. v cukrářských výrobcích. V obou nesouvisejících případech došlo ke konzumaci kontaminované potraviny a následným zdravotním komplikacím spotřebitelů. Ani v jednom z případů se nepodařilo zjistit zdroj nákazy, avšak ve druhém případě byla objasněna souvislost mezi konzumací cukrářských výrobků a onemocněním tří osob, které tyto výrobky konzumovaly., In 2014, public health inspectors of the Moravian-Silesian Regional Public Health Authority in Ostrava investigated 2 separate cases of the presence of pathogenic microorganisms (Salmonella spp.) in sweet desserts which caused health complications in consumers after ingestion. No source of the infection has been identified in either case, howewer, in the second case a direct link was found between 3 affected persons and consumption of the desserts., Lucie Hlaváčková, and Literatura
Nejčastější indikací k amputaci jsou v České republice choroby cév právě v důsledku diabetes mellitus. Diabetičtí pacienti po amputaci jsou na rozdíl od ostatních amputovaných velmi často zatíženi mnohočetnými komplikacemi. Jedná se o komplikace celkové i lokální. Ty jsou pak limitací pro rehabilitační péči a vybavení protézou. Hlavním cílem léčebné rehabilitace je nácvik lokomoce s protézou a navrácení pacienta do plnohodnotného života. Podílí se na ní celý tým odborníků s nutností jejich provázanosti. Vlastní rehabilitační péči o pacienty po amputaci rozdělujeme na akutní a následnou. V předoperační péči se snažíme o zlepšení fyzického i psychického stavu. Po operaci pacienta dle jeho možností a stavu co nejdříve vertikalizujeme, provádíme dechovou a cévní gymnastiku, prevenci tromboembolické nemoci a začínáme s péčí o pahýl. Po zhojení a vytvarování pahýlu se pacient vybaví protézou. Pacienti vybavení protézou jsou zařazeni do tzv. školy chůze, kde se učí nejen zacházet s protézou, ale také chodit v interiéru, exteriéru a zdolávat běžné terénní nerovnosti., Vascular diseases as a result of diabetes mellitus are the most frequent indication for amputation in the Czech republic. Diabetic patients following amputation, unlike the other amputees, very frequently suffer multiple complications. These are both of general and local nature and pose a limitation to rehabilitation care as well as a prosthesis use. The main goal of therapeutic rehabilitation is the practice of locomotion with a prosthesis (artificial limb) and the patient‘s full return to normal life. A team of closely cooperating specialists is involved. The rehabilitation care of amputees is divided into acute and aftercare. Within preoperative care we try to improve the patient‘s physical and psychological condition. Following surgery we verticalize the patient as soon as possible depending on his/her possibilities and condition, we carry out breathing and vascular gymnastics and prevention of thromboembolic disease and we start the care of the stump. When the stump has been healed and shaped, the patient is provided with an artificial limb. The patients equipped with an artificial limb take a walking course where they learn how to handle the limb as well as walk indoors and outdoors and cope with common terrain unevenness., and Martin Jindra, Bohuslava Věchtová, Jana Bielmeierová
Nedostatečná prevence a screening onkogynekologických onemocnění v populaci sociálně slabých a vyloučených žen je výrazným sociálně-zdravotním problémem. V České republice dosud není vytvořena koncepce, na rozdíl například od USA, která by umožňovala alespoň elementárně tento problém řešit. To má za následek, že se nemocné ženy bez domova dostávají do péče lékaře většinou až v terminálním stadiu onemocnění. Klíčová slova: bezdomovkyně – onkogynekologické onemocnění – prevence, Insufficient prevention and screening of oncogynecological diseases in a population of socially disadvantaged and excluded women presents a significant social and health care issue. A concept that would enable addressing this problem at least at an elementary level has not been introduced as yet in the Czech Republic, as opposed e.g. to the USA. As a result, most sick homeless women only get medical attention in a terminal stage of their illness. Key words: homeless women – oncogynecological diseases – prevention, and MUDr. Andrea Pekárková
C-reaktivní protein (CRP) je citlivý marker zánětu, jehož hladiny se zvyšují u jedinců s diabetem a metabolickým syndromem v souvislosti s rozvojem subklinického zánětu. Ukazují se možnosti využití stanovení hladin CRP jako indikátoru potenciálního rizika onemocnění metabolickým syndromem nebo aterosklerózou na podkladě rozvoje inzulínové rezistence. Práce ověřuje koncentrace C-reaktivního proteinu u vybraných skupin jedinců a jejich korelace s parametry typickými pro inzulínovou rezistenci. Byly studovány skupiny zdravých jedinců (A, n=126), jedinců s obezitou (B, n=213) a jedinců s diagnózou metabolického syndromu (C, n=79). Jedinci s obezitou ve skupině B mají parametry svědčící pro počínající inzulínovou rezistenci: hypertenzi, hyperglykemii, QUICKI (0,305), nižší adiponektinemii a vyšší aFABP ve srovnání se skupinou zdravých. Jedinci ve skupině C mají diagnózu metabolického syndromu, čemuž odpovídají markery inzulínové rezistence QUICKI (0,293), více se snižující adiponektinemie (7,3 mg/l) a vysoké aFABP (35,3 mg/l). Koncentrace CRP je ve skupině zdravých A nejnižší (0,75 mg/l), ve skupině obézních B se zvyšuje (2,65 mg/l) a ve skupině C s metabolickým syndromem je nejvyšší (3,62 mg/l). Největší korelace je mezi CRP a aFABP (0,46) a dále pak mezi aFABP a Body Mass Index (BMI) (0,57). Na patofyziologii rozvoje inzulínové rezistence se podílí subklinická zánětlivá reakce, vyjádřená hlavně ve viscerální tukové tkáni. U obézních jedinců byly stanoveny koncentrace CRP odlišné od zdravých jedinců, které se přibližují k hladině 3 mg/l označované za rizikovou. Jedinci s metabolickým syndromem vykazovali hodnoty CRP rizikové. Přítomnost obezity v asociaci se zvýšením hladiny CRP je považováno za významný rizikový faktor postupného rozvoje metabolického syndromu., C-reactive protein (CRP) is a sensitive marker of inflammation. It has been shown to be potentially useful as an indicator for predicting the risk of metabolic syndrome, based on the development of insulin resistance. The study verified CRP levels in selected groups of individuals and their correlations with parameters typical for insulin resistance. The following groups were studied: healthy individuals (A, n=126), obese individuals (B, n=213) and patients diagnosed with metabolic syndrome (C, n=79). Obese persons in Group B had parameters suggestive of early insulin resistance: hypertension, hyperglycaemia, QUICKI (0.305), lower adiponectin and higher aFABP levels as compared with the healthy subjects. Group C individuals were diagnosed with metabolic syndrome, as evidenced by the QUICKI markers for insulin resistance (0.293), much lower adiponectin (7.3 mg/L) and high aFABP levels (35.3 mg/L). CRP concentrations were lowest in Group A healthy individuals (0.75 mg/L), higher in Group B obese subjects (2.65 mg/L) and highest in Group C patients with metabolic syndrome (3.62 mg/L). The highest correlations were between CRP and aFABP (0.46) and between aFABP and Body Mass Index (0.57). The pathophysiology of insulin resistance is contributed to by subclinical inflammatory reaction, mainly expressed in visceral adipose tissue. Obese individuals were found to have CRP concentrations different from those in healthy individuals, approaching the level of 3 mg/L, known as the risk level. Individuals with metabolic syndrome had risk CRP levels. The presence of obesity in association with increased CRP levels is considered a significant predictor of the gradual development of metabolic syndrome., Dagmar Horáková, Helena Kollárová, Kateřina Azeem, Vladimír Janout, and Literatura 16
Zánětlivý pseudotumor je vzácná patologie neznámé etiologie vyskytující se nejčastěji v oblasti orbity a plic. Zcela raritně můžeme identifikovat ložisko zánětlivého pseudotumoru intrakraniálně. Predilekční lokalizace v nitrolebí je baze lební a kavernózní sinus. V naší kazuistice prezentujeme případ 43leté pacientky, u které jsme diagnostikovali konvexitární, extraaxiální, kontrastem se sytící expanzi. Pacientka podstoupila operační zákrok s extirpací procesu. Histologické vyšetření stanovilo diagnózu zánětlivého pseudotumoru. Nemocná je půl roku po operačním výkonu bez obtíží., Inflammatory pseudotumour is a rare pathology of unknown aetiology, located predominantly in the orbita and lungs. Intracranial localisation is infrequent. The most frequent intracranial localisations include the cranial base and cavernous sinus. In the present paper, we present a case report of a 43-year-old woman diagnosed with a contrast-enhancing extra-axial lesion of the convexity. The patient underwent a surgery and the lesion was extirpated. The diagnosis of inflammatory pseudotumour was verified by histology. The patient is free of any symptoms one year after surgery. Key words: inflammatory pseudotumor – meningiom The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and J. Adamkov, P. Kašparová, T. Česák