Cíle studie: Cílem studie bylo vytvořit protokol pro zpracování vzorků moči pro získání aminokyselinových profilů pomocí iontově výměnné chromotografie s detekcí ve viditelném spektru (IEC/Vis) na základě tvorby komplexů aminokyselin s ninhydrinem a následné zkrácení času analýzy pro klinicky zajímavé molekuly (sarkosin či taurin), které mohou byt využity jako potenciální nádorové biomarkery. Typ studie: Metodická Materiál a metody: Vzorky moči, odebrané pacientům s diagnostikovaným karcinomem prostaty (n = 500) byly shromažďovány po dobu 1 roku a uskladňovány při teplotě -80°C. Pro vlastní analýzu aminokyselinových profilů byly vzorky připraveny kyselou hydrolýzou v mikrovlnném reaktoru. Za optimalizovaných podmínek (80 W, 120°C, 25 bar, 105 min) bylo 500 μl vzorku, smíchaného s 500 μl 35% kyseliny chlorovodíkové zhydrolyzováno na výsledný produkt, který byl následně ředěn pufrem sodíkového cyklu (0,2 mol/l NaCl, 60 mmol/l C6H807, 1,5 mmol/l N3Na a 0,4 % S(CH2CH2OH)2). Po centrifugaci (25 000 g při 4°C, 20 min) byly vzorky neutralizovány (0,6 mol/l NaOH) a analyzovány iontově-výměnnou kapalinovou chromatografií s postkolonovou derivatizací ninhydrinem využívající optickou detekci při vlnových délkách λ = 440 a 570 nm. Pro detekci sarkosinu a taurinu byly vzorky připraveny odpařením 250 μl vzorku na dusíkové odparce (40 min, teplota dusíku 60°C, tlak 1 bar) a následně resuspendovány pufrem sodíkového cyklu (250 μl). Výsledky a závěr: Analýzou aminokyselinových profilů (n = 500) bylo zjištěno, že lze docílit získání důležitých informací z neinvazivně odebraných vzorků moči. Použití dusíkové odparky redukuje manipulaci se vzorkem a zlepšuje opakovatelnost analýzy. Zkrácená analýza sarkosinu a taurinu ze vzorků odpařených na dusíkové odparce může sloužit jako metoda pro citlivou a nízkonákladovou analýzu klinických vzorků., Objective: The aim of our study was to prepare a protocol for pre-treatment of clinical urinary samples, subsequently employed for acquirement of amino acid profiles via ion exchange chromatography with detection in visible spectrum (IEC/ Vis). Further for clinically interesting biomolecules as sarcosine and taurine the optimization was carried out to shorten the analysis time. Design: Methodological Material and methods: Urine specimens from patients diagnosed with prostate cancer (n = 500) were collected within 1 year and stored in -80°C. Samples were processed for analysis of amino acid profiles through acidic hydrolysis in a microwave reactor. Using optimized conditions (80 W, 120°C, 25 bar, 105 min), 500 μL sample, mixed with 500 μL of 35% hydrochloric acid hydrolyzed. That resulted in product, which was subsequently diluted in buffer of sodium cycle (0.2 mol/L NaCl, 60 C6H807 mmol/L, 1.5 mmol/L and 0.4% N3Na S(CH2CH2OH)2). After centrifugation (25000 g at 4°C, 20 min), the samples were neutralized (0.6 mol/l NaOH) and analyzed using ion-exchange liquid chromatography with post-column derivatization with ninhydrin, using the detection wavelength λ = 440 and 570 nm (IEC/Vis). For analysis of sarcosine and taurine, the samples were prepared by evaporation of 250 μL of sample employing a nitrogen evaporator (40 min, temperature 60°C. Nitrogen pressure of 1 bar) and resuspended with buffer of sodium cycle (250 μL). Results and conclusion: The analyses of amino acid profiles offer interesting clinical information not only in non-invasively collected urinary samples, but also in other organic matrices. Employment of nitrogen evaporator for sample pre-treatment leads to reduction of manipulation with sample and its combination with shortened analyses times of sarcosine and taurine may serve as a sensitive and low-cost method for analysis of clinical specimens., Cernei N., Heger Z., Veselý Š., Zítka O., Adam V., Kizek R., and Literatura
Kolorektální karcinom postihuje asi 1 % nemocných s idiopatickým střevním zánětem (ISZ), ale na jejich mortalitě se podílí 10–20 %. Kolorektální karcinom se u těchto nemocných manifestuje v nižším věku než sporadický kolorektální karcinom. Molekulárně-genetické změny při ISZ-asociovaném karcinomu jsou podobné jako při sporadickém kolorektálním karcinomu, ale jejich časový sled a frekvence výskytu se liší. Kolorektální karcinom při ISZ je často multifokální a více agresivní. Rizikovými faktory jsou: trvání choroby, rozsah postižení střeva, začátek choroby ve věku do 30 let a její trvání ve věku nad 60 let, pozitivní rodinná anamnéza sporadického kolorektálního karcinomu, endoskopická a histologická aktivita zánětu a současná primární sklerozující cholangitida. Prevencí kolorektálního karcinomu při dlouhotrvajícím ISZ je dispenzární program, jehož hlavními prostředky jsou opakované kolonoskopie, převážně v intervalu 1–2 let, etážové biopsie a diagnostika dysplazie, tj. nádorové přeměny epitelu bez postižení slizniční proprie. Potvrzení dysplazie indikuje chirurgickou terapii (proktokolektomie a ileoanální pouch). Moderní endoskopické techniky umožňují častější záchyt dysplazie a snížení počtu biopsií. Další přínos lze očekávat od zavedení biomarkerů molekulární genetiky., Colorectal cancer (CRC) originates in approximately one per cent of subjects with idiopathic bowel disease (IBD). Nevertheless, it participates on their mortality by 10–20 per cent. IBD-associated CRC appears at an earlier age than sporadic CRC. IBD-associated CRC is accompanied by similar genetic markers as sporadic CRC, but their order and frequency are different. IBD-associated cancer is frequently multifocal and more aggressive, The risk factors include: duration and extent of colitis, beginning of IBD at an early age and ongoing disease at a higher age (above 60 years), endoscopic and histological severity of inflammation, family history of sporadic CRC, and co- -existent primary sclerosing cholangitis. Prevention of IBD-associated CRC in long-standing disease requires a surveillance program. Its main steps include: annual or biannual colonoscopies, four-quadrant biopsies obtained every 10 centimeters and finding of dysplasia (unequivocal malignant transformation of the epithelium without involvement of mucosal lamina propria). The confirmation of intraepithelial neoplasia requires surgery, Modern endoscopic techniques improve the detection of dysplastic lesions and enable to lower the number of biopsies. Biomarkers of molecular genetics may improve future results of the surveillance program. treatment and prevention of dysplasia., prof.MUDr. Přemysl Frič, DrSc., prof.MUDr. Miroslav Zavoral, PhD., and Literatura
Cíl studie: Sledování a vyhodnocení přínosu výpočtu ROMA indexů u ovarialního karcinomu a porovnání s hodnotami sérových nádorových markerů HE4 a CA125. Typ studie: Prospektivní studie Materiál a metody: V období od června 2010 do prosince 2011 bylo v Imunoanalytické laboratoři FN Plzeň vyšetřeno sérum 553 pacientek gynekologicko-porodnické kliniky. Pacientky byly rozděleny do skupin podle diagnóz (benigní, maligní) a dále pak do dalších dvou skupin podle menopauzálního statusu. Hodnoceny byly tedy celkem čtyři skupiny. U všech pacientek bylo stanoveno HE4 a CA125 chemiluminiscenční metodou na přístroji Architect i1000 (Abbott, USA). Dále byly vypočítány ROMA indexy a jejich hodnoty porovnány se sérovými hodnotami HE4 a CA125. Pro veškeré další statistické výpočty byl použit statistický software SAS 9.2. Výsledky: ROMA indexy, HE4 a CA125 byly významně zvýšeny ve skupině premenopauzálních i postmenopauzálních pacientek s histologicky potvrzeným karcinomem ovarií oproti skupinám s benigním tumorem ovarií. Pro diferenciální diagnostiku benigních a maligních nádorů ovarií je možné použít ROMA indexy, HE4 a CA125 (shodně p-Value <0,0001). Podle hodnot AUC jsme sestavili pořadí užitečnosti jednotlivých parametrů v premenopauzálním a postmenopauzálním období. Nejvyšší přínos měl v našem souboru žen výpočet ROMA2 indexu, který se kalkuluje v postmenopuzálním období (AUC=0,9777), následuje pak CA125 postmenopauzálně (AUC=0.9715) a CA125 premenopauzálně (AUC=0,9534). Nejnižší výtěžnost měl HE4 premenopauzálně (AUC=0,8702). Závěr: Hodnoty ROMA1 indexu, ROMA2 indexu, HE4 a CA125 byly významně zvýšené ve skupinách ovariálních karcinomů oproti skupinám benigních nádorů ovarií. Výše uvedené parametry lze tudíž použít pro diferenciální diagnostiku ovariálního karcinomu. Pokud bychom měli hovořit o možném využití při prvozáchytu karcinomu ovarií, v našem souboru se jevil nejlépe ROMA2 index. ROMA1 index nedosáhl takové efektivity. Z hodnot AUC je možné dále vysledovat, že HE4 nedosáhl tak dobrých výsledků jako CA125. Jejich vzájemná kombinace a vypočet zejména ROMA2 indexu však ukazuje na oprávněnost zařazení HE4 do rutinního klinického využití., Objective: Monitoring and evaluation of the benefit of ROMA indexes calculation in ovarian cancer and comparison with values of serum tumor markers HE4 and CA125 Design: Prospective study Material and Methods: In the period from June 2010 to December 2011 was in the Immunoanalytical laboratory, University Hospital Pilsen serum of 553 patients from department of Gynecology and Obstetrics examined. Patients were divided into groups by diagnosis (benign, malignant) and then into the other two groups according to menopausal status. Total of four groups were evaluated. For all patients HE4 and CA125 were determined using the chemiluminescent Architect i1000 instrument (Abbott, USA). In addition, ROMA indexes were calculated. In the next step ROMA values were compared with the serum HE4 and CA125 values. Statistical software SAS 9.2 was used for all other statistical calculations. Results: ROMA indexes, HE4 and CA125 were significantly increased in the group of premenopausal and postmenopausal patients with histologically confirmed ovarian cancer compared with groups of benign ovarian tumors. For differential diagnosis of benign and malignant ovarian tumors can be used ROMA indexes, HE4 and CA125 (both p-value <0.0001). According to the AUC, we compiled a ranking usefulness of the various parameters in pre-menopausal and postmenopausal period. The highest contribution had in our group of women the calculation of ROMA2 index that is calculated in postmenopusal period (AUC = 0.9777), followed by the CA125 postmenopausal (AUC = 0.9715) and CA125 premenopausal (AUC = 0.9534). The lowest yield was HE4 premenopausal (AUC = 0.8702). Conclusion: Values of ROMA1 index, ROMA2 index, HE4 and CA125 were significantly increased in groups of ovarian cancer compared with benign ovarian tumors groups. All the parameters can be used for differential diagnosis of ovarian cancer. If we were talking about a possible use in primary detection of ovarian cancer ROMA2 index was the best one. ROMA1 index did not reach such efficiency. According AUC can be observed that HE4 didn‘t achieve such good results as CA125. Their combination, and especially ROMA2 index calculation shows the permissibility of HE4 inclusion into routine clinical practice., and Kučera R, Topolčan O., Presl J., Novotný Z., Svobodová Š., Vrzalová J., Fuchsová R., Betincová L., Rokyta Z.
Karcinóm prsníka je príkladom rýchleho rozvoja vedeckých poznatkov, začínajúc od molekulárnej diagnostiky a končiac cielenou liečbou na molekulárnej úrovni. Neoadjuvantná chemoterapia je indikovaná u veľmi heterogénnej skupiny nádorov. O type liečby rozhoduje nielen biologická variabilita (stav receptorov, stav HER-2), ale tiež individuálna variabilita (PS, vek, komorbidita, rozsah ochorenia). Primárna systémová liečba (neoadjuvantná, indukčná, iniciálna) je dnes štandardná pre lokálne pokročilé nádory a niektoré vybrané operabilné typy karcinómov prsníka. Pre neuspokojivú liečebnú odpoveď sa hľadajú nové režimy s iným konceptom dávkovej intenzity, denzity, sekvencie. V neoadjuvancii je možné využiť všetky necielené aj cielené liečebné metódy na podklade výsledkov mnohých klinických štúdií., Breast cancer is a model of quickly development scientific knowledges begining from molecular diagnostic and termination with targeted therapies on the molecular level. Neoadjuvant chemotherapy is indicated for very heterogeneous group of tumours. Treatment type is decided not only by biologic variability (receptor status, HER-2 status) but with individual variability (PS, comorbidity, extent of illness). Primary systemic treatment (neoadjuvant, induction, inicials) is standard treatment for locally advanced tumor and for some eligible type of surgery breast cancer, too. If treatment response is not satisfied it is necessary to look for new treatment regimens with different concept of dose intensity, density and sequence of treatment. In the neoadjuvant setting it is possible to employ all targeted and non-targeted therapies as was shown in a number of clinical trials., Mária Wagnerová, and Literatura 39
Cílem neoadjuvantní chemoterapie je zlepšení operačních možností a kosmetického výsledku operace. Chemoterapie by měla být indikována u nádorů, u kterých lze očekávat léčebnou odpověď, tedy nádorů s negativními estrogenovými receptory, vyšší proliferací, vyššího gradu a non lobulární histologie. Kazuistika popisuje případ neoadjuvantní léčby chemoterapií u pacientky, u které byla podle fenotypu nádoru získaného trucut biopsií jen malá pravděpodobnost odpovědi na chemoterapii. Biologické chování nádoru však neodpovídalo fenotypu nádoru. Pacientka měla výbornou odpověď na chemoterapii. Více prací udává diskordanci histologie z trucut biopsie a definitivní histologie hlavně v parametru proliferace nádoru., The goal of neoadjuvant chemotherapy is to improve surgical options and cosmetic outcome of surgery. Chemotherapy should be indicated in tumours in which a therapeutic response can be expected, i.e. those with negative oestrogen receptors, higher proliferation, higher grade and nonlobular histology. A case is reported of neoadjuvant chemotherapy in a female patient in whom the likelihood of response to chemotherapy was low according to tumour phenotype obtained from Tru-Cut biopsy. However, the biological behaviour of the tumour did not correspond to the tumour phenotype. The patient had an excellent response to chemotherapy. Several papers report discordance of histological features from Tru-Cut biopsy and definitive histology, particularly in terms of tumour proliferation., Katarína Petráková, and Literatura 2
Monoklonální gamapatie nejasného významu (MGUS) je definována jako klinicky němý bezpříznakový stav, při kterém nejsou splněna diagnostická kritéria mnohočetného myelomu (MM), Waldenströmovy makroglobulinémie, AL-amyloidózy nebo jiného zhoubného lymfoproliferativního onemocnění. Dlouhodobým sledováním bylo prokázáno, že jde o možnou prekancerózu s přechodem v maligní monoklonální gamapatií v přibližně 1 % pozorování za rok, pravděpodobně všechny případy MM vznikají transformací z MGUS. V rámci přehledného sdělení se autor snaží odpovědět na otázku, zda je v současnosti možné nějakým způsobem transformaci MGUS v MM zabránit nebo ji alespoň zpomalit. Odpovědí u MGUS pacientů je zatím jednoznačné NE. Vzhledem k mnohem vyšší míře rizika transformace u nemocných s asymptomatickým mnohočetným myelomem než je tomu u pacientů s MGUS, budou další analýzy CMG (Česká myelomová skupina) zaměřeny na tuto skupinu nemocných s cílem vytipovat nejrizikovější skupinu nemocných, a tu poté podrobit časné a pokud možno netoxické léčbě., Monoclonal gammopathy of undetermined significance (MGUS) is defined as a clinically silent symptomless condition where not met diagnostic criteria for multiple myeloma, Waldenström macroglobulinemia, AL-amyloidosis or other malignant lymphoproliferative disease. Long-term monitoring has shown that it is possible to premalignant progression to malignant monoclonal gammopathy in approximately 1% of cases a year, probably all cases of MM arise transformation from MGUS. Within an easy communication, the author tries to answer the question whether it is currently possible to somehow transform MGUS in MM to prevent or at least slow down. The response in MGUS patients is not for now. Given the much higher level of risk of transformation in patients with asymptomatic multiple myeloma than in MGUS patients, further analysis CMG (Czech myeloma group) is focused on this group of patients with the aim to identify the highest risk patients and then subject them to early and, if possible, non-toxic treatment., Maisnar V., and Literatura
Úvod: Cílem práce je posoudit význam CEA, EGFR a hTERT jako markerů okultních nádorových buněk v břišní laváži v predikci léčebných výsledků u adenokarcinomu pankreatu, včetně stanovení jejich cut-off hodnot. Metoda: Práce porovnává skupinu 87 pacientů operovaných pro duktální adenokarcinom pankreatu ve stadiu III - IV (UICC) u nichž byl proveden paliativní výkon (biliodigestivní spojka, odběr biologického materiálu pro následnou onkologickou léčbu) s kontrolní skupinou 24 pacientů. U všech pacientů byly odebrány vzorky peritoneální laváže za použití 100 ml fyziologického roztoku (phosphate buffered saline, pH=7,2) do transportních lahví obsahujících 1,5 ml 0,5M EDTA a 10 ml fetálního bovinního séra. Celková RNA všech vzorků byla purifikována a zpracována procesem reverzní transkripce. Okultní nádorové buňky v peritoneální laváži byly detekovány RT-PCR metodou využitím CEA, EGFR a hTERT. Sekundárním cílem studie bylo stanovení cut-off hodnot exprese těchto markerů. Pro statistické analýzy byly použity softwary R (www.r-project.org) a Statistica (StatSoft, Inc., USA). Výsledky: Průměrná exprese CEA, EGFR a hTERT v peritoneální laváži kontrolní skupiny byla 2501, 716749, resp. 104 kopií mRNA/?g RNA. Prahové, cut-off hodnoty, byly stanoveny jako „průměr + 2x směrodatná odchylka“. Hodnoty absolutní exprese byly dále normalizovány na expresi house-keepingového genu glyceraldehdyd-3-fosfát dehydrogenázy (GAPDH). Cut-off hodnoty testovaných markerů po normalizaci byly 4,89; 115,88 resp. 0,02 kopií mRNA genu/kopií mRNA GAPDH. V případě absolutní exprese testovaných markerů, pouze hTERT dokáže statisticky významně (p <0,001) odlišit obě analyzované skupiny, kdy pacienti s pokročilým adenokarcinomem pankreatu mají vyšší hodnotu exprese hTERT. Absolutní exprese CEA ani EGFR nevykazovala statisticky signifikantní rozdíly mezi skupinou s pokročilým karcinomem pankreatu a kontrolní skupinou. Použitím přesnějších - normalizovaných hodnot exprese testovaných markerů byla prokázána statisticky významně vyšší exprese CEA a hTERT (p<0,005, resp. p<0,001) u pacientů s pokročilým adenokarcinomem pankreatu v porovnání s kontrolní skupinou. Závěr: Absolutní exprese hTERT v peritoneální laváži pacientů s pokročilým adenokarcinomem pankreatu byla signifikantně vyšší v porovnání s kontrolní skupinou. Naopak absolutní exprese CEA a EGFR nebyla signifikantně rozdílná., Introduction: The aim of this study is to assess the significance of CEA, EGFR and hTERT as markers of occult tumor cells for predicting treatment outcomes in pancreatic cancers, as well as determining the cut-off values of these markers individually in peritoneal lavage. Method: The study compared 87 patients undergoing palliative operations (bypass surgery, biological sampling for subsequent oncological treatment) for either stage III or IV (UICC) pancreatic ductal adenocarcinomas with a control group of 24 healthy patients. Abdominal cavity lavage was performed at the beginning of the surgery in both groups, using 100 ml of physiological solution (phosphate buffered saline, pH 7.2). The samples were transported in bottles containing 1.5 ml 0.5 M EDTA and 10 ml of fetal bovine serum. Total RNA samples were all processed and purified by reverse transcription. Occult tumor cells in the peritoneal lavage were detected by the real-time RT-PCR method using CEA, EGFR and hTERT as markers of tumor cells. Another aim was to calculate the cut-off values of these markers. Statistical analysis was done using software R (www.r-project.org) and Statistica (StatSoft, Inc. USA). Results: Mean expression of CEA, EGFR and hTERT in peritoneal lavage in the control group was 2501, 716749 and 104 copies of mRNA / mg RNA. Threshold, cut-off values were determined as the “mean + 2 times standard deviation”. Absolute expression values were further normalized to expression of the house-keeping gene glyceraldehyde-3-phosphate dehydrogenase (GAPDH). After normalization, cut-off values of the tested markers were 4.89, 115.88 and 0.02 copies of mRNA/GAPDH mRNA. As regards absolute expression of the markers tested, only hTERT was able to statistically significantly (p<0.001) distinguish the analysed groups, where patients with advanced pancreatic adenocarcinoma had a higher expression of hTERT. Absolute expression of CEA or EGFR was not able to discriminate between the two groups. The more accurate normalized expression values of the test markers demonstrated a statistically significantly higher expression of hTERT (p<0.005) and CEA (p<0.001) in patients with advanced adenocarcinoma compared to the control group. Conclusion: Absolute hTERT expression in peritoneal lavage of patients with advanced pancreatic cancer was significantly higher compared to the control group., and M. Ghothim, J. Srovnal, L. Bébarová, J. Tesaříková, P. Skalický, D. Klos, A. Prokopová, M. Vahalíková, H. Slavík, J. Vrbková, Č. Neoral, R. Havlík, M. Hajdúch, M. Loveček
Cíl studie: Sledování a vyhodnocení přínosu stanovení solubilních cytokeratinových fragmentů pro diagnostiku jaterních metastáz. Typ studie: Kombinovaná retrospektivní a prospektivní studie. Materiál a metody: V období od ledna 2010 do prosince 2014 bylo v Imunoanalytické laboratoři FN Plzeň vyšetřeno sérum 1616 pacientů z plicní a chirurgické kliniky. Pacienti byli rozděleni do skupin podle diagnóz. Skupina C34 byla skupinou pacientů se zhoubnými nádory plic ve stadiu I, II a III. Skupinu C787 tvořili nemocní s metastatickým postižením jater bez rozlišení původu těchto metastáz. Kontrolní skupina se skládala z pacientů léčených na plicní zánětlivá onemocnění a dále pak z pacientů, kteří byli léčeni pro poruchy štítné žlázy či metabolická onemocnění. V době náběru byli v kompenzovaném stavu. U všech pacientů byl stanoven MonoTotal, CYFRA 21-1 a CEA. MonoTotal byl stanoven za použití imunoradiomet - rické soupravy MonoTotal IRMA (IDL Biotech, Švédsko), CYFRA 21-1 za použití imunoradiometrické soupravy CYFRA 21-1 IRMA (Cisbio Bioassays, Francie) a CEA pak chemiluminiscenční metodou na přístroji Architect i1000 (Abbott Laboratories, USA). Pro veškeré statistické výpočty byl použit statistický software Statistica (StatSoft, Inc., USA). Výsledky: U jaterních metastáz jsme zjistili výrazně vyšší hladiny všech sledovaných markerů než u primárního plicního nádoru a než u nenádorových diagnóz (shodně p-Value <0,0001). ROC křivky ukazují, že schopnost odlišit spojenou nádo - rovou skupinu C34 a C787 od kontrolní není u hodnocených markerů příliš výrazná, což potvrzují vypočítané AUC: Mono - Total=0.6924, CYFRA 21-1=0,6398 a CEA=0,5955. Pokud hodnotíme nádorové skupiny odděleně podle diagnóz, ROC křivky jasně ukazují, že schopnost odlišení jaterních metastáz od kontrolní skupiny pomocí hodnocených markerů je výrazně vyšší než odlišení plicního nádoru. Vypočítané AUC pro jaterní metastázy jsou: MonoTotal=0,9497, CYFRA 21-1=0,8758 a CEA=0,7514. Závěr: U jaterních metastáz jsou hladiny všech sledovaných markerů významně vyšší než u primárního plicního nádoru a než u nenádorových diagnóz. ROC křivky a AUC jasně ukazují, že cytokeratinové markery MonoTotal a CYFRA 21-1 jsou vysoce citlivé markery jaterních metastáz. CEA, které se v minulosti používalo jako marker metastatického procesu, za oběma cytokeratiny výrazně zaostalo. Cytokeratinové markery umožňují časnější záchyt jaterních metastáz a s využitím moderní onkologické a chirurgické léčby umožňují prodloužení doby přežití a zvýšení kvality života pacientů, Objective: Monitoring and evaluation of benefit of the soluble cytokeratin fragments determination for the liver metastases diagnostics. Design: Combined retrospective and prospective study. Material and Methods: In the period from January 2010 to December 2014 was in the Laboratory of immunoanalysis examined 1616 serum samples of patients from lung and surgery clinic. Patients were divided into groups according to the diagnoses. C34 consisted of the patients with lung cancer in stage I, II and III. C787 group consisted of patients with metastatic liver disease without distinguishing of origin of these metastases. The control group consisted of patients treated for inflammatory lung diseases and then from patients who were treated for thyroid disorders or metabolic disorders. At the time of sample collection all the patients were in the compensated status. MonoTotal, CYFRA 21-1 and CEA were determi - ned in each sample. MonoTotal was determined using an immunoradiometric kit MonoTotal IRMA (IDL Biotech, Sweden), CYFRA 21-1 using immunoradiometric CYFRA 21-1 IRMA kit (Cisbio Bioassays, France) and CEA was determined using chemiluminescent kit and the measurement was performed using the Architect i1000 instrument (Abbott Laboratories, USA) . Statistical software (StatSoft, Inc., USA) was used for all statistical calculations. Results: For liver metastases, we found significantly higher levels of all studied markers than for the primary lung tumor and non-tumor diagnoses (both p-value <0.0001). ROC curves show that the ability of assessed markers to distinguish between the tumor group (C34 + C787) and the control is not too strong. Calculated AUC values confirm this fact: Mono - Total=0.6924, CYFRA 21-1=0.6398 and CEA=0.5955. When evaluating the cancer groups separately according to the diagnose ROC curves clearly show that the ability to distinguish hepatic metastases from control group using the evaluated markers is significantly higher than the distinguishing of pulmonary tumor. AUC calculated for liver metastases are: Mono - Total=0.9497, CYFRA 21-1=0.8758 and CEA=0.7514. Conclusion: For liver metastases are the levels of all monitored markers significantly higher than in the patients with the primary lung tumors and in the patients with non-tumor diagnoses. ROC curve and AUC clearly show that cytokeratin markers MonoTotal and CYFRA 21-1are highly sensitive markers of liver metastases. CEA, which was used as a marker of metastatic process in the past, did not match so good results as both cytokeratins did. Cytokeratin markers allow for earlier detection of liver metastases and the use of modern oncology and surgical treatments allow prolonged survival and improved quality of life of patients., Špišáková M., Kučera R, Topolčan O., Šafanda M., Slouka D., Kinkorová J, Třeška V., and Literatura