Ischemická choroba srdeční (ICHS) a další degenerativní kardiovaskulární choroby včetně chlopenních vad se ve vyšších věkových skupinách vyskytují podstatně častěji než u mladších nemocných. Současná široká dostupnost srdečních operací přispívá ke zvyšování jejich počtu u seniorů. Cílem naší práce bylo zhodnotit časné výsledky srdečních operací u nemocných starších 70 roků. V letech 2003- 2007 bylo v Centru kardiovaskulární a transplantační chirurgie operováno 2 379 nemocných této věkové kategorie. Pro ICHS bylo operováno 1 326 pacientů, pro onemocnění srdeční chlopně (ChloV) 654 pacientů a 399 pacientů mělo kombinovanou vadu (KombV). Průměrný věk nemocných byl 75,1 +- 3,7 roků a průměrná funkční třída byla 2,9. Ve skupině s ICHS byly implantovány průměrně 2,8 bypassu/ pacienta, u 139 nemocných byla revaskularizace provedena na bijícím srdci a alespoň jeden tepenný štěp byl použit u 255 nemocných. Ve skupině nemocných s chlopenní vadou nebo kombinovaným postižením byl zákrok na jedné chlopni proveden u 883 nemocných, zákrok na dvou chlopních u 153 a na třech chlopních u 17 nemocných. Hospitalizační mortalita byla ve skupině ICHS 3,8 %, ve skupině ChloV 4,3 % a ve skupině KombV 6,8 %., Coronary artery disease and other degenerative cardiovascular diseases including valve defects occur significantly more frequently in elderly patients than in younger age groups. The current broad availability of cardiac operations contributes to the increasing numbers of seniors undergoing such operations. The aim of our study was to assess the early results for patients over the age of seventy. In the years 2003-2007 2 379 patients in this age group underwent operations in the Centre of cardiovascular surgery and transplantations in Brno. 1 326 patients were operated on for coronary artery disease (CAD), 654 patients were treated for valve disease (VAD) and 399 patients underwent a combined procedure (COD). The average age was 75.1 +- 3.7 years and the average functional class was 2.9. In the group of patients undergoing CAD 2.8 bypasses per patient were implanted, 139 were operated on off pump and at least one arterial graft was used in 255 patients. In the group of VAD and COD patients one valve was replaced or repaired in 883, two valves in 153 patients and three valves in 17 patients. In-hospital mortality was 3.8 %, 4.3 % and 6.8 % in CAD, VAD and COD patients respectively., Petr Němec, František Štetka, Milan Frélich, and Lit.: 13
Klonální zralé B-lymfocyty a plazmocyty produkují monoklonální imunoglobulin, který detektujeme pomocí elektroforézy sérových bílkovin (SPE, „serum protein elektrophoresis“) a IFE (imunofixační elektroforéza). Tyto metody pomáhají v diagnostice monoklonálních gamapatií, monitorování efektu léčby a aktivity choroby. U mnohočetného myelomu jsou jednoduchými markery umožňujícími omezit počet vyšetření kostní dřeně a zobrazovacích metod, které by jinak museli nemocní podstoupit. Asi 10–20 % myelomů je spojeno s produkcí pouze lehkých řetězců paraproteinu, které lze často obtížně detekovat, a u 2–3 % případů tzv. nesekretorického myelomu byla tato detekce donedávna nemožná. Novou metodou je detekce FLC (volných lehkých řetězců) v séru. V naší studii porovnáváme tyto tři metody z hlediska citlivosti záchytu paraproteinu. Ke stanovení FLC byl použit analyzátor využívající systému FreeLite (immunotech Beckman Coulter). Vyšetřeno bylo 51 pacientů s mnohočetným myelomem, nízce maligními nehodgkinskými lymfomy, primární amyloidózou a monoklonální gamapatií nejasného významu. Detekce FLC může sloužit jako cenná diagnostická metoda, která zpřesňuje diagnostiku i hodnocení odpovědi na léčbu v indikovaných případech, Clonal mature B-lymphocytes and plasma cells make monoclonal antibodies that can be detected by serum protein electrophoresis (SPE) and immunofixation electrophoresis (IFE). These methods are used to diagnose myeloma and other monoclonal gammapathies, and to monitor treatment and disease progression. They are surrogate markers that allowed us to reduce the number of bone marrow biopsies and imaging scans that a patient would have to be subjected to. The detection is more complicated in 10–20% of myeloma patients with light chain myeloma and was impossible in 2–3% patients with „non-secretory“ myeloma. New method is a detection of free light chain (FLC) in serum. In our study we compare those three methods (SPE, IFE and FLC) from the viewpoint of sensitivity of paraprotein detection. For FLC detection was used Freelite system analyzer (Immunotech Beckman Coulter). We examined 51 patients with diagnosis of multiple myeloma, non-Hodgkin lymphoma, primary amyloidosis and monoclonal gammopathy of undetermined significance. Detection of FLC is a valuable method which could sometimes specify diagnosis of MG and make treatment more accurate., Špička Ivan, Mecl J., Benáková H., Nohejlová A., Straub J., Novotová E., Zima T., and Lit.: 10
Cíl: Ověření základních vlastností analýzy volných lehkých řetězců v séru. Metody: Imunoturbidimetrické stanovení s použitím diagnostické soupravy FreeLite firmy The Binding Site, adaptované na analyzátor Modular Roche. Metoda ELISA, použitá v soupravě firmy BioVendor. Výsledky: Hodnoty stanovené u souboru dárců krve mužů a žen. Index kappa/lambda imunoturbidimetrií 0,53–1,92; metodou ELISA 0,24–1,17. Přesnost měření kappa imunoturbidimetrií 5,6–6,9 %, metodou ELISA 6,6–11,0 %, lambda imunoturbidimetricky 6,1 až 9,2 %, metodou ELISA 7,3–8,6 %. Studovali jsme vliv ředění vzorků na výsledky analýz a potvrdili jsme potřebnost ověřování stupně ředění u každého patologicky změněného vzorku. Regresní analýzou byla určena rovnice y = -9,84 + 1,53 x a korelační koeficient r = 0,73. U imunoturbidimetrie bylo ve sledované populaci nalezeno 58,9 % výsledků hodnocených jako patologických, metodou ELISA 45,5 %. U 4,5 % patologických výsledků byla nalezena neshoda mezi oběma metodami. U výsledků uvnitř referenčního intervalu byly nalezeny neshody u 17,8 % pozorování. Diskuse: Hlavními problémy úspěšného použití stanovení volných lehkých řetězců jsou validita referenčních intervalů, ředění vzorků individuálních pacientů, diference v diagnostické klasifikaci při použití různých metod. Závěr: Stanovení volných lehkých řetězců v séru nelze prozatím považovat za úplně rutinní záležitost, vyžaduje pečlivou přípravu vzorků a analýzu výsledků podmíněnou nadstandardní úrovní odbornosti laboratorního personálu., Objective: Verification of measurement procedures for serum free light chains analysis. Methods: Immunoturbidimetric measurement with using the FreeLite kit (The Binding Site), adapted on the Modular P (Roche). ELISA method performed by kit BioVendor. Results: The ratio kappa/lambda of blood donors values in men and women was from 0.53 to 1.92 by use FreeLite kit and from 0.24 to 1.17 by ELISA method. We obtained measurement precision as follows: kappa (FreeLite) 5.6–6.9%, 6.6–11.0% (ELISA), lambda 6.1–9.2% by FreeLite and 7.3–8.6% by ELISA kit. We assessed the influence of sample dilution on the results. It is necessary to verify dilution in each pathologically changed sample. Regression analysis is expressed by equation y = -9.84 + 1.53 x and Pearson regression coefficient is r = 0.73. We found 58.9% results obtained with immunoturbidimetry, but only 45.5% of results obtained by ELISA method out off reference limit. Four and a half % of pathologic results showed disagreement frequency in paired results while in results inside reference interval there was a disagreement frequency even 17.8%. Conclusion: It is unsuitable to consider the measurement of free light chains in serum as a routine event. This determination requires careful work and high professional level of laboratory personal., Vávrová Jaroslava, Friedecký B., Tichý M., Holečková M., Maisnar V., Hájek R., and Lit.: 9