Akutní lymfoblastická leukemie (ALL) tvoří jednu čtvrtinu dětských nádorů a je tak nejčastějším maligním nádorovým onemocněním v dětském věku. Jedná se o heterogenní onemocnění, jehož biologie je odlišná od ALL dospělých. Medián věku při diagnóze dětské ALL je 5 let, nejčastějšími chromozomálními abnormitami jsou fúzní gen TEL-AML a hyperdiploidie nad 50 chromozomů. Pravděpodobnost přežití bez selhání (EFS) je při aplikaci kombinované chemoterapie lišící se dle rizika nepříznivého průběhu více než 75 % a pravděpodobnost vyléčení je 85 %. Relaps postihuje 15–20 % dětí s ALL a v jeho léčbě hraje významnou roli transplantace kostní dřeně. Akutní myeloidní leukemie (AML) tvoří 15 % leukemií v dětství. Nejčastějším genetickým podtypem AML je monocytární leukemie s přestavbou MLL genu na dlouhém raménku 11. chromozomu (20–25 % dětí s AML), která má intermediární prognózu. Prognosticky příznivé podtypy akutní promyelocytární leukemie s t (15; 17), myeloidní leukemie s t (8; 21) a myelomonocytární leukemie s inv (16) se nachází u 30–40 % dětí s AML s šancí na vyléčení 70 %. Celkové výsledky léčby AML se u dětí stále zlepšují s šancí na dosažení remise více než 90 % a pravděpodobností přežití více než 60 %., Acute lymphoblastic leukemia (ALL) represents 25 % of childhood tumors being the most frequent childhood cancer. ALL is a heterogeneous disease, biologically different from the same disease in adults. Median age at diagnosis is 5 years, the most frequent chromosomal abnormalities are fusion gene TEL-AML1 and hyperdiploidy over 50 chromosomes. Event-free-survival is over 75 % and overall survival 85 % in children treated with combined chemotherapy intensified according to the risk group. The incidence of relapse is 15–20 % and bone marrow transplantation is the important treatment modality in such situation. Acute myeloid leukemia (AML) represents 15 % of childhood leukemias. The most frequent genetic subtype is monocytic leukemia with MLL rearrangement at the long arm of chromosome 11 (11q23) (20–25 % of all AML) with intermediate prognosis. Subtypes with good prognosis – acute promyelocytic leukemia with t (15; 17), myeloid leukemia with t (8; 21) and myelomonocytic leukemia with inv (16) represent 30–40 % of AML with overall survival 70 %. Total treatment results are steadily improving with a chance to achieve remission over 90 % and overall survival over 60 %., Jan Starý, and Lit.: 20
Práce se zabývá statistickou analýzou cen léků v lékárnách okresu Kladno. Tato analýza byla provedena na modelové skupině 13 léků. Soustředila se zejména na rozdíly v cenách léků. Variační koeficient se pohyboval od 0,024 do 0,42. To ukazuje na velký rozdíl cen některých léků mezi lékárnami. Šetřením bylo dále prokázáno, že existuje závislost cen některých léků na umístění a bliž ší specifikaci lékáren kladenského ok re su. Statisticky významný rozdíl byl zjištěn mezi cenami léků v lékárnách umístěných v nákupních střediscích a mimo tato střediska (ve zdravotnických zařízeních, jinde). Vliv velikosti obce (Kladno – Slaný – ostatní) ani vzdálenosti od centra na ceny léků nebyl prokázán. Lékárníci kritizují systém jako příliš složitý a poukazují zejména na to, že mu pacienti nerozumí a nepřijímají ho., The paper deals with a statistical analysis of drug prices in pharmacies of the Kladno district. This analysis was carried out on a model set of 13 drugs. It was focused above all on differences in drug prices. The coefficient of variation varied between 0.024 and 0.42, which reflects large differences in prices of some drugs between pharmacies. The investigation has further shown that there is a dependency of prices of some drugs on the location and more detailed specification of pharmacies in the Kladno district. Statistically significant difference was proved between the prices in pharmacies within shopping malls, and outside them (in medical centres, elsewhere). Effects of the community size (Kladno – Slaný – other) and of the distance from the town centre were not established. Pharmacists criticize the system as too complicated and stress above all the fact that patients do not accept it., Martin Brhel, Vladimír Rogalewicz, and Lit.: 5
V súčasnosti jednu z nových vzrušujúcich perspektív v onkológii predstavuje antiangiogénna liečba. Ide o liečbu zameranú na potlačenie uvoľňovania proangiogénnych faktorov, ktoré sa produkujú v bunke alebo voči receptorom pre angiogénne faktory na bunkách endotelu. Tento článok vysvetľuje princípy a aktuálne otázky antiangiogénnej terapie., Antiangiogenic therapy currently represents one of the new exciting prospects in oncology. It is a treatment that is focused on suppression of the release of proangiogenic factors produced in the cell or directed against the receptors for angiogenic factors on endothelial cells. This paper explains the principles and current issues of antiangiogenic therapy., Peter Kružliak, Jana Benkovičová, Ján Šlapák, and Lit.: 9
Východisko: Cílem retrospektivní studie bylo zhodnocení přežití bez progrese onemocnění (PFS), dále celkového přežití (OS) a odpovědi (RR) v souboru pacientů s metastatickým kolorektálním karcinomem (mCRC) léčených první linií paliativní chemoterapie v kombinaci s bevacizumabem. Sekundárním cílem byla analýza toxicity terapie a vyhodnocení vybraných prognostických a prediktivních faktorů. Pacienti a metody: V analýze byly využity některé údaje z registru AVASTIN doplněné o další klinické a laboratorní parametry. Ve vztahu k výsledku terapie jsme analyzovali i následující proměnné: věk, počet metastatických lokalizací, přítomnost mutace KRAS, přítomnost hypertenze jako komorbidity při zahájení léčby a hypertenzní reakci na léčbu bevacizumabem. Výsledky: 202 pacientů s mediánem sledování 9,7M bylo léčeno bevacizumabem (152 pacientů MOÚ a 50 pacientů FTN). Medián přežití bez známek progrese (PFS) byl 11,3 měsíců, medián celkového přežití (OS) 30,6 měsíců. Hypertenze nebyla shledána klinickým prediktivním faktorem účinku bevacizumabu. Negativní dopad na celkové přežití měla přítomnost mutace onkogenu KRAS, která neumožňuje sekvenční terapii cetuximabem. Hlavními nežádoucími účinky byly hypertenze a tromboembolické příhody. Závěr: V současnosti je terapie bevacizumabem teoreticky indikovaná téměř u všech pacientů s kolorektálním karcinomem léčených v první linii. I když jednoznačné prediktivní faktory pro odpověď na léčbu bevacizumabem dosud nebyly nalezeny, jejich hledání je výzkumnou prioritou vzhledem k vysoké finanční náročnosti antiangiogenní terapie., Background: The primary endpoint of this retrospective analysis was PFS, OS and RR in the group of the patients treated with the first line chemotherapy and bevacizumab. As secondary endopoint we also analysed a treatment toxicity and selected prognostic a and predictive factors. Patients and methods: We analysed data from AVASTIN register completed with a clinical and laboratory informations. In relation with results we analysed: age,, number of metastatic sites, KRAS status and hypertension. Results: Two hundert two pts were treated with chemotherapy and bevacizumab. The median follow up was 9,7months. The median progression-free was 11,3 months, median overall survival 30,6 months. Arterial hypertension didn´t correlate with the clinical outcome… The main adverse events were hypertension and thromboembolic events. Conclusions: Bevacizumab is a common part of the first line treatment of patients with mCRC in the Czech Republic. It should be the main point of interest to find the predictive factors of efficasy because of the high treatment expenses., Radka Obermannová, Tomáš Büchler, Michal Štícha, Jiří Navrátil, Lenka Slamová, Jana Kaňáková, Jitka Abrahámová, Rostislav Vyzula, and Lit.: 8
Antracykliny patřily dlouhou dobu mezi základní léky v adjuvantní, neoadjuvantní i paliativní terapii karcinomu prsu. Jejich indikace byla založena na vysoké účinnosti. V posledních letech se však objevuje řada skutečností, které zcela mění pohled na postavení antracyklinů. Především jsou to obavy z významné kardiotoxicity, incidence sekundárních malignit – leukemií a neúčinnost u pacientek s HER2 a TOPO2 negativními tumory. Pro a proti užití antracyklinů u karcinomu prsu jsou shrnuty v následujícím článku., Anthracyclins ranked among the basic drugs used in the adjuvant, neoadjuvant as far as in paliative treatment of breast cancer for a long time. Their indication was based on a high eficacy. However, lot of circumstances appeared within the last years which totally change our view on the anthracyclins position. First of all there is a fear of significant cardiotoxicity, the incidence of secondary malignancies – leucemias and ineffectivnes in patients with HER2 and TOPO2 negative tumors. Pros and cons of the anthracycline use in breast cancer are summarised in the following article., Tomáš Svoboda, and Lit.: 12
63letý pacient, hypertonik, celoživotní kuřák, byl na kliniku TRN FN Plzeň přijat pro tumor pravé plíce zjištěný pro bolesti v pravém hemitoraxu. Na základě stážování byla stanovena diagnóza adenokarcinomu pravé plíce s generalizací do obou plic a levé nadledviny, st. IV. Byla zahájena chemoterapie Paclitaxel (200 mg/m2) – Carboplatina (AUC) – Avastin (15 mg/kg) v rámci studie SAIL firmy Roche s velmi dobrou tolerancí. Po 3. cyklu chemoterapie byla potvrzena parciální remise dle CT hrudníku, dále pokračováno ve stejném schématu chemoterapie s Avastinem do 6. cyklu. Kontrolní CT hrudníku prokázalo další regresi tumoru. Vzhledem k velmi dobrému efektu podávané léčby bylo dále pokračováno v monoterapii Avastinem v třítýdenních intervalech zatím do 22 cyklů. Po 22 měsících léčby s Avastinem bylo dosaženo trvající parciální remise nálezu dle PET/CT trupu, pacient je klinicky zcela bez potíží, neomezen v běžném životě, tedy s velmi dobrou kvalitou života (KS 90 bodů), bez vedlejších nežádoucích účinků Avastinu. Chemoterapie již nemá potenciál pro další prodlužování přežití, je tedy potřebné hledání nových léčebných strategií. Avastin jako inhibitor angiogeneze vede poprvé k prodloužení celkového přežití nad 12 měsíců. Významné prodloužení přežití bez progrese onemocnění (PFS) umožňuje delší přežití bez zhoršení symptomů., A 63-year-old hypertensive patient, a life-long smoker, presented to the Department of Tuberculosis and Respiratory Disease of the Plzeň Teaching Hospital with a right-lung tumour detected due to pain in the right hemithorax. Based on staging, a diagnosis of stage IV right lung adenocarcinoma with generalization into both lungs and the left adrenal gland was made. Chemotherapy with Paclitaxel (200 mg/m2) – Carboplatin (AUC) – Avastin (15 mg/kg) was initiated within the SAIL study of the Roche company with very good tolerance. Following the third chemotherapy cycle, partial remission was confirmed based on CT of the chest; the same chemotherapy regimen with Avastin was continued for six cycles. Follow-up CT of the chest revealed further tumour regression. Given the very good effect of the treatment administered, monotherapy with Avastin was continued in three-week intervals for 22 cycles so far. Following 22 months of Avastin treatment, sustained partial remission was achieved according to PET/CT of the trunk; the patient is clinically free of complaints, without limitations in everyday life, thus with a very good quality of life (KS of 90) and free of adverse effects of Avastin. Chemotherapy has no more potential for further extension of survival; therefore, new therapeutic strategies have to be looked for. As an angiogenesis inhibitor, Avastin leads to an extension of overall survival beyond 12 months. A significant extension of progression-free survival (PFS) enables longer survival without deterioration of symptoms., Radka Bittenglová, Miloš Pešek, and Lit.: 2
Proces angiogeneze je zásadní v růstu a metastazování maligních nádorů a možnosti jeho ovlivnění jsou již několik let v popředí zájmu v onkologii. V současnosti jsou již v klinické praxi dostupná léčiva cílená na proces angiogeneze, která prokázala svůj přínos v řadě klinických studií, i když výzkum přináší stále nové detailní poznatky. Humanizovaná monoklonální protilátka proti VEGF bevacizumab je v léčbě solidních nádorů z těchto léků zatím nejúspěšnější a již patří do standardní léčby metastatického karcinomu kolorekta a nachází uplatnění v léčbě karcinomu prsu, ledvin a plic. Probíhají četné studie zkoumající uplatnění bevacizumabu u jiných solidních malignit. Nežádoucí účinky jsou dobře známy a jejich profil je poměrně příznivý. Článek přináší základní přehled o postavení bevacizumabu v léčbě zmíněných malignit a výsledků klinických studií., Angiogenesis is a key process in growth and metastatic spread of malignant tumors. Enthusiastic research over past years has produced several therapeutic agents targeting angiogenesis, available in clinical practice. The most advanced in the treatment of solid tumors at present time is bevacizumab, a humanized monoclonal anti-VEGF antibody. It has become a part of standard treatment of metastatic colorectal cancer and is settling in the treatment of breast, kidney and lung cancers. To determine the role of bevacizumab in the treatment of other solid malignancies, there are many clinical trials ongoing. The toxicity profile has been well described and is quite favorable. The article brings a basic overview of the clinical use of bevacizumab based on clinical studies., Jiří Tomášek, Štěpán Tuček, and Lit.: 22
Viac ako 50 % pacientov s malignitami je diagnostikovaných vo veku nad 65 rokov. Malígne ochorenia u seniorov predstavujú často náročné medicínske a psychosociálne problémy, ktoré ovplyvňujú možnosť optimálnej liečby. Títo pacienti bývajú často nedostatočne liečení. Navyše sú veľmi často vylúčení z účasti v klinických štúdiách, čo tiež neprispieva k náležitej stratégii liečby. Pre úspešne zvládnutie týchto ochorení je bezpodmienečne nutná náležitá stratégia a taktika liečby založená na znalosti rozsahu ochorenia, fyziologických rezerv, predpokladaného života pacientov, ale tiež analýzy nákladov a prínosu liečby., More than 50 % of cases of cancer are diagnosed in patients older than age 65. Elderly patients with cancer often present with medical and physiological challenges that make the selection of their optimal treatment daunting. Unfortunately as a result, these patients are often undertreated. Elderly are often excluded from participation in clinical trials and receive untested or inadeguate treatment. Targeted therapy, characterized by a low toxicity profile, are potential treatment option for elderly patients. The key of successful management is to define appropriate goals (cure or palliation) based on the natural history and extent of disease, physiology and life expectancy of the patients, and cost benefit ratio of treatment options., Mária Wagnerová, and Lit.: 34
Optimální léčba lokalizovaného karcinomu prostaty není přesně definována. Je možné použít radikální prostatektomii, zevní radioterapii, brachyterapii nebo v některých případech taktiku aktivního sledování. Intersticiální brachyterapie je jedním z přístupů, který se v posledních letech velmi rychle rozvíjí vlivem rozvoje ultrazvukem navigované technologie, nových radioizotopů a dokonalejšími plánovacími systémy. Je vynikající metodou k dodání vysoké dávky do prostaty při velmi nízkém procentu vážných komplikací. Brachyterapie může být provedena technikou trvalého zavedení radioizotopů do prostaty (permanentní aplikace) nebo technikou vysokodávkové dočasné brachyterapie. Obě metody je možné a v některých případech i vhodné kombinovat se zevní radioterapií. Nejlepší technika brachyterapie však není známá a její výběr závisí značně i na zkušenostech pracoviště. Kromě léčebných výsledků je velmi důležité znát i možné nežádoucí účinky léčby s ohledem na kvalitu života pacientů., The optimal treatment for localized prostate cancer has not been clearly defined. It is possible to use radical prostatectomy, external radiotherapy, brachytherapy or, in some cases, the strategy of active surveillance. In recent years, interstitial brachytherapy has been advancing rapidly due to the development of ultrasound-guided techniques, new radioisotopes and more advanced planning systems. It is an excellent method for high-dose delivery within the prostate with a very low rate of serious complications. Brachytherapy can be performed by permanent implantation of radioisotopes into the prostate or by using high-dose rate temporary brachytherapy. Both methods can and, in some cases, should be combined with external radiotherapy. However, the best technique for brachytherapy has not been determined and the selection largely depends on the expertise of the staff. In addition to treatment outcomes, it is of major importance to be aware of the possible adverse effects of treatment with respect to the quality of life of patients., Renata Soumarová, and Lit.: 29