Hlavní stanovisko práce: Totální pánevní exenterace je extenzivní výkon s vysokým výskytem urologických komplikací. Akutním řešením je derivace moči nefrostomií a poté u pacientů v remisi řešení stentem nebo reanastomózou. Cíl: Vyhodnocení výskytu urologických komplikací u pacientů po totální pánevní exenteraci pro pokročilé nádory malé pánve. Materiál a metody: Retrospektivně hodnocený soubor pacientů, kteří v letech 1999–2013 postoupili v naši nemocnici totální exenteraci pánve. Hodnoceny byly: onkologická charakteristika základního nádoru, předcházející operace, neoadjuvantní léčba, předcházející související urologické onemocnění a operace, délka operačního výkonu, krevní ztráty, druh a doba vzniku urologické komplikace a její řešení. Výsledky: Soubor 42 pacientů, 28 mužů (67%) a 14 žen (33%), průměrného věku 58 let (rozmezí 43–71). Derivace moči byla u 41 pacientů provedena ureteroileostomií, v jednom případě pomocí kožní ureterostomie. Urologické komplikace jsme zaznamenali u dvanácti pacientů (29%), časné u čtyř a pozdní u osmi pacientů. Časnou komplikaci představoval u tří pacientů urinózní leak z ureteroileální anastomózy, u jednoho pacienta septický stav na podkladě izolované infekce močových cest. Pozdní komplikace byly zjištěné v průměru 24 měsíců po operaci (rozmezí 4–60 měsíců). U sedmi pacientů se jednalo o strikturu močovodů v ureterointestinální anastomóze. U jednoho pacienta se vyskytla striktura kožní ureterostomie. Stadium nádorového onemocnění, předchozí chirurgické výkony a urologické onemocnění, délka operačního výkonu a velikost krevních ztrát výskyt komplikací neovlivňovaly. Všichni pacienti s výskytem urologických komplikací absolvovali neoadjuvantní léčbu. Závěr: Urologické komplikace po totální pá- nevní exenteraci se vyskytují přibližně u třetiny pacientů. Bezpečným akutním řešením bylo provedení derivace moči pomocí punkční nefrostomie. U pacientů s pozdními komplikacemi ve druhé době výměna nefrostomie za transureterální stent. U pacientů v dlouhodobé remisi nádorového onemocnění následně otevřená revize s reanastomó- zou ureteroileálního spojení., Major statement: Total pelvic exenteration is an extensive performance with a high incidence of urological complications. The acute solution is urinary nephrostomy and once the patient is in remission then proceeding to stent or reanastomosis. The aim: To evaluate the incidence of urological complications in patients after total pelvic exenteration for advanced tumors of the small pelvis. Material and methods: Retrospective evaluation of patients who underwent a total pelvic exenteration in our hospital in 1999–2013. We evaluated: oncologic characteristics of the initial tumor, previous operations, neoadjuvant therapy, previous urological disease and related surgery, length of surgery, blood loss, type and duration of urological complications and their solutions. Results: A total of 42 patients, 28 men (67%) and 14 women (33%), average age 58 years (range 43–71). Urinary diversion was performed in 41 patients by ureteroileostomy, in one case by skin ureterostomy. Urological complications were detected in 12 patients (29%), in four early and late in eight patients. Early complications included three patients with urinary leakage from the ureteroileoanastomosis, in one patient sepsis proven by an isolated urinary tract infection. Late complications were found, on average 24 months after surgery (range 4–60 months). Seven patients formed ureteric stricture in ureteroilealanastomosis. One patient experienced stricture of skin ureterostomy. The stage of cancer, previous surgeries, urological ailments, surgery length and amount of blood loss did not affect the incidence of complications. All patients with the occurrence of urological complications underwent neoadjuvant therapy. Conclusion: Urological complications after total pelvic exenteration occur in approximately one third of patients. Safe acute solution was to design a urinary diversion using a nephrostomy puncture. In patients with late complications at the 2.time replacement of nephrostomy for transureteral stent. Patients in long-term remission of cancer open revision with reanastomosis of the ureteroileal connection., Jaroslav Jarabák, Roman Zachoval, Vladimír Visokai, Jaromír Šimša, Ludmila Lipská, Miroslav Levý, and Literatura
Autoři uvádějí systematický přehled velkých randomizovaných studií z posledních let, které srovnávají krátkodobý i dlouhodobý efekt endovaskulární a chirurgické metody při léčbě stenózy odstupu vnitřní karotické tepny. Studie prokázaly podobný pozitivní dlouhotrvající efekt pro obě metody. Vyšší četnost komplikací v periprocedurálním období po angioplastice je způsobena častějšími drobnými neinvalidizujícími mozkovými ischemiemi, endarterektomie má větší riziko srdečního infarktu. Pro úspěch léčby je zásadní zkušenost operatéra a správná indikace nemocného k léčbě. Nemocní by měli být léčeni v centrech, která mají k dispozici obě metody a provádějí je s nízkým počtem komplikací., The authors present a systematic review of recent large randomized studies comparing short and long-term effect of endovascular and surgical treatment of the internal carotid artery stenosis at its origin. The studies showed similar beneficial long-term effect of both methods. Higher rate of complications in angioplasty is caused by minor debilitating ischemic strokes in the periprocedural period while the endarterectomy has higher risk of myocardial infarction. Experience of the operator and appropriate patient indication for therapy are crucial for treatment success. Patients should be treated in centers in which both methods are routinely available with lower rate of complications. Key words: carotid stenting – carotid endarterectomy –randomized study – periprocedural complications – long-term outcomes The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and D. Krajíčková, A. Krajina
Tato pilotní studie je zaměřena na parametry CT perfuze (cerebral blood flow, cerebral blood volume a permeability surface area) a multifázické CT angiografie (lokalizace trombu, stav leptomeningeálních kolaterál a morfologii durálních splavů) v predikci rozvoje maligního mozkového edému u pacientů s akutním uzávěrem v přední mozkové cirkulaci. Analyzováni byli pacienti z prospektivní multicentrické studie PROVE-IT (Precise and Rapid assessment of collaterals using multiphase CTA in the triage of patients with acute ischemic stroke for IV or IA Therapy; n = 200). Sledovaným cílovým parametrem vývoje edému byl posun středočárových struktur na kontrolním CT/MR po 24–32 hod. Do analýzy bylo zahrnuto pět pacientů s posunem ≥ 5 mm a pět kontrol, byly srovnány demografické i radiologické údaje. Nejvyšší senzitivita a specificita pro rozvoj klinicky závažného středočárového posunu byla pro CBV < 1,76 ml/min/100 g pro ischemické teritorium. Hodnocení perfuzních parametrů v kompletním teritoriu ischemie neprokázalo signifikantní rozdíl., We explore the predictive value of CT perfusion parameters (permeability surface area, cerebral blood flow, cerebral blood volume) and multiphase CT angiography (clot localization, leptomeningeal collaterals and dural sinuses morphology) in the development of malignant brain oedema in patients with acute proximal occlusion of the middle cerebral artery. Patients from the multicentre prospective study PROVE-IT (Precise and Rapid assessment of collaterals using multi-phase CTA in the triage of patients with acute ischemic stroke for IV or IA Therapy; n = 200) were analysed. Primary outcome was evaluated by midline shift ≥ 5 mm on a follow-up CT/MRI. A CBV threshold of 1.76 ml/100 g had the highest sensitivity and specificity of for the midline shift. There was no significant difference between the two groups in analysed CT perfusion parameters calculated for the entire ischemic region. Key words: acute ischemic stroke – brain oedema – CT perfusion – CTA angiography – dural sinuses The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and O. Volný, P. Cimflová, C. D. D’esterre
Erektilní dysfunkce je problém který postihuje mnoho mužů. Je definována jako neschopnost dosáhnout a udržet dostatečné ztopoření penisu k realizaci uspokojivého pohlavního styku. V léčbě poruch erekce využíváme několik modalit a při jejich volbě vycházíme z doporučení Evropské urologické asociace. Novou možností, obohacující dosavadní postupy, je využití extrakorporální rázové vlny s nízkou intenzitou (low-intensity extracorporeal shock wave). V tomto přehledovém článku přinášíme shrnutí informací o technologii vzniku rázových vln, jejich účincích, mechanizmu působení, účinnosti léčby a rovněž i přehledu přístrojů na našem trhu, které jsou k tomuto účelu používány. Účinnost je dle různých studií u všech typů přístrojů poměrně stejná, zlepšení erekce nastává u 70–80% pacientů. I když dosavadní výsledky vypadají slibně, je nutný ještě další výzkum k prozkoumání její účinnosti., Erectile dysfunction is a problem affecting many men. It is defined as the inability to develop or maintain sufficient erection of the penis to perform satisfying sexual intercourse. Several modalities are used for the treatment of erectile dysfunction and the choice of a suitable approach respects recommendations of the European Association of Urology. One of the new options, widening the range of methods used, is the use of low-intensity extracorporeal shock wave. This review summarises information concerning the technology of shock waves, their effect, functioning mechanism, treatment effectiveness, and also an overview of instruments available in the market used for this purpose. According to various studies the effectiveness of different types of such instruments is fairly identical; the improvement of erection is obtained by 70–80% of patients. No matter how promising the actual results may seem further research of the method´s efficacy is still necessary., Pavel Turčan, and Literatura
Autoři v úvodu shrnují základní legislativní požadavky pro nakládání s odpady a cíle Plánu odpadového hospodářství na období 2015–2024 se zaměřením na oblast zdravotnických odpadů. Dále se zabývají problematikou třídění, manipulace a likvidace odpadů z provozu zdravotnických zařízení a v uvedeném kontextu popisují situaci v prostředí Všeobecné fakultní nemocnice v Praze (VFN). Porovnávají produkci odpadu v nemocnici v roce 2001 a v období 2005–2014 podle druhu a kategorie odpadu i ekonomické aspekty spojené s jeho likvidací. Popisují způsoby nakládání s odpady, které jsou uplatňovány ve VFN a ukotveny ve vnitřních směrnicích, zpracovaných dle platné legislativy a metodických doporučení. Demonstrují zkušenosti z praxe při vzájemné spolupráci nemocničního hygienika a odpadového hospodáře., At the beginning, the authors summarizes the basic legislative requirements for waste management and goals of the Waste Management Plan for the period 2015–2024, with a focus on medical waste category. Next, they are dealing with issues of sorting, handling and disposing of waste from the operation of medical devices and in that context, describing the situation in the General University Hospital in Prague (GUH). They are comparing waste production in the hospital in 2001 and in the period 2005–2014 by type and category of waste, and also economic aspects associated with its disposal. They are describing methods of waste management, which are applied in GUH and anchored in the internal regulations, processed according to applicable legislation and methodological recommendations. They are demonstrating practical experiences from the mutual cooperation of hospital hygienist and waste manager., Markéta Korcinová, Jana Königová, Vladimír Bencko, and Literatura
Úvod: K nejčastějším výkonům na průdušnici (mimo tracheostomie) patří resekce trachey. Hraniční případy, kdy délka resekce je příliš rozsáhlá, je možné řešit zavedením stentu nebo zavedením Montgomeryho T kanyly. Stenózy jsou nejčastěji benigního původu (94 %), maligní stenózy jsou poměrně málo časté (6 %). V tomto sdělení hodnotíme naše výsledky za posledních 21 let. Metoda: V letech 1993–2013 bylo na pracovišti autorů provedeno 235 resekcí trachey. Benigních stenóz bylo 221, z toho 85 % posttracheostomických, 15 % postintubačních. Maligních stenóz bylo 14. Autoři rozdělili resekce na dvě skupiny, A – v letech 1993–2002, skupinu B − resekce v letech 2003–2013. Srovnávají vývoj techniky v těchto dvou obdobích a zabývají se zkušenostmi s touto problematikou, doporučují nejvhodnější postup operace. Výsledky: Ke komplikacím tohoto výkonu patří restenóza, která může být včasná či pozdní. Drobné píštěle v sutuře, projevující se malým únikem vzduchu, se většinou zhojí spontánně, úplné selhání sutury je naštěstí vzácné. Restenózy v některých případech je možné reresekovat, nebo ošetřit zavedením stentu či Montgomeryho T kanyly. Komplikace v publikovaném souboru byly do 2 %, což odpovídá literárním údajům. Závěr: Resekce trachey je optimálním řešením tracheálních stenóz. V rukou zkušeného hrudního chirurga je tato metoda bezpečnou metodou a definitivním řešením tracheálních stenóz., Introduction: Tracheal resections are very frequent interventions on the trachea in general. In borderline cases where the tracheal resection length is too high, the situation can be resolved by inserting a stent or Montgomery’s T cannula. Tracheal stenoses are of benign origin in 94%, and malignant in 6% of cases. We present a summary of tracheal resection interventions for the last 21 years. Method: 235 tracheal resections were performed at the authors’ institution in 1993–2013. In total 221 benign stenosis cases (85 % developed after tracheostomy, 15% developed after intubation) and 14 malignant cases were treated. The patients were divided into two groups: A − resection in years 1993−2002 and B – resection in years 2003−2013. The comparison of these two time periods is presented with focus on surgical procedures development and recommendations based on experienced complications. Results: Restenosis (early or late) is the most common complication during the process of tracheal resection treatment. Tiny fistulas in the suture can be diagnosed easily by minor air leaking and are treated conservatively without intervention. Fortunately, suture insufficiency is relatively rare. In some cases the restenoses can be resected or treated by stent application or by Montgomery’s T-cannula application. Complications were observed in 2% of the treated patients, which is a number presented also by international studies. Conclusion: Tracheal resection is definitely an optimal solution for patients suffering from tracheal stenosis. As presented in our study, in the hands of experienced thoracic surgeons tracheal resections is a safe and final solution of tracheal stenosis., and J. Schützner, J. Šimonek, A. Stolz, J. Kolařík, J. Pozniak, V. Bobek, P. Pafko, R. Lischke
Metody zabývající se rekonstrukcí výživy předků člověka se opírají o fosilní záznam, nabízející ekologické souvislosti. Tento materiál lze srovnávat s recentními organismy a modelovými situacemi. Každá z metod osvětluje část spektra poznání jak vlastností stravy, která se nacházela v konkrétním prostředí a byla určitým způsobem využívána, tak vlastností skeletu, jenž je adaptován na získávání specifické stravy. Mnohá omezení při aplikování metod na velmi staré a fragmentární vzorky znesnadňují interpretaci a vedou k mnohdy obecným závěrům, ale přesto přináší cenná data, která s postupně se zlepšujícími technologickými možnostmi rozkrývají historii našich dávných předků a formování dnešních lidí., Methods for reconstructing diet of taxonomical tribe hominini are based on the fossil record, which provides ecological context and can be compared with recent organisms and model situations. Each method highlights a bit of knowledge about the properties of the diet, which was located in a specific environment and utilized in a specific way and so about the properties of the bones, which were adapted for obtaining a specific diet. Method limitations for old and fragmentary specimens lead to complicated interpretations and often brings only general conclusions, nevertheless provides valuable information that gradually with advancing technologies reveals the history of our ancestors and the shaping of recent people., and Tomáš Janoušek
Výživa matky během těhotenství a laktace je nejjednodušším preventivním opatřením pro zdárný rozvoj dítěte. Přísun cholinu ve stravě snižuje riziko rozvoje vrozených vývojových vad, zmírňuje dopad nežádoucí expozice plodu alkoholu a zlepšuje vývoj hipokampu a paměťových funkcí. Cholin patří mezi donátory metylových skupin a je významným účastníkem epigenetických mechanizmů. Cholin se nejvíce vyskytuje v mase, mléce a vejcích, a proto je důležité sledovat jejich příjem ve stravě matky. U vegetariánek je vhodné dostatek cholinu suplementovat doplňky stravy., Maternal diet during pregnancy and lactation is the simplest prevention for fetal development. Adequate intake of choline decreases the risk of birth defects, protects from undesirable exposure of the fetus to alcohol and has potential effects on hippocampal neurogenesis and memory function. Choline is one of the major source of methyl groups and very important component of epigenetic mechanism. Meat, milk and eggs contain enough choline. For women who do not eat vegetarian diet, a supplement should be considered., and Adéla Faridová
Úvod: Cieľom retrospektívnej observačnej prierezovej štúdie bolo zhodnotiť prínos testovania alanínaminotransferázy (ALT) u darcov krvi a jej komponentov v prevencii prenosu hepatitíd B a C hemoterapiou v kontexte súčasných skríningových metód. Metódy: Vyhodnotené boli odbery s eleváciou ALT nad stanovený limit (muži 80 IU/l, ženy 64 IU/l, spektrofotometrický UV test, KUADROTM, BPC BioSed Srt, Castelnuovo di Porto Roma, Italia) alebo reaktivitou niektorého z virologických parametrov hepatitíd HBsAg, anti-HBc, anti-HCV (chemiluminiscenčná metóda, ARCHITECT i2000TM, Illinois, USA). Darcovia boli konfirmačne pretestovaní. Na základe definitívneho virologického statusu boli odbery rozdelené na skupiny so spoločnými biologickými vlastnosťami a štatisticky vyhodnotené v programoch Graph Pad Prism 6.05 a Microsoft Excel 2003. Výsledky: Zo 61 214 odberov sa elevácia ALT vyskytla u 420 odberov (0,69 %), aktívna HBV infekcia u 25 (0,04 %), aktívna HCV infekcia u 5 darcov krvi (0,01 %). Súčasná elevácia ALT a potvrdená HBV infekcia sa vyskytla u jedného darcu (0,002 %), rovnako ako HCV (0,002 %). Hodnoty ALT v skupine s jej eleváciou bez prítomnosti HBV alebo HCV infekcie boli vyššie ako v skupinách s aktívnymi hepatitídami B a C (p < 0,05). Nezachytili sme darcu krvi v sérologickom okne anti-HCV s eleváciou ALT. Elevácia ALT vykazovala nízku špecificitu (69,14 %) aj senzitivitu (6,45 %) pre aktívne hepatitídy. Nedokázali sme kladnú koreláciu medzi ALT a S/CO (signal-to-cut-off) anti-HBc (Spearman r = -0,565, p < 0,0001), ALT a S/CO anti-HCV (Spearman r = -0,1046, p = 0,0022), výsledok pri ALT a S/CO HBsAg nedosiahol štatistickú významnosť (Spearman r = -0,00968, p = 0,77). Kladná ale štatisticky nevýznamná korelácia ALT a anti-HCV bola zaznamenaná v skupine 5 darcov s aktívnou HCV infekciou (Spearman r = 0,4, p = 0,51). Skríningová schéma pre záchyt HCV infekcie anti-HCV + ALT bola na 1 odber o 0,18 € drahšia ako schéma anti-HCV + HCV RNA pre veľký počet znehodnotených odberov s izolovanou eleváciou ALT (825 TU v hodnote 41 388,89 €). Záver: Elevácia ALT u darcov nebola patognomická pre hepatitídy B a C. Skríningová schéma HCV v zložení anti-HCV + HCV RNA (metóda testovania nukleových kyselín, COBAS AmpliScreen HCV 2.0TM, ROCHE Diagnostics, Hague Road, Indianapolis, USA) je viac cost-efektívna ako anti-HCV + ALT. Kľúčové slová: alanínaminotransferáza – hemovigilancia – hepatitída B – hepatitída C – skríning, Background: The goal of the retrospective observatory cross-sectional study was to evaluate the benefit of alanine aminotransferase screening of blood donors in prevention of hepatitis B and C transmission by haemotherapy in context of actual screening methods. Methods: Donations with elevated ALT more than the defined limit (ALT men 80 IU/l, women 64 IU/l, spectrophotometric UV test, KUADROTM, BPC BioSed Srt, Castelnuovo di Porto Roma, Italy) and/or reactivity any of the hepatitis screening parameters HBsAg, anti-HBc, anti-HCV (chemiluminescence method, ARCHITECT i2000TM, Illinois, USA) were evaluated. Donors were confirmatory retested. They were classified into groups with common biological properties according to their final virological status and statistically evaluated in programs Graph Pad Prism 6.05 and Microsoft Excel 2003. Results: From a total of 61 214 donations elevated ALT was found in 420 (0.69 %), active HBV in 25 (0.04 %), active HCV infection in 5 (0.01 %) blood donors. Coincidental elevation of ALT and active HBV infection occured in 1 donor (0.002 %), as well as HCV (0.002 %). Levels of ALT were higher in the group with elevated ALT without active HBV or HCV infection than in groups with active HCV and HCV infection (p < 0.05). Occurence of blood donor in seronegative anti-HCV window was not observed. Elevated ALT was low specific (69.14 %) and senzitive (6.45 %) for active hepatitis. We did not prove positive correlation of ALT and S/CO (signal-to-cut-off) anti-HBc (Spearman r = -0,565, p < 0.0001), ALT and S/CO anti-HCV (Spearman r = -0.1046, p = 0.0022), in ALT and S/CO HBsAg the result was not statistically significant (Spearman r = -0.00968, p = 0.77). Positive but statistically insignificant correlation ALT and S/CO anti-HCV occured in the group of 5 blood donors with active HCV infection (Spearman r = 0.4, p = 0.51). Screening scheme for HCV infection testing anti-HCV + ALT was per one donation by € 0.18 more expensive than the scheme anti-HCV + HCV RNA due to amount of waisted donations with ALT elevation (825 TU, € 41 388.89). Conclusion: Elevation of ALT in blood donors was not pathognomonic for hepatitis B and C infection. Screening of HCV consisting of anti-HCV + HCV RNA (nucleic acid testing method, COBAS AmpliScreen HCV 2.0TM, ROCHE Diagnostics, Hague Road, Indianapolis, USA) is more cost-effective than the scheme anti-HCV + ALT. Keywords: alanine aminotransferase – haemovigilance – hepatitis B – hepatitis C – screening, and Katarína Kusendová, Peter Gavorník, Peter Sabaka, Klára Sviteková
Ateroskleróza je difuzní onemocnění, které může vést k tvorbě nestabilního aterosklerotického plátu, jehož ruptura ohrožuje pacienta rozvojem akutní ischemické příhody. Typickou prezentaci takové nestability představuje aterosklerotický plát s mobilní komponentou. Pacienti s takovým plátem jsou ve vysokém riziku vzniku akutní ischemické příhody. V současné literatuře existuje mnoho prací zabývajících se problematikou mobilních plátů v oblasti karotického řečiště a hrudní aorty. Zcela však chybí data týkající se výskytu mobilních plátů v oblasti tepenného řečiště dolních končetin. V tomto článku prezentujeme vzácný případ kardiovaskulárně rizikového pacienta s generalizovanou aterosklerózou, u kterého byl zachycen mobilní aterosklerotický plát s vysokým embolizačním potenciálem v oblasti a. femoralis communis, jenž byl úspěšně odstraněn endarterektomií. Na příkladu této kazuistiky jsou následně diskutovány možnosti a limitace současných zobrazovacích metod v detekci mobilních plátů periferních tepen i volba optimálního terapeutického postupu. Klíčová slova: akutní končetinová ischemie – ateroskleróza – embolie – endarterektomie – mobilní plát – nestabilní plát – trombóza – vaskulární sonografie, Atherosclerosis is a diffuse disease which may lead to the development of unstable atherosclerotic plaque. Its rupture can result in acute ischemic event. The atherosclerotic plaques with a mobile component are typical presentations of such instability and patients with these plaques are at high risk of acute ischemic events. In the current literature, substantial data regarding the mobile atherosclerotic plaques in carotid arteries and thoracic aorta is published. However there are almost no data concerning the mobile plaques in the peripheral arteries of the lower limbs. We present a rare case of a patient with generalized atherosclerosis, in whom an asymptomatic mobile atherosclerotic plaque in the common femoral artery with a high embolic potential was diagnosed. This plaque was successfully removed by femoral endarterectomy. On the basis of this case, we review the possibilities and limitations of the current imaging methods in detection of mobile plaques in the peripheral arteries. Moreover optimal therapeutic approaches in such patients are discussed. Key words: acute limb ischemia – atherosclerosis – embolism – endarterectomy – mobile plaque – thrombosis – unstable plaque – vascular sonography, and Daniel Rob, David Ručka, Miroslav Chochola, Debora Karetová, Jan Hrubý, Eliška Kusová, Jean Claude Lubanda