Skull-base osteomyelitis is a rare disease affecting predominantly patients with diabetes mellitus or with immune dysfunction. The major symptoms include intensive local pain and usually unilateral cranial neuropathy. Pseudomonas aeruginosa or Staphylococcus aureus are the leading causative agents. The diagnosis is confirmed with magnetic resonance imaging (MRI) or single-photon emission tomography (SPECT), eventually combined with computer tomography (SPECT/CT). Broad-spectrum antibiotic treatment with effective pharmacokinetics to bone structures over several weeks is needed. The authors present a case report of a 75-years-old woman with skull-base osteomyelitis who was erroneously treated for neuroborreliosis. The MRI showed an extensive destructive process of the skull-base affecting clivus, left mandible and the first 3 cervical vertebrae. The 14 days lasting treatment with meropenem and subsequent long-term combination treatment with rifampicin/co-trimoxazole led to remission of the disease., Osteomyelitida baze lební je vzácné onemocnění postihující především pacienty s diabetes mellitus 2. typu a s porušenými funkcemi imunitního systému. Klinické projevy zahrnují intenzivní lokální bolest a postižení různých hlavových nervů. Nejčastějším vyvolávajícím agens je Pseudomonas aeruginosa nebo Staphylococcus aureus. Diagnózu lze potvrdit provedením vyšetření hlavy magnetickou rezonancí (MR) nebo jednofotonovou emisní tomografií (SPECT), případně kombinovanou s počítačovou tomografií (SPECT/CT). Léčba vyžaduje několikatýdenní podávání širokospektrých antibiotik pronikajících do kosti. V předkládané kazuistice prezentují autoři případ 75leté ženy s osteomyelitidou baze lební, která byla mylně léčena pro neuroborreliózu. Pomocí MR byl prokázán rozsáhlý destruktivní proces celé baze lební s přestupem na clivus, na mandibulu vlevo a na první tři krční obratle. Léčba meropenemem po dobu 14 dní a dlouhodobá udržovací terapie kombinací rifampicin/kotrimoxazol vedla k remisi obtíží. Key words: osteomyelitis – skull base – Pseudomonas aeruginosa The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and P. Polák, P. Husa, Š. Bohatá
Mnohočetný myelom je druhou nejčastější hematologickou malignitou. Předmětem našeho sdělení jsou dvě kazuistiky týkající se pozdní diagnostiky mnohočetného myelomu u pacientek s osteoporózou a renální insuficiencí. Cílem předloženého sdělení je upozornit na jednu z rizikových skupin nemocných z pohledu diagnostiky, která u nich může být obtížná, a to ženy vyššího věku., Multiple myeloma is the second most common form of haematological malignancy. The objective of this message are two casuistries related to the late diagnostics of multiple myeloma by female patients with osteoporosis and renal insufficiency. The goal is to draw attention to the group of patients at the late diagnosis risk (elderly women)., Šolcová L., Maisnar V., Tichý M., and Lit.: 5
Autoři uvádějí vlastní zkušenosti s karcinomem mléčné žlázy u nemocných ve stáří. Je uveden soubor 52 pacientů s nemetastazujícím karcinomem mléčné žlázy, kteří měli významnou komorbiditu, anebo odmídi chirurgickou léčbu. Všichni byh léčeni hormonální terapií (HRT), a to selektivními inhibitory aromatázy (SLA). Regresi nádoru zaznamenaH ve 45 případech (86,5 %), kompletní klinickou odezvu (cCR) v 8 případech (15,5 %). Senioři snášeli léčbu dobře. Byl konstatován významný léčebný benefit a udržení kvality života., The authors present their own experience with lacteal gland cancer in old age. There is given a set of 52 patients with nonmetastatic lacteal gland cancer having significant comorbidity or having refused the surgical treatment. They all have been treated by hormonal therapy (HRT), namely by selective aromatase inhibitors (SAI). The carcinoma regression was reported in 45 cases (86.5%), complete clinical response (cCR) in 8 cases (15.5%). The treatment was well-tolerated by the senior patients. There was stated a significant therapeutic benefit and the maintained quality of life., Pavel Jandík, Jindřiška Mergancová, Bohuslav Melichar, and Lit. 10
Neuropatologická diagnostická kritéria neurodegenerací jsou založena na průkazu specifických změn v parenchymu korelujících s klinickým obrazem. Souběžná neuropatologicky definovaná onemocnění odpovídají kombinaci dvou (i více) odlišných, plně rozvinutých postižení u téhož pacienta. U souběžné patologie více entit v ohraničených oblastech mozku vedle primární nozologické jednotky nacházíme zároveň depozita proteinu specifického pro jinou neurodegeneraci. Častá je kombinace Alzheimerovy nemoci (AN) s inkluzemi alfa‑synukleinu. U AN se může zároveň ukládat i protein TDP‑43, není ale jasné, zda se jedná o atypicky probíhající AN nebo kombinaci atypické AN s frontotemporální lobární degenerací. Komorbidity AN a tauopatií jsou relativně vzácné. U pacientů s Creutzfeldtovou‑Jakobovou nemocí lze diagnostikovat doprovodnou AN nebo demenci s Lewyho tělísky. Kombinace vaskulární patologie s primární neurodegenerací (nejčastěji AN nebo demencí s Lewyho tělísky) se historicky označuje jako smíšená demence. Kombinace neuropatologicky potvrzených neurodegenerací může vést k atypickým klinickým projevům, které ilustrujeme na příkladech s odkazy na publikované kazuistiky ze souboru našich pacientů. Klíčová slova: neurodegenerace – Alzheimerova nemoc - tauopatie – protein TDP-43 – synukleinopatie – smíšená demence, Neuropathological diagnostic criteria of neurodegenerative disorders are based on the presence of specific lesions in the brain tissue that correlate with clinical symptoms. Concomitant neurodegenerative disorders correspond to a combination of two (or more) different fully developed diseases in one patient. Concomitant neurodegenerative pathology stays for the presence of a definite neurodegeneration and deposits specific for another, but not fully developed, disease. Frequent overlaps include Alzheimer’s disease (AD) and alpha-synuclein inclusions. In AD, protein TDP-43 may co-aggregate but it is not clear whether this is an atypical but isolated AD, or an overlap of AD with early frontotemporal lobar degeneration. Comorbidities of AD and tauopathies are relatively rare. In Creutzfeldt-Jakob disease, concomitant AD or Lewy body dementia may occur. A combination of vascular pathology with a primary neurodegeneration (mostly Alzheimer’s disease or Lewy body dementia) is historically called mixed dementia. Overlap of neuropathologically confirmed neurodegenerations may lead to atypical and unusual clinical presentations, illustrated with examples and references to published case reports from our patient cohort. Key words: neurodegeneration – Alzheimer’s disease – tauopathy – TDP-43 protein – synucleinopathy – mixed dementia The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and Z. Rohan, R. Matěj, R. Rusina
Abdominálna obezita predstavuje nezávislý rizikový faktor pre následné závažné kardiovaskulárne príhody. Predstavuje jedno z dôležitých diagnostických kritérií metabolického syndrómu, ktorý má približne rovnakú prediktívnu hodnotu pre závažné kardiovaskulárne príhody, ako napr. zvýšenie hladín LDL-cholesterolu. Prevalencia abdominálnej obezity v rámci komplexu metabolického syndrómu doposiaľ nebola v podmienkach Slovenska systematicky sledovaná. IDEA program na Slovensku hodnotil vzorku 4 183 pacientov v 103 centrách. Ukázal, že iba jeden z 3 dospelých obyvateľov Slovenska má normálnu telesnú hmotnosť. Takmer každý druhý dospelý obyvateľ Slovenska má prítomný abdominálny typ obezity (hodnotenú podľa kritérií ATP III). Obezita bola zistená u každej tretej ženy (34,7 %) a u každého štvrtého muža (27,0 %). Prevalencia hlavných rizikových faktorov (hypertenzia, hyperlipidémia a diabetes mellitus) sa zvyšovala so zväčšovaním sa obvodu pása., Andrej Dukát, J. Lietava, B. Krahulec, and Lit. 17
Práca uvádza prehľad faktorov, ktoré ovplyvňujú užívanie liekov v dvoch súboroch pacientov hospitalizovaných na geriatrickej klinike. V prvom súbore A bolo 128 pacientov s priemerným vekom 80,1 rokov; súbor B tvorilo 201 pacientov priemerného veku 81,7 rokov. Typickou črtou bola multimorbidita, priemerne sme u jedného pacienta zistili 10,6 diagnóz. Častou v oboch skupinách bola polyfarmácia, v súbore B 163 (81,1 %) pacientov užíva viac ako 5 liekov. Lieky potencionálne nevhodné pre starých ľudí užívalo v súbore A 29 (22, 6 % pacientov), v súbore B 36 (17,9 % pacientov). Najčastejšie užívaným liekom z tejto skupiny bol tiklopidín. 55,5 % pacientov malo zvýšenú koncentráciu kreatinínu v plazme a 59 (29,4 %) pacientov malo chronickú renálnu insuficienciu. Hypalbuminémia bola prítomná u 48 % pacientov. Demencia bola prítomná u 34,7 %, resp. 37,8 %. Poruchy zraku malo 3 %, resp. 3,9 % pacientov; 8,9 % malo závažnú poruchu sluchu. 12,9 % pacientov malo parkinsonský syndróm a 4,5 % pacientov malo poruchu prehĺtania. U 3,1 % boli prítomné poruchu pohyblivosti rúk. Faktory, ktoré môžu ovplyvniť užívanie liekov sú v starobe časté a je potrebné venovať im zvýšenú pozornosť, nakoľko môžu významne ovplyvniť účinok liekov., Š. Krajčík, I. Bartošovič, P. Mikus, and Lit.: 34
Cíl: Popsat profil nemocných s akutním srdečním selháním (ASS) z pohledu přednemocniční péče v České republice. Metodika: Data pochází z registru Zdravotnické záchranné služby (ZZS) Jihomoravského kraje z období leden 2010–prosinec 2011. Byl proveden konsekutivní sběr nemocných s podezřením na ASS. Vyloučeni byli nemocní po kardiopulmonální resuscitaci nebo zemřelí před příjezdem ZZS nebo pacienti s dominantně extrakardiální příčinou dušnosti. Srovnáni jsou nemocní transportovaní do nemocnice oproti pacientům léčeným ambulantně. Cílovým parametrem je 30denní celková mortalita. Výsledky: Z celkového počtu 131 798 nemocných bylo podezření na ASS vysloveno ve 1 964 (1,5 %) případech. Konečná diagnóza ASS byla nakonec stanovena u 1 310 pacientů, kteří byli transportováni do nemocnice s předpokladem hospitalizace. Ambulantně bylo ošetřeno 35 nemocných. Průměrný věk celé populace byl 78 let, nejčastější komorbiditou byla hypertenze (67,0 %), u téměř poloviny jsou do doby předání do nemocnice přítomny známky plicního edému (46,4 %). Ambulantně léčení nemocní jsou častěji muži (71,4 % vs 49,1 %), mají menší výskyt komorbidit a nevykazují známky těžší respirační insuficience (kyslíková saturace 96 % oproti 87 %, žádné známky plicního edému). Nejčastěji aplikovaným lékem v přednemocniční péči u pacientů s podezřením na ASS je furosemid (74,0 %). Jednoměsíční mortalita souboru dosahovala 20,7 %. Závěr: ASS představuje 1,5 % všech volání ZZS pro akutní potíže, většina nemocných je transportována do nemocnice s předpokladem hospitalizace. Časná mortalita nemocných je vysoká. Klíčové slova: akutní – srdeční selhání – úmrtnost – zdravotnická záchranná služba, Purpose: To describe the profile and management of patients with acute heart failure (AHF) in pre‑hospital care in the Czech Republic. Methods: Registry data of the Emergency Medical System (EMS) of the South Moravian region of Czech Republic were used. Patients with suspected AHF were enrolled consecutively during the period of January 2010–December 2011. Excluded were patients who died or had cardiac arrest before the arrival of EMS and those who presented with dyspnea of dominantly extra-cardiac etiology. We compared patients who were transported to the hospital with those treated in an outpatient setting. Overall mortality within the first 30 days after the initial EMS contact was assessed as a main endpoint. Results: From the 131,798 of patients who called EMS, 1,964 (1.5%) of cases were suspected of having AHF. The diagnosis of AHF was determined in 1,310 patients who were transported to the hospital; 35 were treated in Outpatients. The mean age of the study population was 78 years, the most common comorbidity was hypertension (67.0%) and almost one half of the study population had signs of pulmonary edema before being admitted to hospital (46.4%). Patients not transported to hospital were more frequently of male gender (71.4% vs. 49.1%), with lower incidence of comorbid conditions and did not have signs of respiratory distress (oxygen saturation 96% vs. 87% in those transported to the hospital; no signs of pulmonary edema). The most common drug used in pre‑hospital care in patients with suspected AHF was furosemide (74.0% patients). The 30-day mortality rate of the whole study population reached 20.7%. Conclusion: AHF represents 1.5% of all emergency calls due to acute symptoms. The vast majority of the patients are transported to the hospital with the assumption of hospitalization. Early mortality rates of these patients are high. Keywords: acute – heart failure – survival – emergency medical system, and Svoboda J., Felšöci M., Littnerová S., Pařenica J., Pavlušová M., Jarkovský J., Špinar J.
Výběr terapeutického postupu u konkrétního pacienta s metastatickým renálním karcinomem je obtížný a opírá se hlavně o charakteristiku nádoru, výkonnostní stav, komorbidity pacienta a předpokládanou toxicitu terapie. V poslední době bylo publikováno několik analýz, které identifikují prognostické faktory pro přežití nemocných léčených cílenými léky, jako jsou sunitinib, sorafenib, pazopanib, bevacizumab, temsirolimus a everolimus. Znalost těchto prognostických faktorů může napomoct ke správné volbě systémové terapie renálního karcinomu., Treatment selection is difficult in metastatic renal cell cancer. It is based mainly on tumour histology and biologic behaviour, patients characteristics such as comorbidities and performance status, and expected treatment toxicity. Several recently published studies have identified prognostic factors for patients treated with targeted agents including sunitinib, sorafenib, pazopanib, bevacizumab, temsirolimus, and everolimus. These prognostic factors should be considered when selecting the treatment strategy., Tomáš Büchler, and Lit.: 19
Úvod: Autoři představují v České republice unikátní program zaměřený na extrémy v kýlní problematice. Od roku 2012 jsou v centru s velkým obratem kýlních pacientů a velmi rozvinutou peroperační péčí koncentrováni pacienti s velkou komplexní (monstrózní) kýlou. Autoři prezentují zkušenosti ze svého centra podpořené argumenty odborné světové literatury. Výsledky: V letech 2012−2015 jsme odoperovali 36 pacientů s velkou komplexní kýlou. Nepodkročitelným kritériem pro zařazení do hodnoceného velmi heterogenního souboru byla šíře defektu nad 15 cm, ztráta domovského práva (loss of domain) 20 % a vyšší a plocha defektu (mean surface area) minimálně 225 cm?. Pro řešení velkých komplexních kýl je nutné obsáhnout řadu pokročilých technik nejen rekonstrukce břišní stěny. Otevřená komponent separace, endoskopická komponent separace, bariatrické výkony, panniculectomie, abdominoplastiky, kožní laloky, kožní štěpy, předoperační progresivní pneumoperitoneum, CT volumetrie, individuálně řešené kýlní pásy, jeřáb a mnohé další (viz dále) by měly být standardní výbavou specializovaného kýlního centra. Anatomie, funkce a estetika by měly být neoddělitelné součásti předoperačního plánování. Kromě samotné operace jsou zde další tři nejdůležitější aspekty v peroperační péči o pacienta s monsterkýlou: tailoring (terapie na míru), preconditioning (optimalizace kondice a osvěžování), komplexní následná péče. Podtlaková terapie (NPWT) musí být na pracovišti jednoduše dostupná pro případ těžké ranné infekce/nekrózy po rozsáhlé rekonstrukci břišní stěny za pomoci síťky. Při použití NPWT jsme zachránili 100 % infikovaných sítěk před jejich operačním odstraněním (i v přítomnosti MRSA, ESBL, Pseudomonas...). Závěr: Program monstrózních kýl je velmi náročný pro pacienta i chirurga. Program je náročný organizačně, časově, často i finančně, s očekávaným větším počtem komplikací (velká morbidita a časté recidivy) a je designován pro pacienty s výrazným zdravotním, sociálním, pracovním, sexuálním a sportovním hendikepem a zároveň velkým rizikem dalších těžkých nebo nezvratných zdravotních komplikací., Introduction: The authors introduce a unique programme in the Czech Republic focused on extreme herniology. Patients with giant complex ventral hernias (monster hernias) have been concentrated in a high-volume hernia center with the most advanced perioperative intensive care since 2012. The authors present their single centre experience with the support of literature. Results: Between 2012−2015 we operated on 36 patients with a giant complex hernia. Minimal inclusion criteria for enrolment in the very heterogeneous group included: a defect over 15 cm wide, loss of domain of 20% and higher, and the mean surface area of at least 225 cm?.We consider not only advanced abdominal wall reconstruction techniques to be essential in the treatment of giant complex ventral hernias. Open component separation, endoscopic component separation technique, bariatric procedures, panniculectomy, abdominoplasty, advancement flaps, skin grafting, preoperative progressive pneumoperitoneum, CT volumetry, individual binders tailoring, crane pulley and many others (see the text) should all be included in the armamentarium of such specialized, high-volume hernia centres. The anatomy, function and aesthetics should be inseparable parts of preoperative planning. Apart from the operation there are three major aspects in the treatment of the so called monster hernias: tailoring, preconditioning and complex postoperative care. NPWT (negative pressure wound therapy) should be easily accessible in case of extensive skin necrosis with mesh infection after major abdominal hernia repairs. Using negative pressure we have saved 100% of infected prostheses from explantation (including MRSA, ESBL..). Conclusion: Monster hernia programme is challenging for both the patient and the surgeon. It is costly, time consuming, associated with a high complication ratio (high morbidity and recurrence) and is designed for patients with a significant health, social, work, sexual and sports handicap, and with the risk of further severe or irreversible health problems., and J. Škach, R. Harcubová, V. Petráková, L. Brzulová, M. Krejbichová, K. Kocmanová