The authors present the case of a young woman with newly diagnosed Takayasu’s arteritis. This woman, with arterial hypertension, was investigated for the unspecific symptoms at the beginning. Afterwards, the transthoracic echocardiography showed dysfunction of the left ventricle and the abdominal sonography showed a stenosis of the right renal artery. PET/CT scan showed chronic modification after inflammatory processes on the wall of the thoracic and abdominal aorta. This case report should be instructive to other clinicians and refers to the necessity to remember this rare disease in our country too., Lucie Horáková, Radek Pudil, Zbyněk Hrnčíř, Jaroslav Vižďa, and Literatura 8
Nádory tlustého střeva a konečníku patří v České republice k nejčastějším zhoubným nádorům jak v populaci mužů, tak v populaci žen. Více než 50 % nově diagnostikovaných kolorektálních nádorů je zjištěno v pokročilém stadiu vývoje a zhruba 20 % má v době stanovení diagnózy založeny vzdálené metastázy. Játra jsou nejčastější orgánovou lokalizací metastáz kolorektálních karcinomů. Kurativní resekce metastáz je primárně možná pouze u malé části pacientů. Proto systémová léčba, chemoterapie a v posledních letech biologická léčba hrají významnou úlohu v léčbě metastazujícího kolorektálního karcinomu. Cetuximab (Erbitux) je monoklonální protilátka specificky namířená proti EGFR receptoru nádorových buněk, včetně buněk kolorektálního karcinomu. Inhibicí aktivity EGFR receptoru a jeho signální kaskády může Erbitux zastavit další růst nádorových ložisek a navodit jejich regresi. Přestože je cetuximab účinný i jako monoterapie, jeho účinek se zvyšuje v kombinaci s chemoterapií, opírající se jak o irinotekan, tak o oxaliplatinu. Přidání cetuximabu k chemoterapii navíc pomáhá zvrátit refrakternost nádorových buněk vůči chemoterapii samotné. V této kazuistice popisujeme případ staršího pacienta mužského pohlaví, u kterého byl cetuximab nasazen v době, kdy předcházející chemoterapie (režimy FOLFOX4 i FOLFIRI) nedokázala zabránit progresi onemocnění. Léčba cetuximabem v kombinaci s režimem FOLFIRI dosáhla významné regrese metastatického postižení a při pokračující udržovací léčbě cetuximabem samotným zůstává pacient v klinické remisi, která již trvá déle než 15 měsíců. Pacient dlouhodobou léčbu cetuximabem vcelku dobře toleruje, hlavním nežádoucím účinkem léčby je kožní akneiformní reakce, která však nebrání v pokračování terapie., In the Czech Republic, colorectal cancer is one of the most common malignancies both among men and women. More than 50 % of newly diagnosed colorectal cancers are found in an advanced stage and about 20 % have distant metastases at diagnosis. The liver is the most common site of metastasis from colorectal cancer. Curative resection of metastases is primarily feasible only in a small proportion of patients. Thus, systemic therapy, chemotherapy and, more recently, biological therapy play a significant role in treating metastatic colorectal cancer. Cetuximab (Erbitux) is a monoclonal antibody targeted specifically at the EGFR receptor of tumour cells, including those of colorectal cancer. By inhibiting the activity of the EGFR receptor and its signal cascade, Erbitux can stop further growth of tumour foci and induce their regression. Although cetuximab is also effective as monotherapy, its effect increases in combination with chemotherapy involving both irinotecan and oxaliplatin. Moreover, adding cetuximab to chemotherapy helps to reverse the refractoriness of tumour cells to chemotherapy alone. The present case report describes an elderly male patient who was started on cetuximab after previous chemotherapy regimens (FOLFOX4 and FOLFIRI) had failed to prevent the progression of disease. Treatment with cetuximab in combination with the FOLFIRI regimen resulted in a significant regression of metastatic disease and, while being continued on maintenance therapy with cetuximab alone, the patient has remained in clinical remission for more than 15 months now. The patient tolerates long-term treatment with cetuximab quite well; the main adverse effect experienced is acneiform skin reaction which, however, does not prevent the treatment from being continued., Petr Beneš, Jana Strážnická, and Lit.: 1
Stadium III nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) má nízké 5leté přežití (méně než 30 %). Abychom měli reálnou šanci zlepšit přežití nemocných, je nutné dodržet kvalitní staging a použít kvalitní léčbu. V rámci stagingu je důležité přesně určit postižení regionálních mízních uzlin a vyloučit generalizaci. Pro staging regionálních uzlin je doporučeno použití PET/CT trupu (pozitronové emisní tomografie/výpočetní tomografie). Pozitivní nálezy, měnící stadium, je doporučeno biopticky verifikovat. Indikace léčby je vždy přísně individuální, ideálně v rámci multidisciplinárních týmů; používáme léčbu multimodální, s využitím více léčebných metod (chemoterapie, radioterapie, operace). Nadějným příslibem do budoucna je pro nemocné se stadiem III imunoterapie., Stage III non-small-cell lung cancer (NSCLC) has a low 5-year survival rate (less than 30%). In order to have a real chance of improving patient survival, both staging and treatment must be of appropriate quality. During staging, it is important to precisely determine regional lymph node involvement and rule out generalization. PET/CT (positron emission tomography/computed tomography) of the torso is recommended to be used for regional lymph node staging. Positive findings that alter the stage are to be confirmed bioptically. Treatment is always indicated strictly individually, ideally within multidisciplinary teams; it is multimodal, using multiple therapeutic methods (chemotherapy, radiotherapy, surgery). For stage III patients, immunotherapy is a promising approach for the future., Gabriela Krákorová, and Literatura
Autoři na dvou předložených kazuistikách představují širokou diferenciální diagnostiku granulomatózních procesů hepatobiliárního traktu. Izolovaný granulomatózní zánět v této oblasti nacházíme velmi zřídka. Diferenciální diagnostika těchto procesů zasahuje od infekční etiologie až po systémová onemocnění či chemickou iritaci. Granulomy často imitují maligní tumory v jaterní krajině, a chirurg tak může být lékařem, který dané onemocnění odhalí jako první při resekčním výkonu či cholecystektomii., The authors present two case reports to demonstrate wide differential diagnosis of granulomatous disorders of the hepatobiliary tract. Isolated granulomatous disorders are very rare in this area. Differantial diagnosis includes infectious and systemic diseases or chemical irritation. Granulomas often immitate malignant tumors and the surgeon could be first to diagnose this disease during liver resection or cholecystectomy., and J. Brůha, V. Liška, V. Třeška, T. Skalický, J. Fichtl, O. Hes
Mottet (chair) N., Bastian P. J., Bellmunt J., Bergh R. C. N. Van Den, Bolla M., Casteren N. J. Van, Cornford P., Joniau S., Mason M. D., Matveev V., Kwast T. H. Van Der, Poel H. Van Der, Rouvière O., Wiegel T.
Jako incidentalom se označuje náhodně zjištěná expanze nadledviny. Vzhledem k rozvoji zobrazovacích technik se s ní setkáváme stále častěji. Její prevalence je totiž více než 1 % dospělých a roste s věkem. Při vyšetření je nutno vyloučit malignitu. K tomu slouží klasicky vyšetření CT, ev. MRI. Nověji se stále více uplatňuje PET-CT, která má senzitivitu asi 97 % a specificitu 91 %. Hormonální vyšetření má vyloučit i subklinickou nadprodukci kortizolu (optimální je dexametazonový supresní test). Aldosteron je nutno vyšetřovat jen u nemocných s hypertenzí a katecholaminy u nádorů s vyšší nativní denzitou než 10 HU. Při sledování je nutnost opakovaných CT vyhrazena jen pro vybrané případy a rutinní kontrolní laboratorní vyšetření jsou také zpochybněna., Incidentaloma is an adrenal mass discovered serendipitously. Because of increasing use of imaging techniques it is a common finding, being present in more than 1 % of adults. During work-up malignancy has to be ruled out. Classically imaging using CT or MRI is used. Recently PET-CT with FDG has been used more often as its sensitivity for diagnosis of malignancy is about 97 % and specificity 91 %. Hormonal evaluation should diagnose subclinical hypercortisolism. (Dexamethasone Suppression Test is the method of choice). Aldosterone and Renin should be measured only in patients with hypertension and catecholamines in tumours with higher native density than 10 HU. During follow-up repeated CT scan are needed only in selected patients and the need of routine biochemical follow-up has been questioned as well., and Jan Čáp, Filip Gabalec
Maligní mezoteliom je vzácný nádor, jehož incidence je 0,5−3 případy na milion obyvatel. Pouze přibližně ve 20 % případů se vyskytuje na peritoneu. Autoři na příkladu kazuistiky nemocného s výskytem maligního mezoteliomu v peritoneální dutině dokladují obtížnost předoperační diagnostiky, kdy dle předoperačních vyšetření bylo nejprve pomýšleno na primární tumor jater a kdy teprve definitivní histologické vyšetření stanovilo diagnózu. V diskuzi se pak věnují epidemiologii, diagnostice a léčbě tohoto raritního onemocnění a zdůrazňují nezastupitelnou roli chirurgického řešení při jeho léčbě. Klíčová slova: maligní mezoteliom − chirurgická léčba, Malignant mesothelioma is a rare tumour with an incidence of 0.5−3 cases per million inhabitants. Only about 20% of cases occur in the peritoneum. The authors use the case report of a male patient with malignant mesothelioma occurring in the peritoneal cavity to demonstrate the difficulty of preoperative diagnosis: preoperative examinations made the authors consider a primary liver tumour and only definitive histological examination revealed the diagnosis. The discussion deals with the epidemiology, diagnosis and treatment of this rare disease and underlines the unique role of surgical therapy in its management. Key words: malignant mesothelioma − surgical treatment, and K. Rupert, V. Třeška
Radioterapie je významnou modalitou v léčbě karcinomů hlavy a krku. Poslední technologické pokroky v plánování radioterapie i vlastním ozařování umožňují přesné dodání dávky do cílových objemů při současném šetření zdravých tkání a rizikových orgánů. Plánování radioterapie s využitím magnetické rezonance nebo pozitronové emisní tomografie umožňuje přesnější definici gross tumor volume, radioterapie s modulovanou intenzitou, protonová terapie a stereotaktické ozáření nabízejí vyšší konformitu ozáření a radioterapie řízená obrazem umožní redukci lemu pro nepřesnosti nastavení. Cílem všech nových technologií v radioterapii nádorů hlavy a krku je snížení toxicity léčby a touto cestou zlepšení klinických výsledků., Radiotherapy represents an important treatment modality in head and neck cancer. Recent technological advances in radiotherapy treatment planning and dose delivery make possible more precise delivery of radiation to target volumes while sparing adjacent healthy tissues and organs at risk. Magnetic resonance imaging or positron emission tomography-based planning allow better delineation of gross tumor volume, intensity-modulated radiotherapy, proton therapy or stereotactic radiotherapy offer higher conformality in dose delivery, image-guided radiotherapy enables a reduction of set-up margin. The goal of all new technologies in radiotherapy of head and neck cancer is a reduction of radiotherapy-related toxicity and, in this way, an improvement of clinical results., Milan Vošmik, Miroslav Hodek, Igor Sirák, Jan Jansa, Linda Kašaová, Petr Paluska, and Literatura 23
Přítomnost monoklonálního imunoglobulinu v séru či v moči je poměrně častý jev, postihuje 3,2 % osob ve věku > 50 let. Izolované zvýšení pouze jednoho typu volného lehkého řetězce imunoglobulinu κ či λ je detekováno u 0,7–0,8 % osob starších 50 let. Většina osob s průkazem monoklonálního imunoglobulinu splní kritéria takzvané „monoklonální gamapatie nejistého významu (MGUS)“. Ta je definována koncentrací monoklonálního imunoglobulinu v séru < 30 g/l, počtem plazmocytů v kostní dřeni < 10 % a absencí projevů mnohočetného myelomu či jiné lymfoproliferativní nemoci. U části osob s MGUS se postupně vyvine přes asymptomatický nakonec symptomatický myelom, anebo jiné maligní lymfoproliferativní onemocnění, vyžadující léčbu. Proto je MGUS považován za jeden z nejčastějších premaligních stavů s průměrných rizikem transformace v maligní chorobu 1 % za rok. Z monoklonální gamapatie typu IgG a IgA se může vyvinout mnohočetný myelom. Z monoklonální gamapatie lehkých řetězců se může vyvinout nejen mnohočetný myelom z lehkých řetězců, ale také onemocnění typu AL-amyloidózy a ligh chain deposition disease (amorfní depozita lehkých řetězců poškozující orgány). Z monoklonální gamapatie typu IgM se může vyvinout Waldenströmova makroglobulinemie nebo jiná lymfoproliferace, vzácně mnohočetný myelom typu IgM. MGUS však svého nositele neohrožuje jen zvýšeným rizikem transformace v mnohočetný myelom či jinou závažnou hematologickou chorobu. Premaligní klon plazmocytů v kostní dřeni způsobuje změny v kostní dřeni, které mají přímé dopady na postižené osoby. U osob s MGUS je častější výskyt osteoporózy a zvýšené riziko fraktur oproti průměrné populaci. Osoby s MGUS mají také zvýšené riziko bakteriálních infekcí a tromboembolických komplikací ve srovnání se stejně starou populací bez MGUS. Klonální plazmatické buňky, které jsou podkladem MGUS, mohou v některých případech produkovat pro organizmus toxický monoklonální imunoglobulin, který může poškozovat člověka svoji autoprotilátkovou aktivitou, vazbou na určité antigeny (např. nemoc chladových aglutininů), anebo svými depozity v orgánech (např. poškození ledvin) či svými fyzikálními vlastnostmi (např. kryoglobulinemie). Proto je této skupině osob doporučováno sledování, jehož cílem je včas podchytit nejen transformaci do symptomatického mnohočetného myelomu či jiné závažné maligní nemoci, ale také vznik výše zmíněných komplikací. Také pacienty s asymptomatickým myelomem je doporučeno pouze sledovat a léčbu zahájit až po zjištění některého ze symptomů mnohočetného myelomu. V roce 2014 se diskutuje vyčlenění podskupiny nemocných s asymptomatickým myelomem s vysokou (nejméně 80 %) pravděpodobností časné (do 2 let) transformace v mnohočetný myelom, pro něž je přínosné časné zahájení léčby. Dle prvních návrhů by to mohli být ti pacienti s asymptomatickým myelomem, splňují alespoň jednu ze 3 podmínek: v kostní dřeni více než 60 % plazmocytů, poměr volných lehkých řetězců κ a λ je vyšší než 100 či menší než 0,01, nebo mají vícečetná fokální ložiska na celotělovém MR zobrazení skeletu. V přehledu jsou uvedeny současné názory na prognostické členění a diskutovány vhodné intervaly a rozsah kontrolních vyšetření. Klíčová slova: gamapatie monoklonální nejistého významu – mnohočetný myelom asymptomatický – mnohočetný myelom symptomatický – PET-CT vyšetření – Waldenströmova makroglobulinemie, Presence of monoclonal immunoglobulin in serum or urine is a relatively common event affecting about 3.2 % of people over 50. Isolated increase of only one type of free light chain, either κ or λ, is detected in 0.7–0.8 % of people over 50. Most people with monoclonal immunoglobulin meet the criteria of the so-called “monoclonal gammopathy of undetermined significance (MGUS)”. MGUS is defined by concentration of monoclonal immunoglobulin in serum < 30 g/l, number of plasma cells in the bone marrow < 10 % and the absence of symptoms of multiple myeloma and other lymphoproliferative diseases. A proportion of people with MGUS gradually progresses from asymptomatic into symptomatic myeloma or other malignant lymphoproliferative disease requiring treatment. Therefore, MGUS is considered to be one of the most common premalignant conditions with an average risk of transformation into malignant disease of 1 % per year. Monoclonal gammopathy of IgG and IgA subtype can develop into multiple myeloma. Light chain monoclonal gammopathy can develop not only into light chain multiple myeloma but also into AL-amyloidosis and light chain deposition disease (amorphous deposits of light chains damaging organs). IgM monoclonal gammopathy may develop into Waldenstrom macroglobulinemia or other lymphoproliferative disorder, or into rare IgM subtype of multiple myeloma. Unfortunately, people with MGUS are threatened by more than an increased risk of transformation into multiple myeloma or other severe hematologic disease. Pre-malignant clone of plasma cells in the bone marrow causes changes in the bone marrow that directly affect the person. For people with MGUS, there is an increased incidence of osteoporosis and increased fracture risk when compared to the general population. People with MGUS also have an increased risk of bacterial infections and thromboembolic complications compared with the same age population without MGUS. Clonal plasma cells, which are the basis of MGUS, may in some cases produce toxic monoclonal immunoglobulin which can damage the body’s own antibody activity by binding to specific antigens (such as cold agglutinin disease), or their deposits in organs (e.g. kidney damage) or physical properties (e.g. cryoglobulinemia). Therefore, it is recommended that this group of people is regularly checked with the aim to capture not only transformation into symptomatic multiple myeloma or another malignant disease, but also the formation of the above-mentioned complications. Moreover, it is recommended to monitor patients with asymptomatic myeloma and to initiate treatment only after symptoms of multiple myeloma are observed. In 2014, discussion of subdivision of subgroups of patients with asymptomatic myeloma with high (≥ 80 %) probability of early (within 2 years) transformation in multiple myeloma which would be beneficial for early initiation of treatment is ongoing. According to first proposals, patients with asymptomatic myeloma that meet at least one of the three conditions: more than 60 % of plasma cells in the bone marrow, ratio of free light kappa and lambda chains is greater than 100 or less than 0.01, or multiple focal lesions on whole-body MRI of the skelet. The review contains current opinions on prognostic classification and appropriate intervals and extent of control examinations. Key words: asymptomatic myeloma – monoclonal gammopathy of undetermined significance – PET/CT – symptomatic multiple myeloma – Waldenström macroglobulinemia, and Zdeněk Adam, Marta Krejčí, Luděk Pour, Eva Ševčíková, Andrea Křivanová, Zdeněk Řehák, Renata Koukalová, Zdeňka Čermáková, Jíří Vaníček, Sabina Ševčíková