Kresba černou křídou a perem (18, 9 x 25, 4 cm): mladý Bakchus sedí na sudu s číší v pozdvižené pravici, okolo ženy hrající na hudební nástroje., Fučíková 1997#, I/148., and Fusenig 2010#, č. 55 s. 181.
Kresba na papíře, zlaceno (85 x 135 mm). Figurální scéna ve vojenském táboře, výjev se odehrává před otevřeným stanem, kde sedí u kulatého stolku s měšci a mincemi Porsena. Proti němu truhla a na podstavci nádoba s ohněm, u ní stojí Mucius Scaevola, v levé ruce kterou vkládá do plamenů drží meč. Kolem vojáci ve zbroji, v průhledu vojenské ležení., Volrábová 2007#, 78-79., and Původně byla kresba určena jako knižní ilustrace, dílo českého mistra ze druhé poloviny 16. století. Jedná se o oblíbený renesanční a barokní námět, jeden z příkladů římských ctností, příklad statečnosti a trpělivosti. Autor kresbu údajně kopíroval z grafické předlohy (Johann Ludwig Gottfried, Matthaeus Merian: Historische Chronica, oder, Beschreibung der führnemsten Geschichten so sich von Anfang der Welt bisz auff vnsere Zeitten zugetragen : nach Ausztheylung der vier Monarcheyen ... [Franckfurt?] : getruckt bey Caspar Röteln, první vyd. 1630-1634).
Lavírovaná kresba perem a tuší (228 x 350 mm). Skupinová figurální kompozice v architektuře palácové zahrady s kašnou. V popředí skupina žen - stařena a tři dívky, otevírají košík, v něm leží dítě s hadím ocasem., Slavíček 1993#, 194-195., and Král Erichthonius (Erechtheus I nebo Erichthonios) byl, podle některých legend zrozen ze země. Vulkán se pokusil znásilnit Minervu, ta však prchla a Vulkánovo semeno oplodnilo matku Zemi, která porodila dítě, které však mělo podobu hada. Minerva dítě ukryla do košíku a dala ho dcerám krále Kekropse s tím, že nesmějí koš otevřít. Dívky neposlechly a tajemství bylo odhaleno. Podle Ovidia nebyla neposlušnost sester potrestána. Kompozice je velmi blízká Rubensovu obrazu ze sbírek Lichtensteinského muzea ve Vídni, chybí však socha Diany a Amor, pozice žen jsou poněkud pozměněny a jiné je i prostředí, ve kterém se výjev odehrává.
Kompozice zahrnuje tři výjevy. Narození Bakcha, Prohranou pěveckou soutěž Pieridek s Múzami na Helikónu a jejich následnou proměnu ve straky a apoteózu Ariadny.
Olej na plátně. Noční scenérie, krajina s ruinami, zleva přichází mohutná mužská postava, muž je bosý, na nahém těle má chiton, vpravo mezi ruinami ležící pes., Bydžovská,Srp 2006#, s. 110, obr. 100. Havlíková 2008., and Hrdina Trojské války se po letech útrap vrací domů, kde však není svými blízkými hned poznán, protože se vydává za žebráka. Pozná jej však jeho věrný pes Argos, který hned poté umírá. Šíma údajně propojil mýtus s vlastní zkušeností. Po návratu z války ho jeho pes údajně poznal dřív než vlastní rodina (Šmejkal 1988, pozn. 3, s. 232).
Kresba (308x 193 mm). Na jednom listu papíru dvě studie. Líc: Neptun, trojzubec, levá ruka na hlavě delfína. and Zlatohlávek, Bora 1995#, 124-125, č. k. 41.
Olej na plátně (92 x 118 cm). Figurální scéna v jeskyni na břehu moře. Ve vlnách v pozadí bárka (Peleus a Thetis), v popředí na zemi a v girlandách mořští živočichové - ryby, mušle, s nimi si hrají putti. Vlevo sedí Neptun s trojzubcem v levé ruce., Slavíček 1993#, 238-239., and František Antonín hrabě Berka z Dubé obraz získal ve vídeňském obchodě v roce 1671, v nostické obrazárně 1706-1945. Součást série čtyř pláten s personifikacemi Živlů, které jsou zastoupeny postavami čtyř antických bohů.
Lavírovaná kresba perem. Tři nahé ženy, neřesti, Nenávist, Lakomství, Lenost., Samek 2003#, 105-106, 137., and Návrh na nástěnnou malbu pro klenbu Sálu předků na zámku Vranov nad Dyjí.
Rytina (44, 3 x 33 cm): uprostřed symbolů narození a smrti tři předoucí Parky: nalevo mladá Klóthó drží nit s předenem, uprostřed Lachesis s vřetenem a napravo stará Atropos nůžkami ustřihuje nit života., Fučíková 1997#, I/338., Fusenig 2010#, č. 52 s. 176-177., and Grafický list podle předlohy Hanse von Aachen (srov. Praha, Curriculum Vitae Christianae), který vydal v roce 1589 Joris Hoefnagel, jenž byl autorem ikonografického programu. O Parkách srov. Exemplum: Parky (Moiry). "Nicomachia" v názvu listu je buď narážka na Aristotelovu Etiku Nikomachovu, nebo na obměna Prudentiova díla Psychomachia (Boj o duši), jež ve formě "Nico machia" znamená "Vítězný boj" o život věčný.