Nástěnná malba. Scéna v krajině, dole v popředí tři nahé ženy, neřesti- žena s hadími vlasy - Závist (Nevědomost), s oslíma ušima - Hloupost (Bezbožnost?), žena tápajícíc se zavázanýma očima a modlou v podobě satyra, kterou drží v drapérii - ? ( ). Kolem žen poletují netopýři. Nad nimi v oblacích dvě ženské figury. Žena s křížem a kadidelnicí, žena s okřídlenou přilbou na hlavě, drží knihu a olejovou lampičku, o pravé rameno opřeno kopí, u nohou štít s gorgoneonem. and Samek 2003#, 105-106, 137.
Freska. Scéna v krajině. V popředí dole stádo ovcí, na travnatém terénu pod stromem sedí Polyfémos, má mnoho očí, drží hůl. Před ním prchá Odysseus, přes hlavu má závoj. V oblacích se vynáší ženská figura s pochodní - Ctnost., Samek 2003#, 82-86., and Scéna neodpovídá běžnému ikonografickému pojetí útěku před Polyfémem. Obr nemá jen jedno oko, ale mnoho očí, Odysseus k útěku nevyužívá berany, ale je zobrazen jak prchá pod zázračným závojem. Snad by se mohlo jednat o závoj nymfy Leukothei, Ino (Samek 2003). Ten však v jeho příběhu figuruje jinak a na jiném místě jeho cesty domů, při jeho útěku z ostrova nymfy Calypso, kdy jej jako záchranné "lano" zachránil od utonutí.
Freska. Scéna v krajině, v popředí sedí šelmy, uprostřed Orfeus hrající na lyru, vedle něho jelen. Na struny, stoupající z Orfeovy lyry k oblakům, hraje múza Erató, za ní v oblaku alegorická postava lásky zdvíhající v pravici hořící srdce. and Samek 2003#, 78-83.
Nástěnná malba. Scéna na mořském břehu. Ke skále je připoutány postava nahé ženy, Andromeda, v moři mořská obluda, v oblacích Perseus na Pegasovi. Na oblaku sedí ženská figura, v levé ruce drží hořící srdce a v pravici žezlo (Láska nebo Fortuna). and Samek 2003#, 104-105.
Nástěnná malba. Scéna v krajině, v popředí Giganti dva útočící kyji kameny na nebesa, ostatní již padají dolů. V oblacích Spravedlnost se zavázanýma očima, na voze taženém jehnětem a lvem. V pravé ruce drží blesky, v levé otěže a váhy. Na voze válečné trofeje. and Samek 2003#, 95.
Nástěnná malba. Obrazový cyklus příběhů antických hrdinů., Samek 2003#, 43-49., and Galerie předků byly od renesance typickým fenoménem umělecké výzdoby rodových sídel vyšší šlechty, téměž běžné byly v 17. století. Interiér měl většinou podobu Pantheonu, kruhového nebo oválného sálu se sloupy, s figurální malířskou nebo sochařskou výzdobou v přízedních nikách a na stropě sálu. Byli zde fiktivní nebo skutečné portréty příslušníků šlechtického rodu, ovšem ve společnosti antických mytických hrdinů. Jejich pečlivý výběr symbolizoval Moudrost, Spravedlivou vládu, Spravedlnost a další Ctnosti, které reprezentovali také příslušníky rodu. Stavba byla chrámem Ctnosti a Cti, ale někdy byl prostor současně rodinnou hrobkou.