Gastrointestinální stromální tumory (GIST) jsou nejčastějším mezenchymálním nádorem trávicího traktu s incidencí kolem 7–19 případů na 1 milion. Vyskytují se v celém zažívacím traktu, s predilekční lokalizací v žaludku (65 %), tenkém střevě (25 %), tlustém střevě a konečníku (5–10 %) a výjimečně v jícnu a jiných lokalizacích (5 %). Incidence v České republice není přesně známa, ale odhaduje se na 300–350 nových případů za rok. Jejich léčba je primárně chirurgická. Na rozdíl od zhoubných epiteliálních nádorů GIT, které mají vysokou tendenci k metastazování a vyžadují kromě radikálního odstranění i velmi radikální spádovou lymfadenektomii, chirurgická léčba GIST je ve většině případů omezena na radikální odstranění nádoru do zdravé tkáně. Rozsáhlá ložiska někdy vyžadují multiorgánové resekce, ale základní podmínkou úspěchu je jejich odstranění bez porušení celistvosti. Způsoby chirurgické léčby jsou dány zkušenostmi pracoviště a zahrnují jak klasický otevřený přístup, tak stále častěji používané miniinvazivní laparoskopické metody. Prognóza onemocnění se odvíjí od radikality operace a maligního potenciálu, který je dán velikostí nádoru a mitotickým indexem. Adjuvantní léčba GIST je v kompetenci specializovaného onkologického oddělení a ve většině případů spočívá v podávání molekulárně cílené biologické terapie. Zavedení cílené biologické léčby v podobě imatinib mesylátu představuje obrovský pokrok s dramatickým zlepšením výsledků přežívání i pokročilých a metastatických forem onemocnění. V současné době jsou k dispozici i další tyrozinkinázové inhibitory jako sunitinib malát, sorafenib, nilotinib, masitinib aj. Ačkoli jsou silné indicie proto, že by neoadjuvantní léčba mohla mít přínos v léčbě pokročilých stadií GIST, k dispozici zatím nejsou „evidence based“ údaje, které by opravňovaly její použití. V současné době probíhají v Německu a Kanadě studie fáze 2., které na tyto otázky přinesou odpověď., Gastrointestinal stromal tumours (GISTs) are the most common gastrointestinal mesenchymal tumours with an incidence of about 7–19 cases per one million population. They occur in the whole gastrointestinal tract; the predilection sites include the stomach (65 %), small intestine (25 %), large intestine and rectum (5–10 %) and rarely the oesophagus and other sites (5 %). The incidence in the Czech Republic is not exactly known but it is estimated to be 300–350 new cases per year. The treatment is primarily surgical. Unlike malignant epithelial GIT tumours that are very likely to metastasize and require, in addition to being removed radically, a very radical sentinel lymphadenectomy, the surgical treatment for GIST is mostly restricted to radical resection of the tumour from healthy tissue. Extensive foci sometimes require multiorgan resection but success is mainly determined by their removal without disrupting integrity. The methods of surgical treatment depend on the experience of the workplace and include both the classic open approach technique as well as the more increasingly used mini-invasive laparoscopic procedures. The disease prognosis depends on the radicality of surgery and the malignant potential which is determined by the size of the tumour and mitotic index. Adjuvant treatment for GIST is provided by a specialized oncological centre and, in most cases, consists in administering molecular-targeted biological therapy. The introduction of targeted biological therapy using imatinib mesylate represents a tremendous progress with a dramatic improvement in survival outcomes for both advanced and metastatic forms of the disease. Currently, other tyrosine kinase inhibitors, such as sunitinib malate, sorafenib, nilotinib or masitinib, are available. Although there are strong suggestions that neoadjuvant therapy might be beneficial in treating advanced stages of GIST, no evidence-based data are available to date that would warrant its use. At present, phase II trials are under way in Germany and Canada that will resolve these issues., Martin Oliverius, Martin Varga, Eva Honsová, and Lit.: 37
Péče o nemocné se sarkomy měkkých tkání či sarkomy dutiny břišní a retroperitonea, kterých je celkem ročně v České republice asi 350, patří pouze omezenému počtu pracovišť, která jsou schopna a ochotna zajistit komplexní a kvalifikovanou zobrazovací a histopatologickou diagnostiku, širokou víceoborovou škálu operačních výkonů v různých anatomických lokalitách, včetně rekonstrukčních přístupů, zevní radioterapii i intersticiální brachyradioterapii, systémovou i intraarteriální chemoterapii, bedlivou dispenzarizaci nemocných a hodnocení dlouhodobých výsledků vlastní léčebné péče. Výsledky chaotické a náhodné péče o nemocné se sarkomy nelze účinně vylepšit ani novými diagnostickými a léčebnými metodami., Management of patients with soft tissue sarcomas elsewhere in the body (annual incidence in the Czech Republic about 350 cases) should be concentrated only to limited number of hospitals and teams which are able to provide comprehensive diagnostic services, including specialized histopathology, multidisciplinary spectrum of surgical operations, external radiotherapy and interstitial brachyradiotherapy, systemic and regional chemotherapy, careful long-term follow-up of patients and self-evaluation of therapeutic outcomes. Results of chaotic and scattered management can not be improved even by the newest diagnostic or therapeutic technology., Jan Žaloudík, and Lit.: 25
Autoři prezentují sestavu 76 nemocných radikálně operovaných pro karcinom hlavy pankreatu a analyzují pooperační komplikace a přežívání. Materiál a metodika: V období 1/2006–9/2010 podstoupilo 76 nemocných potenciálně kurativní hemipankreatoduodenektomii pro adenokarcinom hlavy pankreatu. Pacienti jsou prospektivně sledováni, diskutovány jsou komplikace a přežití. Výsledky: 30denní pooperační mortalita je 2,6 %. Na základě TNM klasifikace 11 % mělo stadium I, 78 % stadium II a 3 % stadium III. Nejzávažnější komplikací byla insuficience pankreatojejunální anastomózy (6,5 %) a opožděná evakuace žaludku (11,8 %). Ve stadiu I přežívá 1., 2., 3. a 4. rok 82 %, 52 %, 35 % a 35 % operovaných. Závěr: Resekce hlavy pankreatu je bezpečná operace s nízkou mortalitou, ale neuspokojivým dlouhodobým přežíváním. Toto je zřejmě způsobeno agresivní biologickou aktivitou nádoru a pozdní diagnostikou., The authors refer seventy six patients radically operated for pancreatic head carcinoma and analyzed postoperative complications and survival. Material and Methods: During 1/2006–9/2010 76 patients underwent potentially curative hemipancreato-duodenectomy for adenocarcinoma of the head of pancreas. The patients are prospectively followed, complications and survival are discussed. Results: The 30-days postoperative mortality was 2,6 %. According to TNM classification 11 % of patients had stage I, 78 % stage II and 3 % stage III. Most severe complications were leak from pancreato-jejunal anastomosis (6,5 %) and delayed gastric emptying (11.8 %). The survival analyses showed 1,2,3 and 4 years survival as follows: 82 %, 52 %, 35 %, 35 % respectively. Conclusion: Resection of the pancreatic head is a safe procedure with low mortality but disappointing long-term survival. This may be due to biological activity of the tumor and late diagnosis., Martin Loveček, Dušan Klos, Pavel Skalický, Jiří Kysučan, Čestmír Neoral, Bohuslav Melichar, Roman Havlík, and Lit.: 10
Karcinom ledviny se liší od ostatních nádorů v mnoha aspektech svým biologickým chováním, s čímž pak také souvisí odlišný terapeutický přístup. Vzhledem k chemorezistenci má v systémové terapii karcinomu ledviny hlavní místo cílená léčba, působící především na vaskulární endoteliální růstový faktor, který hraje klíčovou roli v etiopatogenezi a progresi nádorů ledvin., Renal cancer differs from other tumours by its biological behaviour, having an impact on its therapeutic approach. Due to chemoresistance, targeted therapy plays a major role in the treatment of renal carcinoma, targeting mainly vascular endothelial growth factor, a keystone in renal carcinoma etiopathogenesis and progression., Hana Procházková-Študentová, Bohuslav Melichar, and Lit.: 32
Autoři poukazují na specifika poskytování zdravotní péče, která opravňují názor, že poskytování zdravotní péče není prostou službou, ale specifickou činností, označovanou samostatným pojmem zdravotní péče. and Lubomír Vondráček, Jan Vondráček, Zuzana Volejníková
More than half of all of the children in the world, which die before the age of five, die in Africa. Wider availability of several highly effecti - ve interventions such as oral rehyd - ration therapy in cases of diarrhoea could prevent large proportion of these child deaths. Unfortunately these interventions are usually not available in African countries. Ho - wever both availability of different life-saving health interventions and child mortality varies a lot across African countries. The purpose of this article is to explore what are determinants of child mortality and availability of these interventions in Africa. Both a review of existing research and a statistical analysis of data from 41 African countries point to the quality of governance and control of corruption as the most significant determinant of health system performance and availability of these life-saving interventions in Africa., Jan Klusáček, and Literatura
Článek shrnuje použití cytokinů v terapii metastatického karcinomu ledviny od doby, kdy vzhledem k radiorezistentnímu a chemorezistentnímu chování renálního karcinomu byly prakticky jedinou systémovou terapií, až k jejich užití v dnešní době, kdy ustupují do pozadí a nahrazují je nové biologické léky, jako především tyrozinkinázové inhibitory či inhibitory mTOR. Své místo si zachovává pouze interferon-? v kombinaci s bevacizumabem (monoklonální protilátka proti VEGF), jakožto jedna z možností léčby první linie terapie mRCC. Současně se článek také zabývá mechanizmy účinků cytokinů, včetně nežádoucích, které také použití této léčby omezují., The article summarizes the use of cytokines in treating metastatic renal cell carcinoma from the time when, given the radioresistant and chemoresistant properties of renal cell carcinoma, they were virtually the only systemic therapy until present day when they give way and are being replaced with new biological agents, such as tyrosine kinase inhibitors or mTOR inhibitors. It is only interferon-? in combination with bevacizumab (a monoclonal antibody against VEGF) that has retained its position as one of the therapeutic options in the first-line treatment for mRCC. The article also deals with the mechanisms of effects of cytokines, including adverse effects that limit the use of this treatment., Michaela Zezulová, Bohuslav Melichar, and Lit.: 23
V letech 1959–2006 bylo u českých mužů evidováno 81 884 nových karcinomů prostaty (KP) s nárůstem z 12,3 na 96,1 na 100 tis. mužů. Úmrtnost se zvýšila z 21,3 na 27,2 na 100 tis. mužů. Podíl KP ze všech nádorů se zvýšil u incidence ze 7,1 % na 13,2 %, u mortality z 6,7 % na 8,9 %. V letech 1989–2005 vzrostla prevalence KP z 98 na 408,5 na 100 tisíc mužů a dosáhla téměř 20 500 žijících. Z 11 183 nemocných s vícečetnými KP bylo evidováno 4 608 primárních a 6 575 následných případů, představujících 17,4 % ze všech evidovaných KP v letech 1976–2005. Z primárních KP bylo léčeno 89,7 % duplicit a 10,3 % multiplicit. Počet primárních KP vzrostl na 282 v roce 1996 a pak klesal, následných KP trvale rostl na 705 v roce 2005. Téměř polovina KP se vyskytla ve věku 70–79 let a třetina ve věku 50–69 let. Poměr 1 115 (21,3 %) synchronních a 4 121 (78,7 %) metachronních následných novotvarů byl 1:3,7 s průměrnou dobou vzniku následného novotvaru 4,1 roku. Z 5 236 následných novotvarů po primárních KP byly nepočetnější nádory kůže 28,6 %, trávicí 26,7 %, močové 17,8 % a respirační 10,9 % soustavy. Z 5 613 novotvarů před KP jako druhou diagnózou, bylo 35,3 % nádorů kůže, 21 % trávicí, 19,6 % močové a 8,7 % respirační soustavy. Z nemocných s primárním KP k 17. 10. 2007 žilo 22,4 % a zemřelo 77,6 %, s následným KP žilo 31,6 % a zemřelo 68,4 % mužů. Vzhledem k výskytu KP ve spojení s dalšími novotvary není u české populace zatím dostatečná intervence ke zdravému životnímu stylu také vzhledem k očekávanému počtu 42 tisíc mužů, žijících s KP v roce 2015., In Czech men there were registered 81,884 new prostate cancers (PC) during 1959–2006, increased from 12.3 to 96.1 per 100,000 men. The mortality increased from 21.3 to 27.2 per 100,000 men. The share of PC of all cancers increased from 7,1 % to 13.2 % in incidence and from 6.7 % to 8.9 % in mortality. The prevalence of PC increased from 98 to 408.5 per 100,000 men in 1989–2005 and reached nearly 20,500 survived. Of 11,183 patients with PC were recorded 4,608 primary and 6,575 subsequent cases, represented 17.4 % of all registered PC in 1976–2005. There were treated 89.7 % duplicities and 10.3 % multiplicities of all primary PC. The number of primary PC increased to 282 cases in 1996 and then decreased, of subsequent PC permanently increased to 705 in 2005. Nearly half of PC contributed to the age group 70–79 year, third the age 50–69 year. The proportion of 1,115 (21.3 %) synchronous and 4,121 (78.7 %) metachronous subsequent neoplasms was 1:3.7. The average time between the primary and subsequent neoplasms was 4.1 years. The most frequent from 5,236 subsequent neoplasms after primary PC there were 28,6 % cancers of skin, 26,7 % gastrointestinal cancers, 17,8 % of urinary and 10,9 % in respiratory tract. The most frequent from 5,613 neoplasms before PC as the second diagnosis there were 35,3 % cancers of skin, 21 % gastrointestinal, 19,6 % urinary and 8,7 % respiratory tract. From patients with primary PC survived 22,4 % and died 77,6 %, from subsequent PC survived 31,6 % and died 68,4 % men up to 17. 10. 2007. Given the incidence of PC in conjunction with other neoplasms of the Czech population is not yet sufficient the intervention of a healthy lifestyle as well, given the expected number of 42 thousand men, living with PC in 2015., Edvard Geryk, Petr Dítě, Jiří Kozel, Radim Štampach, Petr Kubíček, Jakub Odehnal, and Lit.: 30
Desmoplastický kulatobuněčný tumor (DSRCT) je raritní onemocnění patřící do skupiny sarkomů. V typickém případě se manifestuje rozsáhlou tumorózní infiltrací břišní dutiny bez evidentního primárního ložiska tumoru. Prognóza onemocnění je stále špatná, 5leté přežití je popisováno asi v 15 % případů i při užití kombinovaných protinádorových léčebných postupů. Uvádíme kazuistiku 34letého pacienta s DSRCT léčeného v našem centru. Zmiňujeme racionální postup v rámci diferenciální diagnostiky měkkotkáňové infiltrace v dutině břišní, podtrhujeme zásadní význam molekulárně genetické analýzy a zaměřujeme se na terapeutické možnosti tohoto zřídka se vyskytujícího onemocnění., Desmoplastic small round cell tumor (DSRCT) is a rare disease from sarcoma group family. Typically, there is an extensive infiltration of abdominal cavity, peritoneal effusion with no evident primary origin of tumor. Prognosis is unfavourable with 5-years overall survival described in 15 % of cases even though multimodal treatment strategy is performed. We introduce case report of 34-years old patient with DSRCT treated in our Oncology center. Reasonable schema of differential diagnosis of soft-tissue expansion in abdominal cavity is mentioned and we emphasize crucial role of molecular genetic analysis. We focus on therapeutic approaches of this rarely occuring disease., Viktor Maňásek, Renata Soumarová, and Lit.: 19