Článek srovnává problémy soudobého práva na Západě, které je kritizováno pro úpadek právní jistoty i důvěry společnosti v právo, s problémy práva ve společnostech v italských státech mezi vrcholným středověkem a raným novověkem.Toto srovnání ukazuje, že řada problémů nacházených v soudobých právních řádech včetně nejistoty způsobené právním pluralismem nebo pluralitou pramenů práva, nestability práva, proliferace právních předpisů a rozpory mezi nimi nebo pomalého a formalistického soudnictví, které může podléhat i korupčním tlakům a včetně nátlaku lobbistických skupin se na Západě zjevně opakuje, což svádí k závěru, že jde o antropologické konstanty spojené s vládnutím prostřednictvím práva
v západním pojetí. To, zdá se, platí i o reformách práva, po kterých se opakovaně volá a které se provádějí, aniž by byly schopny přinést definitivní řešení. and The present article compares the problems of contemporary Western law, criticized for the demise of legal certainty and social confidence in law, with those in societies in Italian states between High Middle Ages and Early Modern period. This comparison shows that many problems found in
the present legal systems including uncertainty due to legal pluralism and plurality of sources of law, instability of law, proliferation of written law and conflicts between its provisions, slow and formalist judiciary which may be prone to corruption or pressures from lobby groups are repeated in the West
which suggests that these problems may represent anthropological constants linked to rule through law in the Western understanding. It seems that this observation holds true also for legal reforms which are regularly called for and put into practice without being able to bring about the ideal
solution.
a1_Autor v této stati zkoumá mentální a sociální předpoklady komunistické diktatury v Československu, a to konkrétně na fenoménu poválečné očisty pohraničí. Dovozuje přitom tezi, že v českém prostředí se mechanismus očisty nezrodil jako produkt komunistické diktatury, ale naopak že se tato diktatura etablovala mimo jiné díky poptávce společnosti nasycené touhou po očistě. Charakterizuje obecně princip očisty a podmínky, jež ji vyvolávají v život, a poté konkretizuje její formy, zacílení, metody, legitimizační strategie a proměny v poválečném českém pohraničí. Tvrdí přitom, že se očista jako způsob politické praxe tehdy neuplatňovala přičiněním komunistické strany proti vůli ostatních politických subjektů, ale že jednalo naopak o integrující vazbu poválečné politické scény. Hlavní prostor autor věnuje analýze dobového diskurzu očisty, aby na vybraných příkladech ukázal, jak zasahovala různé etnické a sociální skupiny, od Němců a Maďarů přes osoby s nejasnou etnickou identitou, další národnostní menšiny či reemigranty po údajné kolaborantské, germanofilské a asociální živly. Cílem navrhovaných a většinou také realizovaných opatření tohoto druhu bylo vytvořit (především etnicky) homogenní společenství, zbavit se tak údajných vnitřních nepřátel a zabezpečit státní hranice proti nepřátelům vnějším. Přitom platilo, že očistné záměry si již před únorem 1948 vynucovaly účelové změny či přímo porušování právního řádu., a2_Rétorika a legitimizace očisty po tomto mezníku se podle autora nijak radikálně nezměnily a metody očisty aplikované v první polovině padesátých let proti dalším sociálním kategoriím se v lecčem vrátily ke vzorům uplatňovaným v prvních letech po válce vůči německému obyvatelstvu a údajným provinilcům proti národní cti., and Matěj Spurný.