Fibrilaci síní, zvláště její permanentní (chronické) formě, je třeba u seniorů věnovat náležitou pozornost. Farmakologická i nefarmakologická kontrola frekvence srdečních komor a nasazeni antikoagulační léčby může významně snížit jak výskyt kardiálního selhání, tak i cévních mozkových prihod a zpomalit nebo i zastavit progresi kognitivních poruch. Antikoagulační léčba u Starších osob s fibrilaci siní není u nás nasazována ve všech indikovaných případech. Nejčastějším důvodem jsou obavy z hemoragických komplikací. Autor podává přehled prací z posledních let, které jednoznačně prokázaly, že u řádně prováděné antikoagulační léčby a u farmaky kontrolované frekvence komor prospěch převyšuje riziko., Atrial fibrillation particulariy in its permanent (chronic) state is rather frequent in old age and needs careful management. Medication and non-pharmacological control of heart frequency and anticolagulant therapy can decrease significantly the risk of heart failure and stroke and slow down the progression of cognitive impairment. Anticoagulant therapy in elderly patients with atrial fibrillation is not instituted in every patient. The most prevalent reason is the fear of haemorrhagic complications. The author summarises the results of recent literature. There is clear evidence that in carefully selected elderly patients treated with anticoagulant therapy and/or with heart rate controlling agents the benefit overweighs the risk., Jiří Neuwirth, Lit: 13, and Souhrn: eng
Inkontinence moči patří ve skupině geriatrických pacientů spolu s polymorbiditou, snížením mobility a zhoršením funkd centrálního nervového systému k nejčastějším problémům. Vzhledem k vysoké prevalenci se jedná nejen o problém medicínský, ale i o problém socio-ekonomický. v současné době se k této problematice v mnoha ohledech mění příitup. Klíčový význam mají nové poznatky v oblasti neurofyziologie řízení mikce na pontinní a suprapontinní úrovni a z toho vyplývající poznatky o etiologii poruch kontinence ve stáří. Autor shrnuje současný pohled na etiopatogenezi onemocnění, diagnostiku a léčebné konsekvence s důrazem na využitelnost v denní klinické praxi., Urinary incontinence together with polymorbidity, the decrease of mobility andthe aggravation of central neural system functions is one of the most frequent problems in the group of geriatric patients. Considering the high prevalence it is not only a medical problem, but also a socio-economic problem. Currently, the approach to the problem is changing in many aspects. The new knowledge in the area of miction control neurophysiology at the pontine and suprapontine levels and consequent knowledge of age-related incontinence disorder ethiology are of key importance. The authors summarise the contemporary view of ethiopathogenesis of the disease, the diagnostics and therapeutic consequences with the stress on the availability in daily clinical practice., Jan Krhut, Lit: 37, and Souhrn: eng
Incidence solidních nádorů v naší populaci stoupá s věkem. Nejfrekventnějšímí nádory ve stáří jsou tumory prsu, kolon a rekta, pankreatu a žaludku. Extraperitoneální mezenchymálni nádory se vyskytují naopak zřídka. Chirurgická léčba u solidních nádoru je stále nejdůležitější a nejefektivnější léčebnou modalitou. Míra rizika operační léčby u starých lidí je dána řadou faktorů, které lze cíleně ovlivnit. Staří lidé by tedy pro svůj kalendářní věk neměli být zbaveni možnosti kuraťivní chirurgické léčby., The incidence of solid tumours in our population increases with age. The most frequent tumours in old age are the tumours of breast, colon and rectum, of pancreas and stomach. On the contrary extraperitoneal mesenchymal :umours are rare. Surgical treatment of solid tumours is the most important and most efective treatment modality. The risk of surgical treatment in the elderly is influenced by a variety of factors, which can be specifically influenced. Elderly )eople should not be denied surgical treatment because of their calendar age., Pavel Jandík, J. Mergancová, D. Nikolov Hadži, Lit: 12, and Souhrn: eng
Iktus není jen zdravotně sociálním problémem, ale představuje i velkou ekonomickou zátěž pro společnost. Je ovšem také nesporné, že lze významně snížit morbilitu a mortalitu dokonalejší organizací péče, urgentní diagnostikou a léčbou a správnou rehabilitační péčí. Mítink Evropské společnosti péče o cévní a mozkové příhody se konal v listopadu 1995 ve švédském Helsigborgu. Výsledkem je Helsingborgská deklarace, která ve 13 bodech a dvou částech shrnuje hlavní komplexní cíle péče o nemocné. Předmětem sdělení není patofyziologická ani léčebná problematika iktu, ale spíše podnět k zamyšlení. Péče o akutní Stavy doznala jistě v posledních několika letech jedinečných možností. Sekundární prevence a patřičný zájem o další osud nemocného, na které se snaží autoři poukázat, jsou z více příčin nedostatečné. Státní zdravotnická zařízení jsou systémem financování nucena k omezené době hospitalizace, nemocní jsou předkládáni z oddělení nemocnic mnohdy předčasně do ústavů následné péče. Tato zařízení mnohdy nemají personální ani věcné vybavení a finanční krytí pro komplexní potřebnou terapii. Rehabilitační pracovníci namnoze nejsou vedeni k problematice rehabilitace hemiparetiků. Kam tedy s pacientem po CMP?, Stroke presents not only a health and social problem but also a great economic burden for the society. However, morbidity and mortality can undoubtedly be significantly lowered by more efficient organization of patient care, by urgent diagnostics and therapy and by appropriate rehabilitative care. The Pan European Consensus Meeting on Stroke Management took place in Swedish Helsingborg in November 1995 and resulted in the Helsingborg Declaration, which summarizes, in 13 items and two parts, the principal complex goals of patient care.The subjea of the present communication is not the pathophysiology or therapy of stroke but rather an encouragement to refleaion. Acute care has certainly made extraordinary progress in the past few years. However, secondary prevention and interest in the further fate of the patient are insufficient and the authors point to several causes. State health care facilities are pressed by their financial system into limited hospitalization periods, the patients are often too early transferred from hospital wards into institutions of long-term care. These facilities often lack personal and material resources and financial backing necessary to provide complex therapy as needed. Rehabilitation therapists are often not lead into specialized rehabilitation of hemiparesis. The question then is: Where to put a stroke patient?, Jiří Podivínský, Lilia Kostecká, Kamila Balogová, Lit: 3, and Souhrn: eng
Pády ve stáří jsou jedním z typických komplexních geriatrických symptomů a signalizují přítomnost často mnohočetné orgánové patologie, jsou nespecifickým příznakem řady onemocnění, jejich příčiny jsou mnohočetné a důsledky často velmi vážné. Vysoký věk a jej doprovázející polymorbidita, polypragmazie a dysabilita zvyšují riziko pádů. Všichni starší nemocní s anamnézou pádu jsou skupinou rizikovou, označovanou v anglosaském písemniaví jako at risk nebo též frail elderly (křehký, zranitelný) starý člověk. Screeningový test mobility umožňuje identifikovat rizikové faktory a činnosti a spolu s anamnézou je u více než 75 % nemocných klíčem ke klinické diagnóze a cílené intervenci. Vhodnou intervencí lze riziko opakujících se pádů významně omezit., Falls in elderly persons represent a typical complex geriatric syndrome. Often, they are a signal of multiple organ pathology and unspecific manifestation of many diseases. Causes of falls are multiple and falls sequelae often serious. Old age, polymorbidity, polypharmacy and disability are among the most important independent risk faaors. Population of elderly „fallers" must be seen as a risk group and often the terminology „frail elderly" is used in Anglo-Saxon terminology. The Mobility Screening Test (MST) enables to identify possible contriburing faaors and aaivities leading to falls. MST, careful medical history and physical exam help to diagnose more than 75 % of elderly „fallers" and to target the intervention programs for reducing the risk of repeated falls significantly., Jan Klán, Eva Topinková, Lit: 23, and Souhrn: eng
Pokročilá Alzheimerova choroba a ostatní progresivní demence jsou v podstatě terminálni nemoci, protože neexistuje žádná léčba, která by vyléčila pacienta nebo zastavila zhoršování nemoci. Proto je paliativní přístup, který se používá u pacientů s terminalní rakovinou, také vhodný u pacientů s pokročilou demencí. Paliativní přístup má jako hlavní cíl léčby komfort pacienta a omezuje léčení dlouhodobých rizikových stavů, resuscitaci, léčbu v nemocnici, léčení antibiotiky a výživu sondou., Advanced Alzheimer's disease and other progressive dementias can be considered terminal illnesses because there is no available therapy that would cure or stop progression of these diseases. Therefore, palliarive approach, similar to that used in patients with terminal cancer, is appropriate for patients with advanced dementia. Palliative approach has comfort as the main goal of care and limits therapy of long-term risks, cardiopulmonary resuscitation, transfer to a hospital, antibiotic therapy and tube feeding., Ladislav Volicer, Lit: 36, and Souhrn: eng
V článku jsou diskutovány trendy vývoje služeb pro chronicky nemocné a pro geriatrické pacienty v zemích Evropské Unie i u nás. Stručně jsou uvedeny základní charakteristiky podpory pečujících rodin. Autorka dokumentuje rozpory mezi demografickými charakteristikami a z nich plynoucími potřebami stárnoucí populace u nás a dosud nedostatečným rozvojem specializovaných geriatrických služeb se snahou pojmenovat důvody, které tuto situaci u nás dosud způsobují., Trends of development of sen/ices for chomically ill and geriatric patients in European Union countries and in our country are discussed in the paper. Basic charaaeristics of support for caregiving families are briefly mentioned. The author documents the discrepancy between demographic charaaeristics and needs of aging population in our country and insufficient development of specialized geriatric services with the aim of depiaing the reasons, that cause this situation in our country up to now., Iva Holmerová, Lit: 9, and Souhrn: eng
Neopterin, derivát pteridinu, je produkován v signifikantním množství lidskými monocyty-makrofágy po stimulaci interferonem gama. Představuje užitečný a důležitý parametr monitorování akrivace imunitního systému, který doprováži mnoho onemocněni, v poslední době se objevila řada prací spojujících neopterin a 7,8-dihydroneopterin s intracelulárním oxidativním stresem a je popisována i možná spojitost s apoptózou, vyvolanou tímto oxidativním stresem. v souvislosti s tímto pozorováním se výzkum v oblasti pteridinu obrací v současné době k takovým onemocněním, jako je neurodegenerativní onemocnění mozku, Alzheimerova choroba, Parkinsonova choroba a mnoho dalších nemocí, které jsou provázeny ztrátami a změnami nervových buněk. V této práci jsou uvedeny výsledky dvou studií, ve kterých bylo stanovení neopterinu v moči provedeno u dlouhověkých pacientů a které ukazují na možnost využití stanovení neopterinu v moči pro monitorování zdravotního stavu u gerontologických pacientů., Neopterin, a pteridine derivative, is produced in significant quantity by human monocytes/macrophages stimulated by interferon gamma. Neopterin represents an useful and important parameter for monitoring the immune system activation that accompanies different disorders. In recent years, several studies have demonstrated a link between neopterin and 7,8-dihydroneopterin and intracellular oxidative stress, and indicated possible association with apoptosis induced by oxidative stress. Based on these observations, the research on pteridines is currently being focused on degeneratíve disorders such as Alzheimer's disease, Parkinson's disease and other disorders accompanied by loss and disturbances of neural cells. We report here the results of 2 studies in which we investigated urinary neopterin in elderly patients. These studies demonstrate the potential of neopterin determination in the assessment of general health status in the elderly., Dagmar Solichová, Bohuslav Melichar, Miloš Klejna, Lit: 27, and Souhrn: eng
Je podán stručný souhrn nejdůležitějších endokrinních změn, které provázejí stárnutí u muže. Klíčovou je osa hypotalamus-hypofýza-testes, jejíž snížená výkonnost vede k relativnímu poklesu androgenů. Také snížený potenciál sekrece růstového hormonu je snížením androgenního zásobení ještě dále oslabován a podobně je tomu i u melatoninu. Specialni roli hraje nadledvinová kůra, která zásobuje organismus glukokortikoidy v podstatě ve stejné míře jako v období reprodukčního optima, ale nadledvinové androgeny, zejména dehydroepiandrosteron se svou pestrou škálou příznivých účinku na metabolismus, vykazují výrazný pokles s narůstajícím věkem. Suplementace chybějícími hormony je schopna v pozoruhodné míře zmírnit známky a symptomy endokrinosenescence., There is a brief summary of the most important endocrine changes going with man's ageing here. The essential is the hypotalamus - pituitary gland - testes axis, the decreased capacity of which leads to the relative androgens loss. The lowered potential of growth hormone secretion is also further impaired by lowered androgens supply and similar situation is with melatonine. Special role has adrenal cortex, which supplies the organism with glucocorticoids basically at the same extent as in the reproduction optimum period, but adrenal cortex androgens, especially dehydroepiandrosterone with its wide range of positive effects on the metabolism show significant decrease with ageing. The supplementation with missing hormones is able to moderate the signs and the symptoms of endocrinosenescence at noticeable extent., Luboslav Stárka, Lit: 30, and Souhrn: eng