Tato studie zkoumá vzájemnou souhru polysémie, kotextu, pojmu a konstruování, přičemž pro ilustraci využívá konstrukční schéma [V] – [UP] (angličtina) a [V] – [SHÀNG] (čínština). Kromě této kognitivně sémantické analýzy se kniha zabývá též dvěma hlavními východisky kognitivní lingvistiky. Na jednu stranu jde o přesvědčení, že význam do značné míry závisí na archetypálním pojímání, což odráží základní kognitivní dispozice člověka. Současně je však subjektivita vnímána jako klíčový prvek při studiu lexikální sémantiky, a to nejen v tom ohledu, že role konceptualizujícího subjektu (tj. mluvčího) je výchozí při každém užití jazyka, ale také s ohledem na nezbytnost subjektivního mentálního "scanningu" v porozumění výrazně utlumeným lexikálním významům. ,The study investigates the interplay of polysemy with co-text, concept and construal, with the constructional schemas of [V] – [UP] and [V] – [SHÀNG] as illustrations. In addition to the cognitive semantic analysis, the monograph discusses two main beliefs in cognitive linguistics: On one hand, to a large extent, meaning depends on archetypal conception, which reflects basic human cognitive capacities. Subjectivity, on the other hand, is a critical element in the study of lexical semantics, not only in the sense that the role played by the conceptualizing subject is imminent in all usages but in that subjective mental scanning is especially necessary in understanding highly attenuated lexical senses.
Kniha zkoumá, jakou roli sehrály romány Henryho Fieldinga v průběhu všeobecné reformy veřejného vystupování, přičemž se blíže soustřeďuje na vývoj maskulinních vzorů, který je spojen s proměňujícím se chápáním zdvořilosti v letech 1742–1751. Publikace prezentuje analýzy Fieldingových obrazů maskulinity v souvislosti s dynamickými požadavky na ekonomické, politické a estetické standardy, a nabízí tak přínosný a komplexní pohled na jeho dílo v dobovém kontextu. ,This book explores the role of Henry Fielding’s novels in the context of the general project of reformation of manners and focuses on the development of the models of masculinity in his novels, which parallels the shifts in understanding of politeness in the years 1742–1751. It considers several viewpoints related to the changing economy, politics and aesthetic requirements of the time and uses them to analyse how Fielding's models of masculinity dealt with these complex perspectives.
Monografie sestává ze dvou hlavních a dvou doplňkových částí. První část přináší nejstarší lingvistické, epigrafické a archeologické informace o raných uživatelích germánských jazyků. Druhá část shrnuje historie jednotlivých jazyků od jejich kmenové minulosti zaznamenané antickými autory a zachycené v raných epigrafických památkách přes jejich literární tradice až po současnost. Přílohy zprostředkovávají hlavní modely genealogické klasifikace germánštiny mezi ostatními indoevropskými větvemi i vlastních germánských jazyků; srovnávací fonetiku a morfologii starých germánských jazyků; několik delších textů antických a středověkých autorů; přehled starogermánských písem; lexikostatistickou klasifikaci starogermánských jazyků a fríských dialektů. Bibliografie je rozdělena do dvou sekcí: (1) primární prameny; (2) (převážně) diachronní studie. ,The monograph consists of two main parts and two additional parts. The first part brings the oldest linguistic, epigraphical and archaeological information about early speakers of the Germanic languages. The second part summarizes histories of all individual languages from their tribal past recorded by the ancient authors and reflected in early epigraphic monuments through their literary traditions to the present. Appendices mediate main models of genealogical classification of both Germanic within the Indo-European family and the Germanic branch proper; comparative phonetics and morphology of the Old Germanic languages; several longer ancient and medieval texts; survey of the Old Germanic scripts; lexicostatistic classification of the Old Germanic languages and the Frisian dialects. Bibliography is divided into two sections: (1) Primary sources. (2) Diachronic studies.
Kniha přináší interpretaci dvojice indoevropských mytologických témat s důrazem na jejich komplexní historický a sociálně-kognitivní kontext. Zvolený přístup umožňuje jak přehodnotit tradiční interpretaci všeobecně známého mytologického cyklu, tak i zároveň uvést mytologické téma dosud neuchopené. V první časti knihy je diskutována látka indoevropského stvořitelského mýtu. Závěrem je tvrzení, že protoindoevropský kulturní prostor pravděpodobně vznikl jako důsledek předhistorického kargo kultu. Předprotoindoevropští lovci-sběrači reagovali na příchod afroasijských farmářů způsobem připomínajícím chování moderních domorodých populací, náhle konfrontovaných s přítomností západního industriálního světa. Z toho důvodu jsou stěžejní témata a motivy indoevropského stvořitelského mýtu interpretovány jako možné relikty ideologie předprotoindoevropského kargo kultu. Druhá část knihy je věnována vymezení nové indoevropské mytologické struktury, takzvaného mýtu o honu na čarodějnice. Prostřednictvím analýzy rozličných lokálních podob příběhu o konfliktu elity s démonickým vojskem vedeným čarodějnicí je identifikován základní vzorec tohoto narativu. Jeho sémantika je následně interpretována jako produkt sociálních a rodových nastavení archaických indoevropských společností. ,In this book an interpretation of two Indo-European mythological themes within their complex context is presented. Especially historical and socio-cognitive aspects of their background are considered. By means of this approach an innovative interpretation of an otherwise traditional mythological structure is proposed as well as a new one introduced. In the first part of the book the matter of well-known Indo-European creation myth is discussed. It is hypothetically concluded that Proto-Indo-European cultural area originated in prehistoric Cargo Cult. Pre-Proto-Indo-European hunters-gatherers reacted to the appearance of technologically advanced Afro-Asiatic farmers in a way similar to a response of traditional societies abruptly confronted with the presence of the western industrial world. Certain motives and themes of Indo-European creation myth are then interpreted as possible semantic relics of Pre-Proto-Indo-European Cargo Cult ideology.In the second part an attempt to present the brand new Indo-European mythological structure, so called witch-hunting myth, is made. Various local manifestations of narrative dealing with the conflict of elites with the demonic army led by a female witch are analyzed. A basic sujet pattern is identified and then interpreted as an outcome of archaic Indo-European societies' social and gender setting.
Publikace se zabývá spisovnou výslovností anglického jazyka (tzv. RP) a její percepcí anglickými a českými mluvčími. Dále zkoumá role, které výslovnostní model plní v obou prostředích. Úvodní část práce předkládá diachronní i synchronní teoretický rámec, který vychází z bohaté současné i historické odborné literatury a analyzuje RP s využitím sociolingvistických pojmů, především z oblasti jazykové preskripce a standardizace. Praktická část je tvořena výzkumem, jenž byl proveden pomocí internetové stránky s 18 nahrávkami a doplňujícím dotazníkem. Tyto nahrávky byly evaluovány 20 anglickými a 20 českými respondenty. Výzkum se zabývá také sociolingvistickými kategoriemi, které pomáhají vytvářet ideový konstrukt spisovnosti. ,This work deals with Received Pronunciation (RP), the prestige accent in England and other parts of Great Britain. It examines the perception of this accent by English and Czech respondents. It also analyses the roles RP fulfils in the two environments. The first part provides both synchronic and diachronic theoretical frame that is inspired by a wealth of both up-to-date as well as historical literature. Furthermore, it analyses RP by means of sociolinguistic notions, especially those related to language prescription and standardisation. The practical part consists of a survey that has been made by means of a website with 18 recordings and an accompanying questionnaire. The recordings have been evaluated by 20 Czech and 20 English respondents. The survey also attempts to establish the sociolinguistic categories most closely linked with the mental construct of RP.
Tato kniha se zaměřuje na tvorbu afroamerického spisovatele Ishmaela Reeda a sleduje, jak se napříč jeho padesátiletou románovou tvorbou proměňuje povaha satiry a způsob jejího uplatnění. Kniha tak činí skrz rozčlenění satiry přítomné v deseti autorových románech, a to ve srovnání s typologií satiry navrženou Leonardem Feinbergem. Po vymezení definice satiry, která je chápána jako kombinace humoru a útoku, se hlavní část knihy věnuje propojování demarkačních znaků satiry s konkrétními světy Reedových románů. Ty jsou vždy nejprve svázány s kontextem, v němž vznikaly, a poté jsou představeny a interpretovány satirické postupy, které jsou pro daný román charakteristické. Díky chronologickému přístupu tato část knihy ukazuje, že přestože je každý Reedův román originálním knižním počinem, v autorově uplatnění satiry lze najít jisté pravidelnosti a vývojové tendence. Zatímco v Reedově rané satiře převládá společenská kritika založená na nestandardní sexualitě, v jeho současnější satiře (čímž je označována autorova románová tvorba od roku 1993 dále) dominuje společenská kritika založená na argumentaci. Kniha dále propojuje tyto dva mody satiry se dvěma druhy amerického rasismu – s rasismem zjevným a skrytým. Přichází tak se zjištěním, že spolu s tím, jak se zjevný rasismus stal v americkém společenském diskurzu nepřípustným a byl nahrazen rasismem skrytým, aktualizoval Ishmael Reed svoji satiru, která je díky argumentaci efektivnějším modem společenské kritiky a lepším prostředkem pro zpochybňování současného modu rasismu. ,This book addresses a gap in Ishmael Reed scholarship by describing and contextualising his use of satire. It examines the satire present in ten novels published between 1967 and 2011 against Leonard Feinberg's taxonomy of satirical techniques to establish which satirical techniques are most frequently used and when. After discussing the definition of satire which the book uses, it proceeds to presenting the necessary context for understanding each of the novels and then uses it to frame examples of satire present in the novel. Using this chronological approach, the book manages to show that even though each of the novels is an original literary endeavor there are also larger patterns and developments at play. The book demonstrates that Reed’s satire has evolved from a stage which frequently criticises society through non-standard sexuality (as can be seen in his early novels) to a stage which frequently criticises through logical argumentation (as can be seen in novels published in 1990s and 2010s). In the final chapter, the book connects these two modes of satire to two types of American racism: overt (present in the public discourse until the Civil Rights Movement) and covert (present in the public discourse after the Civil Rights Movement). It concludes by illustrating that as overt racism became unacceptable in American public discourse, Ishmael Reed updated his satire so that it would be argument-driven and could remain an effective type of social critique even under the new circumstances.