Gastrointestinální příčiny sideropenní anémie se vyskytují velmi často. Nejméně 15 % ze všech gastroenterologických pacientů je indikováno ke specializovanému endoskopickému vyšetření právě z tohoto důvodu. Vedoucí příčinou anémie jsou léky indukované vředy GIT (NSA gastropatie, NSA enteropatie) a nádorová onemocnění. Porucha vstřebávání železa při celiakii nebo následný stav po proběhlém masivním krvácení do trávicí trubice jsou ve výčtu příčin sideropenní anémie méně časté. Nemocní s idiopatickými střevními záněty tvoří specifickou populaci s výskytem anémie až u 70 % z nich. Jde většinou o kombinaci sideropenní anémie s chudokrevností vznikající na základě chronického zánětu. Preparáty obsahující železo, které je vázáno v karbohydrátových komplexech (karboxymaltóza), představují významný pokrok v intravenózní léčbě sideropenní anémie. Na rozdíl od železa vázaného na glukonát nebo dextran je tato nová intravenózní substituce železa vysoce efektivní a bezpečnou léčebnou modalitou. Klíčová slova: sideropenní anémie – sideropenie – karboxymaltóza – feroterapie, Gastrointestinal causes of sideropenic anemia are very common. For this reason, a specialized endoscopic examination is indicated in at least 15% of gastroenterology patients. The leading causes of anemia are drug-induced gastrointestinal ulcers (NSAID gastropathy, NSA enteropathy) and cancer. Less frequent causes include the failure of iron absorption in celiac disease or the effects of massive bleeding in the digestive tract. Patients with inflammatory bowel diseases represent a specific population, and anemia is present in 70% of them. It is usually a combination of sideropenic anemia with anemia resulting from chronic inflammation. Preparations containing iron bound in carbohydrate complexes (carboxymaltose) represent a significant advance in the treatment of intravenous sideropenic anemia. Unlike iron bound to gluconate or dextran, this new intravenous iron substitution is a highly effective and safe treatment modality. Keywords: sideropenic anemia – sideropenia – carboxymaltose – ferotherapy, and Lukáš M.
Spánková apnoe vzniká převážně v důsledku obstrukce horních cest dýchacích (HCD), méně často je spojená s poruchou centrálního řízení respirace. Na vzniku obstrukční spánkové apnoe (OSA) u dětí se podílí především hypertrofie adenoidní vegetace a tonzil v kombinaci s lehkými odchylkami struktury a funkce HCD. Riziko rozvoje OSA představují všechna onemocnění, která vedou k anatomickým a funkčním změnám HCD (kraniofaciální malformace, achondroplazie, gastroezofageální reflux, Downův syndrom, dětská mozková obrna, nervosvalová onemocnění). Léčbou první volby OSA v dětském věku je adenotonzilektomie. Léčba trvalým pozitivním (CPAP) nebo dvojúrovňovým (BiPAP) přetlakem v dýchacích cestách je u dětí vyhrazena pro stavy, u nichž adenotonzilektomie není indikována nebo nevede k vymizení OSA, a pro centrální apnoe. Uvádíme kazuistiky 3 dětských pacientů ve věku od 1,5 do 5 let úspěšně léčených metodou BiPAP. Zdůrazňujeme nutnost včasné diagnostiky a léčby spánkové apnoe u rizikových pacientů a dobrou komplianci léčby BiPAP v batolecím a předškolním věku., Sleep apnea is prevailingly caused by an obstruction in the upper respiratory tract (URT); less often it is linked with a central respiratory control disorder. The factors contributing to the development of sleep apnea are adenoid vegetation and tonsillar hypertrophy combined with slight deviations in the structure and functioning of the URT. All diseases causing anatomic or functional changes in the URT (craniofacial malformations, achondroplasias, gastroesophageal reflux, Down syndrome, poliomyelitis, nerve-muscle diseases) also involve the risk of sleep apnea. The treatment of first choice for sleep apnea in child age is adenotonsilectomy. Treatment with constant positive airway pressure (CPAP) or bilevel positive airway pressure (BiPAP) in children is reserved for states in which adenotonsilectomy is not indicated for or ineffective in the treatment of obstructive sleep apnea (OSA), and for central apnea. We include case studies of 3 child patients aged between 1,5 to 5 years successfully treated by BiPAP. We point out the necessity for early diagnosing and treatment of sleep apnea in risk patients and the good compliance with BiPAP treatment in infant and pre-school age., Iva Příhodová, Karel Šonka, M. Pretl, and Lit. 22
Symptomy dolních cest močových (LUTS) u mužů mají multifaktoriální etiologii. U mužů bývá tendence podíl jímacích příznaků LUTS odpovídající hyperaktivnímu měchýři (OAB) přičítat LUTS v souvislosti s obstrukcí při hyperplazii prostaty. Data studií zahrnujících i urodynamické metody zdůrazňují přítomnost poměrně vysoké prevalence obou skupin příznaků (mikční LUTS a OAB) u obou pohlaví. Monoterapie kombinované symptomatologie LUTS a OAB nemůže účinně ovlivnit symptomy pacienta s hyperplazií prostaty, neléčí-li se adekvátně obě skupiny příznaků. Kvalita života dosahuje u pacienta s LUTS a OAB léčeného kombinovanou terapií alfalytiky a anticholinergiky vyšší účinnosti než u pacienta s monoterapií., Lower urinary tract symptoms (LUTS) in men have a multifactorial etiology. In men, there is a tendency to attribute some of the LUTS corresponding to overactive bladder (OAB) to the symptoms of lower urinary tract associated with the obstruction in prostate hyperplasia. Data from urodynamic studies emphasize the relatively high prevalence of both groups of symptoms (voiding LUTS and OAB) in both male and female patients. Monotherapy of combined symptomatology LUTS and OAB cannot effectively influence the symptoms of prostatic hyperplasia, unless both groups of symptoms are treated adequately. Combination therapy can achieve better results in the domain of quality of life in patients with LUTS and OAB than monotherapy., and Sobotka R.
Východiska: Castlemanova choroba je vzácné neklonální lymfoproliferativní onemocnění se 2 klinickými (unicentrická a multicentrická) a 4 histomorfologickými (hyalinně-vaskulární, plazmocelulární, smíšená a plazmablastická) typy. Multicentrická Castlemanova choroba je typicky agresivní, relabující onemocnění s generalizovanou lymfadenopatií a systémovými příznaky. Z důvodu absence randomizovaných srovnávacích studií nejsou léčebná doporučení pro tuto formu dosud jednotná a v praxi se lékaři orientují zejména podle retrospektivních popisů jednotlivých případů a malých souborů pacientů. Cíl: Tato práce shrnuje dostupné poznatky o léčebných modalitách pro multicentrickou Castlemanovu chorobu a na základě analýzy literárních zdrojů uvádí aktuální doporučení pro terapii tohoto onemocnění. Závěr: Pilíře léčby multicentrické Castlemanovy choroby by měly sestávat z preparátů skupiny monoklonálních protilátek (tocilizumab, rituximab) a imunomodulačních léků (thalidomid, lenalidomid). Ve prospěch thalidomidu hovoří výhodná cenová kalkulace léčby, možnost dlouhodobého podávání s přetrvávajícím léčebným efektem i po přerušení medikace a popisovaný účinek v rituximab-rezistentních případech., Backgrounds: Castleman disease is a rare nonclonal lymphoproliferative disorder with 2 clinical (unicentric and multicentric) and 4 histomorphologic (hyaline-vascular, plasma-cell, mixed and plasmablastic) types. Typically, multicentric plasma-cell Castleman disease is an aggressive, relapsing disorder with generalized lymphadenopathy and systemic symptoms. Due to absence of randomised comparison studies, treatment recommendations for this disease form are not united and mostly, the practicing physicians take guidance from retrospective reports of single cases and small groups of patients. Aim: This paper summarizes the available treatment modalities for multicentric Castleman disease and based on an analysis of literature sources it provides current recommendations for treating the disease. Conclusions: The pillars for treating multicentric Castleman disease should comprise preparates from the groups of monoclonal antibodies (tocilizumab, rituximab) and immunomodulatory drugs (thalidomide, lenalidomide). Positive aspects of thalidomide include favourable financial calculation, the possiblity of long-term administration with lasting therapy effects and reported efficacy in rituximab-resistant cases., Petr Szturz, and Literatura
According to the recent data lung cancer in Czech republic is the most common malignancy in men (incidence 93/100 000) and is the leading cause of cancer death in men (mortality 90/100 000). In women is the incidence of lung cancer 30/100 000. Non-small-cell lung cancer (NSCLC) accounts for 70% to 75% of all lung cancers, while small-cell lung cancer (SCLC) accounts for 25% to 30% of cases. These two types of lung cance have a different biological characteristics which leads to a different approach in the treatment of NSCLC and SCLC. The treatment of NSCLC is based on clinical stage of disease and different treatment modalities alone or in combination are used: surgery, radiotherapy, chemotherapy and recently a novel treatment strategy--targeted therapy with biologic agents, Skřičková Jana, Čoupek P., Babičková L., Tomíšková M., Kaplanová J., Princ D., Kadlec B., Špelda S., and Lit.: 42
Lamotrigin (LTG) je od roku 2002 používán jako širokospektré antiepileptikum u dětí starších 2 let. Je indikován ke kombinované léčbě epilepsií s parciálními a generalizovanými záchvaty, včetně záchvatů tonicko-klonických a záchvatů v rámci Lennox-Gastautova syndromu, a od roku 2005 také jako monoterapie typických absencí. U dětí a adolescentních pacientů nad 12 let je indikační spektrum stejné jako v dospělosti. Dětská epilepsie má oproti dospělému věku řadu specifik ? rozdílný metabolizmus antiepileptik (AE), jiné spektrum záchvatů, výskyt epileptických syndromů s věkovou vazbou a vývojem, často více typů záchvatů v rámci jedné epilepsie a potenciálně negativní vliv nekompenzovaných záchvatů a nežádoucích účinků (NÚ) antiepileptika na kognitivní profil, behaviorální projev a vývoj malého pacienta. Článek přináší důkazy o efektu LTG na záchvaty a jeho akceptovatelné tolerabilitě v dětství a upozorňuje na postupy, jak se vyvarovat nejdůležitějších NÚ a nepříznivých lékových interakcí LTG. Nenahrazuje souhrn informací o přípravku (SPC)., Hana Ošlejšková, and Lit.: 54
Chronická nenádorová bolest je častým problémem ve stáří. Velmi silná bolest může být léčena i ve vyšším věku silnými opioidy. Jejich užití je však limitováno nežádoucími účinky (NÚ). Jedním z důvodů jsou specifické změny ve stáří, které zvyšují riziko těchto NÚ. Nejčastějším NÚ je zácpa, největším rizikem deprese dýchání, delirium a porucha kognitivních funkcí. Bezpečně užívat opioidy ve stáří znamená respektovat pravidla léčení, předcházet a léčit NÚ. Cílem opioidní terapie je zlepšit kvalitu života, pohyblivost a soběstačnost zmírněním chronické bolesti. Několik příkladů dokumentuje úspěšné léčení seniorů opioidy., Chronic non-cancer pain is a common problem among elderly people. Severe pain can be managed by strong opioid therapy even at higher age. However, the use of such therapy is limited by adverse events (AE). One of the reasons are specific changes at advanced age which increase the risk their occurrence. The most common AE is constipation, and the most hazardous symptoms are respiratory depression, confusion or even delirium and cognitive function disorders. Treatment guidelines must be adhered to and adverse events must be prevented and treated for a safe use of opioid therapy in old age. The aim of opioid therapy is to improve the quality of life, patients? mobility and capacity for self support through pain relief. There are several examples demonstrating successful opioid therapy in seniors., Dana Vondráčková, and Lit.: 13
Zajištění péče o pacienty s maligním onemocněním ve vyšším věku je celosvětový závažný etický i ekonomický problém daný prodlužováním lidského věku, a tím i absolutním nárůstem nádorových onemocnění starších jedinců. Kurativní multimodální léčba je postupně limitována stavem nemocných a pokročilostí procesu. Existují různá řešení péče o starší nemocné s pokročilou malignitou. Při rozhodování jde o citlivý problém a potřebu sladit objektivní možnosti terapie s osobním postojem nemocného k jeho onemocněním. Konečným cílem je dosazení optimální kvality života a zásada eubiosie (dobrý život do posledního dne)., Achieving the optimal care in patients, suffering from advanced malignancies represents a difficult ethical and economical problem of the health care in developed countries. Increasing part of elderly population with growing incidence of malignant diseases is the main reason of that. There are different attempts for solving this problem. Selection of the optimal solution depends on the possibilities of anticancer therapy, regarding the CGA (Comprehensive gariatric assesment) and individual attempt of the patient to different solutions. Final goal of the correct decision is to achieve the optimal quahty of life and the principle of Eubiosia (good Ufe till the last day)., and Oskar Andrysek
V letech 1995–2014 monitorovala situaci v oblasti léčby uživatelů nelegálních psychoaktivních látek v České republice (dále jen ČR) hygienická služba ČR. Z longitudinálního sledování a analýzy dat vyplynuly dlouhodobé trendy ve vývoji epidemiologické situace abúzu návykových látek v celé ČR i v jednotlivých krajích. Spolu se základními epidemiologickými charakteristikami byly hodnoceny také sociodemografické ukazatele. Získané výsledky vypovídají o rostoucím trendu v počtu žádostí o léčbu v české populaci uživatelů drog. Skupina uživatelů opiátů v léčbě pozvolna stárne. Dlouhodobě nejvíce preferovanou užívanou nelegální drogou je metamfetamin aplikovaný injekčně. V průběhu sledovaných let se preference jednotlivých psychoaktivních látek postupně měnila. Preferenci opiátů vystřídaly u prvožadatelů o léčbu kanabinoidy. Nejvyšším stupněm dosaženého vzdělání u uživatelů návykových látek v léčbě je vzdělání základní, z hlediska zaměstnání převažují nezaměstnaní. Během sledovaného období došlo k navýšení průměrného věku mezi všemi léčenými klienty o 5,5 roku. Nejvyšší prevalenci žádostí o léčbu vykazovaly ve sledovaném období kraje Ústecký, Olomoucký, Praha a kraj Vysočina., The treatment demand indicator is one of five key indicators of drug epidemiology. Over the years 1995–2014 the Public Health Service of the Czech Republic monitored users of illegal psychoactive substances under treatment. From a longitudinal observation and analysis of data epidemiological trends in drug abuse in the Czech Republic and its individual regions were characterized. Along with basic characteristics of drug use, risk behaviour and related treatment socio-demographic indicators were also evaluated. Results of this monitoring indicate an increasing trend in the number of treatment demands in the Czech population of drug users. Opiates users under treatment are slowly getting older. The most preferably used illegal drug is methamphetamine administered by injection. Over the years, the preferences for seeking different psychoactive substances gradually changed. Opiates were replaced by cannabinoids in users first treatment. The highest level of education attained by treated drug users is primary education. In terms of employment the unemployed predominate. During the reporting period there was an increase of about 5.5 years in the average age among all treatment clients. The highest prevalence of drug treatment demand was found in regions Ústí, Olomouc, Praha and Vysočina., Anna Füleová, Barbora Petrášová, and Literatura
Kardiorenální syndrom je onemocnění srdce a ledvin, kdy akutní či chronické onemocnění jednoho orgánu vede k akutnímu či chronickému postižení orgánu druhého. Srdeční selhání vede k poklesu srdečního výdeje a aktivaci sympatického nervového systému a vazokontrikčních působků, tím postupně dochází ke snížení prokrvení ledvin, vazokonstrikci renálních cév, poklesu glomerulární filtrace s postupným rozvojem renálního selhání. Dalšími faktory jsou zvýšení venózního tlaku vedoucí k renální venózní kongesci, zvýšení hladin cirkulujících cytokinů a snížená odpověď ledvin na natriuretické peptidy. Jsou rozebrány patofyziologické mechanizmy, charakteristika nemocných, úloha některých léků a vztah proteinurie a anémie u KR syndromu. Klíčová slova: srdeční selhání – selhání ledvin – prognóza – léčba, Cardiorenal syndrome is defined as a disorder of the heart and kidneys whereby acute or chronic dysfunction in one organ may induce acute or chronic dysfunction of the other. Heart failure with decreased cardiac output and activation of the sympathetic nervous system and vasocontrictory substances leads to hypoperfusion of the kidneys, decrease of glomerular filtration rate and eventually development of renal failure. Other factors include increased venous pressure leading to renal venous congestion, increased levels of circulating cytokines and decreased renal response to natriuretic peptides. In this review, we assess the pathophysiological mechanisms, patient characteristics, role of certain drugs, and the relationship of the anemia and proteinuria in cardiorenal syndrome. Keywords: heart failure – renal failure – prognosis – treatment, and Kilianová A., Vítovec J.