Glucocorticoid (GC) therapy is one of the methods of choices for treatment of autoimmune diseases (ADs). In addition, adrenal androgens are known as immunoprotective GC-antagonists. Adrenal steroids preferentially influence the Th1-components over the Th2 ones. We investigated steroid metabolome (using gas chromatography-mass spectrometry) in healthy controls (H), GC-untreated patients with ADs different from IgA nephropathy (U), GC-treated patients with ADs different from IgA nephropathy (T) and in patients with IgA nephropathy (IgAN), which were monitored on the beginning (N0), after one week (N1) and after one month (N2) of prednisolone therapy (60 mg of prednisolone/day/m2 of body surface). Between-group differences were assessed by one-way ANOVA, while the changes during the therapy were evaluated by repeated measures ANOVA. The ANOVA testing was followed by Duncan’s multiple comparisons. IgAN patients and patients with other ADs exhibited lack of adrenal androgens due to attenuated activity of adrenal zona reticularis (ZR). Androgen levels including their 7α-, 7β-, and 16α-hydroxy-metabolites were further restrained by GC-therapy. Based on these results and data from the literature, we addressed the question, whether a combination of GCs with Δ5-steroids or their more stable synthetic derivatives may be optimal for the treatment of antibodies-mediated ADs., I. Šterzl, M. Hill, L. Stárka, M. Velíková, R. Kančeva, J. Jemelková, L. Czerneková, P. Kosztyu, J. Zadražil, K. Matoušovic, K. Vondrák, M. Raška., and Obsahuje bibliografii
Komunikace mezi urologem a pacientem s rakovinou prostaty při sdělení diagnózy trvá v ČR průměrně 15 minut. Článek seznamuje se strukturou lékařské konzultace a s výsledky mezinárodního výzkumu TAPE zaměřeného na informativní složku komunikace urologa a jeho pacienta s cílem zlepšení stávající situace., The discussion between patient and his urologist who is announcing him the diagnosis of prostate cancer takes in Czech Republic approximately 15 minutes. The author describes the structure of medical consultation and presents the results of the international TAPE research focused on the informational aspect of the patient-urologist communication with the aim of improving the current status., and Janáčková L.
Existuji věkové rozdíly jak v experimentální, tak v akutní a chronické bolesti. Charakteristikami bolesti ve stáři je zvýšení prahu bolesti, nižší tolerance bolestivých podnětů a poškozená schopnost diskriminovat mezi nadprahovými bolestivými podněty. Víme také, že starší pacienti mají menší schopnost reagovat na akutní bolest, zeména je nižší percepce pooperační bolesú. Intenzita vnímání chronické bolesti vrcholí ve středním věku, později klesá; přesto mnoho starých lidí vnímá chronickou bolest velmi intenzivně. Při vnímání bolesti ve stáří hrají velikou roli kognitivní komponenty. Rozdíl spočívá i v tom, že starší lidé reagují mnohem hůře na somatické bolesti, což u nich může zastírat některé patologické fenomény. V následujícím článku se pokusíme rozebrat některé patofyziologickě problémy bolestí ve stáří včetně léčebných výstupů., There exist age differences both in experimental and in acute and chronic pain. The features of pain in elder age are the pain threshold increase, lower tolerance of painful stimuli and damaged ability of discrimination between the painful stimuli. It is also known that elder patients have lower ability to react to the acute pain, especially there is a lower perception of postoperation pain. The intensity of chronic pain perception culminates in middle age, later it decreases; nevertheless many elder people perceive chronic pain very intensively. The cognitive components play an important role in pain perception in elder age. The difference lies in the fact that elder people react much worse to somatic pain which may conceal some pathological phenomena in some of them. In the following article we will attempt to analyse some pathophysiological problems of the pain in elder age including the therapeutical outputs., Richard Rokyta, Lit: 26, and Souhrn: eng
Diabetická retinopatie (DR) je typickou mikrovaskulární komplikací diabetu 1. i 2. typu. Ve vyspělých zemích je nejčastější příčinou slepoty u osob v produktivním věku. Základní metabolickou odchylkou, která hraje nejdůležitější roli při jejím vzniku, je hyperglykemie. Hyperglykemie zvyšuje mitochondriální produkci reaktivních kyslíkových radikálů a oxidační stres, vede k hromadění pokročilých produktů glykace (AGE), tvorbě hexosaminu, akcentaci polyolové cesty a zvýšení osmoticky aktivního sorbitolu, a ke zvýšení proteinkinazy C (PKC). Závažnost vaskulární patologie je významně ovlivněna genetickou dispozicí jedince a je modifikována dalšími metabolickými a hemodynamickými faktory. Tyto podněty aktivují intracelulární signální molekuly, jako je protein kinázy B (Akt kináza), mitogeny aktivovaná protein kináza (MAPK), cyklin-dependentní kinázy či nukleární faktor-?B (NF-?B). Uvedené abnormity ovlivní nejprve funkci a později i morfologii celé řady cílových buněk, které zahrnují nejen buňky orgánu vlastní (endotelové buňky, pericyty, neurony, glie, pigmentový epitel), ale také imunokompetentní buňky, které infiltrují do místa patologie z cévního řečiště (nonrezidentní buňky). Aktivované buňky pak vedou k produkci řady mediátorů s vazoaktivními a růstovými vlastnostmi. Výsledkem je komplex, zpočátku funkčních a později strukturálních změn, které se projeví v dysregulaci a) krevního průtoku, b) buněčného růstu (apoptóza, proliferace, hypertrofie) a vedou k c) proliferaci vaziva, zmnožení extracelulární hmoty ztluštění bazálních membrán. Důsledkem je pak rozvoj morfologicky fixované orgánové patologie. Poznání patofyziologických mechanizmů rozvoje DR dává naději na možnou kauzální léčbu a prevenci., Terezie Pelikánová, and Lit. 43