Scientific realism is a positive epistemic attitude towards the content of our best theories/models recommending belief in both observable and unobservable aspects of the world described by the sciences. This attitude has important metaphysical dimension. It is committed to the mind-independent existence of the world investigated by the sciences (Chakravartty 2013). In his papers Mathematics and Experience (2009) and Mathematics and Reality (2011) Ladislav Kvasz holds a position of instrumental realism. Kvasz claims that reality is instrumentally constituted and realism issue should be understood as a relation between two languages instead of world-language relation. Kvasz’s instrumental realism also suggests to build up an ontology of distinctions instead of an ontology of fillings. The paper deals with Kvasz’s version of instrumental realism critically and it aims to show that Kvasz’s position is much closer to antirealism than to scientific realism because it does not meet the metaphysical dimension., Vědecký realismus je pozitivním epistemickým postojem k obsahu našich nejlepších teorií / modelů, které doporučují víru v pozorovatelné i nepozorovatelné aspekty světa popsané vědami. Tento postoj má důležitý metafyzický rozměr. To je oddané mysli-nezávislá existence světa vyšetřovaného vědami (Chakravartty 2013). V příspěvcích Matematika a zkušenosti (2009) a Matematika a realita (2011) zaujímá Ladislav Kvasz pozici instrumentálního realismu. Kvasz tvrdí, že realita je instrumentálně konstituovaná a otázka realismu by měla být chápána jako vztah mezi dvěma jazyky místo vztahu světového jazyka. Kvaszův instrumentální realismus také navrhuje vytvořit ontologii rozdílů místo ontologie výplní., and Pavol Labuda
The aim of the paper is to argue that the ontological setting of objects in Wittgenstein’s Tractatus is a version of structural realism. According to our plan, one of the opening statements of the Tractatus - The world is the totality of facts, not of things - introduces structuralist perspective: structures are superior to their constituents. However, structuralists use the notion ''superior'' in various senses, but this paper argues that the Tractatus places its objects within the framework of ontic structural realism in its moderate form. That form puts structures and individuals on the same ontological footing. Such thesis contradicts traditional object-ontology that dominates Tractarian literature., Cílem práce je argumentovat, že ontologické nastavení objektů ve Wittgensteinově Tractatus je verzí strukturálního realismu. Podle našeho plánu, jeden z úvodních výroků Tractatus - Svět je souhrn faktů, ne věcí - zavádí strukturalistickou perspektivu: struktury jsou nadřazené jejich složkám. Nicméně, strukturalisté používají pojem ''nadřazený'' v různých smyslech, ale tento papír argumentuje, že Tractatus umístí jeho objekty uvnitř rámce ontic strukturálního realismu v jeho mírné formě. Tato forma staví struktury a jednotlivce na stejné ontologické základy. Tato práce je v rozporu s tradiční objektovou ontologií, která dominuje v literární literatuře., and Martin Schmidt