Searle’s theory of institutions is based on the insight that institutional facts are created in intentionality, and it consists in the logical analysis of the intentional performance in which the institutional facts are created. The aim of this paper is to relate Searle’s account of intentionality as creating institutional facts to his general account of intentionality elaborated in his book Intentionality. An Essay in the Philosophy of Mind. I come with the claim that the imposition of status function, that characterizes the intentional performance in which institutional facts are created, consists in double prescription of conditions of satisfaction, where ones of them are related to our goals and interests while the other ones are independent of them. I suggest that this holds true for intentionality in general., Searleova teorie institucí je založena na pochopení, že institucionální fakta jsou vytvářena v záměrnosti, a spočívá v logické analýze záměrného výkonu, ve kterém jsou institucionální fakta vytvořena. Cílem příspěvku je spojit Searlovu zprávu o záměrnosti jako vytvoření institucionálních faktů s jeho obecným popisem záměrnosti zpracované v jeho knize Úmyslnost. Esej ve filozofii mysli. Přicházím s tvrzením, že uložení statusové funkce, která charakterizuje záměrné výkony, ve kterých jsou vytvořeny institucionální skutečnosti, spočívá ve dvojím předepisování podmínek spokojenosti, kdy ty z nich souvisí s našimi cíli a zájmy, zatímco ostatní jsou nezávislé z nich. Navrhuji, aby to obecně platilo pro záměrnost., and Pavla Toráčová
Something is wrong with akrasia, means-end incoherence, and intention
inconsistency. This observation has led many philosophers to postulate ''wide-scope'' requirements against these combinations of attitudes. But other philosophers have argued that this is unwarranted. They claim that we can explain what is wrong with these combinations of attitudes by appealing only to plausible independent claims about reasons for particular beliefs and intentions. In this paper, I argue that these philosophers may well be right about akrasia but that they are wrong about means-end incoherence and intention inconsistency. While it is plausibly impossible to be akratic while having no specific attitude (or lack of an attitude) that you should not have, it is possible to be means-end incoherent or to have inconsistent intentions while having no specific attitude you should not have. There is thus a strong motivation for accepting wide-scope requirements against means-end incoherence and intention inconsistency which does not apply to akrasia. This result offers support to a view of means-end coherence and
intention consistency I have defended elsewhere., Něco je v nepořádku s akrasií, nesoudržností mezi prostředky a záměrem
nesoulad. Toto pozorování vedlo mnoho filozofů k postulování požadavků ,,širokého rozsahu'' proti těmto kombinacím postojů. Jiní filozofové však argumentovali, že je to neopodstatněné. Tvrdí, že můžeme vysvětlit, co je na těchto kombinacích postojů špatně, apelovat pouze na věrohodná nezávislá tvrzení o důvodech jednotlivých přesvědčení a záměrů. V tomto příspěvku tvrdím, že tito filosofové mohou mít pravdu, pokud jde o akrasii, ale že se mýlí s nesoudržností mezi prostředky a nesouladem záměrů. I když je nemožné, aby byl akratický a zároveň nemá žádný specifický postoj (nebo nedostatek postoje), který byste neměli mít, je možné být nesouvislý s prostředky nebo mít nekonzistentní záměry, aniž byste měli konkrétní postoj, který byste neměli mít. Existuje tedy silná motivace k přijetí širokoúhlých požadavků proti nesouladu mezi prostředky a nesouladu záměrů, které se nevztahují na akrasii. Tento výsledek nabízí podporu pohledu na soudržnost prostředků a
důslednost úmyslu jsem se bránil jinde., and Jonathan Way
Interdisciplinary research into riverbed and the ramains of the bridge between the north-western suburb and the fortified bailey of the Mikulčice agglomeration (archaeological analysis).